Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Pohled za Krkonoše

Details

Created: Wednesday, 13 March 2013 00:00

Written by Vlad. Keberle

Hits: 838

Nedávno jsme vám nabídli citaci Hlavy 30 německého trestního práva, v dnešním pohledu nabízíme - prostřednictvím našeho dopisovatele - pohled směrem severovýchodním, za Krkonoše.

_________________

V ČR hodně občanských iniciativ volá po kontrole soudců, po porotách, po odvolatelnosti soudců či státních zástupců! Je to správné a sám to podporuji. Žádat třeba je ovšem více, protože tohle nestačí.

Napadlo mě to, když jsem  četl a pro informaci našim lidem a na pomoc občanským  iniciativám usilujícím o nápravu justice přeložil tu část německých  paragrafů – hlavu 30 německého trestního zákona, napadlo mě následně také podívat se i na české a …nakonec nejen na české. A co se  pomalu a jistě z toho rýsuje:

-        Německý trestní zákon obsahuje tedy hlavu  „specializovanou“ na trestné činy v úřadě. Jinými slovy lze říci, že tato hlava se zabývá ochranou občana před svévolí úřadů či policie, justice…

Český trestní zákon takto ucelenou ochranu fakticky postrádá. V něm je věnován ochraně občana proti zvůli hlava III „Trestné činy proti veřejnému pořádku“ oddíl šestý „Trestné činy veřejných činitelů“ a v nich pouhopouhé dva  paragrafy, a sice:

§ 158 Zneužívání pravomoci veřejného činitele

(1) Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch,
b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti podniku nebo organizace, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 159 Maření úkonu veřejného činitele z nedbalosti

(1) Veřejný činitel, který při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v činnosti podniku nebo organizace, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

V ČR je i u těchto paragrafů podat důkaz objektivní stránky úmyslu „způsobit jinému škodu…..či získat neoprávněný prospěch“. Jenže myslí o něčem takovém sociopat v taláru, manažerském postu, s všemocným úředním razítkem?

V  českém §158 odst. (2) u písm. b i c opět je vágní formulace - chybí opět bližší určení pojmů „vážná porucha v činnosti podniku…“ a opět a znova „značná škoda či jiný zvlášť závažný následek“, připouští subjektivní výklad. Ochrana občana, jednotlivce v České Republice téměř žádná. Definice skutkové podstaty, podaná v textaci paragrafů jiných a především civilizovaných zemí, je jednoznačná, česká sice se snaží o širší obecnost či záběr definice takového pojmu (jestli!), ale v každém případě výsledek je takový, že je mlhavá, vágní.

Abych nepřipomínal jen německé zákony, podíval jsem se z čiré zvědavosti jen za Krkonoše – a ejhle: Polský trestní zákon má také hlavu XXX. Jako Němci, ale ta se nazývá „Trestné činy proti justici“. Přímo z očí do očí! Namátkou jen některé paragrafy, o jakých lze v Česku jen snít – cituji v českém překladu:

Čl. 235. Kdo vytvářením falešných důkazů nebo jiných zákeřných úkonů vede proti určité osobě stíhání trestného činu, včetně trestného činu daňově-finančního, nebo přečinu, včetně přečinu daňově-finanční povahy, nebo disciplinární postup anebo během řízení takové úkony podniká, podléhá trestu odnětí svobody až na 3 roky.

Čl. 236.

§ 1. Kdo zatajuje důkazy neviny osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, včetně trestného činu daňově-finanční povahy, přečinu, přečinu daňově-finanční povahy nebo disciplinárního provinění, podléhá peněžitému trestu, trestu omezení svobody nebo odnětí svobody až na 2 roky.

§ 2. Nepodléhá trestu ten, kdo zatajuje důkazy neviny z obavy před trestní odpovědností hrozící jemu samému nebo jeho nejbližším.

Čl. 237. Ustanovení čl.  233 § 5 bodu 2 se přiměřeně používá při trestných činech popsaných v čl. 234, čl. 235 a též v čl.  236 § 1.

Komentář: V § 1 tohoto článku polského trestního zákoníku pachatelem trestného činu může být především svědek, či obecně účastník trestního řízení na straně podezřelého/obviněného/obžalovaného.

