Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Wałęsa - Bolek, Havel - ?

Sotva dozněla společenská euforie „plyšáku“, dal tehdejší ministr vnitra Richard Sacher řadu  dokumentace StB do tzv. uzavřeného fondu Z.  Václav Havel byl u StB veden pod pseudonimem Tomis, údajně jako zájmová osoba, ale ani zde není jasno. Není vůnec jasno, kam zmizel „fond Z“. Akorát po letech byla zjištěna spolupráce Richarda Sachra s StB.

Wałęsa začal svou spolupráci s SB v r.1970, donášením na spolupracovníky z gdaňských loděnic, kteří byli perzekvováni. Včera vyšla oficiální zpráva týmu grafologů, kteří potrvrzují, že drtivá většina písemných materiálů dokumentujících aktivní spolupráci Wałęsy je autentická, že nejde o umělé materiály. Vzato z hlediska logických souvislostí, v sedmdesátých letech se komunisté cítili silnými a neporazitelnými, a neměli proto potřebu falšovat nějaké materiály. Wałęsa tehdy byl obyčejným řadovým elektrikářem. Tedy: Jaký jiný motiv mohl být TEHDY pro komunisty, aby padělali jeho materiály?

Usvědčení Wałęsy ze spolupráce s SB (polskou StB) je důležitým důkazem aktivit komunistických tajných služeb nejen na infiltraci Solidarity, nýbrž – a to  datem počátku Wałęsovy spolupráce jako aktivního fízla v r. 1970 – i vyvrcholení práce polských komunistů, započatých ještě cca 10 let před angažováním Wałęsy, totiž toho, že polská verze „demokratizace“ byla připravována a řízena v rámci politiky a strategie  komunistického východního bloku, v jehož rámci strana polských bolševiků, PSDS, cca 20 let dvacet let na konstrukci „vyspělé socialistické společnosti“, ve které by komunistická strana a masové organizace hrály aktivnější a efektivnější politickou roli.  Pokud jde o polské odbory, jevila tehdy PSDS snahu po nové odborové organizaci, jevící navenek jako utvářená  ZDOLA. Její nezávislost musela být založena na pečlivé kalkulaci a KONTROLOVANÉ konfrontaci s vládou.  Původ hnutí „Solidarita“ v loděnici, nesoucí Leninovo jméno, zpěv „Internacionály“, používání starého hesla „Proletáři všech zemí spojte se“ tehdejšími členy Solidarity či  tehdy neustálá přítomnost Leninova portrétu dávaly tušit skryté vedení organizace komunistickou stranou. Viděno touto historií, na  obranu Wałęsy stylem „advocatus diaboli“ lze poznanemat, že bez tohoto vedení a pomoci by disciplina prvotní „Solidarity“ i  její úspěch při jednání s vládou koncem srpna 1981 o uznání nebyl možný. K tomu nezapomínejme ani na skrytý vliv komunistické strany  uvnitř Katolické Církve! Nenabyl v ní naštěstí navrchu, ovšem  částečně zajistil, aby Církev účinkovala na odboráře jako síla zajišťující mezi „Solidaritou“ a vládou  umírněnost a kompromis.  Polská Církev je naštěstí silná. Odhaduje se, že v sutaně byl estébákem každý pátý až osmý. Na jedné straně pár těch osob kléru, stojících na straně dnešní destruktivní opozice, na druhé straně  opravdoví Otcové,  Jerzy Popieluszko či Niedzielak, to nebyli jedinými opravdovými mučedníky za svůj národ i za Krista. I vzdor těmto jevům mohu reprodukovat vzpomínky pamětníka té doby...“Kościół, to była jedyna odskocznia, gdzie szukaliśmy prawdy...” Ano, hledali a také nalezli.
