Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Nechtěná svědectví jsou ta nejpravdivější...

Details

Created: Tuesday, 29 December 2020 15:59

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2682

Aneb : Rozeberme si jednu typickou samoživitelku. Už pro případ mnohých dalších... Stejných. 

Je po Vánocích, do Silvestra ještě kousek - a tak když se nám naskytne výjimečně příhodný příklad k rozebrání typických vad opatrovnické justice a opatrovnictví, proč to neudělat... 

V článku

"Než soud rozhodl o školce, vyrazila dvojčata do školy"

nalezneme i následující příspěvek. Jisté Marcely Skřipcové : 

Ponechme teď stranou závratnou rychlost rozhodování justice, která je na příkladu dětí zvláště dobře vidět - protože to, že děti rostou a rychle dospívají, je naštěstí přirozený přírodní jev, na kterém nemůže ani sebezvrácenější justice nic změnit.

Pod čarou lze k tomu dodat snad jedině to, že taková justice, jaká je zde popsána, je zadarmo drahá, což ostatně na těchto stránkách tvrdíme konstantně 16 let. 

A pojďme se podívat na "samoživitelku" a její převratné názory a postřehy. Pro "argumentaci" soudkyň ostatně typické... 

K soudům nemá výhrady... Bodejť by měla, když ji celou dobu bezdůvodně a bezostyšně nadržovaly a preferovaly ji. Tak pak logicky - nemá výhrady... O to víc - těch výhrad - nejspíš bude mít protistrana... 

"Měli jsme vždy soudkyni..." Jak jinak, že ? Justice, a zvláště ta opatrovnická, je u nás - bohužel a tradičně - dlouhodobě doménou na nic dobrých bab, které jsou obvykle v jiných odděleních soudů nepoužitelné. Stačí si připomenout - jako typický příklad - právě odstoupivší a do důchodu raději zmizevší Lehmannovou z České Lípy.

Až budete na Silvestra bouchat šampus, nezapomeňte i na tento důvod - protože tuhle babu už v justici naštěstí nepotkáte. Zato desítky jejích "kolegyň" ano. 

"OSPOD nadržuje otcům.." Který a kde ?? Neznám takový. Pokud dotyčná ospoďačka nebyla zrovna do tohoto konkrétního otce čerstvě zamilovaná, dá se podobnému tvrzení věřit jen ztěží. Zato důkazů o opaku jsou desítky a právě tyto stránky jsou jich plné. 

V Chrudimi OSPOD otevřeně radí matkám, jak se zbavit dotěrných otců, kteří přeci jen chtějí vychovávat svoje děti, alespoň občas. Ve Velkém Meziříčí (soud Žďár) je pro OSPOD dítě v péči otce takovým nestravitelným pamlskem, že dotyčná ospoďačka už přes rok nedělá nic jiného než vymýšlí, jak mu dítě zase sebrat - a to za stavu, kdy u něj syn žije - v klidu a pohodě - už 6 let a hlavně : Kdy bylo otci dítě předáno poté, co matka ve své výchovné roli - ostatně jako v mnoha dalších - zcela selhala. Tak ani za tohoto stavu nedává OSPODu spát, že dítě žije spokojeně u otce. 

A jinde je to v různých obměnách podobné. 

OSPOD je bezesporu nejhorší složkou opatrovnictví, ještě horší než soudy samé - a chybí tam, pokud jde o vzdělání a odborný přístup, naprosto všechno. Od základních instrukcí přes metodické pokyny po - a to zejména - účinnou a efektivní kontrolu. Za celá desetiletí nikdo pro tyto dosti důležité úřady nevypracoval vůbec nic. Pracovnice masově nadržují matkám, často ani neví, co by vlastně měly správně dělat a jak by jejich činnost měla v praxi vypadat.  Bohužel. 

"Neshodneme se na ničem a dítě potřebuje jednotný styl výchovy..." 

Když si tohle přečtete, je vám hned jasné, kdo asi takovýto "posudek" mohl zpracovat. 

Dítě jistě že potřebuje jednotný styl výchovy, jenže o tom může být řeči jenom pokud žije s oběma rodiči. 

Pokud se rodiče rozvedli a zejména, pokud už mají své - jiné a nové - rodiny - je naprosto absurdní, aby někdo na tomto naprosto směšném a neudržitelném argumentu postavil nedoporučení střídavé péče. Protože ve dvou různých rodinách nikdy jednotný styl výchovy nebude. Jestliže se tak přesto stalo, svědčí to jedině o tom, že pro opatrovnictví připravené nemáme nejen ospod´ačky a soudkyně, ale ani žádné soudní znalce, kteří by se v problému alespoň základním způsobem orientovali - nebo chtěli orientovat. A ne jen papouškovat to, co od nich soudkyně, stejně plánující svěřit dítě matce, chtějí slyšet. 

