Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Nahrávejte !! Nejraději vždy a všude.

Details

Created: Tuesday, 10 November 2020 12:13

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1787

Jakmile vkročíte do úřadu.

Protože kdo nemá co skrývat, nemá se čeho bát... 

Vlídná cedule, vítající návštěvníky soudu...  Zajímavé, že jindy mají soudy problém nahrávat jednání i přesto, že je o to požádáte. Ale nahrávat, co si říká obecenstvo - tak to je velmi zajímá... I když bych doporučoval, aby to ve vlastním zájmu raději neposlouchali... 

 Zajímavé. Když mají mít záznam, zejména tehdy, když jde o falšování protokolu a jeho následnou kontrolu, tak najednou záznam není, technika selhala, když jde o napadení justiční stráží, tak kamera se zrovna dívala jinam, nešla elektrika, záznamy se neuchovávají, nearchivují - a tenhle byl zrovna smazán,  a tak dále, a tak donekonečna... 

 Je až zcela neuvěřitelné, jaká ubohá chátra u nás vykonává státní moc. 

A pokaždé vás dokáží překvapit. 

Tak třeba včera. 

Nesl jsem stížnost na policii. Tedy, stížnost do jednoho vyšetřovacího spisu, ať si ji osobně převezmou. A potvrdí. Nikoliv tedy stížnost na ně samé. 

Tušil jsem, že to nebude jen tak, protože jestli policajti něco nesnáší, tak to je úřednická práce, ač právě tu mají denně vykonávat - ale že to bude až tak zásadní problém, mne opravdu nenapadlo. 

Přišel jsem do vrátnice a sdělil, že chci podatelnu. 

Prý žádnou nemají. 

Tak někoho, kdo přebírá poštu. 

Taky žádného nemají. 

Tak komu prý to je. Podívali se na jméno policajta, který to předtím vyřizoval. Ten tam sice byl, ale dolů, na vrátnici, za mnou, by ho zjevně nedostali ani párem volů. 

Řekl jsem vrátnému, že netrvám osobně na něm, vždyť to může převzít jakákoliv sekretářka - barák (v Praze) s několika patry, všude samí policajti - není přece možné, aby v takovém domě nebyl nikdo, kdo by neměl razítko - a byl schopen si převzít  dopis. 

Mimochodem, kdybyste totéž udělali vy - tedy řekli policajtovi, že si nepřevezmete dopis, který vám osobně přivezl, tak by to mohl být i vazební důvod. Zatknou vás, strčí do vazby, tam vám strčí dopis do ruky - a čtěte si, jak dlouho chcete !! 

No - problém to tady ovšem byl, a neřešitelný. 

Vedoucí oddělení - prý zrovna odchází. Vzácně to i byla pravda, protože za chvíli skutečně šla přes vrátnici ven - a asi byla krajně roztrpčena, že ji vrátný prozradil - tím, že na ni zavolal. 

Tady ji máte ! 

Zopakovala, že spěchá ven. Povídám jí, že vůbec netrvám na ní osobně, ale že by - jako vedoucí oddělení - jistě měla vědět, kdo přebírá poštu, a ať ho tedy zavolá. 

No - to nechtěla. Ani sdělit jméno, ani ho (ji) zavolat, ani dát na ni číslo. Není opravdu nad osobní statečnost. V hlídané budově policie !! 

Tak volali znovu tomu policajtovi, co byl uveden v adrese. Ten "moudře" poradil, ba doporučil, že prý to mám poslat poštou (proto jsem tam asi přišel osobně, že ?) - a když mu vrátný sdělil, že se prostě nehnu, dokud si pro to někdo nepřijde, tak mu poradil, ať zavolá hlídku - a ta mě vykáže. 

Začínalo to vypadat zajímavě. 

Říkal jsem si, že být zatčen na policii, proto, že jsem jim přinesl dopis, tak to tady ještě asi nebylo - a začínalo mě mrzet, že sám kameru momentálně nemám u sebe, protože to už by asi zaujalo i širší veřejnost. 

Asi to postupně došlo i "někomu nahoře", že by to byl průšvih i pro ně - a tak, po půlhodině čekání, dohadování a zapírání - se nakonec přec jen dostavila paní s razítkem - a najednou šlo, co jsem od začátku, před půl hodinou chtěl.

Takže jsem nakonec - po nemalé psychické, i právní - zhruba půlhodinové bitvě - přeci jen odcházel s potvrzeným dopisem, a na něm podací razítko s datem. Ba i správným. 

Ovšem - žasnul jsem. A žasnu stále. 

Nad úrovní toho právního vědomí, po kterém oni sami pořád volají, pokud vyslýchají oni Vás. 

A skutečnost, že jsou schopní Vás zatknout - za to, že jste jim přinesli dopis - posouvá, řekl bych, výkon spravedlnosti u nás o další třídu někam jinam. 

Někam  mezi organizované zločinecké bandy, kam vstupovat bez doprovodu, bez natáčení a bez vysílačky - se zatraceně nemusí vyplatit. 

Na druhé straně - musím ocenit, že jsem se mohl na místě a na vlastní oči přesvědčit - jakou zbraní je slovo. 

Protože kdybych tam přišel opásaný náboji, s kulometem v ruce, sotva by to vyvolalo větší pozdvižení, než když přijdete - s prostým dopisem, věcnou stížností do usnesení konkrétního případu. 

______________________

______________________

__________________________

__________________________