Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Semilský soud potvrdil současný středověk české justice

Details

Created: Friday, 20 October 2017 08:42

Written by Tom

Hits: 3220

Ke dvěma a půl roku vězení odsoudila semilská soudkyně Paroulková bolivijsko-švédského otce za údajný únos jeho vlastní dcery do Švédska, kde otec trvale žije, podniká a má tamní občanství – ač jeho rodina pochází z Bolívie.

     Kriminalizace milujících rodičů, jejichž jediným proviněním je láska k dítěti a snaha ho zdravě vychovat, je v současnosti nejtemnější stránkou české postkomunistické justice, jež ji jednoznačně vyděluje z civilizovaného světa, kde dobrá péče o vlastní děti patří k nejvyšším ctnostem.

     Česká postkomunistická justice tuto péči – zvláště u otců – zdegradovala na prosté placení výživného, které nemilosrdně stíhá, není-li plněno ač ve zdravém vývoji dítěte nehraje prakticky žádnou roli.

Vyjdeme-li z předpokladu, že dítě potřebuje především lásku a podporu svých rodičů, a to obou, těžko budeme u posuzovaného činu hledat základní předpoklad, proč by se jím trestní justice měla vůbec zabývat – totiž společenskou nebezpečnost.      Kdo je tady vlastně poškozeným?

     Dítě, proti němuž měl být trestný čin údajně spáchán, rozhodně ne. To si užilo krásný výlet do Švédska, jež se stejně mělo stát jeho druhým domovem, zvyklo si tam, časem by se naučilo i jazyk a vychodilo by místní školy – což vše lze považovat jen za jeho dobro, směřující k zajištění šťastné budoucnosti.

     Nutno také zdůraznit, že otec nedovezl dítě do Švédska jen tak, ze dne na den, ale že se po několik let snažil absolvovat soudní opatrovnické řízení v Semilech a Hradci, které ho však přesvědčilo pouze o tom, že zákony i rovnost rodičů jsou pro naši justice prázdnými pojmy, jež zná jenom na papíře, že je pro soudy cizorodým, ba nepřátelským prvkem a že by udělal nejlépe, kdyby zmizel ze scény a zdáli posílal co nejtučnější výživné, jak se na „řádného otce“ – podle představ justice – „sluší a patří“.

     Otec, nezvyklý ze své země na to, že se s ním před státním orgánem bezdůvodně zachází jako s obtížným odpadem, však tuto „tradiční otcovskou roli“ odmítnul přijmout – čímž se pro justici stal problematickým potížistou. Neboť s otcovskou láskou česká justice neumí zacházet, je to totéž, jako předložit zlatnickou práci drtičům štěrku.

     Jsme si jisti, že pokud by semilský soud zavčas nařídil střídavou péči, ve Švédsku běžnou a prioritní, žádného „únosu“ by nikdy nebylo, otec po celou dobu řízení projevoval dostatek ochoty se s matkou dohodnout, ta však vycházejíc z prioritního postavení před českými soudy jako ze samozřejmosti, o žádnou dohodu neměla zájem, Pokud se na některé ze stran projevovala psychopatie, pak to bylo především na straně matky, jež považovala dítě za své výhradní a absolutní vlastnictví a podle toho se k němu i chovala (viz její „převzetí“ dítěte ve Švédsku, které už na první pohled únos připomínalo a pokud vůči dítěti někdo nějaké násilí použil, byla to výhradně matka.

     Za trestuhodnější považujeme v této souvislosti i selhání švédských úřadů, které vzdor našemu jasnému varování, aby tak nečinily, otce vydaly do ČR, jež ho následně podrobila fraškovitému, zinscenovanému procesu, nemajícímu se zásadami objektivního soudního řízení nic společného.

     Vyjdeme-li z předpokladu, že základním znakem trestného činu je jeho společenská nebezpečnost, stejně jako z konstatování, že dítě nijak poškozeno nebylo a když, tak jedině hrubým zásahem matky, nikoliv otce – musíme si nutně klást otázku, kde a v čem je tato společenská nebezpečnost spatřována.  A zde nutně dojdeme k závěru, že jediné, co zde bylo skutečně ohroženo, byla zkostnatělost a přednastavenost české justice, která se nezávislým a nebojácným postojem otce cítila smrtelně ohrožena. Zde jedině lze konstatovat, že – právem.

     Českou republiku tento skandální rozsudek, jednoznačně vyčleňuje z vyspělého světa a zdůrazňuje, že to nebude jen oblast platů a mezd, kde se ČR za posledních 30 let nikterak nepohnula z místa.

     Vyzýváme proto Krajský soud v Hradci, kam bude odvolání směřovat, aby tento rozsudek beze zbytku zrušil a alespoň částečně napravil svou nevalnou pověst, posilovanou v současnosti zejména skandálním projednáváním případu Nečesaného.

     V předvolebním období pak klademe voličům na zvážení, jakým způsobem populistické hnutí ANO spravuje justici, co na ní změnilo a v jakém je ve skutečnosti stavu.

     Semilský rozsudek ve věci Fernando Vaca Burgose a jeho dcery Thei považujeme za útok na základní principy, na nichž funkční rodina stojí. Za ostrý klín vražený nejen mezi otce a jeho dceru, ale i mezi funkční typ křesťanské rodiny na straně jedné a amorální výchovu fakticky bezprizorních dětí, jimž  justice jejich zázemí rozvrátila trvale a definitivně – a hlavně nevratně.

     Pokud revize tohoto rozsudku nebude česká justice schopna, což lez důvodně očekávat, vyzýváme prezidenta republiky, ať už jím bude v danou chvíli kdokoliv, aby tuto ostudu celoevropského formátu z titulu své pravomoci zrušil a zastavil.

                                                                                           za o. s. K 213 Jiří Fiala, předseda

                                                                                              t.č. vězněn ve věznici Ostrov n. Ohří