VideoarchivČtenář: Říhová zaútočila na zásadu právní jistoty
- Details
- Created: Saturday, 31 May 2014 00:00
- Written by redakce K 213
- Hits: 1054
Díky rozborům a stanoviskům našich čtenářů se nám dostává někdy i velmi užitečné a efektivní pomoci. Zde právní, často i jiné.
A tak mě jeden ze čtenářů upozornil na zjevný rozpor mstivého rozsudku komunistky Říhové z Vrchního (Sváčkova) soudu (ve věci zneuctěného národního pokladu, Helenky Vondráčkové, která - podle Říhové - nepospávala se soudruhy, a mohlo ji to urazit, když jsme to o ní napsali, a to tak, že je to za sto tisíc korun) snažícího se o ekonomickou likvidaci našeho sdružení i mé osoby, s deklarovanou zásadou právní jistoty, jak se k ní ve svých dřívějších nálezech opakovaně vyjadřoval Ústavní soud (ještě v dobách, kdy alespoň občas některý jeho produkt bylo zajímavé číst).
_______________
Dle mého názoru byla soudem porušena zásada právní jistoty zaručená Čl. 1 odst. (1) Ústavy ČR.
- Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o dva skutkově shodné případy, oprávněně lze očekával, že v roce 2014 soud rozhodne tak, jak rozhodl ve skutkově shodném případě v roce 2003. V roce 2003 zamítl Vaši žalobu, ve které jste požadoval omluvu po TV Nova.
- V roce 2014 ve stejném skutkově shodném případě soud vydal rozsudek, ve kterém se „odchýlil od své rozhodovací praxe“.
II.
Dle mého názoru soud musí dostát požadavku předvídatelnosti práva a právní jistoty, a pokud se odchýlil od své rozhodovací praxe, musí tento odchylný postup náležitě zdůvodnit.
- Odůvodnění odvolacího soudu, že „stránky a server K 213 mají na veřejnost daleko rozsáhlejší vliv nežli hlavní večerní zpravodajství TV Nova“ s ohledem na výše popsaný stav věci se jeví jako odůvodnění účelové.
- Z tohoto pohledu se jedná ze strany soudu o rozhodnutí svévolné, porušující právo na spravedlivý proces. Došlo zde k porušení ústavně zaručených práv uvedených v Čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v mezinárodních úmluvách, kterými je Česká republika vázána.
III.
Svoje názory opírám o:
a) Nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 2070/07, kde uvedeno: „Jak již Ústavní soud v minulosti několikrát konstatoval [např. nález sp. zn. IV. ÚS 690/01 ze dne 27. 3. 2003 (N 45/29 SbNU 417)], ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost je vyjádřením postulátu, podle kterého se lze v demokratickém právním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nebude nikdo zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného demokratického právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli... Ústavní soud ponechává na úvaze odvolacího soudu, jak rozhodne; avšak odvolací soud musí dostát požadavku předvídatelnosti práva a právní jistoty, a pokud se bude chtít odchýlit od své rozhodovací praxe, musí tento odchylný postup náležitě zdůvodnit, což se v dané věci nestalo. Jak již bylo řečeno výše, odvolací soud rozhodl v prakticky naprosto totožné věci (shodný byl skutkový stav, odlišné byly pouze osoby žalobkyň, avšak zastoupených týmž advokátem) v rámci jednoho exekučního řízení vedeného z podnětu téhož oprávněného ohledně nákladů řízení naprosto rozdílně. Zatímco v prvém případě přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, ve druhém (ústavní stížností řešeném) rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení žalobkyním nepřiznal. Tím došlo k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a tím i k porušení zásady právní jistoty. Krajský soud v Ostravě totiž rozhodl odlišným způsobem u dvou skutkově shodných případů.
Odůvodnění odvolacího soudu, proč na danou věc aplikoval právě § 150 o. s. ř., se za této situace Ústavnímu soudu s ohledem na výše popsaný stav věci jeví jako účelové. Z tohoto pohledu se tedy jedná o rozhodnutí svévolné a porušující právo na spravedlivý proces. Je třeba, aby odvolací soud, v případě, že setrvá na svém názoru na aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřizná stěžovatelkám náhradu nákladů řízení, náležitě vysvětlil, proč v případě stěžovatelek považoval chování žalovaného za chování odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř.
b) Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. 609/01, kde uvedeno: „Ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. (1) Ústavy ČR), jehož nepominutelným komponentem je nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky.“
Poznámka: Na tento nález se odvolává Ustavní soud ve svém nálezu vydaném pod sp. zn. II.ÚS 2070/07 (viz výše).
_______________
Předvídatelnost osudu je někdy snadná... Škoda, že se po Sváčkovi nepokusily o "demokratické zvolení parlamentem" také Říhová s Maříkovou.
_______________