Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Arcach : Nepoučitelná netečnost otvírá jen další agresi

Details

Created: Friday, 27 November 2020 17:51

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1129

Arméni přišli v Karabachu o část svého kulturního dědictví. Jenže to je i dědictvím celého křesťanství. Křesťanský svět přesto zůstal netečný. Ke své neodčinitelné škodě. 

Myslím si, že níže uvedená reportáž České televize z Karabachu zachytila to hlavní poselství a zprávu o poslední - prohrané - arménské válce. Totiž - zatímco na straně Ázerbajdžánu bojovali nejen moderně vyzbrojení Turci, ale také džíhádisté z celého islámského světa, křesťanský svět nechal křesťanskou Arménii zcela na holičkách. 

Má pravdu jeden z poražených bojovníků, když v reportáži říká : A proč sem mají přijít Rusové (jako mírové síly) ? Proč ne Američani, nebo Francouzi ? 

A na jiném místě další : Proč nás celý křesťanský svět opustil ? Vždyť to není jen válka mezi Arménií a Ázerbajdžánem, ale mezi křesťanským světem a militantním islámem ! 

Ano, v Arméniii to všichni ví. 

Proč to neví, nebo nechce vědět, nikdo v Evropě ? V Americe ? 

Protože je to vzdálená země, o které se málo ví ? 

Tak to změňte ! Jeďte se tam podívat ! Při pohledu na ty prastaré kláštery - užasnete. Troufám si tvrdit, že jinde takové památky nenajdete. Jsou nejen dokladem křesťanské historie a minulosti místa, ale také tehdejší vyspělé kultury a architektury. Která i nás naplňuje - právem - hrdostí.  V Evropě takové památky nejsou ! Přesto tvoří právě naše kořeny ! 

Klášter Dadivank, který zůstane v křesťany vyklizeném území, pochází z 9. století. Tedy z doby, kdy na Velkou Moravu teprve přišli slovanští věrozvěstové. Kdy se naše část Evropy teprve s křesťanstvím seznamovala. 

Jaké máme my památky na tu dobu ??? Běžte se podívat do Věstonic, do Pohanska, do Mikulčic. Pár vykopávek, nějaké náušnice, pár z dubu vydlabaných člunů, jež zázrakem přežily v bahnitém břehu řeky Moravy. 

Kostely žádné - jen se odhaduje jejich podoba, podle základů, a i ty se většinou jen odhadují. Jiné stavby - ani nevíme, jak vypadaly. 

Z pohledu krásných kamenných klášterů v kavkazských horách - byli jsme tehdy sto let za opicemi, přesto je to jedna a ta samá víra, ta samá kultura. Je proto i naší historií, jestliže můžeme někde vidět, že tou dobou jinde už stály takové krásné poklady vyspělé  - křesťanské - architektury. 

Každý Evropan by se tam měl jet podívat, měl by svoje kořeny znát. 

A proč tam byly mnohem dřív ? 

Protože to bylo blížeji biblické zemi ? Palestině, Egyptu ? Asi ano, křesťanství přece vzešlo odtamtud, z dnešního Blízkého východu, dříve východního Středomoří. 

Z Palestiny, dříve Svaté země, - dnes Izraele - už vidíte arménské hory. I dávný český cestovatel, Kryštof Harant, si jich všimnul, když ve Svaté zemi poprvé vystoupil z korábu. 

Historie je něco, co nejde nahradit. 

Podívejte se, jak dodnes vzpomínáme na ukradené rudolfínské sbírky, jež si Švédové jednou provždy odvezli jako válečnou kořist na daleký Sever - a my jsme o ně přišli.

Z pohledu stáří kavkazských klášterů - to je vlastně sbírka takřka současného nádobí. 

Přesto tvoří stálý bod napětí mezi ČR a Švédskem, ba i president Havel, když do Švédska přijel, se snažil naznačit, že by nám to naše - tedy hlavně rožmberské - nádobí a příbory a obrazy - mohli jaksi vrátit. Samozřejmě, že marně. 

Psal jsem o ztrátě Arcachu jako o arménském Mnichovu - záběry odtamtud ukazují, že  - správně. 

I tam chtěli bojovat dál, bez ohledu na reálnost vítězství, jak kdysi správně říkal Werich : Přeci nebojuješ jen tehdy, když víš, že vyhraješ !! I prohraný boj je boj, o to čestnější, navíc spravedlivý, kdy dotyční brání své domovy a své rodiny. Všechno je lepší než bez boje vyklidit pole. Už kvůli budoucí paměti. 

Každý nepřítel si totiž dobře a po generace pamatuje, co dostal skoro zadarmo, co úplně zadarmo - a za co naopak musel tvrdě bojovat a draze platit. I když nakonec vyhrál - a dostal to.  V tom posledním případě si každou další budoucí agresi raději dvakrát, a možná i třikrát rozmyslí, než k ní dojde. 

Z pohledu právě skončené, Armény prohrané, války možná může být teď každý generálem, ale kromě trestuhodného selhání křesťanského světa nelze nepominout ani vlastní - tedy arménský - díl viny na trpké porážce. 

Protože - dle mého názoru - nepřítele hrubě podcenili - a usnuli na vavřínech. To se nikdy nevyplácí. 

V reportáži zazní, že se Ázerbajdžán na válku 10 let připravoval - nakupoval moderní zbraně, v Izraeli - a, bohužel, také u nás. Jak to, že to nikdo - a především Arméni - nezaznamenal ? Desetileté vojenské přípravy přeci nelze jen tak utajit. 

