Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Dvě drtivá vítězství - v Třebíči a v Litoměřicích

Details

Created: Friday, 15 February 2013 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1439

Každý se jistě rád pochlubí vlastními úspěchy, proč bychom to neudělali i my, zvláště když je k tomu opravdu důvod.

Zastupování naším sdružením totiž přineslo během posledního týdne dva zcela zásadní výsledky, a sice u soudů v Třebíči a v Litoměřicích.

Vezmněme to popořadě - v Třebíči byl rozsudek vynesen dřív, ač řízení začalo mnohem později nežli ve druhém místě, začneme tedy tam. 

V Třebíči šlo o zvýšení výživného, původně - jak jinak - iniciovaného matkou. Nutno vědět, že jedno dítě žilo u matky a druhé u otce, u otce ovšem až poté, co ho matka přestala zvládat a syn jí v osmi letech zapálil stodolu. Pak teprve vidíte, k čemu jsou otcové dobří - samozřejmě k tomu, aby tahali horké brambory za feministickou justici z ohně. V tomto případě prakticky doslova. A výchovně těžko zvladatelného a narušeného syna byl naráz zájem svěřit otci. To si najednou všichni vzpomenou - a kdepak ten otec vlastně je, že?! Aby se postaral.  Takže najednou byl i otec dost dobrý na to, aby se o syna staral, což do současnosti činí - za naprostého nezájmu matky, která nejen že za synem vůbec nejezdí, ale dokonce ani nereaguje na synovy žádosti o návštěvu - a ještě byla tak hloupá, že to u soudu i potvrdila.

Mimochodem, pozdější psychologické studie prokázaly, že synovy výchovné problémy jsou zapříčiněny především citovým chladem a nezájmem matky, což jsme také soudu předložili. Kupodivu - zdá se - to nehodlal pominout.

Druhé dítě - asi dvanáctiletá dcera - zůstalo u matky a matka na ně měla pobírat tisícovku výživného - což jí asi pod vlivem různých kamarádek začalo připadat málo, a tak poslechla jejich našeptávání (nebuď blbá, vysoudíš snadno daleko víc!) - a podala návrh na zvýšení výživného, a to na tři tisíce.

Otec, až do doby, než byl návrh podán, soudy nijak nezatěžoval a ač by k tomu měl celou řadu zákonných důvodů (syn šel na školu, do učení, musel tam dojíždět, další výdaje byly spojeny s jeho výchovnými problémy), žádný návrh nepodal. Teprve když se obrátil na naše sdružení, ujistili jsme ho, že za situace, kdy návrh podala matka, rozhodně bude u soudu vypadat lépe, jestliže ho podá i on, neboť - jak známo - nejlepší obranou je útok. A tak se také stalo.

K soudnímu jednání přišla matka sama, patrně si jista snadným vítězstvím, jak na to byla doposud zvyklá a jak ji o tom kamarádky jistě ujišťovaly. Díky tomu také byla na soudní jednání naprosto nepřipravená a dodejme - že  i ne dost inteligentní na to, aby odhadovala dosah svých odpovědí.

Průběh soudu tak byl jasnou přesilovkou z naší strany, na kterou matka nebyla připravena a nedokázala jí nijak čelit.

Dlužno doplnit, že zatímco otec neměl jasnou představu, co po soudu chtít, my jsme ji upřesnili na dva tisíce měsíčně, zpětně od doby, kdy syn nastoupil do školy na učení. Tedy zhruba dva roky zpátky.

Soud skončil odročením na vynesení rozsudku, ale už na konci jednání nikdo nepochyboval o tom, jaký dojem průběh jednání na účastníky, ale i poměrně početnou veřejnost, která se na nás v Třebíči přišla podívat, zanechal.

Po víkendu pak byl vynesen zhruba tento rozsudek (písemné znění ještě nemáme, proto jsou odchylky možné): Výživné se sice zvyšuje na obě děti, ale na dceru jen na tisícovku (ze šesti set - připomeňme, že matka chtěla tisíce tři), zatímco na syna na dva a půl tisíce (tedy ještě víc než jsme sami navrhovali - chtěli jsme dva), a to zpětně - takže matce vzniká dluh na výživném, který je povinna splácet včetně běžného výživného.

