Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Jde to i jinak, než špatně

Details

Created: Saturday, 01 June 2019 07:56

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2885

Aneb : 3 případy střídavé péče. NÁŠ PŘÍSPĚVEK KE DNI DĚTÍ .

To, že soudy rozhodují ve stejných věcech různě, se opakovaně dočtete v tisku. To, že v opatrovnických věcech rozhodují špatně a nemají pro to kvalifikaci, je veřejně a obecně známo. O to důležitější je pak zaznamenat, když se setkáte s něčím jiným. A následně vidíte, že je to opravdu jen v lidech. V tom, jestli chtějí - nebo nechtějí. 

V uplynulém týdnu jsem absolvoval 3 různá opatrovnická jednání u 3 různých soudů (proto také jsem měl tak málo času o tom napsat na stránky a dostávám se k tomu až teď). Jen jedno z nich stojí za zmínku v kladném slova smyslu. 

V minulosti jsem měl mj. 3 různé případy relativně úspěšné střídavé péče, kterou jsme u soudů postupně vybojovali. Péče fungovala - relativně dobře - pokud ji matka nekazila. 

Kdysi jsme si mysleli, že střídavá péče je pojistkou proti vytvoření syndromu zavrženého rodiče, ale praxe ukázala, že tomu tak není. 

Matka, chce-li a je-li k tomu dostatečně bezohledná a bezcitná, vždycky dokáže dítě intenzivněji citově vydírat než by to dokázal kterýkoliv z otců (neříkej, že je ti u táty dobře, víš, jak je maminka z toho smutná, přece by jsi nechtěla, aby znovu plakala, apod.) - a postupně dítě zpracovat a poštvat natolik, aby začalo otci dělat naschvály - a pak už je obvykle jen otázkou času, než soud - na návrh matky - střídavou péči zruší, protože "není v zájmu dítěte". 

Je smutné, leč typické, že u našich soudů se setkáváte s takovou hloupostí a nevzdělaností, podle které se dítě - raději - svěří tomu, kdo ho více vydírá - protože - "je klid". Tento "klid" je sice draze vykoupen a zaplacen utrpením především druhého rodiče, ale i dítěte, i když to si to uvědomí obvykle až po létech. Na následky toho, že bylo svěřeno psychicky horšímu z rodičů, opírajícímu se o sobectví, opičí lásku a citové vydírání, bude pak dítě doplácet po celý život. 

Ale to naše soudce rozhodně nebolí ani nepálí, jejich dítě to není, tak co by si lámali hlavu. Důležité pro ně je, že po pár marných návrzích na výkony rozhodnutí, které stejně hodí do koše, otec pochopí, že v tomto systému nemá šanci, dojdou mu peníze na právníky a s tím i energie dále bojovat - a vezme ztrátu dítěte prostě na vědomí. V 95% případů tomu tak také je. A všichni si - zdá se - na to zvykli. Jako na standard. 

Standardem, vyčleňujícím nás z ostatní Evropy, je to ovšem jenom u nás, jinde ne. 

Zkrátka : Ve všech třech případech výše zmíněné střídavé péče se tak stalo s nesouhlasem matky. Ta měla - jako skoro vždy u nás - za to, že dítě je její a může si s ním dělat, co chce. 

Když byla střídavá péče soudem nařízena, neboť byla v zájmu dítěte, všechny tři matky se netajily tím, že se s tím nehodlají smířit a udělají všechno pro to, aby ji zrušily. 

Dvěma se to postupně vcelku rychle podařilo, přestože střídavá péče fungovala, v jednom případě dokonce velmi dobře, tam navíc bylo jasné, že dítě u otce prospívá lépe než u matky - tak tam to šlo nejrychleji (viz Atentát na střídavku, článek z té doby toto popisující). Tam se do toho zapojil OSPOD, který atentát přímo zorganizoval - a naprosto nekvalifikovaný soud (ve Zlíně - mimochodem, soudce Bobka následně zbavili taláru pro naprostou nekompetenci, která i na naše poměry přesahovala běžný - špatný - standard) to jen s odstupem zkopíroval. 

Následně, podle přesně téhož scénáře, proběhlo zrušení střídavé péče i v druhém případě, jinde na Moravě. Dítě vyvolalo - podle instrukcí matky - konflikt - že je u otce týráno a napadáno, uteklo k matce - a soud střídavku zrušil.

Jednoduchý a snadno použitelný, byť citově značně odporný návod. Prostě - to dokáží jen matky, co na to mají žaludek, a u těch další zdravý vývoj dítěte rozhodně nehledejme. 

