Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Znalkyně. ?...!...

Details

Created: Wednesday, 28 February 2018 14:43

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 8162

 Znalkyně - s tečkou. Otazníkem. I vykřičníkem. Vše trojí je správně. 

 Neboť to, co jsem viděl u odvolacího jednání Krajského soudu v Praze (kde - kupodivu - výslech znalkyně probíhal) - trojí interpunkci umožňuje. A každá je správně a každá má svůj význam.

Přiznám se, že podobná tvrzení jsem ještě neslyšel (od nikoho, natož od znalce) - a ani nebyl na ně připraven. Paní znalkyně se totiž nijak nenamáhala rozřeďováním či nějakým trapným mlžením nebo chozením kolem horké kaše - řekla to tak naplno, jak by to v případě uznání za právní standard bohatě stačilo k vyloučení ČR ze všech mezinárodních organizací a z EU především. Pro účelovou diferenciaci práva, pro jeho programově nerovné uplatňování a pro diskriminaci prakticky poloviny občanů - zde zjevně mužského pohlaví - před zákonem. Resp. při výkonu státní moci - a tedy i  - a hlavně - před soudem.

Vyberu hned na úvod pár perliček, abychom si udělali obrázek, oč půjde : 

"Otce je třeba odstavit, utvrdit matku v její výhradní výchovné roli..." - tak, aby prý neměla strach, že by mohla o děti přijít. 

"Za současné situace nevidím jinou možnost, než nechat otce prohrát... Otec se musí smířit s tím, že jeho role je vedlejší..." (tím bylo myšleno za situace, kdy matka si v rozporu se zájmy dětí a probíhajícím řízením urvala všechny tři děti pro sebe - jedno starší + dvě dvojčata - vytrhla je ze společné domácnosti a odjela s nimi na východní Slovensko - ač do té doby bydleli všichni nedaleko Prahy - a od té doby fakticky ztěžuje styk s otcem, jak se dá - hlavně se naučila mařit styk tím, že sama odejde, když už děti na styk přivede, načež děti si vycvičila tak, že ty jdou za ní - poučeny o tom, že dítě rozhoduje o všem a nikdo je nesmí k ničemu nutit ...). 

Matka má prý podvědomě strach, že by o děti mohla přijít - to proto, že otec si podal hned na začátku návrhy na svěření dětí do vlastní péče nebo do střídavé péče obou rodičů - což v očích znalkyně byl ten vůbec největší hřích, jehož vina rozhodně nemůže být jen tak smazána - a proto se situace zklidní teprve tehdy, až dojde k jejímu zafixování u všech zúčastněných. 

Tou fixací ovšem může být výhradně svěření všech dětí do péče matky. 

Nikdy jsem nepochopil, proč by fixací nemohlo být svěření dětí do střídavé péče - kdy se přeci situace ujasní a stabilizuje taky - ale podle znalkyně by prý pak otec nepřestal bojovat. 

A vůbec : Bojovat o dítě je - podle znalkyně - vůbec ten nejhorší a neodpustitelný hřích, kterého se může - samozřejmě jenom otec - dopustit. 

V této souvislosti stojí za zmínku i její svérázný výklad SZR, tedy syndromu zavrženého rodiče. Prý je to široce zneužívaný pojem, ona sama ho hodlá uznat jedině tehdy, pokud je zavrhovaný rodič zjevně lepším vychovatelem nežli rodič, jenž má dítě v péči a současně velmi citlivě přistupuje k dítěti a nepreferuje sám sebe (což, jak jsem následně vyrozuměl, znamená hlavně to, že o dítě nijak neusiluje - natož pak u soudu (!!!). Tedy - jinými slovy - se mlčky a útrpně dívá na to, jak zjevně horší rodič mrzačí psychicky dítě. 

Zajímavý byl i další vývod znalkyně - totiž na námitku, že matka brání kontaktů dětí s otcem - znalkyně namítala, že pokud by měl děti v péči otec, bylo by to totéž, jenom obráceně. Na otázku, jak to může vědět, když otec děti v péči nikdy neměl a platnými rozhodnutími soudu se vždy bezvýhradně řídil, byť s nimi nesouhlasil, odpověděla, že to ví z toho, že otec vidí svět černobíle a uchyluje se - k (blíže nespecifikovanému) - nátlakovému jednání (tím asi mohla mít na mysli jedině podání návrhů na střídavou péči a výhradní péči otce, protože jinak žádný nátlak ze strany otce nebyl ani zmíněn, natož prokázán). 