Západ  nebyl schopen  – a mnozí západní političtí činitelé ani dodnes nejsou schopni - pochopit komunistickou dezinformarční klamací strategii, a v jejím rámci i to, že na vytvoření „Solidarity“ stejně tak jako např. Charty 77 byly  také zainteresovány zdroje komunistických služeb východního bloku s agenty o vysokém politickém vlivu (v Solidaritě, jak vyšlo najevo, bylo např. také cca 500 agentů východoněmecké StaSi) . Objevení se   „Solidarity“ v Polsku bylo Západem přijato za spontánní událost, porovnatelnou s maďarským povstáním z r. 1956, a jako předzvěst pádu komunismu  v Polsku. Přehlédli, že komunistické strany Itálie, Francie a Španělska aj. zaujaly postoje pro „Solidaritu“, to rovněž byl znak platnosti této interpretace. Ano, bolševik viděl, že ideologie se přežila a potřeboval jiné nástroje, aby učinil komunismus  na Západě přitažlivým: Fingovaný pluralismus, fingovanou opozici, abyl bylo lze předstírat obraz demokratizace, aby jednou komunisté mohli tam uzavírat koalice se socialisty, socdemy a  i liberálně levicovými seskupeními  na Západě, jako šanci k infiltraci Západu "svými "lidmi"– cílem bylo také využít „Solidaritu“ k propagování společných akcí se svobodnými  odbory, sociálními demokraty, katolíky  a dalšími náboženskými skupinami v komunistickém i nekomunistickém světě a v menším rozsahu i v zemích Třetího Světa. Pozornost si zaslouží fakt, že polský komunistický stát sponozoroval např. Wałęsovy  návštěvy odborů ve Francii, Itálii, Japonsku i Svaté Stolice (!). Nakonec - což podobné jevy napotkáme v historii některých chartistů v tehdejším Československu?
Tehdy jako spontánní opozici přijímala Solidaritu i polská veřejnost. Solidarita nabyla v krátké době 10 milionů lidí.  Vítali ji i ti lidé mimo Polsko, kteří si opatřili informace,  i já jsem tehdy byl Solidaritou nadšen jako předznamenáním konce brežněvovského neostalinismu.
A jiný významný znak aktivit komunistických tajných služeb? Milion členů PSDS vstoupil do Solidarity. A pozor: Ti nebyli vyloučeni z PSDS!!! Wałęsa se stal ikonou nezávislých odborů. Naprotitomu  a ti občané, kteří vstoupili do Solidarity jako upřímní lidé, s nadějí na konec komunismu, byli vyhazováni z práce, šikanováni, a dokonce o soudně. A to je také základna dnešní již autentické polské pravice.
Kdyby byl Wałęsa řekl v Polsku, už demokratickém, pravdu, došel by i v Polsku i ve světě určitého uznání. Ovšem místo toho se po roce 1989 stal frenetickým bojovníkem proti lustracím (stejně tak jako v Československu Havel), a jako polský prezident  v r. 1992  zneužil svého postavení v roli vůdce palácového puče – odstranění vlády tehdejšího premiéra Olszewského poté, co ten navrhl lustrační akce. Čili: Jasný projev kontinuity  estébácké historie. V tehdejším Sejmu (parlamentě) jak vyšlo najevo později, měli většinu poslanci, kteří prokazatelně byli estébáky, proto se tehdy onen puč, nazývaný v Polsku "noční změna", mohl podařit. Tím se Wałęsa už tehdy společensky značně zkompromitoval.  I dnes se Wałęsa  nejen snaží vzdor všem corpus delicti svou estébáckou historii zapírat, ale otevřeně se účastní  v  kampaních všech bývalých estébáků a komunistů proti současné vládě, s těmi se otevřeně   postavil do jednoho šiku, a před vánoci 2016 dokonce oslovil levicový establishment orgánů EU s apelem o zavedení sankcí proti Polsku, dokude bude vládnout PiS. Pro západoevropský socialistický či dnes proislámský establishment a mainstreamová media  bude možná ještě po nějaký čas hrdinou, než  jeho fámu ukončí věčné mlčení. A před vlastním národem profanace sama sebe.

