Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

U ryngle

Details

Created: Wednesday, 25 August 2021 09:05

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1966

I ryngle musí dozrát, než spadne. 

Aneb : Všechno chce svůj čas. 

O tom, jak na správný čas a dozrání nebyla ochotná čekat jedna soudní úřednice na Praze 2.

 Jak už bylo mnohokráte řečeno, jediné pravidlo, které u soudů spolehlivě platí, je, že nikdy si nemyslete, že dna už bylo dosaženo a že to už je vrchol a že nic ubožejšího nemůže existovat.  Vždycky může - a vždycky můžete být znovu a znovu překvapeni. 

Stalo se Vám někdy, že Vám zamítli, nebo odmítli, žalobu, kterou jste nepodali ? Nebo aspoň ne tomuto soudu ? 

Tak tuhle novinku jsem právě zažil na Praze 2. Vyhlášený to "odškodňovací" soud. Kde jediným, zjevně úředně posvěceným smyslem jejich činnosti, je každého co nejrychleji vypakovat, resp. vyfakovat. Ideálně tak, aby ho už nikdy nenapadlo žalovat stát za nesprávný úřední postup, jak se - velice decentně - říká bezdůvodnému věznění, bezdůvodnému trestnímu stíhání, a tak podobně. 

Když bych začal úplně od začátku (tohoto případu), tak vše začalo bezdůvodným trestním stíháním, jedním z mnoha. Jednalo se o údajné pohrdání soudcem Bláznou, o kterém jsme nedávno psali jinde ... (   10. výročí stojí za připomenutí (k213.cz)  ). 

Trestní stíhání, iniciované výhradně vztekem soudců - a potažmo i státních zástupců. Skončilo - kupodivu - naprostým fiaskem, na další pronásledování už neměl nikdo chuť, ani energii. Soudy si to půl roku přehazovaly mezi sebou - až to skončilo v Mladé Boleslavi, kde to okamžitě zastavili. 

Trestní stíhání je ovšem vážná věc, není, nebo nemá to být jen fraška k pobavení veřejnosti, ať už soudní či jiné - a i judikáty NS jasně stanoví, že trestně stíhat někoho bezdůvodně není jen tak, že se za to hradí odškodné, a je dokonce stanoveno i jaké. 

Chtěl jsem tedy po státu, a posléze po soudech, k čemu je zavazuje platná judikatura Nejvyššího soudu. 

Dosti dlouho jsem to chtěl marně - ani na OS P - 2, ani na Městském soudě žalobě vyhověno nebylo, prý jsem žádnou újmu neutrpěl, a hotovo. Deklasování jednoho z jejich kolegů jim ještě příliš znělo v uších. 

Změnu přineslo až dovolání (vemte si už jenom to, že v naprosto jasné věci, na kterou existuje platná a jasná judikatura, se musíte dovolávat - a nikdo z toho žádnou odpovědnost nenese, nikomu se nic nestane, nikdo není potrestán nebo hnán k odpovědnosti) - pak mi teprve, se skřípáním všech zubů, co nejnižší odškodné přiznali. 

A abych se moc dlouho neradoval, tak současně - protože jsem prý byl na soud drzý - což spočívalo v námitkách jeho evidentní nekompetentnosti a podjatosti (soudce Stibral nedávno předtím prohrál mnou iniciovanou Ústavní stížnost a stal se předmětem několika našich reportáží, dodnes je používán jako symbol neschopnosti na Městském soudě) jsem dostal i pokutu, zhruba ve stejné výši. 

Chápete tu drzost... 

Namísto pokorné omluvy se Vám otevřeně posmívají a vysmívají další rok a když už musí - nikoliv ze svého - něco přiznat, tak Vám pro jistotu ještě dají stejnou pokutu. 

Směšné odškodné mi poslali, pokutu jsem samozřejmě nezaplatil.

Už proto, že ji vydal podjatý soudce, proto, že proti každému rozhodnutí musí existovat odvolání (to odmítli, že prý se proti rozhodnutí odvolacího soudu nedá odvolat, což zjevně není pravda) a taky proto, že nelze pokutovat někoho 3 měsíce zpětně (tak dlouho trvalo, než si Stibral "uvědomil", že jsem byl vlastně na něj drzý... a pokutu mi poslal). 