Ještě stojí rozhodně za zmínku odpověď na otázku soudu, proč matka při uskutečňování styků nespolupracuje - tak prý proto, že by (spoluprací) ohrožovala samu sebe. 

Jistě - děti by ještě mohly obnovit s otcem přátelský vztah, který měly vždy předtím - a nakonec by i mohlo hrozit, že by se vyslovily ve prospěch výhradní péče otce - což by - hlavně znalkyně - zjevně nepřežila. 

Jako výsměch po všem tom, co předtím zaznělo, pak působila prohlášení znalkyně o "nenahraditelnosti otce" a jeho nezastupitelné roli při výchově - jak ale z podtextu vyplývalo - vždy jen takové, kterou připustí sama matka. 

Nutno podotknout, že tyhle projevy zjevně asi byly docela "sílou" i pro odvolací senát (skládající se ze tří soudkyň - Předsedkyně senátu: Mgr. Jana Boudová Zvěřinová, soudkyně: JUDr. Danuše Kudrnová., Mgr. Kateřina Franková), který - kupodivu - se - alespoň svými otázkami - snažil situaci mírnit a usměrňovat, protože to, co vypověděla znalkyně, resp. její "doporučení", bylo tak silnou kávou a tak jednoznačně v rozporu s platnou Ústavou, (ale řekl bych - už i soudní praxí, kterou se přeci jen podařilo trochu posunout jiným směrem, i když do evropských standardů má stále ještě velmi a velmi daleko), že i pro tři členky odvolacího senátu to bylo poněkud - řekněme - těžko stravitelným soustem, navíc v poledne. 

Přiznám se, že za celou dobu, od rozvodu dodneška - tedy za nějakých 18 let - jsem ještě nikdy neslyšel, aby oficiálně zaregistrovaný znalec - a tedy do jisté - a značné - míry i představitel úřední moci (jinak by přece nemohl být zaregistrován jako soudní znalec) - otevřeně před soudem prohlašoval, že opatrovnictví se dělá asi takhle : 

Matka má právo na všechno, hlavně na děti, otce je potřeba vyloučit z výchovy dětí co nejdříve a co nejrychleji - aby zbytečně "nebojoval" (a nedělal si iluze o nějakém právu či právním státu  - a matku "neznervozňoval" - a aby se mu dalo jasně na srozuměnou, že stejně nemá žádnou šanci, že je to prostě prohraná bitva hned od počátku (a bude-li se bránit, nebo bude-li tak drzý , že se bude odvolávat na platné zákony a evropské standardy), je to pak rovnou na zavření. 

Je pravdou, že ačkoliv jsem to - nejméně 20 posledních let - viděl všude kolem sebe - a zvláště pak na sobě, a to hlavně u soudů - přeci jen takhle neředěně to ještě nikdo nedokázal - natož veřejně a před soudem - zformulovat. 

Podle mého názoru jsou dvě možnosti - vzájemně se vylučující : Buďto chceme být - i když zdaleka ještě nejsme - právním státem a státem vyspělé západní civilizace - anebo TOHLE  JE SOUDNÍ ZNALKYNĚ, zaregistrovaná státem a bohatě využívaná soudní mocí...

Jedno - nebo druhé. Obojí současně rozhodně není možné. 

Na závěr bych asi neměl netrpělivého čtenáře ochudit o to nejdůležitější - totiž o její jméno : PhDr. Vladimíra Straková. 

__________________

__________________

A TAKHLE  nakonec rozhodl senát odvolacího Krajského soudu. 

https://youtu.be/BskJ8boR5XQ

Jak už to bývá - snažil se o - z jejich pohledu - vyváženost, bohužel si neuměl nic jiného představit, nežli trochu "učesat", co tam "znalkyně" předtím naplácala - aniž měl za nutné se od jejích blábolů a stanovisek distancovat nebo je alespoň nějak usměrnit. 

Otci se má "postupně rozšiřovat styk" - což za situace, kdy děti zůstanou u matky - a ta styku s otcem přát nebude a nikdo ji k tomu nebude motivovat - zůstane maximálně zbožným a neproveditelným přáním. 

Načež, až se to stane, babský senát - jak už to bývá pravidlem - na svou rozhodovací pravomoc rezignuje. Namísto aby přišel se zásadním - a spravedlnosti odpovídajícím - řešením, zohledňujícím především to, že otec byl vždy ten, kdo se domluvit chtěl, zatímco matka dohody mařila. 

Dokud se snaha o dohodu a slušné jednání u našich soudů nezačnou vyplácet, nelze čekat, že budou v praxi fungovat. 

__________________

__________________