Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Otec souhlasí...??

Details

Created: Saturday, 07 April 2012 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 906

O nevzdělanosti a nepřipravenosti otců - a mužů obecně - ohledně jejich rodičovských práv, ale i ohledně manželských a rodinných problémů, na které v životě mohou narazit (a také stále častěji narazí) jsme už několikráte psali.

Školy - a ani nikdo jiný - neposkytují, bohužel, mužům ani to nejzákladnější vzdělání pokud jde o praktický rodinný život a nástrahy, na které v něm mohou narazit, zejména pak při rozvodu manželství. Ti pak o nich nemají ani základní povědomí a smutně pak - s odstupem let - většinou konstatují, že pokud jde o rozvod, manželka byla připravena daleko lépe a oni jen pracně, těžko a bolestně dotahovali její stále trvající náskok. Marně.

Je to logický stav vzhledem k tomu, kolik je u nás feministických sdružení a jak jsou štědře státem placena - ve srovnání s několika málo funkčními mužskými organizacemi, které obvykle nedostávají od nikoho ani korunu a živoří z nadšení svých nemnohých členů.

Pokusíme se dnes tento handicap opět o něco snížit, a to jednou důležitou radou a ještě důležitějším příkladem z praktického života.

Většina rozvodů, se kterými se setkáváme, a tedy také většina opatrovnických řízení, začíná úplně stejně, ba klasicky - únosem dítěte matkou. Tedy, pokud se nesnaží dotyčná vykopnout manžela ze společného bytu (či domu). Sebere dítě, saky paky, vystěhuje byt - když je manžel na služební cestě nebo prostě není doma - a ten se pak nestačí divit, do čeho se vrátil.

99% mužů pochopitelně vůbec neví, jak v takovéto situaci reagovat (což je také hlavní součástí feministického plánu), na co mají právo a na co ne a odzbrojeni letitou feministickou propagandou si nejsou často ani jisti, jestli ještě vůbec smí dýchat, natož že by uvažovali o nějakém právu na svoje děti.

Přesto - je tady jedna zásadní okolnost, kterou bychom dnes chtěli poradit, zdůraznit a podtrhnout - ač může na první pohled vypadat nesmyslně, ba směšně. A sice - pokud vzala s sebou manželka dítě (děti) a odtáhla je neznámo kam (obvykle k mamince nebo k milenci, občas i do azyláku), je nutno jít na policii a podat trestní oznámení pro únos dítěte!

Opět, 99% mužů to neudělá - jednak nevědí, že by to vůbec udělat měli, jednak, i kdyby to náhodou věděli, tak to udělat nechtějí, neboť nechtějí ještě..."přilévat oleje do ohně"... a naivně se domnívají, že "se to třeba urovná", "manželka se umoudří" - a podobné, v podstatě směšné nesmysly - protože se to samozřejmě neurovná a manželka se neumoudří, neboť tou dobou již za ní stojí mocné feministické organizace, a ty jí to urovnat nenechají, i kdyby náhodou chtěla - což by ale předpokládalo obrovskou morální vyspělost, a tu u někoho, kdo se s takovými spolky již spojil, nelze právem očekávat.

Morální vyspělost toho, komu dodatečně došla hloubka páchaného zla - a přece jen od něj couvnul. Jak říkám a podtrhuji, od vašich manželek nic takového nečekejte ani omylem, čekali byste marně.

Z ryze praktického pohledu už proto, že je velmi nepravděpodobné, že by se někdo - sám a dobrovolně -  vzdal tučné kořisti, když mu leží prakticky u nohou.

Takže - jděte na policii a tam oznamte únos dítěte s tím, že ho pohřešujete, ke změně jeho pobytu jste žádný souhlas nedali, a tudíž se nutně musí jednat o únos nezletilé osoby z místa jejího pobytu obvyklého.

Setkáte se pravděpodobně s tím, že se Vám vysmějí, nebudou chtít ani sepsat protokol, že je to nesmysl a žádný únos to není.

Na "právní názory" těchto "odborníků", které stát živí u policie (potažmo na státním zastupitelství), aby je nemusel poslat na Úřad práce, kam správně patří, ovšem nedejte - a dál melte svou, jako kolovrátek. Unesli mi dítě, nevím, kde je, trvám na jeho vrácení, trvám na sepisu protokolu o trestním oznámení.

