Rodiče si za to mohou

mohou, že se neumí domluvit... 

 

 Znáte tuhle mantru ? Čím neschopnější pracovnice OSPOD, čím neschopnější soudkyně, čím neschopnější právnička - tím častěji tuhle blbost uslyšíte. 

Jestliže si za všechno mohou nedomluvivší se rodiče, pak je samozřejmě otázkou, za co vlastně berou všechny tyhle baby peníze a proč si je stát vydržuje - když samy nic neumí, dokonce i otevřeně tvrdí, že nic umět nemusí - protože za všechno si mohou rodiče. 

Jen naivní a neznalí lidé mohou něčemu podobnému věřit nebo to brát vážně. Je to v praxi naprosto totéž jakoby někdo tvrdil, že si sami můžete za vykradení vašeho bytu (třeba tím, že jste odjeli na chatu nebo na dovolenou) nebo za přepadení (protože nemáte budit chuť lupičů příliš slušným vzezřením nebo decentním oblečením) - a nakonec i za vraždu (zbytečně jste vraha provokovali - už tím, že vůbec jste) - takže - suma sumárum - nebudeme stíhat vrahy, ale jejich oběti - za to, že se jim nevhodně připletly do cesty.

K tomu nutno jasně říci : Samozřejmě, že soudy (a OSPODy) mohou za to, že se rodiče nedomluví !! Což jen znamená, že je nedostatečně k domluvě vedly, resp. obvykle jedna ze stran měla pocit, že stejně žádnou dohodu nepotřebuje, protože i bez ní má stejně všechno v kapse - tak k čemu dohody, že ?

Pokud by soudy (a pochopitelně i všichni ostatní) vedly účastníky řízení k tomu, že pokud se nebudou chtít domluvit, tak soudy určí (a to skutečně objektivně, podle zjevně jasných kritérií), z čí viny je tato domluva nemožná - a začnou jednat ve prospěch toho druhého, kdo se domluvit chce. Neboť obvykle, alespoň co já znám z praxe - to vůbec není tak, že "každý nese svůj díl viny", jak se nám snaží vnutit feministky všude tam, kde je zřejmé, že za všechno může výhradně matka dítěte - ale je to tak, že jedna strana (ta, co má na prohru daleko reálnější naději - v opatrovnictví skoro vždy otec) se domluvit chce, druhá veškerou domluvu maří - za což je (soudem) odměněna totálním vítězstvím.

Pokud tohle bude v praxi fungovat - jako že zatím to funguje prakticky vždy a všude - pak samozřejmě že SOUDY NESOU ROZHODUJÍCÍ DÍL VINY za to, že se rodiče nedomluví - a ne že ne. A kdo to nechce přiznat, úmyslně klame a podvádí veřejnost - a účastníky řízení především.

Konečně - kdyby se všichni ve sporu snadno a rychle domluvili - žádné spory by logicky nebyly - a žádné soudy, minimálně ty civilní, bychom nepotřebovali.

A co by pak ti všichni soudci dělali, že ??

___________________

NÁZORNÁ UKÁZKA, jak takováhle komunikace se stáními orgány běžně probíhá :  

Vážený pane Pons, je pochopitelné, že se v nastálé situaci necítíte dobře, matce samozřejmě opakovaně sdělujeme, že je na místě umožnit Vám kontakt se synem, rovněž soud jsme informovali, že styk v současné době neprobíhá a je na místě styk stanovit. Samozřejmě není v zájmu nezl. dítěte, aby nemělo kontakt s druhým rodičem. Otázkou však zůstává, zda vy jako rodiče jste schopni bezproblémový kontakt synovi umožnit.  V této chvíli, však musí rozhodnout soud o stanovení styku, protože nejste s matkou schopni se dohodnout. Oba máte rodičovskou odpovědnost a zájmem vašeho syna je, abyste především vy dokázali jednat v jeho prospěch. Nelze přenášet rodičovskou odpovědnost na úřady, případně na další osoby.

 

S pozdravem

 

Mgr. Denisa Záhorová

sociální pracovnice

Magistrát města Zlína

odbor sociálních věcí

oddělení sociálně právní ochrany dětí

_________________

 

Dobrý den, paní Záhorová, 
 
Váš mail jsem přeložil a poslal p. Ponsovi.
 
Současně ale na něj chci reagovat sám - a jsem si jist, že pan Pons to dodatečně schválí - a to sice tak, že orgány státu zde jsou právě od toho, aby řešily případy, kdy se rodiče neumí nebo nechtějí dohodnout.
 