A jestliže Arméni věděli a vědí, že Ázerbajdžán je pro ně letitým nepřítelem a sokem, jak to, že tak podcenili svou obranu, a to nejen vojenskou, ale zejména politickou ?! 

Protože nezůstat sami - na hranicích militantního islámu, jenž se je už nejednou pokusil přímo zlikvidovat - by mělo logicky být hlavním smyslem zahraniční politiky takto ohrožené země. 

Během 44 dnů, co válka probíhala, toho asi po vojenské stránce mnoho udělat z ciziny nešlo, je to příliš krátký čas, zejména pro nepřipravené - ale po politické šlo - a pořád jde - nemálo .

Především to, že křesťanský svět dá jasně najevo, že se ho ta válka týká, že mu není lhostejná, že kořeny křesťanství si nenechá jen tak lehce vzít a vykořenit . 

V reportáži zazní i to, že v Ázerbajdžánu budou - na nově dobytých územích - rozmístěny ne ruské, ale turecké jednotky !! To u nás, pokud vím, dosud nikde nezaznělo - přitom je to zcela zásadní informace. A to nejen pro Armény, jež se Turci již jednou, právě před 100 lety, pokusili zcela vybít. 

Jak to, že k tomu mlčí třeba Severoatlantická aliance, jejíž součástí Turecko paradoxně pořád je ? Jak to, že světové společenství neoznačí Turecko a Ázerbajdžán za agresory  - s tím, že se např. zablokují zbrojním embargem ? Že se jim zmrazí aktiva všude po světě, aby si nemohli kupovat další zbraně a vyzbrojovat své dobyvačské choutky ? 

Namísto Turecka by se členství v NATO mohlo nabídnout právě Arménii - což by značně změnilo rozdání figurek na šachovnici. 

Ano, selhala arménská representace - že se nepokusila o nějaký průlom do mezinárodních vztahů ve svůj prospěch - selhala i tím, že - zejména vojensky - značně podcenila nepřítele a zanedbala - v době, kdy stále vlastně byla ve válce - budování vlastní armády. 

Ale viděl bych to tak, že ozbrojená síla je tady až druhotná. 

Protože na dobře mezinárodně ukotvený stát si i silnější nepřítel zatraceně útok rozmyslí, byť by i věděl, že vojensky může uspět. Pokud by ale takový úspěch byl spjat s politickým fiaskem - což by spjat být měl - obvykle ho agresor raději nepodnikne. 

A ještě jedna - velmi zajímavá a důležitá věc - v reportáži zazní : 

O začlenění Karabachu do Ázerbajdžánu - rozhodl v r. 1923 Stalin. 

Tedy - žádná historie, žádná tradice - ale mocenské rozhodnutí ateistického diktátora a nejmasovějšího vraha 20. století.  Vlastně jeden z jeho mnoha, doteď skrytých, zločinů. 

A kvůli takové - z historického pohledu - naprosté banalitě - má křesťanství přijít o nemalou část svých nenahraditelných kořenů - a Arméni o domov ? A to nám všem má být jedno ?? 

V zemi Mnichovanů, kde ještě předchozí generace měla v živé paměti obrázky zoufalých kolon lidí prchajících z historicky českého pohraničí, protože jiní přece "nepůjdou bojovat za neznámou zemi, kdesi daleko, o které nic nevědí" - to zní až neuvěřitelně sarkasticky. 

Že by nás totéž, o 80 let později, v jiné části světa - vůbec nezajimalo ?! 

___________________________

___________________________

Hořící Karabach — Reportéři ČT — Česká televize (ceskatelevize.cz)

Hořící Karabach — Reportéři ČT — Česká televize (ceskatelevize.cz)

__________________________

__________________________

 Nenahraditelně krásné jsou arménské kostely a kláštery. S více než tisíciletou historií a unikátním architektonickým řešením... 

________________________

________________________

Tahle památka na rané křesťanství zůstává v křesťany vyklizeném prostoru : 

Klášter Dadivank.

Na informační ceduli je uvedeno, že ze 4. století (!!!). Do té doby historie českého národa, natož jeho křesťanství, ani nesahá...

__________________________

_________________________ 

__________________________

__________________________

Nádherná kupole chrámu, za kterou by se nemuseli stydět ani renesanční stavitelé : 

Všechny návštěvníky kláštera vítá typicky arménský kříž, hned ve vchodu : 

__________________________

__________________________

9. - nebo 4. století ??? V reportáži zaznívá, že klášter je z 9. století, na něm samém je ale cedule, že ze 4. To je 500 let rozdíl... 

Vycházím, z toho, co Arméni sami píší - viz deska na jedné z fotek. Ale asi se rozchází i sami historici, už od 1. století tam měl být hrob světce a na něm modlitebna, a potom se to asi různě přistavovalo, možná tam od 4. století byla kaple a Arméni to počítají odtud, a v 9. století dostavěli klášterní komplex a jiní historici to berou za začátek kláštera.

_________________________

_________________________

________________________

________________________

"Poučení z krizového vývoje" v Arcachu - aneb : Vojenský rozbor konfliktu pro armádu ČR : 

Poučení pro Armádu ČR: Co vyvodit z konfliktu o Náhorní Karabach | CZDEFENCE - czech army and defence magazine

________________________

________________________