No - na usnesení, jež Stibral vydal, jsem podal žalobu pro zmatečnost, že rozhodoval podjatý soudce, ten ale klidně rozhodoval dál v dalších podobných věcech, třeba ve věci osvobození od soudních poplatků (SOP). Samozřejmě zcela jinak než jiné senáty, tedy tak, že se osvobození nepřiznává a že mám poplatek - zde to byl poplatek z dovolání - zaplatit, a to v plné výši. 

Abych se náhodou nedostal znovu k dovolacímu soudu, kde už jednou tak skvěle prohrál. 

Soud 1. stupně začal poplatek z dovolání vymáhat, jinak že dovolání odmítne, napsal jsem mu, ať laskavě vyčká na vyřízení žaloby pro zmatečnost - už proto, že zmatečné rozhodnutí to určitě je a že zaplacením poplatku by jakákoliv žaloba ztratila smysl, protože zaplacené poplatky se nevrací, ani kdyby Vám dodatečně dali zapravdu. Pro jistotu, jsem ještě k tomuto sdělení přiložil i kopii 1. strany žaloby -  jako důkaz, že byla skutečně podána, komu a kdy. 

A začaly se dít věci. 

Kopii 1. strany žaloby soudní úřednice "zhodnotila" jako žalobu samu - a že prý neobsahuje všechny náležitosti (ve skutečnosti neobsahovala žádné, protože to byla jen 1. strana s označením stran sporu a názvem žaloby a soupisem příloh, ještě navíc pouze okopírovaná, tedy bez originálního podpisu). 

Myslel bych si - bláhově - že kopii, danou na vědomí, nikoho ani nenapadne považovat za žalobu samu, zvlášť když tam má podací razítko, který soud a kdy si ji převzal. Ale - co nenapadlo mě, napadlo - zjevně - soudní úřednici. 

A že prý mám žalobu doplnit (o všechno), protože jinak bude odmítnuta. 

Napsal jsem úřednici, že nechť si laskavě počká, až jí žaloba přijde úřední cestou, protože jí samozřejmě přijde (žaloba směřovala proti rozhodnutí odvolacího soudu, tudíž jsem ji podal odvolacímu soudu, pamětliv litery zákony o tom, že žaloba pro zmatečnost se podává soudu, který zmatečné rozhodnutí vydal - mimochodem, už v tomto je zjevný nesmysl, když budete po soudci, který rozhodnutí vydal, chtít, aby sám prohlásil, že vydal zmatečné rozhodnutí).

Takže by tuto žalobu stejně poslali úřednici, jež ji tak urgentně chtěla po mně. 

A když jsem jí napsal, že to 2x psát nebudu a že si má počkat na úřední cestu, což je ostatně její povinností, protože všechno, co chce, už v žalobě dávno je, tak mi poslala usnesení o odmítnutí, že prý jsem žalobu podle jejích přání nedoplnil. 

Chápete ten nesmysl ? 

Úřednice rozhodovala o žalobě, kterou neviděla - a odmítala si na ni počkat, až jí přijde úřední cestou. S tím, že neobsahuje náležitosti, které ve skutečnosti dávno všechny obsahovala. 

Je to totéž jakoby se úřednice dozvěděla z rádia, že Ústavní soud rozhoduje v takové a takové věci - a sama k tomu iniciativně vydala usnesení, ač s Ústavním soudem nemá společného nic, ani znalost Ústavy ne. 

Napsal jsem odvolání - a stížnost předsedovi soudu. S tím, že za úroveň vzdělání svých úředníků zodpovídá on sám - a že odmítat žalobu, kterou soud ani nemá k dispozici, tedy vidím poprvé. A že jsem toho už viděl dost. 

Odpověď předsedy soudu ( o ničem), i reakci na ni pak už naleznete v přílohách. 

Takže, přátelé, zoufejte, dna nebylo dosud dosaženo. A nikdy nevíte, kam až se může posunout. 