Pokud by se totiž snadno vždycky dohodli, tak první bez práce jste Vy, hned po Vás samozřejmě opatrovnická soudkyně a všichni další, kteří jsou do případu na straně státu zapleteni. Centrum pro rodinné vztahy ihned poté. 
 
Úkolem státu je zde stanovit zákonné mantinely a trvat na jejich dodržování a pokud nefungují, tak určit, z čí viny - a pokud druhý rodič plní, co měl, pak jednoznačně rozhodovat v jeho prospěch a dítě mu do péče svěřit s úpravou kontaktů toho druhého - a pomoc státu soustředit na něj, protože ten ji potřebuje. 
 
V tomto případě, stejně jako v mnoha jiných, je to přesně obráceně a i když jsem si plně vědom chyb, které pan Pons bezesporu má, nic to nemění na skutečnosti, že dítě nepoužívá k vydírání druhého rodiče, kdežto matka ano. Jak je také u nás pravidelným a smutným zvykem. Stejně jako právě ta děsivá skutečnost, že orgány státu jsou na její straně, ač by tomu mělo být přesně obráceně. 
 
Z toho, co jsem viděl - a zejména při stycích s dítětem v Centru pro rodinu - je to právě matka, kdo ty konflikty vyvolává nebo stupňuje, pan Pons měl skutečně zájem o dítě, ne o konflikty s matkou a to také prokázal. Přesto zpráva, která byla Centrem vypracována, je přesně opačná - protože tak byla soudem objednána. 
 
To je samozřejmě zneužití úředních postavení dotyčných osob a zneužití orgánů státu jako celku. V tom je zase nutno zcela přisvědčit panu Ponsovi. 
 
Dokud bude tento tristní stav trvat, nelze naopak přenášet odpovědnost státu, která mu byla svěřena, na rodiče nebo jejich právní zástupce či další osoby, které - na rozdíl od státních zaměstnanců - jen poctivě dělají svoji práci. 
 
S pozdravem a přáním hezkého víkendu 
 
Ing. Jiří Fiala 
_________________
 
A sotva jsem otci přeložil a poslal mail paní z OSPOD, tak došlo k následujícímu :
 
 

Vážený pane Fialo, měl byste vědět, že Váš klient pan Pons se dostavil na OSPOD, chová se nepřiměřeně, křičí a opakovaně vyhrožuje, sociální pracovníci nejsou povinni komunikovat s klienty v anglickém jazyce, přesto se s otcem snaží dohodnout na základních věcech. Otec však toto absolutně neakceptuje.  Pokud bude komunikace otce i nadále probíhat tímto způsobem,  nepomůže to řešení rodinné situace. Sociální pracovníci OSPOD hájí zájmy dětí, nikoliv rodičů. V tento okamžik jsme vyčerpali veškeré nabízené možnosti pomoci rodičům a stanovení styku je na rozhodnutí soudu.

 

S pozdravem

 

Mgr. Denisa Záhorová

_______________________

 

Inu, není nad to, když se rodiče dohodnou, že ?? Pak na nás nikdo nechodí křičet...      A to my tak neradi...  

 

____________________

_____________________

 

 

 

______________________

______________________

Obrázek č. 1 : Fernando Burgos (Bolívijec se švédským občanstvím, soudí se u soudu v Semilech) a Antoni Miguel (Katalánec z Tarragony - OS HK) před hradeckým okresním soudem v r. 2014. 

Fernando si následně odseděl v r. 2017 10 měsíců v české vazbě po vydání ze Švédska na základě mezinárodního zatykače, když s dcerou odjel na prázdniny po Evropě poznat své příbuzné. 

Oba dva byli v té době zastupováni sdružením K 213 a odbory Spravedlnost. 

 

Obrázek č. 2 : Alibista Rychetský, předseda Ústavního soudu, je zděšen z nerespektování nálezů ÚS soudci nižších stupňů - stavu, který sám zavinil. A především v opatrovnických kauzách. 

Feministka a hloupá husa Daniela Kovářová by ráda svrhla odpovědnost za děsivost současného stavu justice na rodiče. Té justice, za kterou po celý rok 2009-2010 nesla osobní odpovědnost. 

