Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Osvobození. Přituhuje.

Details

Created: Sunday, 26 April 2020 13:39

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2879

Sovětský historicko-vojenský seriál Osvobození s postupující frontou k Berlínu začíná připomínat spíše politické školení komunistů, nežli věrohodný film o historických válečných událostech. A začíná být jasné, proč ho ČT přes 30 let neuváděla. 

 Čtvrtý díl - Bitva o Berlín - začíná německým týdeníkem o ardenské ofenzivě na západní frontě - a krom toho, co týdeník sám ukazuje, se nedá z hraného slova věřit skoro ničemu. 

Ano, 16. prosince (1944) zahájili Němci na západní frontě protiofenzivu v Ardenách a Američany tím nemálo překvapili. Je pravda i to, že vrhli západní frontu na tomto úseku o desítky kilometrů zpět - ale to je tak asi všechno. 

Žádná "katastrofální situace", o které hovoří sovětští maršálové, to rozhodně nebyla, natož aby hrozilo vyklizení Francie či vůbec zhroucení západní fronty, jak se to snaží tvůrci Osvobození evokovat. 

Skutečnost je taková, že 16. prosince ofenziva v Ardenách začala - a ke Štědrému dni její útočná fáze také skončila, a to tím, že na pomoc prolomenému úseku fronty v Ardenách dorazily od jihu Pattonovy tanky a německý průlom - spolu s obnovenými leteckými útoky USAF -  díky zlepšenému počasí -  zlikvidovaly. 

Jestliže 12. ledna 45 začala ofenziva na východní frontě - byl už tou dobou průlom na té západní zcela zlikvidován - a o efektivní pomoci Spojencům ze strany Rudé armády tak sotva mohlo být řeči. 

Ostatně, odkud vzal Hitler tankové divize k útoku v Ardenách ? Z východní fronty, že ? Takže i pokud by se Rudá armáda cítila zavázána Spojencům pomoci, tak naprosto právem, protože ti jí předtím srovnatelně ulevili už tím, že německým divizím, přesunutým z východní fronty, čelili na západě. 

To, co v tomto kontextu ukazuje Osvobození, je tedy naprostou báchorkou, účelovou dezinterpretací dějin, která mohla mít vliv jedině na diváky zcela izolované od věrohodných informací, kteří průběh bojů na západní frontě vůbec neznali - což jsme byli za totality - až na pár výjimek - skoro všichni. 

Dnes už ale nejsme - a je vcelku spojeno s nemalým zadostiučiněním si připomenout, jak nám komunistická propaganda otevřeně lhala. A to skoro ve všem, čeho se jen dotkla. 

Jestliže v prvním článku k tomuto tématu jsem zmínil nenávistné podsouvání všemožně vyčůraných úmyslů Spojencům ze strany autorů filmu, tak tady je naplněno v míře vrchovaté, ba až tolik nápadné, že vyvolává skoro pochybnosti o účelnosti takového postupu i pro ty, kteří za války Rusům, a později komunistům, asi fandili. 

Přitom málokde bychom nalezli jasnější příklad toho, že kdo komu co podsouvá,  toho se to taky nejspíše týká. 

Autoři filmu, ztělesňující sovětskou propagandu, nevynechají jedinou příležitost, aby neobviňovali Spojence, že vlastně ani moc nebojovali, k válce se přidali, až když byla skoro vyhraná - a pak by se chtěli vydávat za vítěze. 

Když odhlédneme od války v Evropě - a zejména před válkou ani Británie, natož pak Spojené státy, v Evropě žádné zájmy neměly - tak kdo se přidal k jasným  vítězům doslova za pět minut dvanáct ve válce v Pacifiku, proti Japonsku ? 

Tu přeci celou dobu, od Pearl Harbouru, nesly na svých bedrech výhradně západní Spojenci, především pak Američané - a Stalin se k nim přidal na pár posledních týdnů, v srpnu 1945 - aby se doslova za nic "podělil o vítězství" - a především o Kurilské ostrovy, které si jako válečnou kořist rovnou ponechal - zatímco ti, co celou válku vybojovali, Japonsko sice okupovali, ale jeho územní celistvost nijak nenarušili. 

Takže kdo si tady přivlastnil cizí vítězství na poslední chvíli a ještě ho využil, jak se jen dalo ? 

Stejně jako na báchorku o katastrofální situaci Spojenců v Ardenách a ruské pomoci jim v nouzi nejvyšší nutno pak nazírat na další, rádoby konspirativní,  pomluvu o vyjednávání Američanů s Hitlerem prostřednictvím Allana Dullese ve Švýcarsku. 

Za prvé : proč by to vůbec dělali, když válku měli za vyhranou i tak, a bylo jen otázkou času, kdy skončí totální kapitulací Německa ? 

A za druhé : Proč by Hitler tato vyjednávání vedl, když je pak následně tak sveřepě odmítal, jak film dál ukazuje ? 

Jednat o míru potřebovali Němci, ne Spojenci, takže je možné, že Američany sice kontaktovali, ovšem nedostali positivní odpověď - a tím to skončilo. 

Proč by se pak scházeli Spojenci se Stalinem v Jaltě, když by vážně chtěli uzavřít separátní mír s Němci ? 

A kdyby ho uzavřeli : To by si nespočítali, že by to znamenalo jen výměnu válečných spojenců, z jedné diktatury, momentálně vítězící, za jinou, stojící před definitivní porážkou ? 

A tedy, s vysokou mírou pravděpodobnosti, nikoliv separátní mír, ale rovnou válku proti bývalému spojenci, tedy Stalinovi, na straně Hitlera ? 

