Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Suďte se se státem...

Details

Created: Monday, 28 December 2020 16:26

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1818

A na tyhle narazíte... 

Neboť se státem - tedy ministerstvem spravedlnosti - se skoro výhradně soudíte na Praze 2 (kde má Úřad domovnice, ve Vyšehradské, sídlo) - a tak si tento soud Domovnice a její předchůdci tzv. "pojistili". 

Jedna z "vyšších soudních úřednic" mne neuváženě vyzvala, abych specifikoval, co mám proti tamějším soudcům. Resp. proč jim pořád vznáším námitky podjatosti.

Aniž bych nad tím strávil Vánoce, vysypal jsem z rukávu na papír, co jsem si jen z hlavy pamatoval (konečně, na této zásadě bezprostřednosti jsou i soudy založeny - a, dá se říci, že co vás napadne hned a jako první a co umíte specifikovat bez obsáhlé přípravy, tak to je něco, co vám skutečně utkvělo v hlavě) - a i tak je toho tolik, že kdybych měl rozvádět podrobnosti, včetně všech dat a čísel jednacích, byl by to nezáživný obsáhlý materiál, který by se nikomu nechtělo číst. 

Ale že je to právě jen tahle zkratka, myslím si, že se to přečíst dá, dokonce že si to mnohý čtenář rád přečte, případně doplní o vlastní poznatky, pokud má s touto problematikou (tedy žalobami na stát) nějaké zkušenosti. 

Protože mám za to, že moje osobní zkušenosti jsou v tomto směru jedny z nejobsáhlejších (alespoň neznám nikoho, kdo by toho obsáhnul v tomto směru více), může to mnohým ostatním sloužit možná jako cenná informace - a všem ostatním jako vcelku přesný obraz toho, jak vypadá současná justice, a zejména pak soudy proti státu - tedy, proti soudcům. 

Škoda, že se jim "soudy proti soudcům" neříká i úředně, neboť - a na to časem přijdete rovněž - není nad to nazývat věci pravými jmény. A už z tohoto pravého jména je hned jasno, že žádný soudce nemůže takové soudy soudit objektivně a nezaujatě - už proto, že by ho ti ostatní rozsápali. 

Není proto důležitější oblasti pro vznik občanských soudních porot - než je právě tahle. Přičemž laický prvek by tady byl tak neocenitelným přínosem, že si mnohý laik, ale ani soudce, sotva dokáže představit, jak moc. 

Profesně zdeformovanější prostředí nežli je tohle sotva kde naleznete... 

________________

____________________

____________________

MS v Praze

prostřednictvím OS P – 2

                                                                                                                                     K č.j. 12 C 97/2016-159

                              PODJATOST SOUDCŮ – sdělení k usnesení ze

dne 9.12. 2020

K výše uvedenému usnesení sděluji, že se námitka podjatosti soudců týká všech soudců na OS P – 2, a to jmenovitě zejména :

JUDr. Vojtěch Trojánek

JUDr. Zdeněk Douděra

Mgr. Jachura Maříková

Mgr. Tereza Jachura Maříková

Mgr. Lucie Vítková

JUDr. Jana Hercíková

JUDr. Otília Hrehová

Mgr. Blanka Vernerová

JUDr. Zuzana Šmídová

Mgr. Daniela Břízová Ratajová

JUDr. Ondřej Růžička

Mgr. Libor Zhříval

Pokud jde o první dva výtečníky – Douděru a Trojánka – tak tady je na místě zvažovat, zda se vůbec jedná o svéprávné osoby, neboť ty zjevně trpí ztrátou identity a vydávají se jeden za druhého (viz usnesení č.j. 20 C 17/2016-116 ze dne 18.6. 2019). Je na místě proto jejich psychiatrické šetření, které k dnešnímu dni nebylo ještě provedeno – ač na stav upozorněno trestním oznámením již před rokem a půl.

K důkazům proti nim navrhuji všechny spisy, jichž jsem byl účastníkem řízení a kde tihle dva výtečníci vystupovali.

Ze všech nejlepší byl bezesporu právě tento spis, kde šlo o to, že žalobce byl zatčen v kauze, kde vůbec nebylo sděleno obvinění. A Douděra až při soudním jednání zjišťoval, že podstatou žaloby je právě toto a hrozně se divil, jak mohl být vydán zatykač, když žalobci nebylo ani sděleno obvinění – což byla podstata žaloby na stát – kterou následně zamítnul bez provádění důkazů.

Za to, že prý byl žalobce drzý, mu ještě udělil pokuty ve výši 40 a 50 tisíc korun, při vědomí, že žalobce je nezaměstnaný a žádné příjmy nemá.

