Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Totálně zdegenerovaný státní aparát,

Details

Created: Saturday, 10 February 2024 21:42

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 425

co si nedokáže poradit s jedinou zlodějkou.

Záznam jednání z Liberce, kde bylo úkolem soudu alespoň přikázat činnost krajskému úřadu. 

Ani to nedokázal. 

Zato dokázal prokazovat svou podjatost vůči žalobci podsouváním netušených konstrukcí - o tom, jak prý ten už předem věděl, že dotyčná (úřednice) dopis nedostane, když jí poslal mail, že by to znamenalo jedině to, že ho ukradla. 

Skutečnost, že ve všech ostatních případech všechny dopisy došly, ač byly odeslány stejně obyčejně, soud nezajímala, prý to nijak nesouvisí. 

MÚ v České Lípě prý vzorně vedl spis (i když z něj občas něco ukradl...). 

Soudí nás naprostá hovada. Hloupá, podjatá soudkyně - jejíž jedinou starostí je, jako u všech ostatních, krýt ostatní státní orgány, i kdyby jejich bordel bil do očí každého jiného. 

Všimněte si, kolik lidí ze státního aparátu tady bylo naprosto k ničemu : 

Zlodějka Raková ukradla odvolání. Má nadřízeného. Adamce. Ten neudělal nic, jenom ji kryl - a šel podat trestní oznámení. Ne na krádež části spisu, jak by se dalo čekat, ale na to, že prý jim někdo z mého mailu vyhrožuje... 

Mail o krádeži na úřadě dostala tajemnice, i starostka - žádná z nich neudělala vůbec nic.  (Více žen do veřejných funkcí, že ?? Takový bordel tu ještě nikdy nebyl...)

O krádeži spisu byl informován Krajský úřad - neudělal taky nic. Vlastně, jak jsem se dozvěděl u soudu - prý si nechal zpracovat zprávu od tajemnice. Tedy od té, která za celý bordel sama nese největší odpovědnost - a tudíž by asi bylo hodně divné, pokud by shledala nějaké pochybení. 

Takže jediná svině na úřadě, v České Lípě - Raková  - ukradne odvolání - a s tín NIKDO  nehne. Samozřejmě návod, aby je kradla dál, a tím celé řízení zjednodušila a vlastně se zbavila jakéhokoliv, byť i ryze formálního, dohledu nadřízeného úřadu. 

To už máme desítky úředníků, z nichž NIKDO  nehnul prstem, nic u nich nefunguje - a přesto berou všichni plat. Doslova - ZA NIC. 

A ze všeho nejlepší je - soud. 

Správní soudnictví - to už máme krajský soud, tedy 2. stupně, kde každá z těch husí bere stopadesát tisíc měsíčně minimálně. Za to - že nehnou prstem. 

Nechtělo se jim vůbec ani soudit. Ze čtyř žalob - pro nečinnost - projednaly jedinou, a to až poté, až jim to přikázal NSS. Jinak by ani nevstaly ze židle. 

TOHLE  je státní aparát, na který my platíme daně. Který si platíme, stamiliony ročně - za to, aby se tam justiční pakáž mohla válet, nedělat nic - a ještě se nám smát do očí. 

_______________________

_______________________

ZÁZNAM   z jednání máme ZDE : 

https://youtu.be/EJ2wDMVOvPk

____________________________

____________________________

A následná kasační stížnost : 

Nejvyššímu správnímu soudu v Brně

prostřednictvím KS v Liberci

ke sp. zn.          59 A 35/2023 - 52,  vedené Krajským soudem v Liberci                                                                         

ve věci

žalobce:           Ing. Jiří Fiala,

                        bytem: Košík č. 91, 289 35 Košík

proti

žalovaná:         Krajský úřad Libereckého kraje,

                        U Jezu 642/2a, Liberec   

Žalobce (dále též jen „Stěžovatel“) tímto podává

KASAČNÍ STÍŽNOST 

proti Rozsudku Krajského soudu v Liberci, č.j. 59 A 35/2023-52,  ze dne 23.1. 2024.

Důvodnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v nezákonném rozhodnutí ve smyslu § 103 odst. písm. e) soudního řádu správního.  

Stěžovatel proto napadá výroky I.  a    II. výše uvedeného procesního rozhodnutí v plném rozsahu.