A o tu s naprostou jistotou nikdo z nich nestál, nehledě na to, že nacistický režim už byl tou dobou tak zkompromitovaný, že žádné spojenectví s ním nepřicházelo pro žádnou demokracii, zodpovědnou svým voličům, vůbec v úvahu. 

Už tím, že Spojenci přijeli jednat na Jaltu, jasně demonstrovali, že žádné vyjednávání s Hitlerovým Německem nepadá do úvahy - a jediné, co bude Německu předloženo, bude bezpodmínečná kapitulace - nebo totální zničení. 

Nutno podotknout, že Hitler si vlastně vybral obojí.

Asi to bylo pro německou národní paměť nezbytné. 

A když už jsme u Jalty, dostáváme se ke třetí sovětské lži - a otevřené pomluvě Spojenců. 

Protože jestli bylo něco smyslem Jalty, pak bezesporu stanovení demarkačních čar v Evropě. Tedy kam postoupí Rusové - a kam západní Spojenci. 

Ta hranice byla jasně načrtnuta na mapách - a Spojenci o její závaznosti neměli nejmenších pochyb. A také ji respektovali. 

Přímých důkazů je o tom hned několik. 

Bylo totiž zaznamenáno, jakou nevůli projevoval Patton, když mu bylo sděleno, že do Berlína rozhodně nepojede, protože ten spadá celý do sovětské okupační zóny. 

A, konečně, totéž musel respektovat v případě českého hlavního města. 

A když už se sovětská propaganda tak ráda holedbá tím, jak blízko byli v době Jalty Rusové před Berlínem, zatímco Američané ještě hodně daleko, není od věci připomenout, jak blízko byli Američané Praze v okamžiku vypuknutí povstání - a jak daleko byli tou dobou Rusové. Ano, zhruba desetkrát dál. Přesně tak, jak to pořád dokola zdůrazňovali v případě Berlína a Jaltské konference. 

Přesto Patton, ač pověstný svou neukázněností,  zůstal ukázněně stát v Plzni, resp. v Rokycanech - a do Prahy nepřijel. Praha musela na sovětskou pomoc čekat dlouhých 5 dnů - až usoudila, že bude asi lepší, když se osvobodí sama, případně s pomocí Vlasovců. 

Což byli také Rusové, ale ti špatní - a prý zbabělí. V Praze ukázali, že ani tohle nebyla vůbec pravda. 

Ale zpět k Osvobození. 

Jestliže v Jaltě byla jasně dohodnuta demarkační linie rozdělení Německa - tak jaképak propagandistické bláboly o tom, že Montgomery chtěl na poslední chvíli předběhnout Rusy - a osvobodit Berlín sám ? 

Musel by to udělat opravdu osobně sám, protože s americkou pomocí v takovém případě rozhodně nemohl počítat, to i z filmu Osvobození jasně vyplynulo, že president Roosevelt neměl žádný zájem bojovat v Evropě "za zájmy Anglie", jak to bylo ve filmu nazváno. 

Bohužel, se později ukázalo , že to nebyly zdaleka jenom zájmy Anglie, ale také všech osvobozených evropských národů . 

A - nejlepší na konec. 

K tomu nejlepšímu, pokud jde o sovětskou propagandu, bych přidal scénu, historicky sice nepodstatnou, ale propagandisticky bezesporu zásadní - o tom, jak už v dobývaném Berlíně vjede ruský tank do bývalé hospody, jejíž majitelé jsou ukryti ve sklepě, načež s nimi osádka tanku naváže přátelskou družbu a než opraví pás tanku, málem se sovětský četař zasnoubí s jednou z krásných dcer majitele hospody. 

Když člověk dnes z archivů ví a zná údaje v číslech o chování Rudé armády v dobytém Německu, a zejména k ženám, kolik jich bylo brutálně a opakovaně znásilněno, že to bylo přes 2 miliony žen, že je vojáci Rudé armády považovali za válečnou kořist a podle toho s nimi také jednali, kolik žen raději spáchalo sebevraždu, než by se dočkalo "osvobození", a, konečně nejen žen (ve Frankfurtu nad Odrou to byla půlka dosud žijícího města, co se šla raději dobrovolně utopit do řeky, než by se dočkala "osvobození") - tak tuhle scénku musí nutně přiřadit ke stejnému typu komunistických báchorek jako byly ty o srpnu 68, kdy nás údajně Sovětská armáda na poslední chvíli zachránila před útokem Bundeswehru, který již čekal nachystán na šumavských hranicích. 

Celému filmu opět dominují mohutné bitevní scény, kdy se stovky tanků, za výbuchů granátů, zázračně nezasahující žádný z nich, hrnou - neznámo odkud a neznámo kam - které sice musely stát fůru peněz, ale o skutečném průběhu bojů nevypovídají prakticky nic. 

Zato o motivaci tvůrců filmu, i o jeho skutečném poslání skoro všechno. 

Ano, je dobře - s odstupem 30-ti let - vidět bez příkras, jakými nesmysly nás komunistická propaganda celá desetiletí krmila - a běžné Rusy dost možná krmí dosud. 

A je dobře těm, kteří to už dokáží jasně rozeznat a pojmenovat. 

S historií takový film ovšem mnoho společného skutečně nemá - a jediné, co na něm následně stojí za zmínku, jsou výstřižky z válečných týdeníků, protože ty jediné nešlo zfalšovat. 

A závěr ? 

Objektivních dat a údajů se bojí jen ten, kdo má důvod se jich bát. 

Ten, v jehož prospěch vypovídají, je rozhodně falšovat nemusí... 

____________________

____________________

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1064343264-osvobozeni/25033000268-bitva-o-berlin/

_______________________

_______________________

______________________

______________________