Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Nad Senát mocnější

Details

Created: Thursday, 12 November 2020 15:46

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2375

 Včera odpoledne nás navždy opustil Luboš Patera, zakladatel a nestor moderního otcovského hnutí u nás. Deset let poté, co hnutí přišlo o jinou, předchozí legendu, a to po odborné psychologické stránce - Dr. Bakaláře. 

Luboš Patera - člověk, který si pomník postavil svou prací sám už za života a také už za života se stal po zásluze nesmazatelnou legendou. 

 Vzpomínám, jak jsem se s ním seznámil sám a kdy to bylo - a přesně si to vybavuji. Protože na to se nedá zapomenout.

Po zhruba dvou letech opatrovnického sporu o svoje děti, kdy jsem je nejen neviděl, ale kdy se mě celý státní aparát snažil přesvědčit, že zločinec, hodný pronásledování, jsem já, a proto si nezasloužím vychovávat svoje děti - zatímco jejich psychopatická matka, prolhaná jak stará Cikánka a zákeřná jak průjem, pošlapávající kde co, od uzavřených dohod až po vykonatelné rozsudky, byla pro tentýž státní aparát zjevně vzorem morálky a ctnosti, jsem marně hledal sebemenší pomoc a oporu, protože mi bylo jasné, že tohle, co vidím na vlastní oči, není rozhodně normální a že není pravdou, že bych byl tak vykolejený já, ale že - bohužel - takto vykolejený je celý státní opatrovnický aparát (později jsem to dostal i s úředním razítkem potvrzeno ze Štrasburku, ale do té doby to všechno byly jen moje "dojmy a stesky"  - konečně, prošel si tím asi každý, kdo se do soukolí opatrovnické justice kdy dostal, neznal ji předtím - a nestačil se pak divit, kde to vlastně žije a co je tady všechno možné - jsem, v naprostém zoufalství, hledal někoho, kdo by projevil alespoň špetku soudnosti či obyčejného selského rozumu - a zamezil zvůli páchanou tehdy soudem na Praze 9, nebo ji alespoň správně pojmenoval a odsoudil. Nebyl nikdo - pro všechny jsem byl problémem já, nikoliv opatrovnická justice, zvrácená policie a stupidní feministické státní zastupitelství, plné jinde nepoužitelných zapšklých bab, mstících se každému, kdo se jim dostane do spárů. 

Až jsem si řekl : Když máš stížnost, jdi za svým poslancem, tak to přece má fungovat. Tak jsem se sháněl po "svém" poslanci v Parlamentu - a postupně jsem se, na základě různých odkazů, dopracoval až k senátorovi, který asi tehdy měl na starosti rodinu, to už si nepamatuji přesně, zato si přesně pamatuji, že byl - z Českého Krumlova. A že to byl doktor. 

Rozjel jsem se tam, přímo do jeho ordinace. Ač senátor, kupodivu tehdy ordinoval. 

Přijal mě. Vyslechnul - a bylo vidět, jak se jen smutně dívá do podlahy, jakoby chtěl říct : To už jsem slyšel mockrát - a nikdo s tím neumí nic dělat. 

A pak mi dal telefon na - Luboše Pateru. 

Nechápal jsem. 

On, senátor, který může mít k ruce celý státní aparát - dává mi telefon na občana, bez funkcí, bez aparátu, bez hodnosti, bez vysoké školy, bez právního vzdělání, bez čehokoliv. 

Brzy jsem měl pochopit - že měl pravdu. Tedy, ten senátor, samozřejmě. 

Protože v té době - a ještě pak i dlouho poté - tady nic jiného, lepšího, účinnějšího než Luboš Patera nebylo. 

Když jste soudkyni hrozili, že půjdete za senátorem, jen se vesele smála. Když vešel do jednací síně Luboš Patera a předložil plnou moc, smích ji rychle přešel. 

Tak tak jsem se s ním poznal... Asi i jako mnozí jiní. A čím jsem ho poznával blíž, tím více jsem se přesvědčoval o tom, že všichni ti fundovaní grázlové, ověšení všemi možnými tituly, jsou naráz takhle malinkatí - proti obyčejnému, nestudovanému člověku, který slušně, ale nekompromisně, jim připomínal platnou legislativu, o níž měl - což jsem také brzy zjistil - podstatně lepší přehled než celý pražský Městský soud i se Sváčkem dohromady. 

Rádi ho soudci deklasovali, bagatelizovali, zlehčovali, vytahovali se na něj, zvláště když mohli zdůrazňovat, že nemá právní vzdělání - přitom naprostá většina z nich mu nesahala prokazatelně ani po kotníky, a to nejen lidsky (tam o tom není vůbec diskuse), ale ani odborně. 

Na příkladu Luboše Patery bylo dobře vidět, že jediný slušný, poctivý člověk - je a dokáže víc, než celá banda úplatných, zmanipulovaných a přednastavených grázlů v talárech, s celým mohutným státním aparátem k ruce. 