U soudů, jako u rynglí - čekejte, až dozrají - a spadnou... 

_________________

_________________

 Usnesení o "odmítnutí" neexistující žaloby, resp. žaloby, již neměl daný soud v daný čas vůbec k disposici, přesto o ní rozhodnul... 

___________

ODVOLÁNÍ proti němu : 

Krom toho, dotyčná dobře věděla, kde žaloba ve skutečnosti je, a bylo její povinností si na tento spis počkat, až ho dostane k vyřízení řádným úředním postupem, anebo si tuto žalobu od příslušného soudu vyžádat, když se dotyčná nudou kope do zadku a nemá co na práci se žalobami stávajícími, soudu příslušnými.

Takové chování lze považovat nejen za výjimečnou tupost a hloupost, ale také za kárné provinění a přisvojení si pravomoci nadřízených soudů, což nelze hodnotit jinak než jako svévoli a pokus o zneužití postavení tohoto soudu.

Proto současně žalobce navrhuje soudu odvolacímu, aby nejen napadené usnesení jako zcela zmatečné zrušil, ale aby i dotyčnou navrhnul předsedovi soudu ke kárnému řešení a ukončení jejího působení a rozhodování v justici.

Samu skutečnost, že tak tupá osoba může vůbec na soudě působit, považuje žalobce za jasný důkaz totální degenerace vedení soudu, jež soud ve skutečnosti nijak neřídí a zaměstnává na něm osoby, které jinak patří do sociálních ústavů nebo ústavů pro choromyslné, čímž zřejmě má soud za to, že supluje sociální politiku státu.

                                                                                                                                     Ing. Jiří Fiala

                                                                                                                                        žalobce

________________

 A upozornění předsedovi soudu, protože tohle za upozornění rozhodně stojí. 

_____________

 Chápavý dopis dotyčné soudní holčičce : 

 _____________

Reakce předsedy soudu - a následné sdělení : (Kupodivu napsal obratem, což nebývá zvykem). 

_________________

 No, nic - Vaši osobní odpovědnost za tyto zjevné excesy jsem Vám připomněl, věřím, že jste dost bohatý na to, abyste tyto excesy a škody z nich vyplývající na vyžádání hradil z vlastní kapsy, když už si neumíte najít kvalifikované zaměstnance.

V další části Vašeho dopisu sdělení nerozumím, a to hned ze dvou důvodů :

a)      Nevím, jaké „hrubě urážlivé invektivy“ máte na mysli. Prošel jsem si dotyčný dopis, a zpětně mohu konstatovat, že je, jako vždy, věcný, přesný a použitá terminologie přesně odpovídá popisovanému stavu. A to terminologie z oficiálního slovníku češtiny, kde všechny tyto výrazy najdete, včetně vysvětlujících sdělení, co znamenají (možná byste měl výkladový slovník češtiny používat mnohem častěji).  O žádných „hrubě urážlivých invektivách“ mi není nic známo.

b)      Píšete, že „hrubě urážlivá podání“ (neznámo, co máte na mysli) budou bez vyřízení zakládána.

Ono snad - a to se všemi podáními - bylo někdy nakládáno nějak jinak ??

Formální, nic neříkající a hlavně nic neřešící odpovědi totiž - což Vám asi uniká - za žádné vyřízení považovat nelze, a také jím není.

Tím je jedině věcné řešení popsaného problému včetně přijetí opatření k jeho budoucí eliminaci. A to jsem u Vašeho soudu za 20 let ještě nezažil.

Příště se proto, prosím, vyjadřujte jasněji, přesněji - a hlavně dělejte, co předseda soudu dělat má a za co nese osobní odpovědnost.

               S pozdravem  

                                                                                                                                     Ing. Jiří Fiala 

_____________

_____________

A pak že jsou soudy přetížené... Když mají čas vyřizovat žaloby, jež vůbec nedostaly, tak to spíše svědčí o tom, že si zoufale hledají jakoukoliv práci... 

A přetíženost jen umně simulují. 

_______________________

_______________________

_________________________

_________________________

_________________

_________________