VideoarchivAž se ucho utrhlo...
- Details
- Created: Monday, 04 March 2013 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1543
S ohledem na četné žádosti čtenářské veřejnosti a také vzhledem k tomu, že naše stránky začali masově navštěvovat čtenáři, kteří neznají předchozí vývoj, včetně novinářů z mainstreamových médií, byl jsem požádán, abych sepsal stručnou rekapitulaci toho, co předcházelo podání kárného návrhu ze strany předsedkyně Nejvyššího soudu na psychopata Bláznu - a že to rozhodně nebylo unáhlené rozhodnutí z hodiny na hodinu.
Stručně to asi nepůjde, protože těch naschválů, které v žádném případě nelze nazvat pochybeními, ale právě a jedině naschvály, je tolik, že i jejich velmi nerozvitý výčet zabere několik stran. Ale přesto - aspoň ty hlavní:
Začneme už u samého počátku případu, tedy jak vlastně Blázna k případu přišel.
Je naprosto v rozporu s počtem pravděpodobnosti, aby na něj 2x vyšel případ téhož obžalovaného, jestliže je na soudě několik - minimálně 7 - soudců. Sám pak přiznal, že si ho prostě sám vytáhnul. Tedy mimo pořadí, jenom proto, aby mi mohl co nejvíce škodit a také asi proto, že na to jiný ze soudců neměl žaludek, ani ochotu riskovat ztrátu cti a svědomí. Blázna žádné neměl, takže ho to naprosto nezatěžovalo. Tedy - nezákonně manipuloval s přidělením případu, který si mimo pořadí sám vybral, čímž mne oddělil od mého zákonného soudce (kterým by byl ten, na koho by případ vyšel podle pořadí).
Sotva případ převzal, dopouštěl se tak hrubých porušení trestního řádu, jaká nemají ani v naší justici obdoby. Tak třeba: V době, kdy mě ještě držel ve vazbě, se vůbec neobtěžoval mi poslat obsílku o tom, že bude probíhat jednání o prodloužení vazby. Takže jsem nic netušil, eskorta mě odvezla k jednání zcela bez přípravy a hlavně bez konzultace s mým právním zástupcem - a nic se nedělo. Přitom to jsou samozřejmě důvody pro zneplatnění celého jednání.
Nelze rozhodně pominout ani samotné držení ve vazbě, ke kterému zjevně nebyl žádný důvod, což později ve svém usnesení naprosto jednoznačně konstatoval i Nejvyšší soud - tedy že u mne neexistují vazební důvody, neboť se zdržuji na své trvalé adrese, kde si také přebírám poštu a nikoho neohrožuji.
Vůbec se neobtěžoval umožnit mi seznámení se spisem. To se nakonec uskutečnilo až po proběhnutí tří hlavních líčení a výslechu většiny svědků. Když jsem pak na něj v této souvislosti - po propuštění z vězení - šel podat trestní oznámení, státní zástupkyně z Prahy 10 mi řekla, že moje trestní oznámení nepřijme, protože to vůbec není možné, aby bez seznámení se se spisem bylo nařízeno hlavní líčení. Že bylo, ji vůbec nevzrušovalo.
Na poslední chvíli, dávno po uplynutí zkušební doby a dva měsíce před koncem tzv. ochranné lhůty, mi proměnil čtyři roky starou podmínku (za strčení do tehdy státní zástupkyně Postupové) na nepodmíněný trest. Tohle sice není porušením trestního řádu, ale je to natolik výjimečným krokem, že ač jsem pak v kriminále potkal stovky vězňů, nikdo z nich o ničem podobném neslyšel ani náhodou, natož aby to viděl na vlastní oči.
Inu - typický krok "nestranného a objektivního " soudce, jak mám na něj ze zákona nárok.