Luboš nejen že dokázal vždy stát za svým, což dělal slušně, vytrvale a neústupně - ale také překvapoval neobyčejnou invencí a šikovností, a to jak technickou, tak i - a zejména - organizační. 

Připomenu jen, že dokázal ustanovit a rozvinout činnost Justičního kanálu, vlastně asi prvních samostatných a nikoli lokajských webových stránek, jež začaly dokumentovat činnost soudů a soudců. 

Teprve pak jsme na něj navázali my. 

Byl to Luboš, kterého napadlo - a dokázal to beze zbytku zorganizovat a provést - natočit film Střídavka, kam dokázal přilákat i poměrně zajímavé respondenty, kteří bezesporu neprodleně probudili divácký zájem a přitáhli širokou veřejnost ( např. Barbora Srncová a její dcera, tehdy ve střídavé péči mezi ČR a Švédskem). 

Ten film dokázal nejen inspirovat, ale také mu sám napsat scénář, ba ho i po technické stránce z velké části zrealizovat, sestříhat a připravit jeho konečnou verzi.  

A jsme u Lubošovy další velké přednosti - a to byla - krom neobyčejné pracovitosti - také nebývalá technická zručnost a manuální šikovnost. 

Nikdy nezapomenu na jeho meruňkobraní - kdy dokázal, vedle dejvického nádraží, postavit sám chatku - docela hezkou a útulnou - ač věděl, že ten pozemek patří drahám a povolení tam má jen dočasné - a také se ukázalo, že hned asi za další dva roky povolení skončilo a musel chatku bez náhrady rozebrat a odstěhovat. Dodnes je tam místo ní prázdné místo, ničím nevyužité. 

Nesnášel šikanu a svévoli, z paměti nikdy nevymizí jeho pověstná videa, kde se nechává justiční stráží vynášet z plzeňského soudu, případně odmítá ve  vstupním rámu soudu sundat bundu - že jim tam přece nebude dělat striptýz. 

Mezi námi - jeho syn, který ho pod vlivem neuralgické matky zcela zavrhl, dodnes asi netuší, o co všechno přišel, protože - troufám si tvrdit - lepšího otce by nenašel, kdyby republiku naruby obrátil - a takového otce by mu bezesporu - a právem - záviděly desetitisíce jiných dětí, které holt takové štěstí neměly. 

Přesto - ani tyto kvality k odbourání syndromu zavrženého rodiče nestačily... 

Což jen v praxi prokazuje, že je vlastně jedno, jaký otec je, pokud je syn proti němu štván matkou, bude ho nenávidět, i kdyby to byl sám Einstein, nebo Paganini nebo Armstrong. Luis, i ten, co vkročil do vesmíru a letěl na Měsíc. Neil. 

V očích nenávistné psychopatky to bude vždy jen : Pche !!  To je toho !! 

Abych byl objektivní, Luboš měl i svá omezení, mezi ta hlavní patřilo, že se zoufale vyhýbal otevřenému střetu s justicí - a v tom také spočíval jeho hlavní rozdíl oproti mně, nebo našemu sdružení K 213 - i on ale musel nakonec přiznat, že nic jiného než hrozba hrubé síly k výsledku při jednání s justičními či státními hlavouny nevedlo, protože nic jiného prostě nerespektují - a on, který se snažil vyjednávat s nimi o nápravě opatrovnictví po dobrém a bez nátlaku, sám musel připustit, že za dlouhá léta nikam nedošel. 

Za Luboše není, bohužel, dnes žádná náhrada, stejně, jako dodnes není za Dr. Bakaláře - a u opatrovnických soudů to, bohužel, denně cítím. Není se tam o co opřít. Jen o vlastní zkušenosti - a jejich teorie i praxi, která dnešním dnem již natrvalo vstupuje do historie. 

Myslím si, že osobnost Luboše Patery dojde plného ocenění teprve u příštích generací, jak už to tak s lidmi, předběhnuvšími dobu, bývá - ale už teď je naprosto neoddiskutovatelné, že to byl člověk naprosto výjimečný, po kterém zůstává nemalý odkaz, jak jeho dílem, tak především jeho příkladem. 

Kdyby každý z otců, co se setkali - a střetli - s opatrovnickou justicí, dokázal udělat alespoň desetinu toho, co Luboš Patera, byli bychom dnes už někde úplně jinde, a ne sto let za opicemi, přičemž nutno zdůraznit, že i ty opice se dokáží o svoje potomky postarat lépe a citlivěji než naše zvrácená opatrovnická justice, potácející se - bez sebemenší teoretické přípravy, natož odborných, ověřených zkušeností - ode zdi ke zdi, od jedné sebevraždy dítěte ke druhé. A když ne dítěte, tak otce. 

Luboš Patera za sebou zanechal velký odkaz a nepřehlédnutelné dílo, ze kterého teprve příští generace budou naplno čerpat. 

Čest jeho světlé, poctivé a čestné památce !! 

__________________

_________________

______________________

______________________