Čl. 238. Kdo oznamuje trestný čin, nebo trestný čin finančně-daňové povahy orgánu činnému v trestním řízení s vědomím, že trestný čin spáchán nebyl, podléhá trestu omezení svobody nebo odnětí svobody do 2 let.

Komentář: To je v českém tr. Zákoníku ošetřeno § 174 Křivé obvinění jak pojednáno v komentářích k předchozím článkům polského trestního zákoníku.

Čl. 239.

§ 1. Kdo ztěžuje nebo maří trestní řízení, pomáhaje pachateli trestného činu, včetně trestného činu finančně-daňového uniknout trestní odpovědnosti, zvláště ten, kdo pachatele kryje, zahlazuje stopy trestného činu, včetně trestného činu finančně-daňového, anebo vykonává trest za odsouzeného, podléhá trestu odnětí svobody od 3 měsíců do 5 let.

§ 2. Trestu nepodléhá pachatel, který ukrývá jemu nejbližší osobu.

§ 3. Soud může použít mimořádné zmírnění trestu, a dokonce i od výměru trestu ustoupit, jestliže pachatel uděloval pomoc osobě jemu nejbližší anebo tak činil z obavy z trestní odpovědnosti hrozící jemu samému nebo jeho nejbližším.

Komentář - v českém trestním zákoně v hlavě III.“Trestné činy proti veřejnému pořádku ve věcech veřejných“ oddíl pátý „Některé formy trestné součinnosti“ lze najít podobné paragrafy:

§ 166 Nadržování

(1) Kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti, pomáhá-li však takto pachateli trestného činu, na který tento zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve prospěch osoby sobě blízké, není trestný, avšak pouze pokud nejde o trestné činy kodifikované paragrafy převážně z oddílů i „trestné činy republice, cizímu státu nebo mezinárodní organizaci“, „trestné činy proti bezpečnosti republiky“ nebo „trestné činy proti obraně vlasti“, „sazba“ je rovněž do 3 let nepodmíněně. Pachatelem také v ČR může být osoba činná v trestním řízení.  Skutkovou podstatu tohoto trestného činu naplňuje takové jednání, jako např. aktivní poskytování rady pachateli soudcem, prokurátorem či vyšetřujícím orgánem, jak uniknout trestu, jak zahladit  stopy trestného činu, či umlouvání se soudce, prokurátora či vyšetřovacího orgánu s pachatelem na spolupráci při zahlazování stop trestného činu, nebo vytváření falešných důkazů. Nic nebrání tomu, aby pod tento paragraf bylo zahrnuto v ČR častěji se zmiňované falsifikace protokolů, odstraňování důležitých materiálů ze soudních spisů atp..

§ 167 Nepřekažení trestného činu

(1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin…a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta…ovšem pozor! Vztahuje jen na konkrétně vyjmenované paragrafy trestního zákoníku, a těch je dokonce cca 40, v tomto množství figurují paragrafy z první hlavy – trestné činy proti republice…., z hlavy druhé – trestné činy hospodářské, z hlavy  však mezi tímto množstvím chybí nepřekažení trestných ho. vyhmenovce na  trestnéíh činů kodifikovaných v cca 40 paragrafech, avšak nevz

§ 168 Neoznámení trestného činu

Komentář: To je ve vztahu k českému právu poměrně zajímavá formulace. Zde pachatelem může být i soudce, prokurátor, či policista anebo úředník státní správy, nebo případně i advokát (pokud by mu bylo prokázáno, že o trestném činu věděl!), ale stejně tak i kterákoliv jiná osoba mimo úřední sféru či policii nebo justici. V tr. zák. ČR je nejbližším a nejpodobnějším § 166 nadržování,

Čl.  240.

§ 1. Kdo má věrohodnou zprávu o přípravě nebo úsilí nebo dokonání trestného činu uvedeném v čl. 118, 127, 128, 130, 134, 140, 148, 163, 166 nebo 252, a nevyrozumí neprodleně o něm orgán činný v trestním řízení, podléhá trestu odnětí svobody do 3 let.

