VideoarchivKdyž starý svět letí oknem,
- Details
- Created: Tuesday, 23 May 2017 08:45
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 3249
ten nový vždy dostává šanci.
A je hlavně na něm, jak ji použije.
Napětí mezi většinově nekatolickým českým obyvatelstvem a prokatolickou vládou králů, především Habsburků, trvalo od smrti posledního českého - a současně jediného husitského - krále v Čechách, Jiříka z Poděbrad.
Nutně muselo - neboť jak jinak v zemi, kde se 90% obyvatel hlásilo k evangelické víře a jejím různým podobám, zatímco králové, nejprve Jagellonci, potom Habsubrkové, byli bigotní katolíci.
Posledním, relativně úspěšným pokusem českých protestantských stavů přinutit panovníka k respektování vůle velké většiny obyvatel království, byl Rudolfův Majestát, zrovnoprávňující obě konfese a zaručující náboženskou svobodu. Čeští stavové si jej vymohli na slabém císaři, ustupujícím ze svého zenitu.
Jenže - jako často i mnohem později - tak zásadní věc jako náboženská svoboda se ukázala nebýt věcí pouze českou - a vyvolala silnou reakci za hranicemi země.
Německo totiž bylo dvojí vírou rozpolceno neméně a tamní katolíci se snadno dovtípili, co by to pro ně znamenalo, kdyby v sousedních Čechách evangelická víra slavila triumf i oficiálně. A nechtěli to připustit.
Ač se toho srovnání málo užívá, je - podle mého názoru - zcela na místě. Takový malý předchůdce Brežněvovy doktríny - o omezené suverenitě. Stručně by se dala vystihnout asi takto : V prkotinách si dělejte, co chcete, ve věcech zásadních, majících vliv i na ostatní, si to ale rozhodně nezkoušejte. A co jsou zásadní věci, to budeme posuzovat my.
Kdo - my ? Tehdy to byla především bavorská Katolická liga.
Ta usoudila - jak již výše naznačeno - že tak zásadní věc jako uznání dvojí konfese prostě nelze připustit, a to ani v sousedním Českém království - no, a jak se věci řeší, když jednomu se to nelíbí - a druhý nechce uhnout ?
Tím, že se postaví armáda - a ta se pošle, aby druhému vyřídila vzkaz.
Jaký ?
To podle toho, jak ta armáda bude silná a kam až doputuje. A hlavně - na jaký odpor narazí.
A tak dva roky po vydání Rudolfova majestátu, v zimě 1611 - vpadla do Čech Katolická liga i vojensky, vpádem, který vešel do dějin jako "Vpád Pasovských".
Ti svou křesťanskou lásku ke svým - rovněž křesťanským - souvěrcům - projevili tím, že nesmírně brutálně zpustošili jižní a jihozápadní půlku Čech, od bavorských hranic až po Prahu - teprve tam se je spojenými českými silami podařilo zastavit a porazit.
V jižních Čechách ovšem řádili ještě mnohem déle - a nehodlali odtáhnout, dokud si nenaloupí dostatek, aby se jim výprava zaplatila - až prozíravý Rožmberk sáhnul hluboko do kapsy a v zájmu klidu svých panství i svých poddaných zbytky pasovských hord vyplatil, a ty teprve poté odtáhly z Čech.
Spoušť, kterou za sebou pasovští nechali, byla hozena na triko slábnoucímu císaři - Rudolfu druhému, jako jeho vina - a toho čeští stavové zbavili trůnu. Byli to přece jeho souvěrci a jeho příbuzní, kteří zorganizovali tuto trestnou výpravu do Čech. Za jejich opovážlivost prosadit si zoficiálnění dvojí konfese celé země.
Každý si asi dokáže snadno představit, že po tak dramatických událostech vztahy mezi mizivou katolickou menšinou a drtivou protestantskou většinou se v Čechách nezlepšily, ale právě naopak.
Poslední kapkou oleje, přilitou na poslední chvíli do doutnajícího ohně, bylo zboření dvou evangelických kostelů, v Broumově a v Hrobu u Duchcova.
Obojí sice německé oblasti, tehdy ale bylo konfesní hledisko mnohem důležitější nežli národnostní.
České stavy tuto opovážlivost právem považovaly za provokaci. A tou také přetekla pověstná poslední kapka trpělivosti.