Předpoklládám, že soudkyně Tomková ve svém rozsudku zohlednila i doložený "citový chlad matky", který může za většinu současných problémů syna.

K tomu snad jediný dovětek, který nám přišel jako ohlas z publika: Neměla si začínat!

Druhý soud, v Litoměřicích, byl také o výživném - a částky výživného zde byly ještě daleko dramatičtější. Zde podal návrhy (dva, neboť syn mezitím dospěl, takže jeho výživné bylo třeba řešit civilním řízením) otec, který již delší dobu nemohl utáhnout astronomické výživné, stanovené údajně vzhledem k jeho skvělým podnikatelským výsledkům - spíše však s ohledem na zásadní zavinění jeho předchozího právního zastoupení, kdy jeho právnička k soudu ani nepřišla, ba se ani neomluvila - takže mu vyměřili výživné v nepřítomnosti, tedy za absence jakékoliv jeho obrany či vysvětlení zjevně nafouknutých hospodářských výsledků firmy  - a stanovili ho na 22 a půl tisíce (15 tisíc na syna, 7 a půl na dceru).

Firma však už zdaleka tolik nevynášela, krom toho došlo ke změně jeho pracovní schopnosti a následně i pracovního zařazení, firmu musel prodat - byť manželce - a sám v ní zůstal už jen jako zaměstnanec na částečný pracovní úvazek, byl mu přiznán částečný invalidní důchod.

Nejprve jsme v opatrovnickém řízení dosáhli snížení výživného na mladší dceru - a to ze 7a půl na 5 tisíc, ovšem dva roky zpětně, tedy od změny jeho pracovní schopnosti.

A následovalo civilní řízení o výživné na zletilého syna - a tam byl vynesen rozsudek - rovněž po dramatickém průběhu dokazování - dnes. Výživné bylo sníženo - rovněž zpětně - z 15 na 9 tisíc.Tedy o celých 6 tisíc!

Můžete si říct - pořád hodně. Jistě. Ale kdo zná naši justici a ví, že ta když sníží výživné o pětistovku, tak se tváří, jako kdyby jí umřela maminka i se všemi dětmi současně, tak ten pak dokáže takový výsledek ocenit - byť by důkazní situace odpovídala snížení ještě výraznějšímu.

Ostatně, nejlepším oceněním vašeho vítězství jsou vždycky protažené tváře a svěšené brady protistrany.

Dnes jste v Litoměřicích mohli vidět obojí.

I když žádný z rouzsudků dosud není pravomocný, dobře víme, že ustanovení o výživném jsou ze zákona předběžně vykonatelná - což pro otce v Litoměřicích znamená okamžitý nárok na zastavení běžící exekuce na výživné, a to i zpětně, od data uvedeného v rozsudku - což je zjištění více než příjemné - a hlavně: Bezesporu znamená praktické odzbrojení nejhoršího nepřítele všech otců: Exekutora.

V Třebíči pak naopak otec bude mít velmi brzy možnost exekutora na matku poslat, což udělat může, ale také nemusí - nicméně rozhodně je dobře vždy mít nějakou páku v záloze pro případ, že by například chtěla dělat problémy při předávání dítěte.

Samozřejmě, že objektivní skutečnosti sehrály při těchto rozhodnutích soudů zásadní roli, ale dobře víme, že často jsou objektivní skutečnosti ještě výraznější - a pokud jde otec k soudu sám, nikoho to nezajímá a nemá nejmenší šanci.

S naším sdružením se zjevně šance výrazně zvyšuje - a soudy se pak dokonce i rozvzpomenou na platný Zákon o rodině, či Občanský soudní řád.

_________________________

Šampaňské vítězů -

totálně spadlá čelist protistrany.

Tak končívají soudy s K 213.

_________________________