Freeeurope

Asi bychom žili v jiném Polsku, kde se výrazně odlišuje dobro od zla. Ještě před několika lety existoval pocit studu. Když IPN (Instytut Pamiźęci Narodowej, analogie historického českého ÚDV) otevíral výstavu „Tváře estébárny“, ti se k tomu tenkrát nepřiznávali.  Dnes vychází na ulice. Za Lecha Wałęsu se kryje tisíc jiných agentů. V polovině osmdesátých let jich bylo kolem 100 tisíc. III. Řečpospolita (období od domnělé porážky komunismu v r. 1989 do voleb v říjnu 2015, těmi se začala IV.Řečpospolita. Polské slovo Řečpospolita na rozdíl od řady překladatelů ponechávám v autentickém znění, tj. nepřekládám je jako „Republika“, protože I.  Řečpospolita republikou nebyla – byla to konstituční monarchie) – III.Rečpospolita (čili postkomunistická era ději Polska) k takovému zachování dala svolení. Místo toho, aby je odsunula do stínu, dělali tito lidé kariéra, říká předseda IPN Dr.  Jarosław Szarek. Dodat k vyjádření předsedy IPN  lze, že tito formují to, co jsem nazýval ve svých zprávách „destruktivní opozicí“, zahrnují vládu PiS všemi možnými nadávkami, křičí po demokracii za současného hlasitého bagatelizování komunistických zločinů, urážení  Zemské Armády (velmi dobře organizovaného paramilitárního odboje proti nacismu a po válce proti komunismu) a ve svých projevech  dokonce glorifikovali někdejší bolševické pohlaváry Jaruzelského a Kiszczaka jako „ctihodné osoby“. A ovšem, západní mainstreamový tisk srovnává polskou demokracii s filipínskou (nyní The Economist,  nestačím se divit, na Filipínách je diktatura, vyznačující se "eskadrami smrti"...). A  těmto právě západní mainstream dává svůj hlas ve svých dezinformacích.
K čemu se ovšem dnes polský tisk a televize ještě nevyjádřily, je nové prohlášení předsedy Evropské Rady Tuska (bývalého polského premiéra, vytaženého do funkce předsedy ER východoněmeckou estébačkou), ve kterém na roveň staví -  a pěkně do jednoho pytle hází -  Rusko, Čínu a Trumpa...

Freeeurope

Reakce na podání důkazů o aktivitách Wałęsy jako profláknutého estébáka:  Všude mimo Německo vyšla o tom zpráva a dála je ticho. Jediní, kdož freneticky brání tuto kontroverzní legendu, jsou Němci. Za komentář  kdysi solidního „intelektuálského“ Frankfurter Allgemeine by se nemuselo stydět ani historické „hvězdné“ rudoprávní duo posledních let Jakešova režimu, Doudová & Kojzar:   „Polská pravice pochybuje o tom, zda byl Wałęsa opravdu nepřítelem  komunistickoho režimu.....Několik prominentních politiků opravdu zachází až tak daleko jako ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski, jenž minulý rok označil Wałęsu za „loutku“ komunistického režimu. Stoupenci PiS jsou přesvědčeni, že Polsko je dodnes pokryto pavučinou koumunistických tajných služeb a odpovědnost za to připisují Wałęsovi. Kampaň proti Wałęsovi, vedená těmito kruhy již po léta, po vítězství PiS ve volbách na podzim 2015 ještě nabrala na síle.... Slouží mj. k ospravedlnění aktivit proti justici, která – jak tvrdí Jarosław Kaczyński – do té doby byla ještě v rukou minulého režimu....“ A nakonec dává Frankfurter Allgemeine své propagandě opravdu korunu: „Spor o minulost Lecha Wałęsy je  v tomto ohledu především sporem politickým. Jarosław Kurski, jenž byl v letech na přelomu komunismu Wałęsovým mluvčím a dnes je zástupcem šéfredaktora „Gazety Wyborczé“ v úterý řekl, že v tomto sporu jde o „obrácení hierarchie autorit“. Místo Wałęsy jako symbolu boje o nezávislost má zaujmout „opravdový hrdina“ boje proti komunismu Lech Kaczyński“....

Co k tomu říci? Jen upřesnit závěr: To, že Lech Wałęsa byl loutkou komunistických tajných služeb, představitelem komunistickými tajnými službami plánovitě a dlouho před r. 1989 vytvářené fingované čili komunistickými tajnými službami kontrolované opozice. A že se něčeho takového dočítáme zrovna v Německu? Dnes se proflákl Wałęsa - Bolek, a zítra kdo další? "Inoffizielle Stasi-Mitarbeiterein Erika"?

Freeeurope