Odůvodnění:

Stěžovatel tímto podává KASAČNÍ STÍŽNOST proti rozsudku KS v Liberci ze dne 23.1. ve věci č.j. 59 A 35/2023-52.

Napadeným rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba proti nečinnosti Krajského úřadu v Liberci s tím, že nebyly řádně vyčerpány předchozí opravné prostředky, neboť údajně nebylo řádně podáno odvolání ve správním řízení proti rozhodnutí orgánu 1. stupně - MÚ v České Lípě.

Stěžovatel s tímto názorem zásadně nesouhlasí a má za to, že pochybnosti o podaném odvolání jednoznačně vyvrátil, a to jak důkazy přímými, tak i důkazy nepřímými.

Současně má stěžovatel za to, že ve věci rozhodoval podjatý senát a podjatá soudkyně, proti které zcela důvodně vznášel námitku podjatosti již dříve - a ta byla - zcela nedůvodně - zamítnuta, přičemž právě proběhnuvší jednání tuto podjatost plně a zcela dokreslilo a potvrdilo.

                                                                  I.

Stěžovatel podal odvolání proti rozhodnutí orgánu 1. stupně nejprve mailem, poté i fyzicky, obyčejným dopisem. Činí tak vždy u vzdálených měst, kam nemá možnost dojíždět, případně by to bylo neúnosně drahé.

Toto svoje tvrzení jednak doložil jak spisy Krajského úřadu v Liberci, tak i Krajského soudu v Liberci, které jsou celkem čtyři - a ve všech těchto případech byla veškerá korespondence se soudem (případně s Úřadem) vyřizována stejně - tedy mailem, následně potvrzeným dopisem. Všechny tyto dopisy došly, ostatně s obyčejnými dopisy úřadům nemá stěžovatel zkušenost, že by někdy nebyly doručeny nebo poštou ztraceny. Má proto důvod se domnívat, že doručen byl i tento dopis, tedy do České Lípy.

Tvrzení, že nebyl, je ryze účelové - a prolhané. Na prolhanost tohoto tvrzení ukazuje i mail žalobce, citovaný soudem, totiž že pokud by úřednice dopis nedostala, znamená to, že jej ukradla.

Nechápu, jak soud mohl dovodit, že toto tvrzení je důkazem o tom, že tuto možnost stěžovatel předem předvídal. Nepředvídal, jenom ji okrajově zmínil, jako nejzazší možnost, se kterou se dosud nesetkal - ovšem v případě Rakové by nemusela být zcela vyloučena, protože Raková prokazovala svou naprostou neschopnost, neznalost předpisů a pohrdání právem již dříve, když nijak nevyřídila námitku místní nepříslušnosti.

Mimochodem, pokud by tato námitka byla bývala vyřízena - řádně a včas - tak by k celé situaci ani nebylo bývalo došlo, neboť by se věc projednávala na MÚ v Nymburce, kam stěžovatel svým bydlištěm spadá a kde samozřejmě může jakékoliv podání podat přímo do podatelny.  

Dopis, který byl odeslán mailem a který byl hlavním předmětem celého řízení, byl - dle správního orgánu - napsán žalobcem, a to v místě jeho bydliště. To je ale na okrese Nymburk - a znamená to, že  námitka místní nepříslušnosti byla zcela důvodná, protože ke spáchání přestupku, pokud by byl spáchán, by došlo na Nymbursku, a ne v České Lípě.

Lze tedy konstatovat, že MÚ v České Lípě vršil jednu chybu na druhou a četně prokazoval svou neznalost, lenost, neprofesionalitu, účelovou manipulaci a snahu obviněnému škodit, což se následně potvrdilo i krádeží fyzicky doručeného odvolání.

Bylo úděsné sledovat, jak naprosto nikdo a nic ze všech nadřízených, úřadů i soudů, a  že se jedná o desítky placených osob,  si neumí nebo nechce poradit s jedinou obyčejnou zlodějkou na úřednickém postu. Nic nedělala ani tajemnice úřadu, ani starostka, ale ani nadřízený krajský úřad, a nakonec ani správní soud. Lze tedy říci - desítky naprosto zbytečných úředníků, neschopných vyřešit banální případ zlodějky v úřadě.

