Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

HB. = Habeas Corpus

Details

Created: Saturday, 04 February 2017 17:12

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 3159

Ocenění od kolegů potěší. Případ zatykače ze Švédska přitáhnul pozornost v zahraničí.

 Aneb : Skutečně ocenit Vaši práci může jen ten, kdo stejnou zkušeností prošel, nebo prochází soustavně.

Kolegové ze sdružení Habeas Corpus mi zaslali nejen milý mail, ale i dvě ukázky zase z jejich práce - s tím, že jednak dobře ví, že v ČR je právní stát pouze formální proklamací a dále s tím, že se plně ztotožňují s naším stanoviskem, předaným švédské ambasádě ohledně zatčeného švédského občana na základě českého eurozatykače, vydaného na základě jeho snahy o svobodnou výchovu vlastní dcery, ve které mu česká justice vytrvale bránila.

Mimochodem - ohledně případu ze Švédska :

Zanesl jsem a předal osobně v tomto týdnu na švédské ambasádě v Praze originál našeho Prohlášení k zatčení švédského občana. Přišli si ji převzít dva pracovníci ambasády, švédská vicekonzulka a její tlumočník, hned ve dveřích mi sdělili, že o tom ví, protože to již dostali mailem - ale že s tím nemohou dělat nic jiného než to předat dál.

Řekl jsem jim, že od ambasády jsem ani nic jiného neočekával, jen to, že toto Prohlášení předají své vládě, resp. příslušnému resortu - odpověděli, že to posílají ministerstvu zahraničí, které dále rozhodne, kam bude Petice postoupena.

Na to jsem odpověděl, že pokud je mi známo, konečné slovo o vydání či nevydání zatčených osob má vždy ministerstvo spravedlnosti a že by to mělo být postoupeno především jim.

Zdálo se, že o případu je již informována nejen švédská ambasáda v Praze, ale i celý resort zahraničí a že ve Švédsku vzbudila tato kauza nemalý zájem a pozornost.

http://k213.cz/JOOMLA/2589-zatceni-ve-svedsku 

__________________

Z naší mailové komunikace :

Dobrý den pane Fiala, 

__________________

Ukázka práce sdružení Habeas Corpus :

Hlavní myšlenka:

     Brát vlády a vládce za slovo, aby dodržovali ústavu, mezinárodní smlouvy a zákony, ke kterým se sami zavázali.

     Aby platilo, že co je psáno, to je dáno a aby nad ústavou a mezinárodními smlouvami o LPZS nebyly postaveny neveřejné zákazy, příkazy a pokyny, které nejsou nikde zaznamenány a proto je není možné hodnotit a soudit a nebo, aby ústavy a mezinárodní smlouvy nebyly různými výklady a normami zužovány a oklešťovány v neprospěch občanů.

     To vše je nutný předpoklad pro platnost společenské smlouvy, na níž jsou založeny novodobé státy či společenství států (EU) a kde vládcové nejsou vládci z milosti boží a vládci není  jen  úzká skupinka lidí jen proto, že momentálně mají peníze a hmotné statky (viz Potáčovi kluci v ČR a v SR definice:

„Potáčovi kluci“je pracovní název pro skupinu lidí, která začala vznikat od roku 1984 na základě rozhodnutí vlády ČSSR a tehdejšího místopředsedy vlády ČSSR a šéfa Státní plánovací komise Svatopluka Potáče. Jejich úkolem bylo mimo jiné připravit přechod od socialismu ke kapitalismu a získat maximální ekonomickou a následně politickou moc . Tyto osoby působí zejména v ekonomických, politických a bezpečnostních strukturách dodnes.) ,

 které nějak někde získala a pro jistotu si vedle policie a armády pořídí ze svých členů vlastní ozbrojený, nebo jiný sbor, který není kontrolován demokraticky zvolenými orgány.

     Základní lidská práva a svobody jsou zakotveny na půdě OSN zejména ve Všeobecné deklaraci lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. 12. 1948 ve formě rezoluce č. 217/III.

     Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata po 2. světové válce jako reakce na hrůzy této války a příčiny vzniku této války. Dalšími dokumenty, které byly přijaty na půdě OSN navazují na Všeobecnou deklaraci lidských práv a byly ratifikovány státy, mj. i Slovenskou republikou jsou zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.), dále jen „Pakt“, příslušné opční protokoly k „Paktu“, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (č. 143/1988 Sb.) a další.

     Na půdě Rady Evropy nutno zmínit Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů (č. 209/1992 Sb.) a Listinu základních práv EU (Ú.v. EU C 303, 14. 12. 2007, s. 1-16).

     Všechny shora uvedené dokumenty obsahují práva a povinnosti, je nutno dbát, aby existovala rozumná rovnováha a proporcionalita práv a povinností.

      O práva a svobody je nutno vést každodenní boj, ony nepřicházejí automaticky a nefungují samy od sebe. Potřebují uvědomělé a znalé občany jako nosiče a výkonnou ruku, kteří budou základní práva a svobody prosazovat v praxi i proti vůli „nemocných mocných“, kteří uznávají pouze své zájmy a svou peněženku a pasivita a lhostejnost lidí je vodou na jejich mlýn.

Zejména demokracie a spravedlnost jsou na tomto světě vzácné a drahé komodity. Je nutno o ně svádět každodenní boj a přinášet oběti, jinak postupně uvadnou a vymizí.

Výstižně se vyjádřili:

p. Edmund Burke

„Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nedělali nic“

Martin Niemöller 

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat

     V posledních letech je zadokumentován stále zrychlující a prohlubující se trend spočívající v nárůstu povinností ukládaných národními vládami členských zemí EU a i samotnou EU vlastním občanům (kontrolní hlášení DPH, Elektronická evidence tržeb, vynucování si povinnost ukládat peníze do bank a platit bezhotovostně i bagatelní částky, oklešťování soukromí  a šmírování pod záminkou údajného posilování bezpečnosti občanů včetně kyberprostoru – aniž by ovšem fungovaly účinné kontrolní mechanismy před zneužitím takto získaných dat, vnucování a vynucování očkování proti nemocem, aniž by byla řádně odzkoušena jeho nezávadnost, vynucování pěstování a užívání bylin, které na území existovaly po staletí pouze z nařízených seznamů, aniž by bylo řádně odůvodněno proč atd…. ), aniž by bylo respektováno, že členské státy a EU byly zřízeny a vznikly na základě svobody jednotlivce, volného pohybu zboží, služeb a kapitálu.

     EU a její národní státy se shora uvedeným stavem dostávají do kolize se svými vlastními zakladatelskými dokumenty, s dokumenty o ochraně LZPZ na půdě OSN, EU i národních států a s účelem, pro který byly zřízeny.

       Občané jsou za tohoto stavu nuceni začít sami chránit svá základní práva a svobody a vyžadovat po orgánech  OSN, EU a členských zemí respektování těchto práv a plnění povinností vůči občanům, pro které byly zřízeny. Vracíme se ke kořenům a základním dokumentům OSN, EU a Ústav členských zemí a vyžadujeme jejich plnění.

    Nikdo to za nás neudělá.  

     Občané si za současný stav věcí mohou sami, když neprovádějí občanský dohled nad fungováním orgánů OSN, EU a členských zemí. (Především odborná veřejnost by se měla ozvat, když se v jejím oboru děje něco v rozporu s LPZS)

     Orgány OSN, EU a členských zemí tj.  jejich moc výkonná, zákonodárná a soudní se neprováděním občanského dohledu stále více vzdaluje účelu, pro který byla zřízena, tj. službě občanovi, žije a funguje stále více odloučeně od reality a postupně se dostávají do pozice utlačovatelského aparátu vůči vlastním občanům a vytvářejí tak napětí a základ novodobého třídního boje, tentokrát mezi utlačovatelským aparátem a ostatními občany.

K tomu si dovolujeme uvést:

·        Podle nálezu Pl. ÚS 19/93, vyhl. pod č. 14/1994 Sb., je lid nositelem nadstátní moci, moci konstitutivní, zatímco zákon je produktem moci uvnitř již konstituované a institucionalizované

·        Podle nálezu Pl. ÚS 43/93, vyhl. pod č. 91/1994 Sb., v ústavním státě suverénní lid chrání sebe a primát svých občanských práv také proti eventuálnímu zneužití moci a tím i před vlastním státem a před vlastními delegáty.

