Odmítáme vypovídat!

Details
Created: Sunday, 29 April 2012 00:00
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 729

Tento termín z trestního práva je nejspíše použitelný a dostatečně přiléhavý pro zoufalou a stále úpornější snahu státních orgánů z oblasti justice či působnosti ministerstva spravedlnosti vyhnout se živému natáčení či už i odpovědi na jakoukoliv námi zadanou otázku stůj co stůj. A to navzdory holé skutečnosti, že poskytovat informace o své činnosti je prostě a jednoduše základní povinností státních orgánů vůči svým občanům, natož pak vůči médiím, která tyto informace občanům zprostředkují.A navzdory skutečnosti, že na přípravu těchto odpovědí mají dotčené orgány prakticky libovolně dlouhou dobu a nekonečnou zásobu odborníků, kteří jim mohou připravit odpovědi. 

Jenže - z jasně a nedvojsmyslně položené otázky na zcela nezákonná zvěrstva, kterých se dotčený orgán dopustil či právě dopouští se stále hůř vylhává už i odborníkům, resp. zjistili, že v konfrontaci s prostou selskou logikou nemají jejich kličky - smyčky sebemenší naději na úspěch. A to ani v diskusi s relativně právně nevzdělanými laiky.

A jsme u jádra věci: Při těch diskusích je totiž velmi dobře vidět, kdo tím odborníkem ve skutečnosti je - a kdo sice má příslušnou školu většinou nevalné úrovně, ale v praxi je naprostý nýmand a diletant.

A to je také jediný a hlavní důvod, proč se justiční orgány našeho natáčení a odpovědí na naše jasné a nekonformní otázky bojí jako čerti kříže. A proto se dosti přihlouple vymlouvají - tu na vulgaritu, tu na údajné překroucení jejich odpovědí (ke kterému na našich stránkách nikdy nedošlo a nikdy ani nedojde) - jenže tohle všechno, pokud by na tom bylo zbla pravdy, by se v konečném důsledku mohlo obrátit (a také by se obrátilo) právě a jedině proti našim stránkám, které by ztrácely na důvěryhodnosti, věrohodnosti a pokud jde o bezbřehou vulgaritu, i na přitažlivosti. Jenže, když už jsme u té, právě ta vulgarita, jak mi sdělil jeden odborník na český jazyk a divadelní projev, je u nás používána s neobyčejným citem, který ocení zase jenom ten, kdo ho má a věci rozumí - tedy vždy na místě, nikdy ne beze smyslu a v širší souvislosti vyzní jednoznačně ve prospěch autora. A to je také ten důvdo, proč ani vulgarita, která by jinak mohla potopit kdekterý projev a kdekteré médium, u nás spíše prospívá nežli škodí - protože je vždy přiměřená a na místě.

A soudruzi z jistice to vědí. Stejně jako dobře vědí, že postaví-li se tváříi v tvář naší kameře, vyjdou z toho jako sedláci u Chlumce. Navzdory veškeré nepopíratelné materiálnhí převaze, kterou nad námi zcela jistě mají.

Prostě - pokud jde o mediální sféru - a právě ta dnes rozhoduje prakticky o všem, především pak o vítězstvích té které strany v té které věci - justice prohrála na celé čáře. Bojí se nás. Bojí se svobodného slova bez cenzury, na kterou stoprocentně spoléhá u koupených, většinou neschopných a naprogramovaných novinářů z tzv. velkých médií (která už dneska ani moc velká nejsou, protože je (logicky) sleduje čím dále tím méně lidí, pochopitelně ve prospěch právě takových médií jakými jsou i naše stránky).

Pokud si vzpomenete na studenou válku, jak ta zejména posledních 20 let probíhala, pak už podle ní nebylo nejmenších pochyb o tom, kdo studenou válku ve skutečnosti vyhraje, resp. kdo v ní vítězil po celou dobu.

Zatímco komunistické stanice v zahraničí poslouchala nepatrná skupinka komunistických fanatiků či z nostalgie předválečných komunistů, vliv západních médií - především Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy - v komunistickém světě byl natolik masový, že s ním oficiální vládci museli počítat v každodenním životě. A také počítali. Přesto se přepočítali.

Kdo vyhrává v éteru, zvítězí nakonec i ve všem ostatním - to je základní poučka, kterou nám studená válka dala.

Mejinak proto dopadne i měření sil mezi totalitní a zvrácenou justicí (která tento konflikt vyvolala a trvá na jeho udržování, protože se odmítá změnit a vyhovět požadavkům doby)  a jejími představiteli na straně jedné a občanskou společností na straně druhé, jejímž rozhodně nepřehlédnutelným orgánem je právě naše sdružení a také tyto stránky.

Stanovisko oficiálních justičních orgánů ve stylu: Nic vám neřekneme! lze velmi jednoudše převést právě do oné výše zmíněné situace, kdy obviněný v trestním řízení - dobře si vědomý své vlastní viny a snažící se jen o její zamaskování a odsunutí jejího odhalení na co nejpozdější dobu - a tedy i logického následného potrestání  - sděluje vyšetřovatelům, že "odmítá vypovídat". Tím říká: Ano, jsem vinen, vím o tom, a je teď na vás, abyste mi prokázali, co víte, co na mě máte a co mi můžete prokázat. Sám proti sobě vypovídat nebudu.

Nemusí. My tu pravdu rozkryjeme a podrobně popíšeme i tak.

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.