Na tajném zasedání českých stavů bylo rozhodnuto o zbavení trůnu celého habsburského rodu - a ti, kdo to první měli pocítit, byli jejich místodržící na Pražském hradě.
Dva čeští katoličtí pánové Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic.
A když už byli stavové při tom, oknem za nimi letěl i jejich písař Fabricius.
Nikomu z nich se sice nic vážného nestalo, s ohledem na okolnosti (z jaké výšky byli vyhozeni a že stavové, kteří tak učinili, ještě za nimi pálili z ručnic) to lze považovat za malý zázrak - který také přeživší jaksepatří uměli prodat, šíříce historky o andělech, kteří je prý snesli na křídlech, či samotné Panně Marii, která je prý zachránila - ale jako výraz vzpoury proti vládnoucímu panovnickému rodu Habsburků to stačilo.
Druhou pražskou defenestrací začala tzv. Válka česká, první část dlouhého vojenského střetnutí v tehdejší Evropě o její budoucí uspořádání.
Bude pod kuratelou římského papeže, jako dosud, nebo se její severní část začne rozvíjet podle volnějších hospodářských pravidel, spojených především s evangelickým vyznáním ??
A kde budou hranice - mezi evropským Severem a Jihem ?
A - rovněž nemalý problém nevyřešeného konfliktu : Kam bude patřit České království ?
K bohatšímu Severu, kam směřovalo až doposud především svojí vírou i hospodářským vývojem, nebo k chudšímu katolickému Jihu, kam je táhli jeho současní vládci, Habsburkové ?
Ano, když letí minulost oknem, začínají se měnit dějiny.
Od pražské defenestrace v r. 1618 právě dnes uplyne 399 let. Dost na to, abychom si ji - i její odkaz - připomněli...
_________________
_________________
Comments
Úředníci šli bourat plot, jenže lev za ním stále byl
zlin.idnes.cz/.../...
Roboti místo advokátů aneb Právní život
epravo.cz/.../...
___________
Co jich většinu znám (advokátů), tak by to nebylo nic těžkého...
ceska-justice.cz/.../...
ceska-justice.cz/.../...
ceska-justice.cz/.../...
ceska-justice.cz/.../...
Kdyby na Bílé hoře byli zvítězili protestanti, popravovali by katolíky. Nakonec v protestantském Švédsku se to dělo, avšak vynášení protestantismu nad katolicismem zejména komunistickou ideologií jaksi zamlčelo násilí i také protestantů. Tohle klišé „protestantismus versus strašný zlý katolicismus“ vyvrací další časem nakupené skutečnosti.
A hle – zrovna v tom Německu: Ne sever, ale právě ten katolický jih! Především Bavorsko je zemí, jejíž hospodářské ukazatele výrazně převyšují ukazatele dalších – těch starých spolkových zemí (nemluvě o „nových“). Katolický jih! Neboť vedle Bavorska ještě podobně vyniká Bádensko-Virtembersko. A to postupem doby, hlavně pak ve dvacátém století rozvojem moderních technologií, elektroniky atd. (Neboť v podvědomí lidí i v českých zemích přece jen za ocelové srdce Německa je chápáno Severní Porýní-Vestfálsko, Krupp Essen atd. atd.).
A zůstaňme v Německo: Dnes to je sever, Hamburk, jehož levičácké úřady dnes zabírají lidem nemovitosti jako u nás před lety komunisti – nutí občany vynakládat peníze na jejich rekonstrukci, a umisťují do nich islamistické běžence. Dnes to je Německo, zakazující ve školách a úřadech katolické symboly (Bavorsko se vzepřelo). Dnes to je Hamburk, jehož úřady dnes dokonce chtějí do školy zavést arabštinu podobně jak v komunistických zemích ruštinu. Nejen Hamburk, podobnou zvůli už potkáme i ve Vestfálsku (viz známou silvestrovskou noc v Kolíně n.R.) nebo Dolním Sasku. I Berlín z budov shazuje kříže. Budují se mešity. Takovému severu snad chtějí Češi patřit?
A nakonec Rakousko, katolické Rakousko: Chudé po rozpadu Rakouska-Uherska, se moudře prováděnými hospodářskými reformami sedmdesátých a osmdesátých let, přísně orientovanými na výkonnost hodnototvorného procesu, vypracovalo na zemi s jednou z nejvyšších životních úrovní.