·        Od svrchovanosti (suverenity) lidu je v demokratické společnosti odvozeno rozdělení výkonu státní moci mezi zákonodárné, výkonné a soudní orgány (trialismus státní moci) tak, aby tyto orgány byly na sobě relativně nezávislé a aby se na nejmenší míru snížilo nebezpečí zneužití moci státním aparátem v neprospěch občanů a státu. Z odst. 3 a 4 čl. 2 lze odvodit primát občana před státem a zásadu minimalizace zásahů státu do základních práv a svobod

·        V nálezu Pl. ÚS 43/93 (sv. 1, č. 16) vyhl. pod č. 91/1994 Sb., se uvádí:

„Princip právního státu vychází s priority občana před státem, a tím i z priority základních občanských a lidských práv a svobod“

·        V nálezu Pl. ÚS 19/93 (sv. 1, č. 1) vyhl. pod č. 14/1994 Sb., se uvádí:

„ Politický režim je legitimní, je-li vcelku schvalován většinou občanů. Politické režimy, kterým chybí demokratická substance, se vyhýbají empiricky ověřitelné legitimaci ve prospěch ideologických argumentů a hlavně hledisek formálně-racionální legality“.

I.                 ÚS 229/98, ÚS sv. 12, nález č. 138

     Princip, že co není výslovně zákonem zakázáno, je povoleno, se vztahuje toliko na osoby soukromého práva (čl. 2 odst. 3 Listiny), pro osoby veřejnoprávní, uplatňující státní moc, naopak platí princip, že mohou činit pouze to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).

III.ÚS 671/02,ÚS sv. 29, nález č. 10

     Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky za splnění kterých nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod.

     První skupinu případu představují případy, ve kterých Ústavní soud posuzuje skutečnost, zda ve věci aplikovaná norma jednoduchého práva, sledující určitý ústavně chráněný účel, z pohledu principu proporcionality nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu (např. III. ÚS 256/01, ÚS sv. 25, nález č. 37, a další).

     Další skupinou jsou případy, v nichž nedochází ke konkurenci možné aplikace více norem jednoduchého práva, nýbrž jde o řešení akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné určité normy jednoduchého práva (např. II. ÚS/94, ÚS sv. 4, nález č. 55, III. ÚS 114/94, ÚS sv. 3, nález č. 9 a další).

     Konečně třetí skupinou případů jsou v řízení o ústavních stížnostech případy svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem. Ilustrací jsou rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž konstatoval, že právní závěr obecného soudu je „ v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a prvními zjištěními, resp.  z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá“ (např. III. ÚS 84/94, ÚS sv. 3, nález č. 34, III. ÚS 166/95, ÚS sv. 4, nález č. 79, I. ÚS 401/98, ÚS sv. 13, nález č. 3, II. ÚS 252/99, ÚS sv. 17, nález č. 15, I. ÚS 129/2000, ÚS sv. 19, nález č. 134 I. ÚS 549/2000, ÚS sv. 22, nález č. 63, III. ÚS 74/02, ÚS sv. 28, nález č. 126, a další).

     V řízení o ústavních stížnostech lze tedy vyčlenit případy konkurence norem jednoduchého práva, konkurence interpretačních alternativ a konečně případy svévolné aplikace jednoduchého práva.

       základní práva a svobody- zásah do (z.p.a s. ) nesprávnou aplikací práva

Judikatura ESD rozpracovala zásadu, podle které má každý nárok na řádný proces (257/85 Dufay). Jde tak o konkretizaci principu právního státu v procesním právu, který má velmi široké uplatnění a zahrnuje i povinnost mlčenlivosti a především princip řádného slyšení (T-7, 9/93 Langnese, 322/81 Michelin).