Buďte si jisti, že kdyby totéž v téže situaci udělal otec dítěte a matka přišla podat trestní oznámení, vyhlásí policie bez dlouhého otálení celostátní pátrání a rychle Vás chytne a dítě Vám sebere. Když je to opačně, jste pro ně kašparem, který si nedokázal uhlídat manželku, ale na to nedejte - a trvejte na svém. A bez protokolu o trestním oznámení z policie neodcházejte, ani kdybyste se tam měli utábořit (však oni ho nakonec sepíšou, když uvidí, že se Vás jinak nezbaví).

Veškeré státní orgány si u nás totiž zvykly na svůj feministický pohled na věc, umožňující jim "předvídat" výsledky soudního sporu, kde podle nich dítě stejně dostane matka, tak proč by si honily triko, že?

Ve většině případů to tak dopadlo a zase dopadne, proto ani ti otcové nechodí to trestní oznámení podat a mlčky nesou svůj úděl okradených a opuštěných, které ještě navíc čekají dlouhá léta tuhého vydírání a pronásledování jak matkou dítěte (dětí), tak i feministickou justicí.

Ale - může se stát, že dítě je uneseno i do zahraničí - a v podmínkách otevřené Evropy se to stává stále častěji - a pak může mít tento akt naprosto zásadní význam.

V uplynulém týdnu se na naše sdružení například obrátil zoufalý otec, jehož manželka - lékařka - unesla dítě do Velké Británie, kde si sehnala práci. Prý jenom na půl roku - jedině blázen by tomu ale věřil. Že se za půl roku vrátí, jestliže si tam už vybuduje kariéru a překoná počáteční potíže.

Stalo se tak i tentokrát.

Soudní spor byl - vzhledem ke změně pobytu dítěte - přenesen tedy do Anglie, kde tamní úřady začaly zkoumat rozhodnutí našich orgánů - a především také - zda je matka s dítětem v Anglii legálně, či nikoliv.

A soudce tamního Nejvyššího soudu zkonstatoval, že matka do Anglie s dítětem legálně rozhodně nepřijela, že by se tedy o únos mohlo jednat a že pokud by za této situace požádala česká strana o vydání dítěte, bylo by žádosti zcela jistě vyhověno.

Jenže... Otec žádné trestní oznámení pro únos nepodal...

Neznalý svých vlastních práv, nechtěl "vyhrocovat situaci", zastupovala ho navíc klasická česká právní husa, která je na únosy dítěte matkou rovněž zcela zvyklá a nic zvláštního jí na nich nepřipadá, takže mu to ani neporadila...

A výsledek?

Anglický soudce konstatoval, že právě tím, že otec neinicioval trestní stíhání pro únos (bez ohledu na to, jestli by se bylo bývalo rozeběhlo, anebo ne), tak vlastně vyslovil s přemístěním dítěte souhlas - a následně, po uplynutí jisté doby nečinnosti otce, již je tedy dítě v Anglii zcela legálně a k vydání do ČR nevidí anglická justice žádný důvod.

Otci byl upraven styk s dítětem (za situace, kdy je v Anglii cizincem, je zcela odkázán na to, co mu matka milostivě umožní, povolí a poskytne, styk se navíc odehrává v jejím domě, takže jí stačí zinscenovat napadení - a už má otec nejen po styku s dcerou, ale ještě je rád, když neskončí rovnou v cele), do Anglie nechť se dostane, jak uzná za vhodné - a taky ať si to zaplatí - a matce uložil český soud povinnost jednou za měsíc zajet s dítětem do ČR a umožnit otci styk - což, pokud matka nesplní - a už 2x nesplnila - nic se neděje a rozhodnutí nikdo nevymáhá - naše orgány nemají jak, a ani o to nemají zájem - a anglická justice o výkon rozhodnutí dožádána nebyla).

Takže teprve teď si otec uvědomil, do jaké pasti se chytil, jak skvěle mu posloužila jeho feministická a na české poměry uvyklá advokátka - a obrátil se - poté, co vlastně všechno prohrál a o dítě prakticky přišel - na naše sdružení, aby mu pomohlo.

Zázraky ovšem neumíme, měnit anglické rozsudky rovněž ne a riskovat válku s justicí dalšího - podstatně vyspělejšího - státu kvůli někomu, kdo svoje práva mlčky a odevzdaně vzdal - se nám nechce.

Myslíme si ale, že by to mohlo být dostatečným a dostatečně důrazným poučením pro všechny ostatní - k čemu může být dobrý zdánlivě zbytečný a směšný krok, jako je jít podat na policii trestní oznámení pro únos dítěte poté, co nám ho matka bez našeho vědomí, natož souhlasu, odvezla neznámo kam.

___________________________