Po válce, v čase nejhorší bídy, na výzvu kapucínského kněze Petra Pavlíčka (ano, Rakušana) vytvořili Rakušané hlavně Vídeňáci obrovské modlitební řetězce – modlili se za osvobození země od sovětských drancovatelů, připojil se tehdy i kancléř Julius Raab (sovětská okupační zóna sahala od Klosterneuburgu na východ, čili byla v ní celá Vídeň, východ Dolních Rakous, Štýrsko, a také po roce 1945 na základě plebiscitu Rakusku přiřčená spolková země Burgenland – čímž se Rakousko rozšířilo o cca 30 km pás na východ). Mezinárodní dohoda 25.10.1955 usnesla stažení ruských vojsk a Rakousko se potichu přiklonilo k Západu. Bylo to považováno za zázrak. I vyslyšení modlitby. Podobné celonárodní modlitby předcházely také vítězství polského vojska 15.08.1920 nad bolševickými invazními vojsky u Varšavy. Bez těchto historických precedentů by totiž hospodářská reforma sedmdesátých a osmdesátých let nebyla uskutečnielná. Dnes tam sice je u moci v Rakousku levice, a dokonce nerakouský prezident Van der Bellen, jenž prošel volbami s těžce odřenýma ušima v důsledku strašení obyvatelstva mainstreamovou propagandou, VdB se nedávno veřejně zesměšnil výzvou Rakušankám, aby si na znak solidarity oblékly hidžáb! Sklidil reakci podobnou jak Jakeš kdysi svým moudrem na Červeném Hrádku. „Kdyby byl VdB Rakušanem, řekl by muslimkám „na znak solidarity se zemí, jenž se stala Vaším vytouženým novým domovem, shoďte hidžáby a navléjkněte si řetízek s krížem“ zněla odpověď. V Rakousku se blíží parlamentní volby a ..,a z reakcí i na sociálních sítích je vidět, že pohár trpělivosti přetekl, lze čeka, že mainstreamová propaganda nabude kontraproduktivního účinku, podobně jako v předloni zde v Polsku. Což ani tohle – tedy takový katolický jih – není poučením či inspirací pro nás?
Zkrátka jak vidět, nenní jih jako jih, a stejně tak ani není sever jako sever!
Ten německý sever už pořádně vyrudnul, za to je ještě jiný sever – totiž ten za Krkonošemi! Ten pro změnu začal komunismus zametat, na tomhle severu lidé vědí, že ta víra jim pomohla zbavit se jha různého útlaku, hlavně prušáckého a ruského i sovětského, a nakonec i komunismu! Tak to je inspirace pro nás – opravdu ze severu! A katolická!
.
A jih ještě jižněji než Rakousko? Tradičně katolické jižná země, Itálie, Španělsko? Ty dnes do krize přivedli socani a komunisti všeho druhu, ne katolicismus. Naopak, katolicismus, jehož se držel generál Franco, dodnes poplivávaný socany a bolševiky všeho druhu a pomlouvaný jako prý fašista, dal Španělsku zvítězit nad Stalinem – a přeměnil Španělsko ve vyspělý průmyslový stát. Dočasně, než k moci přišli znovu socani – a koruna všeho, ultralevičák Zapatero, jejichž antikřesťanství lze srovnat s antikřesťanstvím padesátých let v českých zemích. To přece je jih – jaký nelze vůbec nijak asociovat s katolicismem! Vlastně – polská destruktivní opozice podporovaná v tomto kursu ultralevičáky v Evropské Komisi hlásá tentýž antikatolicismus, jenž mi připomíná silně vzpomínku na leta normalizace po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968, a jaký si nedovolili otevřeně propagovat soudruzi PSDS před rokem 1989 (a ovšem, dnešní „protilidové hnutí“ dokonce schvaluje bestiální vraždu kněze Jerzego Popieluszka spáchanou v r. 1984, a obviňuje z fašismu dnešní polskou vládu, která mj, i estébáckým vrahům Popisluszka sebrala penze ve výši v přepočtu skoro 50 tisíc Kč měsíčně...).
Freeeurope
__________________
Dodal bych, že vyspělost tehdejšího Severu, především Nizozemí, Anglie a Skandinávie, se vztahuje právě k té třicetileté válce a období po ní, později do toho mohly mluvit desítky dalších vlivů, třeba zrovna v tom Bavorsku (americká okupační zóna, a tedy i investice).