No - a jsme u třetího případu. Také na Moravě. 

Tam fungovala střídavka celých dobrých 6 let. A fungovala dobře. 

Otec pak ale - asi - udělal jednu zásadní chybu : Přestěhoval se do stejné vesnice, kde bydlí i matka. 

Mohlo by se zdát : Ideální stav - dětí to mají k oběma kousek, mohou volně pobíhat od domu k domu. Ukázalo se však, že právě tento stav byl hlavní nevýhodou, kdy matka začala zneužívat toho, že má přístup k dětem vlastně kdykoliv - a zatímco otec rekonstruoval ještě nehotový dům, děti rády byly u ní (namísto aby otci pomohly). Časem se pak zcela smazaly periody, kdy vlastně kde mají dětí být, jestli u otce, nebo u matky. 

A následně matka prohlásila, že jsou stejně převážně u ní - a tudíž podala soudu návrh na svěření do péče výhradní. Své. 

A děti postupem času zpracovala známým způsobem : Že k otci nechtějí - pak už vůbec - a že budou prostě s matkou. 

No - a teď to dostal soud na stůl. 

Matka měla zjevně za to, že vše proběhne podle osvědčených, špatných standardů : Děti u soudu prohlásí, že chtějí k ní, soud přece musí respektovat vůli dítěte - zruší střídavku, a je to. 

Všude jinde by to tak i dosti pravděpodobně bylo. 

Kupodivu - zde však narazila. Na soudkyni, která začala používat hlavu a myšlení a která se dost možná i něco přečetla o dětské psychice a chování matek v rozvodových sporech. Rozhodně použila argumentaci, která má bezesporu odborně erudovaný základ a která vůbec není u našich soudů běžná, ba napovídá, že soudkyně se - velmi vzácně - v tomto oboru sama dovzdělala. 

Začala tím, že sjela matku, jak si dovoluje fakticky zrušit pravomocný a vykonatelný rozsudek o střídavé péči, protože ten přestal jednoduše platit - děti přestaly k otci chodit. 

A jak je možné, že si to dovoluje poté, co střídavá péče prokazatelně nejméně 5 let dobře a úspěšně fungovala. Protože není normální, aby z ničeho nic přestalo fungovat něco, co se zaběhalo a všem vyhovovalo. 

Probíhal výslech matky, výslech otce. 

Matce soudkyně znovu zdůraznila, aby si koukala vážit takového otce, který nejen že o děti jeví zájem, ale který přes všechno stále pracuje, ba dokonce má slušné postavení v zaměstnání a slušný plat - protože když bude pod mostem, tak z něho nejen nic nevyrazí, ale žádným vzorem pro děti asi nebude. 

A že i takové otce zná a má v praxi, o tom soudkyně matku rovněž ujistila. 

Stejně resolutně jí zdůraznila, že pokud děti - a jsou to tři kluci - budou potřebovat mužský vzor, tak je to právě nyní, když dospívají - a tam je otec prostě nenahraditený. A pokud se domnívá, že ho nahradí jakýmisi pochybnými známostmi, tak to se velmi mýlí. 

Pokud jde o názor dětí, soudkyně - správně - prohlásila, že ji v tuto chvíli nezajímá, protože děti přece nebudou diktovat dospělým, co mají dělat a rozhodovat. Jsou to děti, svůj názor mohou vyjádřit, soud k němu má přihlédnout, ne se jím tupě řídit, protože soud je od toho, aby věděl, co je v jejich zájmu. A přestat se stýkat s otcem v jejich zájmu rozhodně není. Krom toho, má soud oprávněné pochybnosti o legitimitě a nestrannosti takto vyjádřeného názoru, formovaného pouze matkou - o čemž výmluvně svědčí výpovědi dětí na OSPOD, které jsou jako přes kopírák, zjevně naučené zpaměti. 

Na závěr poděkovala právnímu zástupci otce, tedy mně, že jsme tento stav po dva měsíce mlčky strpěli a nevyhrocovali situaci podáváním návrhů na výkon rozhodnutí, které by děti pravděpodobně jen zatvrdily. 

A matku ujistila, že pokud nebude respekovat její nové předběžné opatření, které právě vydá, tak že bude postupovat velmi nekompromisně a tvrdě je bude vynucovat. A že má k tomu i nový nástroj (přiznám se, že o něm jsem dosud nevěděl) - že je totiž nově možné, aby v situaci rozhádaných rodičů, dělajících si naschvály, mezi kterými trpí děti, soud dočasně svěřil děti do pěstounské péče. 