Je samozřejmě zcela neprofesionální, naivní a hloupé tvrdit - viz správní soud v Liberci - že ostatní případy (doručování) nemají s tímto co dělat. No, to samozřejmě, že mají. Jsou důkazem o běžných praktikách žalobce, který nemá osobní datovou schránku, a proto doručuje na vzdálenější místa mailem a následně potvrzujícím obyčejným dopisem. To dokazuje, že tomu tak s vysokou mírou pravděpodobnosti bylo i v tomto případě.

Žalobce nechápe, kde vzala soudkyně Trejbalová tu drzost tvrdit, ať už přímo či nepřímo, že žalobci nevěří, že ten dopis odeslal. Žalobce - zjevně na rozdíl od soudkyně - ani nelže, ani si nic nevymýšlí a jeho tvrzení je - samozřejmě - důkazem přímým o tom, že odvolání řádně doplněno bylo.

Nepřímým, byť výmluvným důkazem, je doručování ve všech ostatních případech, prokazující běžnou praxi žalobce. A tedy i to, že tomu tak bylo i v tomto případě. Nadto, zmíněný mail, citovaný soudem, podle kterého prý žalobce předjímá, že Raková dopis nedostane, je naprosto jasným důkazem o tom, že dopis odeslal.

A jestliže soud citoval ustanovení o tom, že „správní orgán pomůže účastníku řízení vady podání odstranit“(viz 8 As 193/2020-30 ze 7.1. 2021, bod 11) - tak jak tedy orgán žalobci pomohl, když dostal mail, že dopis byl odeslán - a údajně ho úřad fyzicky nedostal ?? Naprosto přirozenou a samozřejmou reakcí v takovém případě je oznámit žalobci, že dopis nedorazil, a nechť jej tedy pošle znovu, a doporučeně.

Nadto třeba zmínit, že doručování zlodějům v podstatě nemá žádný význam, ani smysl, jak - zcela správně - žalobce již dříve konstatoval. Protože i kdyby býval dopis odeslal doporučeně, tak co by to dokazovalo ?? Zloděj může klidně říct, že sice dostal obálku, ale že v ní žádný dopis nebyl - a jsme tam, kde dřív.

Proto jsou úřady úřady, aby v nich pracovali hodnověrní lidé - a pokud nepracují, je úplně zbytečné se jistit jakýmkoliv složitým odesíláním přes doporučení či dokonce dodejku - protože ta u podvodníků stejně nic nedokazuje, a když budou chtít, zapřou i tu.

Krajský soud v Liberci tak vlastně vrátil úřednickou praxi do naprostého středověku, kdy jediným údajně hodnověrným způsobem je podání podání na podatelně úřadu - a otisk podacího razítka. To by ovšem znamenalo do každého města, s každým podáním osobně jezdit - jenom proto, že státní správa není schopná zajistit spolehlivé a hodnověrné lidi, kteří by v úřadě nekradli.

Pokud soudkyně Trejbalová dokonce tvrdila, že  nic neví o tom, že by za Covidu existovala praxe, a to zcela samozřejmá a běžná praxe, zasílání podání maily úřadům jako zcela dostačující podání, pak to znamená, že soudkyně žije úplně mimo realitu, resp. vůbec netuší, kde žije a co se kolem ní dělo ještě před pár roky - a nemá ani základní přehled o situaci kolem. Je pak samozřejmě otázkou, jak může taková osoba vůbec soudit, tedy rozhodovat o druhých, když sama nemá ani základní znalosti a zvyklosti, jinde a jindy zcela samozřejmé a běžné.

Praxe dostačujících mailových podání po dobu Covidu, kdy byl značně omezen nebo přímo zakázán pohyb osob a jejich vstup na soud, byla samozřejmostí např. na OS v Nymburce (měl ji zveřejněnu i na stránkách soudu), na MÚ v Nymburce, ale i na všech pražských soudech - a divím se, jestli v Liberci ne, protože pak je otázkou, jak by tamní účastníci řízení svá podání podávali, pokud by neměli datovou schránku - a ta v té době ještě zdaleka nebyla běžná.