Ihned poté, co mne Nejvyšší soud nařídil okamžitě propustit z kriminálu, mi Blázna (do tří týdnů) poslal znovu nástup k novému výkonu trestu - na tu přeměněnou podmínku. Když Brožová začala tehdy (v prosinci 2011) vyšetřovat, kdo ten nástup vystavil a odeslal, bylo vše svedeno na nejmenovanou "soudní úřednici", který prý o věci nic nevěděla. Samozřejmě, každý věděl, že je to lež jako věž, že bez Bláznova nejen vědomí, ale přímého příkazu by nic takového nemohlo ze soudu odejít, ale Brožová to tehdy ještě přešla - s tím, že to byl "omyl".
Za omyl ovšem nebyl nikdo potrestán a nebyly vyvozeny žádné kárné důsledky vůči nikomu.
V téže době bylo nařízeno další hlavní líčení - před kterým jsem onemocněl. Docela obyčejnou chřipkou. Tu jsem doložil neschopenkou a z jednání se omluvil a požádal o odročení.
Reakce Blázny? Nechal "zpracovat znalecký posudek", za který soud vyhodil 10 tisíc, ač posudek naprosto o ničem nebyl, neboť konstatoval, že nemá lékařskou dokumentaci a že tudíž nemůže k onemocnění nic říct. Co by asi tak mohl říct k obyčejné chřipce, že?
Abych nezapomněl: Posudek byl zadán nejvykřičenějšímu a nejzprofanovanějšímu "znalci" ze všech znalců, Hladíkovi, známému tím, že vystavuje posudky výhradně na policejní objednávku a podle pokynů policie. Navíc jsem se s ním už jednou před soudem setkal a prokázal, že jeho "posudky" nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsány. To Bláznu samozřejmě nijak nezajímalo.
Hladík je asi taková svině mezi znalci jako Blázna mezi soudci. Tedy: Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. Dvě největší svině z celé pražské justice (a že jich tam je!) se snadno našly a daly dohromady.
Celou dobu od mého propuštění Nejvyšším soudem v listopadu 2011 nedělal Blázna nic jiného než mi neustále vyhrožoval novým zatčením, ač pro ně neměl oficiálně ani ten nejmenší důvod: Bydlel jsem na stálé adrese, poštu jsem si přebíral, na jednání se dostavoval - s výjimkou vážné operace, kterou kupodivu i Blázna uznal, a to už i bez znaleckého posudku - tedy z hlediska trestního řádu naprosto bezproblémový obžalovaný.Tím jsem také byl.
Až se Blázna "dočkal" - v říjnu 2012, kdy chtěl vynášet rozsudek. Po přečetných předchozích zkušenostech jsem měl za to - a měl za to i můj právník - že vyslechnout si rozsudek je právem, nikoliv povinností - a proto jsme na něj nešli. Kdo by také poslouchal Bláznovy bludy, které byly každému předem jasné, navíc za situace, kdy velká porota občanů jasně rozhodla - o nevině obžalovaného.
Blázna byl jiného názoru - později se uklázalo, že vzácně správného - že totiž se musím jednání buďto účastnit osobně, anebo dát písemný souhlas s vynesením rozsudku v nepřítomnosti. Ten jsem mu ale dal ještě téhož dne. Takže v době, kdy vystavoval zatykač, už ho měl ve spise.
Je tedy mimo vší pochybnost, že zatykač vystavil naprosto nesmyslně, schválně, že k němu nebyly splněny ani ty základní předpoklady a že se jednalo výhradně a jedině a jeho psychopatickou úchylku potěšit se z cizího utrpení. Konečně, zatykač nezrušil, ani když opakované píšemné zmocnění, jak ode mne, tak i od právního zástupce, dostal - což měl být přitom účel zatykače. Zajistit účast obžalovaného, anebo jeho zmocnění.
Přitom Blázna nevyužil žádného z mírnějších prostředků, které mu trestní řád přímo ukládá - tedy například zkusit zatelefonovat a zajistit účast telefonicky (jak na mě, tak na právního zástupce samozřejmě telefony měl), nebo obeslat obžalovaného dopisem, zvláště za situace, kdy věděl, že si poštu bezproblémově přebírá.