     Zásada řádného slyšení v soudním řízení náleží k základním zásadám evropského práva (42, 49, /59 Snupat 32/62 Alvis, T-9/89 Huls). Patří mezi obecné právní zásady, které jsou společné všem právním řádům členských států. Této zásady řádného slyšení se mohou dovolat všechny osoby zúčastněné na soudním řízení.

     Zásada řádného řízení nezahrnuje jenom právo  vyjádřit se k podstatným skutečnostem, ale vztahuje se i na oprávnění vyjádřit se po právní stránce. Strany, které mají být mimo jiné chráněny před překvapivými stanovisky soudu, se mohou vyjádřit ke všem relevantním okolnostem, skutečnostem a tvrzením (85/76 Hoffmann-La Roche). Soud se snaží otázkami a jinými prostředky, aniž by však anticipoval svoje budoucí rozhodnutí zjistit stanoviska stran. Je zřejmé, že porušení práva na řádné slyšení ve správním řízení představuje procesní vadu znamenající porušení evropského práva, což může vést ke zrušení rozhodnutí vydaného v tomto správním řízení Evropským soudním dvorem (233/85 Bonino). Zásadu řádného řízení je třeba dodržet též v každém správním řízení, včetně řízení ve věcech soutěžních (C-48/66/90 PTT Nederland). Výjimky jsou přípustné pouze ze závažných důvodů, zejména při nebezpečí z prodlení. V řízení před soudem má důkazní břemeno ohledně existence řádného řízení před ním vždy orgán Společenství, který je povinen dokázat, že takové slyšení se skutečně konalo. Ani vysoký stupeň pravděpodobnosti nepostačuje (49/88 Al Jubail)

Judikatura však připustila určité výjimky z této zásady, např. je-li nebezpečí z prodlení při provádění určitého správního opatření. Určité nepravidelnosti, přezkoumávané ve správním řízení však může do jisté míry odstranit sám Soud.

     Za součást řádného slyšení se považuje i oprávnění účastníka řízení (strany) nahlížet do spisů ve správním řízení, i když takovéto oprávnění nemusí být výslovně pozitivně v evropském právu zakotveno.(C-170/89 BEUC)

Ke spravedlnosti:

     Je totiž třeba konstatovat, že při svém posuzování ve věci by měl rozhodovat soud za vědomí opakovaně vyjádřených závěrů Ústavního soudu ČR (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 50/03 či Pl. ÚS 8/06), kdy podle těchto rozhodnutí nelze tolerovat obecným soudům přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku Povinnost soudů nalézt právo totiž neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézt i právní principy uznávané demokratickými právními státy.

     Soudy totiž musí přednostně vykládat předmětná ustanovení, jak ostatně dovozují popsaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR v souladu s účelem   zákona, jeho systematickou souvislostí a dalšími principy. Je třeba zároveň připomenout, že se očekává, že soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že je nezbytné vždy vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické, ale jak již několikrát uvedl Ústavní soud ČR (např. jeho nález sp. zn. Pl. ÚS 34/09 ze dne 7. 9. 2010), nevyvazuje toto však obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. V rovině jednoduchého práva je nutné za účelem dodržení shora uvedených principů posuzovat individuální okolnosti daného případu též prizmatem kogentního ust. § 2 a násl. o.z.,k  které je v rovině jednoduchého – podústavního – práva, odrazem shora vymezeného ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení z hlediska vyvážené ochrany základních práv dotčených osob.

judikatura k daňové politice:

Judikatura

• 5 Afs 151/2004-73

Veřejný zájem na výběru daní nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Zákonné vymezení rozsahu a obsahu podmínek pro stanovení daní je možno definovat jen zákonem, přitom je třeba zachovat požadavek přesnosti právní normy, právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci. Při posuzování projednávané věci nemohl Nejvyšší správní soudu přitom nepřihlížet rovněž k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. (například Kruslin proti Francii, 1990“ „V případech, kdy právní předpis opravňuje orgán veřejné moci k uvážení, rozsah a modality výkonu takového uvážení musí být definovány s dostatečnou jasností s ohledem na daný legitimní cíl a poskytovaly jednotlivci odpovídající ochranu proti libovůli či svévoli.“)

(Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, www.nnsoud.cz)

