Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

15. březen

Details

Created: Friday, 15 March 2013 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1386

Asi naivně jsem si myslel, že již při pouhém vyslovení jistých dat mají Češi zafixována jistá podvědomá spojení, při kterých se většina z nich otřese.

Když nic jiného, pak tedy minimálně 15. březen a 21. srpen, dvě tragická výročí z novodobé poslední historie, značící smutné předěly - vojenský přepad dvěma velkými národy, které máme (nebo jsme měli) v sousedství - a sice Němci a Rusy.

Měl jsem za to, že jsou (ta data i ty události) notoricky známa i malému dítěti.

Dnes jsem se přesvědčil, že tomu tak úplně (anebo i zdaleka) není.

Neboť jsem se zase jednou naobědval v restauraci, a přitom, chtě - nechtě, vyslechl i hovory od sousedů.

Shodou okolností jsem do restaurace přišel spolu s početnější partou žen asi o něco málo starších než jsem já - tedy asi  něco přes padesát - zjevně úřednice, taková lepší střední třída.

Kupodivu, při jejich konverzaci přišla řeč i na toto téma:

- Dneska je 15. března...

- No, a?

- No, to přece ten... Beneš...

- Co? Vydal dekrety?

- Nee... Připojil nás k Německu.

A tím se také dámy spokojily a přešly rychle na jiné téma.

Nepletl jsem se do hovoru, ač bych jistě mohl - seděl jsem hned vedle, dokonce mi jedna z nich přála i dobrou chuť - ale dost mě to udivilo.

Na druhé straně, říkal jsem si, aspoň že si na to (samy) vzpomněly - a to hlavní nakonec i věděly - totiž že jsme byli připojeni toho dne k Německu. Byť ne Benešem, který v té době byl už přes půl roku v Anglii a snažil se vytvořit exilovou čs. vládu.

Současně jsem mohl i pozorovat, jak nechutný vliv mají na veřejný názor a vědomosti veřejnosti masová média: Protože o dekretech melou - často bez souvislosti - pořád dokola (zatímco o 15. březnu nikoliv, a když, tak maximálně právě jenom toho 15. března), má už většina veřejnosti zafixováno: Beneš = dekrety. A nic jiného netuší.

Tak mě nakonec napadlo, že možná nebude od věci - i když jsem to původně neměl v úmyslu - to nejstručnější historické připomenutí dát i na naše stránky.

15. března 1939 přijela německá armáda do Prahy a obsadila tak i zbytek okleštěných českých zemí, které se po záboru Sudet o rok dříve na podzim staly neživotaschopným paskvilem s přerušenými hlavními tepnami, s narušenou infrastrukturou a ořezanou a znemožněnou ekonomikou, která přišla o celá tradiční průmyslová odvětví a surovinové základny v pohraničí.

Okupace Čech a Moravy (resp. toho, co z nich po říjnu 1938 zbylo) definitivně ukončila existenci samostatné Československé republiky (v té době již psané s pomlčkou, tedy - rozdělovníkem) a zahájila smutnou éru Protektorátu Čechy a Morava, tedy Němci ustanoveného a trpěného jakéhosi vazalského státu, stoprocentně závislého - politicky i ekonomicky - na německé říši.

Německá armáda se při svém postupu do nitra českých zemí nesetkala - až na nepatrné výjimky - s vojenským odporem, byť i po Mnichovu zůstala Československá armáda prakticky nedotčena a stále plně bojeschopná a moderně vyzbrojená (což platilo především - ne však výhradně - o pěchotních zbraních).

Těmi výjimkami, zachraňujícími ztracenou čest,  byl např. slezský pluk ve Frýdku- Místku, který přijíždějící okupanty uvítal, jak se sluší a patří - tedy zahájením palby. Netrvala však dlouho.

Postupně rozkaz z generálního štábu k nekladení odporu postupujícím okupantům dorazil i do těch nejzapadlejších posádek.

Za německými tanky přijížděla méně nápadná auta - gestapa a státní policie - která také byla běžným občanům podstatně nebezpečnější nežli německá armáda.

Jedna z prvních cest gestápáků vedla na pražské Vinohrady, k vile bratří Čapků, se zatykačem na Karla. Němci mu nemohli zapomenout ani Bílou nemoc, natož pak Matku a v celách pražského gestapa tak měl být právě on prvním hostem.

Bohudík, gestapo přišlo pozdě, Karel Čapek o předchozích Vánocích zemřel. Sám Pán Bůh jim ho asi nechtěl vydat živého - když ten tak zatvrzele odmítal opustit svou ohroženou vlast.

Nemohl  bez ní žít.

Po ekonomické, ale i vojenské stránce byla okupace hospodářsky vyspělých českých zemí pro Hitlerovo Německo vítaným obohacením po všech stránkách: Spadla mu do klína nejen moderní a kompletní výzbroj a výstroj čs. armády, ale také fungující a vyspělý vojenský průmysl ( s giganty ČKD, Škoda Plzeň), který také začali okupanté naplno pro své potřeby okamžitě využívat.

Naši rodiče si ještě pamatovali německé vojáky, jak nosili od Baťů po deseti krabice s botami (zhruba stejně jako o 30 let později vojáci sovětští) a jak se v cukrárnách cpali šlehačkou (která v Německu už dávno nebyla ani na lístky), až jim lezly oči z důlků.

Německá okupace trvala dlouhých 6 let. Přinesla nám - kromě toho, že od té doby jezdíme také vpravo - nesmírné ztráty a utrpení, a to především v období tzv. Heydrichiády, tedy období po atentátu na zastupujícího protektora R. Heydricha v květnu 1942, kdy okupanté povraždili stovky těch nejlepších rodin Sokolů a vůbec vlastenců všeho druhu a smýšlení (neboť velká část z nich se do příprav atentátu aktivně zapojila).

Německý protektorát nad českými zeměmi skončil až v květnu 1945 příjezdem vítězných spojeneckých armád, do Plzně americké, do Prahy a zbytku země sovětské.

Rány po existenci Protektorátu, a zejména pak morální trauma z toho, že jsme se okupantům nepostavili na efektivní ozbrojený odpor, když jsme ještě mohli, zatížily náš národ na dlouhá příští desetiletí a z jejich stínu se nevymanil dodneška.

Potupný cejch zbabělých Švejků, kteří se nechají od každého bez odporu přepadnout a okrást, je prapříčinou i dnešního morálního bahna a všeobecné hniloby.

Má svůj původ i v tomto smutném datu: 15. března 1939.

_________________________

Nejznámější snímek ČTK z 15. března 1939: Německá armáda přijíždí do Prahy - snímek před Bílou labutí na Poříčí.

Bez odporu, mlčky, se slzami bezmocného vzteku v očích a marně zaťatými pěstmi ji "vítají" obyvatelé Prahy. Pěstmi...které ještě před půl rokem svíraly moderní zbraně v pohraničních pevnůstkách.

Demokracie a svoboda ( i ty okleštěné) definitivně končí, nastupuje totalita. Nejprve ta hnědá. Celkem bude trvat 60 let a naše země se z ní dosud zdaleka nevzpamatovaly.

_____________________________