§ 2. Trestný čin uvedený v  § 1 nespáchal ten, kdo od podání oznámení upustil, jame dostatečný důvod připustit, že orgán uvedený v § 1 o připravovaném, či cíleném nebo dokonaném trestném činu ví; rovněž trestný čin nepáchá ten, kdo ve spáchání připravovaného, nebo cíleného trestného činu, uvedeného v  § 1 zabránil.

§ 3. Trestu nepodléhá ten, kdo upustil od oznámení z obavy před trestní odpovědností, hrozící jemu samému nebo jeho nejbližším.

Čl. 241.

§ 1. Kdo bez dovolení veřejně rozšiřuje zprávy z přípravného řízení dříve, než tyto zůstaly prokázány v soudním procesu, podléhá peněžitému trestu,  trestu omezení svobody anebo odnětí svobody až 2 roky.

§ 2.  Témuž trestu podléhá ten, kdo veřejně rozšiřuje zprávy ze soudního přelíčení, vedeného s vyloučením veřejnosti.

Komentář: Čl. 241 lze dobře  použít v obraně proti mediálním kampaním. Zde pachatelem může být i soudce, prokurátor, či policista anebo úředník státní správy, nebo případně i advokát.…fakticky kdokoliv.

Čl. 242.

§ 1. Kdo se sám svévolně zprostí výkonu  omezení svobody na základě rozhodnutí soudu nebo právního příkazu, vydaného jiným státním orgánem, podléhá peněžitému trestu omezení svobody anebo odnětí svobody až na 2 roky.

§ 2. Kdo se při využívání povolení k dočasnému opuštění věznice nebo bez vyšetřovací vazby bez dozoru nevrátí bez ospravedlňující příčiny nejpozději během 3 dní po uplynutí vyznačeného termínu, podléhá peněžitému trestu, trestu omezení svobody anebo odnětí svobody až 1 rok.

§ 3. Trestu uvedenému v § 2 podléhá ten, kdo se při využití přerušení výkonu trestu odnětí svobody bez ospravedlňující  příčiny nevrátí do vězeňského zařízení během 3 dní po uplynutí vyznačeného termínu.

§ 4. Jestliže pachatel činu, uvedeného v § 1 koná v dohodě s jinými osobami, užívá násilí nebo jeho užitím hrozí anebo poškozuje uzavřené místo, podléhá trestu  odnětí svobody na 3 roky.

Čl. 243.

Kdo osobu zbavenou svobody na základě rozhodnutí soudu nebo právního příkazu vydaného jiným státním orgánem osvobodí anebo jí usnadní útěk, podléhá trestu odnětí svobody na 3 roky.

….

Potud malá exkurse v Polsku. Nejzajímavější je tedy hlavně článek 235…Kolik soudců či prokurátorů nebo policistů by za skutkové podstaty, formulované v tomto polském paragrafu, musel v ČR putovat za mříže?

A co tedy za inspiraci našim občanským iniciativám? Ano, trvat a důsledně vymáhat také konkrétní zákony na ochranu občana před úřední zvůlí. Nepochybuji o tom, že soudce, prokurátor či vůbec orgán činný v trestním řízením, kdyby si byl vědom, že není beztrestný, že za jím páchané svinstvo může nejen putovat za mříže, ale že především může proti němu  být ještě veden regres vymáhající na jeho vlastní kapse a majetku   odškodnění  jeho nespravedlivými obviněními či rozsudky  postižených občanů, že by jednoho dne mohl za takové činy  zůstat  nahý a bos a vytlačen na nejzazší společenskou periferii, pak by ten o trochu chytřejší z nich musel přijít na to, že za vysoký plat, který pobírá, bude lépe snažit se upřímně o spravedlnost ve stylu „padni komu padni“, a vytrvat v úsilí o spravedlnost i třeba vůči nesmiřitelnému protivenství politických skupin (či spíše mafií) a i třeba mediálním kampaním…a že v případě, že by on sám nespravedlivě byl takovými odvolán, že pravda jednoho dne vyplyne na světlo Boží jak olej na klidnou vodní hladinu, a že se mu dostane náhrady – a že bude lepší trpět přechodně, než být zatracen nadosmrti.

Free Europe

___________________

Sněžka. Za ni jsme se dnes podívali.

_______________________