• I.ÚS 116/96

Základní zásady daňového řízení tedy určují, že daňová politika státu má sice odpovídat jeho zájmům a že jejím cílem je správné stanovení a vybrání daně, avšak vyplývá z nich, že tato politika nemůže mít pouze jednostranný charakter

(Nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 1996, http://nalus.usoud.cz)

• 1 Ans1/2007-91

Oním „správným zjištěním“ a správným stanovením“ se má na mysli zjištění a stanovení daně právě v zákonné výši, nesprávné tak není pouze to, pokud daňový subjekt odvedl do státního rozpočtu méně, než měl, ale i pokud odvedl více než měl, správce daně  si toho je vědom, a přesto zůstává nečinný. Správa daně obecně  ani daňová kontrola konkrétně sice nejsou primárně zaměřeny k tomu, aby vyhledávaly pochybení daňového subjektu, které jej vedlo k zaplacení daně vyšší, než mu zákon ukládá, pokud už však takové pochybení vyjde najevo a daňový subjekt na to správce daně upozorní, nelze toto zjištění přehlížet. výsledkem daňového řízení by měl být stav, v němž si správce daně a daňový subjekt nic nedluží navzájem, nikoli stav, v němž pouze daňový subjekt nic nedluží státu, ale naopak to neplatí. Zjistí-li správce daně i bez toho, že by o takové zjištění usiloval, což ostatně není jeho povinností, že je daňovému subjektu něco dlužen, měl by postupovat tak, aby tento dluh zahladil. To ostatně neplyne jen ze základních zásad daňového řízení, ale též z principů dobré správy a z požadavku na důvěru občanů ve spravedlivé a nestranné rozhodování správních orgánů.

(Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 20107, www.nnsoud.cz)

• 5 Afs 76/2011-141

Jak již zdejší soud několikráte judikoval, je povinností správce daně, ať již použije jakýkoliv způsob stanovení daně (dokazování, pomůcky atd), dbát na to, aby daň byla stanovena ve správné výši, a nikoliv stanovit daň v maximální možné výši ve prospěch státního rozpočtu V tomto směru lze poukázat např. na nálezy Ústavního osudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II ÚS 664/2004, či ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. IV. ÚS 591/2008, nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007, č.j. 2 Afs 184/2006-123. Jakkoliv je totiž smyslem a účelem daňového řízení vybrání daně, je třeba vzít v úvahu, že zákon o daních z příjmu dovoluje zdanit pouze tu část finančního zisku, která výdaj na zajištění příjmu bere na zřetel. Nelze tedy vycházet pouze ze zájmu státu na vybrání daně, ale cílem musí být vybrání daně ve výši správně stanovené.

Závěry a doporučení:

     Pokud se cítíte býti osloveni tímto textem, či se domníváte, že Vaše práva jsou zužována, poškozována, ukrajována či pošlapávána, začněte se účinně bránit a spoléhejte zejména na sebe, nikdo za Vás nic neudělá.

     Studujte a zkoumejte svá práva a povinnosti, sdružujte se s lidmi obdobně poškozenými jako Vy, bojujte. Tlačte na své politiky, vyžadujte od nich vysvětlení proč se děje to či ono, vždyť oni jsou tu pro Vás, ne Vy pro ně!

     Vyžadujte vysvětlení po Vámi volených zástupcích a vyžadujte po nich příslušné fundované odpovědi a nápravu.

     Vámi volení zástupci jsou tu pro Vás, nedovolte jim, aby Vás ohlupovali.

      Používejte selský rozum a viníka hledejte tam, kde je prospěch.

     Působení v politice se voleným zástupcům nesmí vyplácet nad běžnou míru, neboť jde o službu veřejnosti a ne o službu pro vlastní kapsu. Pokud se působení v politice nebude ekonomicky vyplácet, získáte vysokou pravděpodobnost, že do politiky půjdou lidé, kteří chtějí skutečně sloužit a ne těžit a kteří už v běžném životě něco dokázali a nemají potřebu se ekonomicky zvýhodňovat na úkor jiných.