Tahle stvůra není soudce, to je prostě rodilé prase a nikdy z něj nic jiného nebude.

Navíc, vzhledem ke ztrátě identity, lze se obávat, že není způsobilý nejen soudit, ale ani vykonávat samostatné vlastní právní úkony a měl by mu být zjevně ustaven opatrovník.

Trojánek je v jiném vydání totéž, proto ostatně se vydávají jeden za druhého.

Vydávat zamítavé rozsudky bez provádění dokazování je ostatně specifikou právě soudu na Praze 2, jinde se to buďto neděje, nebo v mnohem menší míře.

Je se domnívat, že tyto postupy jsou možné (a nejen možné, ale spíše přímo žádoucí, zejména ze strany vedení soudu a soudu nadřízeného) hlavně proto, že soud pro Prahu 2 projednává skoro výhradně žaloby na stát, zde hlavně na MSp – a tedy na své justiční kolegy. Už z podstaty věci by proto měli být všichni soudci z těchto kauz vyloučeni, protože etický kodex soudce jim jednoznačně stanoví, že mají mít své kolegy v úctě a vážnosti – což de facto vylučuje objektivní a nestranné projednání žalob, směřujících proti nim, byť prostřednictvím MSp. Ostatně, i MSp může – a správně i má – vyžadovat regresem náhradu škod, zaviněných soudci, tedy z toho jasně plyne střet zájmů a neschopnost, ba nemožnost posuzovat rozsudky jiných soudců a škod jimi způsobených – a v praxi vede výhradně k výše popsané snaze žaloby vůbec věcně neprojednávat, ale bez dokazování je rovnou zamítat, lhostejno, jaké škody popsaným postupem byly způsobeny.

Obzvláštní expertky v tomto směru jsou soudkyně  Hrehová (ta není náhodou na prvním místě a správně by měla na soudě pouze uklízet, ne soudit), Hercíková, Jachura Maříková či Vernerová.

Důkazy opět v příslušných spisech, kde jsem byl účastníkem řízení.

Pokud jde o Zuzanu Šmídovou, ta vyvinula nadlidské úsilí, aby se mne, jako zástupce účastníka řízení v opatrovnickém sporu, zbavila. Jednání zdržovala a obvolávala mezitím všechny soudy, aby zjistila, kde jsem koho kdy zastupoval. To je zcela nestandardní a jinde nevídaný postup.  Jednala tedy zcela jinak než ke všem ostatním zástupcům účastníků řízení, čili lze z toho dovodit jednoznačně podjatost a nepřátelský vztah k mé osobě.

Nepřátelský vztah k mé osobě ostatně pěstuje zejména předseda soudu, Zhříval, který v něm vychovává i všechny ostatní soudce, a to i ty, kteří se na mých případech dosud nepodíleli a ani je nijak nevyřizovali.

Jako příklad zde lze uvést Kateřinu Pelišovou, kterou jsem v životě neviděl, přesto, jakmile jí byla přidělena moje kauza (17 C 34/2018), chtěla podruhé zaplatit soudní poplatek, což je evidentní pokus o podvod a současně i otevřená snaha případ vůbec neprojednávat a rovnou ho zamítnout pro údajné nezaplacení poplatku. Trestní oznámení na ni nikdo nevyšetřil a nevyřídil, jak je u soudců již tradičním zvykem – že totiž jejich trestná činnost je předem automaticky amnestována a vůbec se nevyšetřuje.

Ostatní, dosud neuvedení soudci, a  to tedy i Mgr. Daniela Břízová Ratajová, projevují svůj nepřátelský vztah alespoň tím, že zásadně odmítají přiznávat osvobození od SOP, ač podmínky pro toto osvobození splňuji a na jiných soudech je mi běžně, někdo dokonce automaticky, přiznáváno.

Činí tak zejména proto, aby mnou podané žaloby, případně odvolání, nemuseli vůbec projednávat a znemožnili mi tak přístup k soudní soustavě – čímž otevřeně popírají jedno ze základních lidských práv, zaručených Ústavou – a ta zase s odvoláním na Listinu zákl. práv a svobod (tedy právo na ochranu práv mocí soudní pro každého občana).