Dále : Nebylo vůbec vysvětleno, jaké pochybnosti měl správní orgán o odvolání, resp. námitkách zaslaných mailem a v čem nebo proč jim nevěřil nebo se domníval, že je stěžovatel nenapsal nebo nepodal - když u podání, jež bylo samým předmětem řízení, byla situace naprosto stejná - e-mailové podání bez ověřeného podpisu - a zde - kupodivu - správní orgán vůbec neměl potřebu zjišťovat autora textu, a rovnou prohlásil obviněného za autora, bez sebemenšího dokazování a bez jediného důkazu.

Z jakého titulu tedy měl pochybnosti o podaném a zaslaném odvolání, resp. námitkách, vznesených žalobcem ?? A pokud žádné pochybnosti neměl - tak se jedná výhradně o přepjatý formalismus, neboť úřady se mají zabývat předmětem a podstatou věci, a    ne formalitami, zvláště když samy stanovily formality jinde jinak - tedy že pro obvinění mailové podání bez ověřeného podpisu bohatě stačí.

Zdůvodnění soudu, že se jedná o různá podání v různém režimu, opět svědčí jedině o nezpůsobilosti soudkyně o právu rozhodovat a jednání vést, neboť praxe úřadů musí být jednotná a přehledná - a jeden úřední postup v jedné věci zakládá precedens i pro věci další, protože občan má právo na právní jistotu a předvídatelnost práva.

Rozsudek, ale i celý postup KS v Liberci, považuje proto stěžovatel jednak - z hlediska práva -  za naprosto diletantský, jednak, z hlediska praxe,  za velmi nebezpečný precedens, neboť vlastně legalizuje prokazatelnou krádež odvolání - a říká, že napříště se už nemá a nemusí bát úřední zloděj, ale odvolatel sám, protože není vůbec jisté, jak úřady, plné zlodějů a podvodníků, s jeho podáním naloží. Současně i říká, že jediným důvodem existence celého státního aparátu - je krýt sebe sama a chránit se před oprávněnou nespokojeností, či dokonce pobouřením veřejnosti.

Stěžovatel považuje celý případ za děsivou demonstraci neschopnosti, nechuti a nevole celé řady úřadů a úředníků, jež všechny selhávaly jeden za druhým, a to ve zcela banální a na počátku poměrně i jednoduché věci - tedy nevyřešení námitky místní nepříslušnosti (což Rakové bez odporu prošlo - a proto měla i tu drzost ukrást odvolání, protože dovodila, že krádeže úředních dokumentů jsou vlastně samozřejmostí a banalitou a že se s nimi předem počítá).

Odstrašující je rovněž obsazení senátu KS v Liberci, který prokazoval, že nemá ani základní smysl pro úřední činnost (natož pro právo) a že jeho jediným smyslem je krytí grázlů všeho druhu, pokud pracují na jakémkoliv úřadě, namísto ochrany práva a spravedlnosti, natož občanů, jak je jeho definovanou úlohou a posláním.

O mizivé úrovní právního vědomí soudkyně i celého senátu ostatně svědčí i skutečnost, že žalobci odmítla vystavit potvrzení i o neoddiskutovatelné skutečnosti, totiž že se žalobce zúčastnil jednání soudu. Přitom je to samozřejmou povinností předsedkyně senátu a žalobce se s podobným - degenerativním - přístupem soudu dosud nesetkal.

                                                                       II.

Stěžovatel tedy kasačnímu soudu navrhuje, aby napadený rozsudek zrušil zcela, a v obou výrocích, neboť výrok I. je nesmyslný a nespravedlivý a neodpovídá provedenému dokazování a výrok II. je pak následně nelogický, neboť odvolatel samozřejmě že má právo na náhradu nákladů řízení, řízení, které se navíc vůbec nemuselo konat, pokud by příslušné úřady fungovaly řádně a nezaměstnávaly podvodníky a zlodějky.

Současně stěžovatel žádá o přiznání osvobození od SOP za účelem podání kasační stížnosti a vzhledem k povinnému zastoupení advokátem (neznámo, proč - soudem přidělení advokáti v jiných kauzách se jen odvolávají na text sepsaný stěžovatelem jako na bezvadný a slouží jako - nadbytečný - článek komunikace mezi soudem a stěžovatelem) žádá rovněž soud o bezplatné přidělení advokáta za účelem další komunikace s kasačním soudem.  

Ing. Jiří Fiala      

V Košíku,, dne 27. ledna 2024

_____________________________

_____________________________