Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Bohatí... A výživné...

Details

Created: Thursday, 21 April 2022 20:06

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1910

Brzy se - dost možná - nebudou stačit divit. 

 Aneb : O rychlé proměně dohody v chodební bitvu.

___________

Malé moravské městečko - a v něm - soud - jako klícka. Kde ptáčky lapají - a hezky jim přitom zpívají. 

Nepochybuji už dávno o tom, že naše kroky řídí vyšší moc - proto jsem tam taky tak byl, abych to všechno vyslechnul. 

Měli jednání před námi, a já tam přijel o dost dřív. Dost dřív na to, abych tam byl ještě před začátkem předchozího jednání. 

Chvíli sedíc, pokukujíc, nic nedělajíc. Nikde nikdo.  Pak se otevřely dveře (od vchodu), vešla paní, ptala se na tu samou místnost, co jsem před ní čekal i já. Ujistil jsem ji, že pokud hledá zrovna tuhle, je správně. A taky mi bylo hned jasné, proč tam asi jde. 

Za ní pán, přiměřeného věku. Vypadali, že jsou v pohodě - a jdou sem jen kvůli nějaké formalitě. Předem všechno dohodnuto, nic k řešení - jen banality. 

Dokonce to dost dlouho i vypadalo, že ne kvůli opatrovnictví, ale spíš kvůli nějakému notářskému zápisu. A majetku.  Co všechno se na těch opatro odděleních nesoudí, že ? 

Jen tak, mezi řečí, utrousila paní : Však jsem ti to říkala, takže výživné 49 tisíc + platby za hokej obou synů, každému po třiceti ... 

Já v první chvíli myslel, že špatně slyším. Vážně jsem tomu nemohl věřit - že jde někdo k soudu s tím, že bude dobrovolně platit 49 tisíc výživného, plus všechno ostatní ještě kolem... 

Z dalšího hovoru se vyklubalo - že 49 tisíc je výživné jen na jednoho syna, o druhém se bavit nebudou, protože ten je zletilý... Výživné na něho ovšem otec samozřejmě platit bude. Sotva asi nižší než na toho mladšího. 

Dále : Výživné na manželku - tedy tuhle paní - dalších 20 tisíc (jak je, chudinka, skromná...). A k tomu ještě pán bude platit nájmy obou bytů v krajském městě (kam se paní po rozvodu přestěhuje z menší, zapadlé díry, kde setrvávala doposud). 

V duchu jsem si říkal : Ti se snad zbláznili. Oba dva. 

Pán jen seděl - a moc neodporoval. Ani nesouhlasil. Jen seděl - a počítal. Že to asi nevyjde. Že on má 120, tak když tohle všechno spočte, tak mu nic nezbude. 

Pak přišel jeden advokát - starší seriozní pán. 

Čekali na druhého, měl se dostavit rovněž. Dostavil. 

Když slyšel 49 tisíc výživného, prohlásil, že to je nesmysl. 

- Ale manžel s tím souhlasil, oponovala paní... 

- Já jsem ten návrh neviděl, odtušil právník. O něco mladší než ten první, dalo by se říci - na vrcholu kariéry. Dobře situovaný, tykal si kupodivu s paní, nikoliv s pánem, kterého zastupoval - neboť se prý znají ze sportu (nevím, jakého - jistě nejmíň golfu). 

- Tak právník nám rozvrátí dohodu, se kterou manžel souhlasil... Konstatovala paní. 

Právník řekl, že výživné může být tak 20 tisíc. Samozřejmě. To je spodní hranice. 

Měli už mít jednání, ale nešli tam. Zůstali na chodbě - a teď teprve začal ten pravý boj. 

Selanka při příchodu, stejně jako údajně již odkývaná, a jen formalitami nedokončená dohoda, byly ty tam. 

Teď nastalo to pravé peklo, ani jim nevadilo, že nejsou u právníka v kanceláři, ale na soudě. Důstojnost a formálnost rychle vzaly za své. 