Připouštím, že takové opatření, jako svěřit děti rozhádaných rodičů do pěstounské péče minimálně dočasně, mi připadá - po všech těch letitých zkušenostech, které jsem u soudů a se soudy měl - velmi rozumné a užitečné. 

Protože TO JE KONEČNĚ TO NEUTRÁLNÍ PROSTŘEDÍ, po kterém jsme léta volali - a které nebyl tento stát schopen vytvořit. A které je tak dobře známé z Ameriky, kde se osvědčilo a dobře funguje. Pro poštvané a rozvodem rodičů deprimované děti. 

Je to rozhodně lepší než psychiatrická léčebna - a může splnit svůj účel. Totiž - ukáže rodičům, že se něco velmi vážného děje, tedy že poškozují svoje děti, které už na čas neuvidí. A že pokud nepůjdou zatraceně "do sebe", jak se říká, tak už je nemusí vidět vůbec. 

Jsou-li pěstouni řádní a slušní lidé, může to dětem opravdu jedině prospět. Uklidní se, budou vytrženy z neustálého napětí, stresu a hádek - a jejich psychika se stabilizuje. 

A pokud přijdou rodiče k rozumu, mohou se k nim děti zase vrátit. Nejlépe do střídavé péče. Pokud ne, zůstanou u pěstounů. 

Na závěr se soudkyně zeptala OSPOD, co navrhuje - ten navrhoval, jako vždy, svěřit děti matce a otci upravit výživné - a už přesně věděl, jak. Samozřejmě, že hodně. 

Následná reakce soudkyně skutečně stojí za zaznamenání, protože na ten návrh sdělila, že otec není od toho, aby platil výživné, ale aby děti vychovával, a to zejména dospívající kluky. 

Od soudkyně, v jednací síni, jsem tuhle větu slyšel vůbec poprvé. Dosud zaznívala jen z našich stránek. 

Následně předběžné opatření sice skutečně vydala, ale výživného se vůbec netýkalo, řešilo jen pobyt dětí u rodičů - a taktně se vyhnulo tomu hlavnímu - totiž svěření dětí do péče, kdy pouze konstatovalo, že v dané období jsou otec či matka povinni STRPĚT  péči toho druhého, a to až do konečného rozhodnutí soudu. 

Ano, tak to má vypadat. 

Matka, která před jednáním sebevědomě obhlížela soudní síň - a nás, coby protistranu, šla od soudu jako spráskaný pes (nebo - chcete-li, jak zmoklá slepice), stejně tak její druh (dle otce všechno způsobil právě on, protože problémy s dětmi nastaly od doby, co se tam on zjevil - mimochodem, povoláním -  dozorce z věznice. Jistě vzor pro děti a vzor otcovské něhy a lásky). 

Takže : Jde to i jinak !! I jinak, než jen tupě jít na ruku horšímu z rodičů, který si dokázal děti přetáhnout - obvykle úplatky nebo citovým vydíráním, nebo obojím - na svou stranu.

Neboť - u soudů nemají co rozhodovat nezletilé děti !! Ale rozum, odpovědnost, cit a zdravá selská úvaha.

Tak - to už by mohl být konec, ale - nebude.

Chcete "třešničku na dort" ? Tak - tady je. Dokonce hned dvě :

Tahle samá soudkyně na mě ještě před 5-ti lety podávala trestní oznámení pro pohrdání soudem.

No - aspoň jsme se seznámili - jak se říká - blížeji. Třeba začala číst naše stránky. Její vědomosti i argumentace by tomu vcelku nasvědčovaly. Protože - na soudkyni - nevídaný bystrovtip .

A druhá třešnička ?

Tak o tu se postaral sám otec. Ten se mi - po 9-ti letech - pochlubil, jestli prý vím, jak ke mně vůbec přišel. Myslel jsem si, že ze stránek - ale nebyla to pravda.

Jeho příbuzný prý totiž je policejní důstojník - a ten ho za mnou poslal, když se mu začal zauzlovávat opatrovnický spor a nevěděl, jak z něho ven.

Aspoň vím, co dělá policie, když mě zrovna nepřepadá.

Tak mě napadlo, že je to něco - jako to, co dělali velcí soudruzi za totáče.

Přes den velcí komunisti, plivající na všechno západní, a večer - šupky dupky - to Tuzexu, pro rifle, pro televizi, nebo jen - pro čokoládu - protože - ta ze západu - je přeci jen jiná kvalita....

______________

_______________