Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

AR : Kaňjáčnyj zavód - aneb - zase Ararat

Details

Created: Sunday, 17 November 2019 10:45

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2042

Česky se to sice řekne tak snadno a jednoduše - likérka - ale v tomto případě mi ruština připadala tak zvukomalebná, že jsem jí dal přednost, ač ji jinak nemusím. 

 Kaňjáčnyj zavód - tam přece ten koňak přímo slyšíte šumět a zurčet... 

Tak v Jerevanu mají likérky hned dvě - a obě provádějí exkurze. Šli jsme do té známější a symboličtější - tedy do Araratu. 

 Přiznám se, že jsem od této exkurze mnoho nečekal, jsa zvyklý na naše průvodce a památky - kde se obvykle moc toho nedozvíte, už proto, že průvodce sám toho moc neví,  jen podívejte se napravo, nalevo, k tomu jedna trapná a rádobyvtipná smyšlenka či historka, hlupáci se zasmějí - a jděte k čertu. Obvykle to většině stačí. Přesně té většině, co u nás volí Babiše. 

Tak to tedy - v kaňjáčnom zavódě NE  !! Tam mě čekalo velmi milé a nečekané překvapení, v podobě průvodkyně, sice mladé a trochu při těle, přesto ale profesionálně velmi zdatné, že jsem se nestačil divit. 

Ten výklad měl tedy úroveň od první do poslední minuty. 

Přihlásili jsme se na prohlídku v ruštině (Tomáš se ptal, jestli v ruštině nebo angličtině, řekl jsem, že je mi to jedno - a ruská prohlídka byla dřív. Jen pro info - ještě lze mít prohlídku v němčině a francouzštině - a to je asi všechno...) - a dozvěděli jsem se opravdu věcí, až oči přecházely.

O výrobě koňaku, o jeho historii, o jeho odběratelích, hlavně těch světově proslulých (průvodkyně Kristýna se zastavila zejména u Winstona Churchilla, kterému prý zdejší koňak zachutnal na Jaltské konferenci, a od té doby mu ho musel Stalin pravidelně týdně posílat letadlem, což prý činil vcelku rád a s hrdostí), o jeho zavedení na trh (rovněž stojí za zmínku - původní majitel továrny přišel na to, že když chce prodávat, musí umět vytvořit poptávku, a tak si - lacino - zaplatil pár studentů, kteří nedělali nic jiného než chodili po Jerevanu a okolí a v každé hospodě se neúnavně dožadovali právě tohoto koňaku - až ho musel šenkýřník objednat, aby nepřicházel o hosty...) - a vůbec, o všech možných zajímavostech. 

Na závěr prohlídky pak následovala degustace, a to dvou nebo čtyř typů koňaku, podle toho, co jste si zaplatili - a opět, výklady tak důkladný,  že každý návštěvník se stal rázem specialistou na koňak první kategorie. Jak a nakolikrát se ke skleničce přivoní, z jaké vzdálenosti, jak má vypadat správná sklenička (že když se do ní koňak nalije a sklenička se převrátí na bok, nesmí z ní koňak vytéct...) a kdo a jaký nos může strčit až dovnitř. 

Dva evropští zločinci, kteří chtěli vychovávat vlastní děti : Jeden v řeči soudců "vícenásobný speciální recidivista", druhý psanec na útěku před tím samým, ve chvíli vzácného klidu a odpočinku - s arménským koňakem... V bezpečí normální křesťanské země... 

V závodě Ararat mají i další různé speciality, jinde k nevidění : Tak třeba - varhany a noty z koňaku. To se to ale musí trénovat a cvičit !! Tady doslova platí - můžete pít podle not... 

 Tohle jsou koňakové VARHANY … 

A tohle NOTY, podle kterých se na ně hraje ...

I našinec jistě něco zaslechl o karabašské válce - tedy válce o Náhorní Karabach : Je to odlehlá oblast v horách, osídlená Armény, za sovětských časů však přiřklá Ázerbajdžánu - patrně proto, že z Arménie je opravdu těžko přes hory přístupná, zatímco od moře, z Ázerbajdžánu, to šlo mnohem lépe. 

No - a problém byl na světě : Když se SSSR rozpadl, Arménie odmítla uznat tehdejší hranice Ázerbajdžánu jako historicky ničím nepodložené - a začala válka. 

Do té se Rusko raději prozřetelně vcelku nevměšovalo - a nechalo oba satelitní státy, ať si to vyřídí, jak libo. 

Libo bylo, že vcelku vzácně - a na rozdíl od současné Evropy - zvítězilo křesťanství na plné čáře - a co zbyli v Karabachu Ázerbajdžánci, byli vysídleni - stejně jako u nás po válce Němci - do Ázerbajdžánu. Prý i dost podobným způsobem. Tedy - přijel náklaďák - do hodiny si sbalte osobní věci - a mažte, kam vás to údajně táhne. Možná se autoři akce skutečně inspirovali v našich Sudetech. 

Tak - a proč tento historický exkurs ? No, jednak k rozšíření vzdělanosti - ale hlavně - a v souvislosti s likérkou, alias kaňjáčnym zavódom - proto, že tam mají sud, a v něm prý zraje ten nejlepší koňak - a bude zrát tak dlouho, dokud se problém Náhorního Karabachu definitivně nevyřeší. 

On totiž fakticky vyřešený je - Arménie válku vyhrála a Náhorní Karabach má pod faktickou kontrolou. Jenže - zbývá dořešení de iure - a to je tedy problém. Ázerbajdžán totiž sveřepě odmítá porážku uznat, a tím i ukončit válku. Takže stav de iure, který tam panuje, je vlastně stav příměří, tedy asi totéž, co mezi Araby a Izraelem, kde také válka nikdy nekončí, jen má žhavá a mírnější stádia. 

No, a až prý se to vyřešit podaří, tak se smí - konečně - otevřít a vypít na oslavu i tento sud : 

Sud míru mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Až se podepíše definitivní mír ohledně Náhorního Karabachu, smí se sud otevřít a vypít. 

Jistě ta správná inspirace a motivace pro nejrůznější mírotvorce... 

Mimochodem, je prý také jediné místo v Arménii, kde naleznete Ázerbajdžánskou vlajku na veřejnosti - to je ta první zleva. 

_________

A když už jsme u těch sudů - to nejlepší na závěr, samozřejmě : 

Denní dávka našeho presidenta …  

 Jak vidíte, denně tam na něj myslí. Jako na stálého a dobrého zákazníka...

______________________

______________________