Videoarchiv2 důležitá svědectví - Oliva, Portmann
- Details
- Created: Saturday, 19 April 2014 00:00
- Written by K 213+O.Oliva+A.Portman
- Hits: 767
Demokracie a právní stát prohrávají, to horší ještě přijde - asi tak lze shrnout 2 důležitá svědectví, která v předvelikonoční době zazněla z velmi zasvěcených a věrohodných úst.
To první - 62 letý Otmar Oliva, sochař a věřící křesťan, vězněný disident, shrnuje své poznatky a pocity natolik výstižně, že nezbývá, než s nimi souhlasit a ozančit je za přesné svědectví současnosti a generační výpověď lidí, kteří bojovali proti komunismu s nadějí, že horšího nic přijít nemůže, a teď se nestačí divit.
Prohráváme... My, co jsme chtěli vyspělý a slušný právní stát. Ale o to více za něj musíme bojovat.
______
To druhé, zcela potvrzující postuláty a odhady prvního, je navíc o to cennější, že pochází od cizince, Švýcara, který prožil 15 let v Čechách - a nyní se rozhodl raději vrátit (což samo o sobě má svou vypovídací hodnotu) nežli v životě zde pokračovat.
I jeho postřehy a vysvětlení jsou natolik cenná a výstižná, že ne každý, kdo má tu dobrou vůli, si jich musel všimnout či musel nutně domyslet všechny tyto souvislosti.
Proto ty hlavní myšlenky a postuláty z obou článků přebíráme, s tím, že zcela odpovídají i našim zkušenostem a nakonec i poslednímu justičnímu vývoji kolem předsedy K 213, zdokumentovaném na těchto stránkách.
_____________
Pro ty, kteří zde chtějí i nadále žít, a to slušně a důstojně a kteří chtějí, aby tu možnost měly i jejich děti, plyne jediné: Být aktivní, nesmiřovat se s danou situací - a zejména nerezignovat na svá práva a život kolem sebe typicky defétistickou větou: Co chcete, vždyť jsme v Česku!
Protože tak, jak to tu vypadá, to vypadá právě proto, že jsme na politickou činnost a svá práva mnohdy rezignovali, připustili, aby je řídili lidé, kteří jsou toho nehodni (často právě pod heslem volit menší zlo - což je ale pořád zlo!) a kteří neprávem dostali naši důvěru, ať už pro neznalost, naivitu, pohodlnost či vypočítavost.
_____________
Sralbotka, zbabělí lidovci, grázl Babiš a Pitomio - jsem rád, že jsem nikoho z nich nevolil, nereprezentují mne, nenesu za ně odpovědnost a mé svědomí je čisté...
Zemana si zvolila defektní část národa.
Tyto - a jiné přesné postřehy a názory zaznívají z úst sochaře, politického vězně, hluboce věřícího křesťana Otmara Olivy a plně vystihují i naše myšlení, zkušenosti a pocity.
Nad skutečností, že věřící člověk označuje lidovce za zbabělce - a není vůbec sám - by se nutně měli zamyslet nejen lidovci sami.
Konečně, co slibovali? Že dají zemi do pořádku?
A co udělali nebo dělají? Že jim jejich předseda odjede v době sestavování vlády na stáž do USA? Nebo že veřejně prohlašuje, že je utlumen prášky, takže ho tak nikdo nerozhodí? To by neudělal ani naprostý politický amatér a diletant.
A ten pořádek si představují tak, že sniží DPH na kojenecké zboží, což má zřejmě být podpora rodin?
Zatímco rozvodová mafie je bude dál po stovkách rozbourávat a ničit za jejich neznaleckého a pohodlného mlčení?
Z rozhovoru můžeme i vyčíst, nakolik má syn Jiřího Dinestbiera, o němž je tu řeč, daleko k plnění slibů a držení slov svého otce.
_____________
Portmann: Zhoubné dědictví komunismu je v ČR vidět stále víc
http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/portmann-zhoubne-dedictvi-komunismu-je-videt-stale-vic/r~e3e2c9d0c61611e3ad22002590604f2e/
Neúspěšný kandidát na ředitele ÚSTR Adrian Portmann (z článku vybíráme):
Pokud někdo věcně upozorní na nedostatky, stává se nepřítelem. To je totalitní princip. V ústavu, který má totalitu zkoumat.