Soudkyně pochopila, že dohoda nebude, a tak se ani nesnažila je zvát dovnitř. Jen jim sdělila, že čeká, na čem se dohodli a čekat že bude do konce jim vyměřené doby - protože pak už byl náš soud. 

Paní si šla do auta pro všechny poznámky - a teď to začalo : Kolik stojí internet, kolik stojí pouzdro do školy - každý rok musí mít syn nové (právník suše podotknul, že za jeho časů se tomu říkalo penál a měl jeden na celou základní školu - já tedy, mimochodem, taky), kolik stojí housle, kolik hokej, kolik další kroužky, kolik cestovné, kolik nafta a benzin - všechno čím dál dražší - a krajské město není ta jejich venkovská díra, to musí muž jistě pochopit... 

No - anebo se tam madam stěhovat nebude, když na to nebude... Konstatoval právník. 

Kupodivu jí nikdo nahlas neřekl, že běžní lidé musí vyjít se zlomky částek, které tam padaly, a nikdo se jich neptá, jak. Prostě na co nemají, to není. 

Několikrát jsem měl už sto chutí do toho taky zasáhnout - a říct tomu jelimánkovi, co byl údajně doktorem, jestli se náhodou nezbláznil, protože tady v klidu asistuje u své vlastní finanční likvidace, které se nejspíš, pokud to odsouhlasí, taky hodně brzy dočká. 

Kupodivu mu ten jeho luxusní právník neřekl ani tak banální věc, jako to, že pokud to výživné odsouhlasí, tak už mu ho nikdo nikdy nesníží, všichni ho budou mlátit přes hlavu tím, že to "přeci dobrovolně odsouhlasil", tak co by tak asi chtěl - a když to může platit jednou, tak to bude platit napořád, žádný fraky, jen ať se pořádně snaží - a hlavně :

Že mu nikdo neřekl, že jestli dnes má 120 táců měsíčně, tak třeba už za půl roku je mít nemusí. 

Ne sice že by doktorům masově hrozila nezaměstnanost, to asi ne, ale zcela jistě jim mohou hrozit jiné, naprosto běžné situace, jako třeba to, že se vybourá v autě, spadne na ledě na chodníku, spadne na zahradě ze stromu - a pokud bude delší dobu v neschopnosti, tak dluhy mu budou skákat po padesáti tisících měsíčně (!!!!!) jenom na výživném (nemluvě o hypotéce a dalších věcech), což je tedy skutečně hrůza. Za pouhé 4 měsíce bude dlužit 200 klacků, a pokud madam podá téóčko pro neplnění vyživovací povinnosti, policajti si na něm smlsnou s takovou chutí a s takovou rychlostí, že ho pak už nevyléčí ani jeho nejlepší kolega. 

"Škoda velkého rozsahu", tomu říkají, udělají z něj zločince par excellance, když se může zavírat za dva tisíce dluhu na výživném, tak tohle bude sólokapr na první stranu nejen okresních novin - a zamindrákovaní policajti, kteří nevydělávají ani třetinu z jeho platu, ho proženou s největší chutí jak vazbou, tak kriminálem - a může pak léčit leda na Pankráci. 

Tohle všechno mu jeho luxusní právník s exkluzivními cenami neřekl. 

Tak pokud ho někdo znáte--- můžete mu to ještě vyřídit. 

Zadarmo. 

Protože ty nejcennější rady obvykle zadarmo bývají. 

Když jsme skončili jednání my, byla už chodba prázdná... Jenom ta negativní energie, co tam po nich zbyla - by se dala krájet... 

Inu, není nad to, jít v pohodě a poklidu jít na soud - jen s banalitou. Předem odsouhlasenou, formální dohodou. V zájmu dítěte. 

_________________________

_________________________

______________________

______________________

_______________________

_______________________