Snaha škodit je tedy alespoň zde naprosto markantní, nepřehlédnutelná a nezpochybnitelná - a ani pí Brožová už nemohla Bláznovy excesy donekonečna přehlížet. Přehlédla a omluvila je velkoryse nejméně 3x - než pochopila, že Bláznova drzost se s každou takovou omluvou jedině zvyšuje. Jako každý grázl dokáže totiž Blázna respektovat jedině sílu, a nic jiného, a každá velkorysost či snaha vyhnout se konfliktu mu připadá jako slabost nepřítele, které okamžitě zneužije.
Jenom první dva uvedené kroky by ve zdravé justici demokratického státu musely dávno stačit na kárné řízení s cílem ukončení ve funkci soudce.
To ostatní už je jednoznačně na bohatě zdokumentované a precizně doložené trestní stíhání s očekávaným rozsudkem kolem deseti let.
To je také to, co Blázna jednozančně zasluhuje a také to jediné, co může zabránit opakování podobných excesů do budoucna.
Věřme, že dostaneme příležitosti tohle všechno kárnému senátu přednést, doložit a vysvětlit, přičemž je mimo jakoukoliv diskusi, že Blázna se choval a chová obdobně i v dalších případech, které ještě zdokumentovány nejsou, neboť se poškození prostě nepřihlásili a nechali si to mlčky líbit, někdy ještě s trpkým přesvědčením, že to tak asi má být.
Blázna je lidská zrůda, která by ve zdravé justici nikdy nemohla vydržet déle než do prvního jím vyneseného rozsudku. Fakt, že u nás mohl a může soudit celá desetiletí, svědčí o jediném - o děsivém stavu justice jako celku. Stavu, který je nebezpečný ostatní společnosti, již smrtelně ohrožuje.
A ještě jeden - nikoliv nepodstatný - dovětek: Blázna má přece své nadřízené, rozhodně není sám. Odpovědnost za něj nese jak předseda OS P-10 - drzý Sváčkův spratek Výtisk - tak samozřejmě především Sváček sám.
Můžeme se logicky ptát: Jak to, že tomuhle psychopatovi musí navrhovat kárné řízení až paní Brožová? Jak to, že mu ho dávno nenavrhnuli jeho přímí nadřízení, tedy Výtisk nebo Sváček?!
Odpověď je nasnadě: Protože by Blázna nikdy nebyl takto řádil, kdyby nebyl věděl, že nejen že nebude popohnán k odpovědnosti, ale naopak: Že má přímo blahosklonné požehnání stejných zrůd jakou je on sám - tedy Výtiska a především Sváčka.
To ilustruje i Bláznova neskutečná sebejistota a drzost, se kterou reagoal například na přítomnost senátorů při jednání ("nějakej senátor ho nezajímá a může mu..."), či na zmínky o možnosti kárné odpovědnosti a Nejvyšším soudu.
Až se dočkal...
Gratulujme si tedy aspoň k tomu, že se té zrůdě nejhlavnější - tedy Sváčkovi - podařilo zabránit v přístupu k Ústavnímu soudu. On už teď vypadá i tak dosti tristně.
Po Sváčkově příchodu by se nutně změnil pouze v další z četných chapadel chobotnice.
Věřme, že se u NSS podaří prosadit alespoň částečně právo a spravedlnost a věřme, že se tam také budeme moci všichni sejít.
___________________
Tady ještě ucho drží. Ale Bláznovi už se dávno utrhlo (a ani si toho včas nevšimnul).
_______________________________
Brno – Předsedkyně Nejvyššího soudu (NS) Iva Brožová podala kárnou žalobu na soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeje Láznu. Rozhodla se tak kvůli Láznově kroku v kauze Jiřího Fialy ze sdružení K 213, který je znám jako dlouholetý kritik české justice v oblasti práv otců ve sporech o svěření dětí do péče.
______________________________