Jaký má smysl se soudit? Co se změní?
Ještě jste zapomněl dodat: Čemu se divíte, vždyť jste v Česku. Tuhle větu úplně nenávidím. Čistě podle legislativního rámce můžeme tuhle zemi prohlašovat za právní stát, ačkoliv realita svědčí o něčem jiném. A podle mého přesvědčení je úkolem každého občana snažit se o změnu poměrů. Kdyby se každý domáhal práva, kdyby nerezignoval hned v zárodku, tak skutečný právní stát vybudujeme během jedné generace.
Jde o hodnoty, kvůli nimž byl Ústav pro studium totalitních režimů zřízen. A k nim patří i důležité poselství: Občané, braňte se, pokud je ohrožen právní stát.
V rádiu jsem narazil na vysílání Svobodné Evropy, které komunisté rušili. Vůbec jsem to nechápal a hledal nějaké elektromagnetické problémy v našem domě.
_
Ve značné části naší levice se ujala myšlenka, že není možné mluvit o celém období komunismu jako o totalitě. Že komunismus měl i měkčí varianty. Jak tohle vnímáte?
Tak je otázka, jestli měříme tvrdost režimu podle toho, kolik lidí bylo popraveno nebo zavřeno. Nebo podle toho, jak dalece byly omezovány svobody vyjadřování nebo pohybu. Pro mne začíná totalitární režim tím, když nesmíte svobodně mluvit a psát, když je země obehnána ostnatým drátem, když režim nepřipouští politickou konkurenci. A to všechno tady bylo až do roku 1989.
___
Co říkáte lidem, kteří tvrdí, že se pod bývalým režimem neměli tak špatně?
Oni prostě byli vychováváni k tomu, aby nežádali víc. Pro mne je zásadní, že nic z toho, na co lidé nostalgicky vzpomínají, není důvodem pro to, abychom opouštěli nebo oslabovali zásady demokratického státního řízení.
___
Pokud národ zažije dvakrát nebo třikrát, že je možné, aby vás stát zbavil majetku a zmocnil se ho sám, pak to těžce podkopává právní vědomí. A vzbuzuje pokušení něco takového v budoucnu zopakovat.
__
Majetek se utvářel po dobu několika století. A nikoliv v převratech, po nichž následovalo vyvlastnění nebo také, jako po roce 1989, divoká privatizace. To všechno budí právní nejistotu, která se projevuje jako mor.
__
Máte pocit, že demokracie v Čechách už dostatečně zapustila kořeny?
Kdybyste se mě zeptal před osmi lety, tak bych řekl, že jsme na dobré cestě. Ale teď je Česká republika spíš ve fázi regrese. Mám pocit, že zhoubné dědictví komunismu, a obzvlášť normalizační periody, je vidět čím dál víc.
__
Vidím problém v tom, že do funkcí se teď dostává generace třicátníků a čtyřicátníků, která je v duši „znormalizovanější“ snad ještě víc než jejich rodiče.
Samozřejmě to neplatí pro celou generaci. Ale jejich rodiče byli potomky pokolení, které vyrůstalo a pracovalo za první republiky. A oni sami zažili uvolněnější šedesátá léta, Pražské jaro. Mohli si odnést do života alespoň nějakou základní orientaci. Jenže jejich děti už vyrůstaly za normalizace, která se vyznačovala naprostým rozpadem hodnot a přízemním zaměřením na hmotné statky.
Adrian Portmann, Švýcar, který se po 15 letech v ČR vrací domů, kde bude raději krmit psy.
_____
_______
Pokud ke dvěma výše uvedeným článkům přidáme ještě skutečnost, že nalezený zmučený a omámený cizinec v závěji v Norsku je nejen Čech, ale i pracovník ministerstva vnitra a soudní znalec, máme výmluvný obraz současnosti.
Na otázku, zda jsme se od r. 1989 posunuli spíše směrem k civilizované Evropě či ke státům bývalého SSSR, které si svou historickou zkušenost musejí teprve prožít, výmluvná odpověď.
_________