Jestliže se dotyční rodiče "neshodnou na ničem", pak je otázkou, proč vůbec spolu mají dítě.

Asi jenom proto, aby se mu pomstili. 

A když už jsme u toho, co dítě potřebuje : Potřebuje jednak oba rodiče (nic lepšího než společná nebo střídavá péče mu je nezachovají), jednak - a to hlavně - cítit jejich lásku. 

To, že jsou různí - a mají tedy i různé pohledy na svět, i na výchovu - to je daná věc a pokud je zde nějaká role soudu, tak leda v tom vyzdvihnout a ohodnotit (alespoň verbálně) lepší a zodpovědnější z obou stylů výchovy. A nic víc. Na ostatní dítě stejně přijde až v dospělosti. 

Teď přijde to nejlepší... 

"5-ti leté dítě se vyjádřilo, že jeho přání je být u matky, a proto - podle posudku - není pro něj vhodná střídavá péče..." 

K tomu zbývá dodat jediné : Jméno autora tohoto "posudku", čí spíše a pravděpodobněji autorky. Protože o tom, že by mu (jí) měla napříště být odebrána licence soudního znalce a jeho mocné kulaté razítko, není vcelku žádných pochyb. 

5-ti leté dítě nemá co rozhodovat o svých rodičích -  a znalec je první, kdo by to měl vědět. Z citovaného komentáře se - bohužel - nedočteme jednu dosti zásadní okolnost, a sice - jak dlouho před zpracováním posudku už bylo dítě v péči matky, či jak dlouho už žilo jenom s ní. 

Protože každý zodpovědný a erudovaný dětský psycholog by měl vědět, že normální zdravé dítě mezi rodiči nerozlišuje a nepreferuje - a na otázku, se kterým z rodičů by chtělo žít - se obvykle zmateně zarazí a neumí odpovědět. TO JE TAKÉ JEDINÁ SPRÁVNÁ REAKCE ZDRAVÉHO DÍTĚTE. 

 Pokud dítě delší dobu, a zejména při vystavení posudku, žije jen s jedním z rodičů, je naprosto a předem jasné, co na takovou otázku odpoví - a zodpovědný znalec by ji vůbec neměl pokládat. 

Ergo - takto formulovaný závěr znaleckého posudku, nota bene u 5-ti letého dítěte, je bezcenný a pokud o něčem svědčí, tak pouze a výhradně o neupotřebitelnosti a nulové kvalifikaci "znalce", jenž tenhle blábol vystavil - natož aby se o něj opíral následný rozsudek. 

5-ti leté, ale ani starší dítě se navíc nemůže k formě péče vůbec vyjadřovat, protože obvykle zažilo jen jeden typ péče - zde zjevně výhradní péči matky - a tudíž nemá ani sebemenší představu o tom, co vlastně ostatní typy svěření do péče pro něj znamenají a jak by je (z)trávilo. 

Propagátorům střídavé péče bych doporučila si najít na netu názory jiz dospelych dětí, kteří prosli stridavou péčí! Píší, že je to nejhorší, co jim rodiče mohli udělat

Ponechme stranou pravopis (a vůbec jazyk) "samoživitelky", plný hrubek - což ostatně jen dokresluje, jaký typ populace je podporován nejrůznějšími úlevami a podporou samoživitelek, naposledy zviditelněný Senátem a jeho hlasováním o náhradním výživném, a co asi ty jsou schopny vychovat za příští generaci, a zaměřme se na věcnost sdělení. 

Prý je pro děti, ty, které střídavou péčí prošly, tato forma tou nejhorší možnou - a samy o tom vypovídají... 

Pak má asi paní samoživitelka nějaké divné zdroje informací (a - řekněme rovnou - feministické) - a nelze než jí doporučit film Střídavka, popřípadě ještě Střídavka po 10-ti letech, kde skutečně a autenticky vypovídají děti ze střídavé péče o tom, jaké ztrávily dětství ve dvou rodinách - a nemohou si to vynachválit. A to dokonce i za situace, kdy tato péče byla praktikována nejen mezi různými městy, ale dokonce i mezi dvěma různými státy, jako v příběhu Barbory Srncové, mezi ČR a Švédskem.

Ne že to dítě, takto vychovávané, nikam nepatří - ale naopak : Má domovy dva. Pokud je to věc mezinárodní, tak má i dvě vlasti, dva rodné jazyky, kterými stejně plynně hovoří - prostě bilinguální a bikulturní dítě. 

