Netradiční odvolání?!

odvolaniPo pátečním netradičním průběhu tiskové konference na MsP jsme dnes byli svědky i netradičního průběhu odvolacího řízení před Krajským soudem v Brně ve věci současně vazebně stíhaného otce Pavla Zapletala. Ač odvolání se netýkalo věci, pro kterou je držen ve vazbě, rozhodně nepostrádalo ani na důležitosti, ani na zajímavosti.

Pavel Zapletal je v současnosti ve vazbě v Olomouci, protože prý vyhrožoval prostějovské soudkyni, která ho předtím odsoudila na 30 měsícú nepodmíněně za vydírání (a o to dnes právě šlo) - a to mělo spočívat prý ve vyhrožování (ústním) a fyzickém napadení jeho bývalé družky při předávání dítěte.

Jediným důkazem, na kterém byl Pavel Zapletal v Prostějově odsouzen, bylo prohlášení matky dítěte (žádné zranění neměla) a jejího otce - o tom, že to prý viděl. O 20 metrů opodál v autě sedící matka obžalovaného ale nic takového neviděla, a soud 1. stupně to nezajímalo. Stejně jako ho  nezajímalo, že Pavel byl v dalších dnech, kdy měl údajně vyhrožovat své bývalé družce, v zaměstnání, což dokládal výkazem o docházce do zaměstnání. Soud (1.stupně, tedy v Prostějově) důkaz odmítnul s tím, že evidence zaměstnanců byla vedena pouze ručně, zapsáním příchodu. Ale spolupracovníky, kteří by mohli dosvědčit, že tam ten den Pavel byl (ač měl o 100 km dál tou dobou vyhrožovat poškozené), soud vyslechnout rovněž odmítnul.

Tak na základě těchto "důkazů" Pavel dostal 30 měsíců - natvrdo! To je docela síla, ne?

No, a teď v čem bylo toto odvolání zjevně netradiční.

Tak za prvé už v tom, že podle původního rozpisu na ně měl soud pouhých 30 minut. Tedy - jak všichni přítomní shodně konstatovali - předem rozhodnutá formalitka.Nakonec však trvalo dobře přes hodinu a půl (bez ohledu na posuv dalších jednání, která měl soud na programu).

Za druhé - a to především - zcela netradiční bylo vystoupení státního zástupce - který, světe, div se, dělal, co podle trestního řádu skutečně dělat má - tedy postupoval podle ducha trestního řádu i trestního zákoníku - a hájil zákon, nikoliv rozhodnutí soudu 1. stupně, jak to jinak bývá pravidlem. 

Za několik - ba mnoho - let jsme tak poprvé mohli vidět vzácný jev, kdy se státní zástupce ztotožňoval s obhájkyní, konstatoval, že rozsudek je minimálně předčasný, neboť postrádá oporu v důkazním řízení a že jej za této situace navrhuje zrušit a věc vrátit k doplnění dokazování.

Totéž navrhovala i obhajoba.

Soud měl tedy z tohoto úhlu značně zjednodušenou situaci, za které se chtěl poradit. Začínalo být jisté, že minimálně dnes soud rozsudek nepotvrdí - což je pro obžalovaného vždy dobrou zprávou.

Jak se ukázalo, soud - s nejvyšší pravděpodobností - řešil dilema, zda věc zrušit a vrátit k doplnění dokazování, anebo si dokazování doplnit sám. Sitauce by napovídala spíše první variantě, neboť doplnění dokazování se jevilo jako značně rozsáhlé, což by podmínkám odvolacího soudu neodpovídalo.

Jenže - pak by musel odvolací soud vyřešit i další vzniknuvší problém, a sice - který soud má vlastně dokazování doplnit za situace, kdy poškozenou v dalším řízení (pro které je obžalovaný ve vazbě) je soudkyně tamního soudu - takže se přímo vnucovala námitka podjatosti soudu, kterou také obhájkyně posléze zmínila. 

Aby se těmto komplikacím (a logicky plynoucí následné úvaze o důvodnosti vazby, o které také rozhodoval prostějovský soud) odvolací soud vyhnul, rozhodnul - poměrně rovněž netradičně - že si dokazování - ač dosti rozsáhlé - doplní sám. A s tím také jednání odročil.

U příštího jednání tedy budou vyslechnuti svědkové - spolupracovníci obžalovaného z práce, kteří by měli dosvědčit, zda obžalovaný v inkriminovanou dobu, kdy měl vyhrožovat poškozené, byl nebo nebyl v práci - a poté odvolací soud rozhodne.

Už teď se ale jeví jako dosti pravděpodobným, že ať už vypoví svědkové cokoliv, bude rozsudek zrušen minimálně pokud jde o výrok o trestu, který se zjevně jevil jako nepřiměřeně vysoký (a jenom tak dokumentoval podjatost prvostupňového soudu).