__________________

__________________

Comments  

0 # Ing. Jiří Fiala 2017-02-04 20:13

V mailu od HC jsem si vsiml nasledujici casti vety:
Vaše stanovisko pro Švédské orgány k důvodům nevydání občana ČR do ČR ze Švédska. 
Zajima me, zda-li se jedna o obcana CR a nebo obcana Svedska?
Dopis predany na ambasadu Svedska byl asi napsan v cestine. Ambasada to jiste prelozi.
Nevim jak si v prekladu poradi se slovem "LISTINA ZLP".
Vsichni totiz vedi, ze CR podepsala v 1990 UMLUVU ZLP a vsem je znamo jak Demokracie vypada podle teto Umluvy ZLP.
Zrejme budou ve Svedsku prekvapeni, ze podepsana mezinarodni umluva (Umluva ZLP) v nejakem postkomuänistickem state NEPLATI, ale ze si tam komunisti dovolili zavest jejich posranou Listinu ZLP a podle ni zaviraji obcany, jak se jim zlibi!!!
Z.

_______________

Původně česky napsané prohlášení bylo již přeloženo do A, nevím, jestli i ambasádou, ale mnou a rodinou zatčeného zcela jistě.

0 # Ing. Jiří Fiala 2017-02-04 20:17

HB

Co to je? V životě jsem o tom krom těch cigaret neslyšel. Co mají za sebou?  Jaké úspěchy, či neúspěchy? O.
_____________

Utekli do Německa, protože se tady báli žít. Tady to je holt jen pro silnější povahy...

0 # Ing. Jiří Fiala 2017-02-05 21:59

Kolem justice je pořád „horko“ a „dusno“.

Jedna z představitelek „Krajowé Rady Soudnictví“ před časem v interview do televize např. prohlásila otevřeně, že jsou „zvláštní kasta“, prostě doslovně a do písmene! Prostě už zjevem - husa!

Akorát tímhle vystoupením   názorně veřejnosti předvedla,  jak mnoho z těch soudců III. Řečpospolity (tj. postkomunistického období) je svým myšlením totálně mimo realitu.  Tak jak to vidíme  u českých! Tohle veřejné prohlášení se za „zvláštní kastu“  veřejnost na jedné straně pobouřilo, na druhé spíše iniciovalo reakce podobné jaké kdysi v Československu na Jakešův projev na Červeném Hrádku.   Justice je v Polsku zprofanována.    
Freeeurope  

0 # Ing. Jiří Fiala 2017-02-05 22:03

Naštěstí v ČR neprošly snahy o zavedení takzvané soudcovské samosprávy. To na Slovensku,....

Právě že ta „Krajowa Rada Sądownictwa” orgánem té samosprávy fakticky je, ale chová se jako politická strana destruktivní opozice.

Freeeurope

0 # Ing. Jiří Fiala 2017-02-06 07:46

Justice nedořešeným problémem v Polsku jako u nás - a tradiční spojenec minulého režimu a jeho přívrženců...

Zatím v Polsku vyřešili Ústavní Soud.  Provedena je už (i po personální  stránce) nejzákladnější reforma prokuratur, dále je pak u soudců i prokurátorů  zavedena povinnost daňového výkazu,  kontrolují se příjmy. Také jsou jmenováni už noví soudci, ovšem to pořád vzhledem k velikosti země je ještě málo. A pracuje se na reformě také po stránce práv a povinností. S imunitou  soudců realizovanou takovým způsobem jako v ČR i v Polsku dosud, bude v Polsku rovněž za poměrně nedlouho konec.  Troufalejší ze soudců projevují  veřejně i třeba spojení destruktivní opozicí...A také se dovolávají zákroků Bruselu,  snaha justice válčit proti současné vládě i Bruselem je patrná.  Zkrátka:  Od roku 1989 nedošlo v Polsku k podstatné reformě justice, a proto dnes je skutečně atmosféra kolem justice bouřlivá.

Freeeurope

0 # Ing. Jiří Fiala 2017-02-06 14:52

Kaczyński o reformě justice:  "Soudy v Polsku jsou zatíženy mohutnou patologií. Neustoupíme"

wpolityce.pl/.../...

Refresh comments list

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.

JComments