Takové dítě může mít jedině výhody a prospěch z toho, že už z rodiny toho zná a umí mnohem víc než dítě běžné - a to se naopak musí všechno pracně učit, chce-li se dostat na stejnou úroveň. Tedy - druhý jazyk, i kulturu. 

"Vžít se do dítěte, které si musí každý týden balit věci..." 

A proč každý týden ? Proč třeba ne jednou za 14 dní ? Nebo jednou za měsíc ? 

A - při výhradní péči - si snad dítě věci nebalí ? Madam samoživitelka nám snad chce rovnou říci, že dítě nehodlá - při výhradní péči - předávat druhému rodiči ?? 

A pokud hodlá, tak snad k němu odjede nahé ? 

Dítě s rozvedenými rodiči VŽDY  bude pendlovat mezi jimi oběma, a je jen otázkou, kdy, jak často a na jak dlouho. 

Pokud ovšem - a to zde máme verzi třetí, pro dítě bezesporu nejhorší, přesto u nás velmi běžnou - nepřijde o druhého z rodičů, toho, jemuž do péče svěřeno nebylo, úplně. 

Takové dítě, pokud se jedná o rodiče, jenž o výchovu dítěte stál a dělal všechno možné, aby se na ní mohl podílet, je pak doživotním psychickým mrzákem.

Obvykle zcela nesamostatným, závislým na matce až do důchodu (dítěte, ne matky) - což některým matkám vyhovuje, jiné pak v dospělosti neví, jak se dítěte zbavit, zejména pokud začne fetovat a krást, což takto vychovávaným dětem vcelku akutně hrozí - a také se to často reálně stává. 

A poslední blábol, který zde okomentujeme, bude tenhle : 

Otcům, kterým se nechce platit plně výživné ...

Propagátoři stříavé péče jsou prý hlavně otcové, kterým se nechce platit plné výživné... 

Dotaz : Co to je - plné výživné ?? Co tím básnířka chtěla říci ? 

Chce snad madam samoživitelka říci, že pokud je dítě ve střídavé péči, platí se poloviční výživné ?? 

Za situace, kdy žádné závazné tabulky pro výpočet výživného nejsou dány, stejně, jako není nikde řečeno, že při střídavé péči se výživné neplatí nebo se platí jen z polovic, je výraz "plné výživné" holým a zjevně feministickým nesmyslem - neboť o žádné výši výživného, jež závisí pouze a výhradně od zlovůle dané soudkyně a stupně její zakomplexovanosti, nelze ani zpětně říci, jestli je plné, částečné nebo poloviční. 

A řekl bych, že ti (ano, opravdu hlavně otcové), kteří o střídavou péči usilují, mají na myslí výživné - jako poslední motiv. Jako ten hlavní - a často i jediný - mívají - alespoň podle mých zkušeností - reálné obavy o to, že pokud bude dítě svěřeno pouze matce, už se k němu nemusí dostat - a také už nemusí mít na jeho další výchovu žádný vliv, včetně volby povolání, partnera, školy, atd. 

Nebudou tedy ani moci zabránit tomu, pokud by s dítětem bylo nakládáno hrubě, pokud by bylo týráno, apod. A jako jediná funkční pojistka proti tomuto zlu - a vlastně i rezignaci na výchovu vlastních potomků - se jeví - jedině a výhradně - střídavá nebo společná péče. Obou rodičů. 

______

ZÁVĚREM : Tak, jak za totality se noviny musely číst mezi řádky - a mezi nimi se občas i něco důležitého dalo vyčíst - tak i tady ... 

Zprávu, kterou nám paní samoživitelka poskytla, je nutno číst asi takhle : 

Okresní i Krajský soud v Olomouci jsou vyhlášenými feministickými hnízdy. Soudí tam skoro výhradně samé soudkyně, ty bezostyšně preferují matky. Jaké matky, toho je názornou ukázkou jazyk i gramatika, jakož i styl vyjadřování autorky výše uvedeného komentáře.

Tyto soudkyně  - na podporu své nezákonné opatrovnické praxe - zadávají tzv. "znalecké posudky" pouze předem vytypovaným "znalkyním", jež následně produkují odborně bezcenné bláboly na podporu péče matek, neboť jedině to chtějí soudy slyšet a k ničemu jinému by stejně nepřihlížely... 

 A pokud si umíte zprávy takto správně přečíst - pak jste právě dostali i poměrně cennou informaci,  s čím asi můžete u olomoucké justice v současnosti počítat... 

______________________

______________________

_______________________

_______________________