Dnešní odročení jednání (na 15. února v 10.40 hodin ve stejné místnosti - tedy č. 328 KS v Brně) je tedy bezesporu nadějným vývojem pro obžalovaného a příslibem do budoucna. A pokud mu spolupracovníci potvrdí, že v dotyčnou dobu byl v práci, je to na zrušení rozsudku v plném rozsahu (tedy i pokud jde o výrok o vině) - a naopak na zahájení trestního stíhání současné poškozené, tedy matky dítěte, pochopitelně pro křivé obvinění a křivou výpověď před soudem.

Fond ohrožující děti, který za matkou stojí, by asi pak na dlouho přešel jejich drzý smích, se kterým chodil komentovat svévolné nepředávání dítěte matkou.

Pokud jde o obžalovaného, je názorným příkladem toho, jak to dopadá, když si někdo myslí, že "si poradí" nebo že si "vše vyřídí sám" - protože si nejen nevyřídí nic, ale ještě skončí v base.

Otec zde doplatil na své zásadní neznalosti nejen právního řádu, ale i chodu justice jako takové - kdy se, jako i množství dalších naivních občanů - domníval, že "právo se prosadí jaksi samo", že stačí "mít pravdu", anebo to, že "nic přece neudělal". K tomu lze poznamenat jediné: Takových jsou dnes plné kriminály. Většinou jenom proto, že neznali svoje práva, nebyli pořádně nebo vůbec zastoupeni, neuměli postupovat v soudním opatrovnickém řízení.

A pak se (obvykle pozdě)  diví. Často opravdu až v kriminále.

Otec zde zanedbal - naprosto naivně a nezkušeně - především soudní výkon rozhodnutí, které matka neplnila - a zjevně ani nehodlala plnit - dobrovolně, a otec - namísto aby podával návrhy na výkon rozhodnutí jeden za druhým - matce akorát nadával (což ta snadno zneužila proti němu).

Matce naopak - a rovněž vcelku logicky - rostla drzost až do nebeských výšin - když viděla, že otec zastoupen nikým není, sám se v právu vůbec nevyzná - a na její naschvály reaguje tím nejprimitivnějším způsobem - totiž nadávkami a výhrůžkami. 

Každý by měl vědět, kdo se ocitne v podobné - nebo i jiné - situaci, že vyhrožování je zbraní slabých. Protože ti silní jednají. Klidně a mlčky. Neboť za muže mluví především činy. A tím rozhodně nejsou pouliční hádky s hysterkou, sponzorovanou FODem či podobnou zavrženíhodnou feministickou organizací.

15. února tedy budeme vědět víc.

Zruší-li krajský soud tento rozsudek, je pak vcelku na vodě i Pavlova vazba, o které rozhodoval podjatý soud a která zcela pozbývá smyslu. Jeho věc by se mohla začít vyvíjet diametrálně odlišně.

Snad k takovému vývoji přispěje i Pavel sám - tím, že pochopil, že sám vskutku nezmůže nic a že nadávkami cesta nikam nevede (resp. - vede: Do kriminálu).

Od nás se jeho rodině dostalo ponaučení, že takhle rozhodně ne a že bude-li Pavel venku, není rovněž žádným řešením, aby pro dítě přestal jezdit, jak bylo také zmíněno - ale naopak: Aby důsledně trval na všech svých rodičovských právech, k předávání pravidelně chodil, pochopitelně se svědky a nahráváním (neboť nakonec byl při této příležitosti přepaden a zmlácen on, a nikoliv matka - což ovšem policie důsledně "nevyšetřila"), pokud fungovat nebude (předávání dítěte), pak aby podával návrhy na výkon rozhodnutí jeden za druhým a posléze také navrhnul soudu změnu výchovy, budou-li se jeho návrhy míjet účinkem. 

A to platí obecně i pro všechny ostatní, kdož se ocitnou v podobné situaci. A že jich je - a ještě i bude!!

Co dodat?

Snad jen to nejzajímavější: I když pravdivou odpověď se už nikdy nedozvíme. A sice: Co myslíte, probíhalo by dnešní jednání stejně, i kdybychom se dnešního jednání neúčastnili my - a soud využil pouze své původně vyměřené půl hodiny?

Při plánování rozpisu jednání přeci už musel být soud dobře obeznámen s případem a musel vědět, jak asi bude jednání probíhat, případně i to, co a jak chce rozhodnout.

Takže se omezíme jen na suché, strohé - a plně pravdivé - konstatování, že ve srování s tímto původním plánem probíhalo dnešní odvolání v Brně diametrálně odlišně.

Ve prospěch obžalovaného, i ve prospěch práva obecně. Neboť tak to má vypadat.

Ideálně i bez naší účasti.

_________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.