Nezmínil jsem se dosud o Lucii Vítkové, ta dokazování v dané kauze sice prováděla (18 C 3/2011), dokonce bych řekl velmi pečlivě, ovšem následně dané výsledky tohoto dokazování nedokázala nebo nechtěla vůbec zohlednit, když přiznané odškodné bylo zcela standardní, jakoby dokazování nebylo. K takto přiznanému odškodnému nebylo třeba dokazování provádět, stačilo by pouze úřední potvrzení odkdy dokdy byl žalobce vězněn a rozsudek o zastavení trestního stíhání z důvodu, že posuzovaný skutek není trestným činem. Víc k takto vydanému rozsudku nepotřebovala ani vědět, ani dokazovat – a musel by všude obstát. Tedy – vůbec nezohlednila prokázané okolnosti a skutečnosti případu, ač byly naprosto excesivní a nestandardní – a jestliže je nehodlala zohlednit, dokazování nemusela vůbec provádět (na výši standardního odškodného má judikáty NS).

Pokud jde o soudce Ondřeje Růžičku, tak jeho vinou došlo ke zdržení případu žaloby na exekutora Fendrycha (15 C 45/2015) o celých 5 let (!!!), což další dokazování činí značně problematickým a soudce se zjevně snaží těchto průtahů zneužít k tomu, aby si svědkové nic nepamatovali, škody nešly prokázat, důkazy neexistovaly nebo byly ztraceny (ostatně, totéž platí i pro soudkyni Vítkovou, která namísto aby tam, kde věc nebylo lze – zjevně vinou státních orgánů – prokázat, a to hlavně s ohledem na plynutí času, skartaci evidence, apod.  měla věc za prokázanou – když průtahy v délce skoro 9-ti let zavinil soud sám – tak konstatovala, že se věc nepodařilo prokázat, a tím jakoby nebyla…)

K námitce podjatosti celého soudu lze uvést i nově vedenou exekuci, postavenou na případu 20 C 17/2016, kde byla vyznačena právní moc a nařízena exekuce (samozřejmě na pokutu, na co jiného – jinak mi dluží peníze výhradně tento soud, a ne obráceně) i přesto, že ve věci byla podána žaloba pro zmatečnost (odvolání totiž na MS vyřizovala podjatá a již dříve vyloučená soudkyně), kde dosud neproběhlo ani první jednání, resp. žaloba dosud neprošla ani prvním stupněm – a nelze tedy rozhodně předvídat, jak skončí. Pokud by byla exekuce provedena a žaloba pro zmatečnost uspěla a rozsudek byl zrušen, má tento soud sám na vině zcela jasně zaviněnou škodu, na jejíž možnost byl předseda soudu Zhříval jasně a včas upozorněn – a – jak je jeho nejlepším zvykem – neudělal nic.

Pro ostatní, zde neuvedené soudce, platí, co již bylo zmíněno : Všichni jsou vedeni předsedou soudu k nenávisti vůči účastníkům řízení a vůči zde vystupujícímu žalobci obzvláště a nikdy proto nevystupují nestranně a nezaujatě, jak je ale jejich definovanou povinností.

Pro jednání odvolacího soudu uplatňuji tímto námitku podjatosti těchto soudců : A to zvláště Lubomíra Velce, Zuzany Sváčkové, Jiřího Körblera, Veroniky Křesťanové, Tomáše Novosada, , Pavla Slavíčka, Zdeňka Stibrala, Ivy Hubáčkové, Miroslava Stoklasy, Blanky Bendové, Blanky Trávníkové, Pavla Freiberta, Ivy Suneghové, Kateřiny Sedlákové, Vladimíra Fučíka, Pavla Vlacha, Elišky Mrázkové, Ireny Saralievové, Michala Fridricha, Kláry Bernardové, Markéty Wildové, Věry Sýkorové, Ivany Hesové, Jany Knotkové, Kateřiny Kodetové, Lenky Vávrové, Renaty Polákové, Štěpána Hnaníčka, Naděždy Javůrkové, Jany Tondrové, Nadi Pinové, Martina Jachury, Markéty Jiráskové, Pavly Polednové, Evy Harmachové, Mgr. Zdeňka Váni a Aleny Bílkové,  neboť tito soudci se v minulosti již prokazatelně podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces, nebo již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost.

Dále vznáším námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Jiřího Macka, Aleše Šťastného, Mileny Opatrné, Leandry Zilvarové, Ivy Horákové, Petra Baierla, Ivany Wolfové, Jiřího Čurdy, Jiřího Švehly, Kateřiny Černé, Mileny Filingerové, Evy Hodanové, Stanislava Bernarda, Františka Švantnera, Gabriely Barančíkové, Marie Grygarové, Yvony Svobodové, Romana Horáčka a Pavla Tůmy, neboť tito soudci se v minulosti již prokazatelně podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces, nebo již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost.

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala 

______________________

______________________

____________________

____________________