 

____________________

____________________

 

 

Comments  

0 # Ing. Jiří Fiala 2018-05-05 06:33
stát potřebujeme kvůli plánování v dlouhodobém horizontu

dfens-cz.com/libensky-most-a-ekonomicka-kalkulace/

_____________

A nejen kvůli tomu. Také proto, aby zajišťoval všechny služby, které zajišťovat má. Ovšem aby to činil kvalifikovaně, citlivě a ve prospěch všech - nebo alespoň všech těch slušných.
0 # Ing. Jiří Fiala 2018-05-05 15:05
Poslete Zimolu do ZOO, aby si tam nejdrive udelal zkusenost!
Z.
novinky.cz/.../...

blesk.cz/.../...


_________________

Za blbost se platí. To platilo vždycky. Někdy zjevně i životem. Ovšem takovou blbost, aby někdo dobrovolně lezl ke zraněnýmu medvědovi, to svět ještě neviděl.
A taky to bylo po právu (medvědem) oceněno...
0 # Ing. Jiří Fiala 2018-05-06 19:39
Zaznamenal jsi na netu, jak se justice včetně prodejných znalců bojí společné střídavé péče, ve světě zcela normální? V ČR prý dětem škodí. Víme odkud vítr fouká: Přišli by o zisky! Pro ně je lépe, že z toho vyrůstají parchanti se zvráceným pohledem na autoritu i na celý svět. Dost často jsou z toho anomické sebevraždy...
Proto vás raději kriminalizují... Kdeže je ta jejich svoboda v privátním právu? Víme. V prdeli.
Zb.

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.

Gdzie kończy się marketing, a zaczyna realne bezpieczeństwo gracza?

Rynek hazardu online w Polsce rozwija się dynamicznie, ale wraz z nim rośnie liczba sprzecznych informacji, uproszczeń i półprawd. Dla przeciętnego gracza różnica między serwisem solidnym a ryzykownym często nie jest widoczna na pierwszy rzut oka. Estetyczna strona, atrakcyjne bonusy i polska wersja językowa nie są dziś żadnym wyróżnikiem. Prawdziwa jakość zaczyna się tam, gdzie kończy się marketing, a pojawiają się procedury, odpowiedzialność i przewidywalność. Właśnie w tym kontekście warto analizować, co faktycznie oznacza pojęcie legalne kasyna online, zamiast traktować je jako chwytliwe hasło.

Kasyna na Czarnej Liście

Obecność kasyna na czarnej liście to zazwyczaj efekt długotrwałych problemów, a nie jednorazowego błędu. Najczęściej powtarzające się powody to brak terminowych wypłat, zmiana warunków bonusowych w trakcie gry, niejasne anulowanie wygranych czy nagłe blokady kont bez logicznego uzasadnienia. Co istotne, wiele takich platform przez długi czas funkcjonuje bez zarzutu – problemy pojawiają się dopiero w momencie, gdy gracz próbuje wypłacić większą kwotę.

Charakterystycznym sygnałem ostrzegawczym jest też niestabilność domeny. Kasyna działające na granicy regulacji często zmieniają adresy stron, tworzą kopie serwisu z drobnymi różnicami w nazwie lub przenoszą użytkowników między subdomenami. Z zewnątrz wygląda to jak normalne funkcjonowanie, jednak w praktyce utrudnia dochodzenie roszczeń i kontakt z operatorem. Jeżeli do tego dochodzi brak jednoznacznych danych o właścicielu serwisu lub lakoniczny regulamin, ryzyko rośnie znacząco.

Jak testujemy legalne kasyna online?

Rzetelne testowanie kasyna nie polega na jednorazowym wejściu na stronę. To proces, który obejmuje kilka etapów, z których każdy ujawnia inne słabości lub zalety platformy. Na początku analizowana jest struktura prawna: kto jest operatorem, gdzie firma jest zarejestrowana, jakie dokumenty regulują jej działalność i czy są one łatwo dostępne dla użytkownika.

Kolejnym krokiem jest test techniczny. Sprawdzana jest stabilność strony, bezpieczeństwo połączenia, sposób przechowywania danych oraz ogólna logika interfejsu. Chaotyczna nawigacja, błędy w formularzach czy brak spójności językowej często świadczą o niskiej jakości zaplecza technicznego.

Najważniejszy etap to jednak test praktyczny. Rejestracja konta, wykonanie wpłaty, uruchomienie kilku gier i próba wypłaty środków pokazują, jak kasyno działa w rzeczywistych warunkach. Istotne jest nie tylko to, czy wypłata dochodzi do skutku, ale również jak przebiega komunikacja z obsługą klienta i czy zasady są stosowane konsekwentnie wobec wszystkich użytkowników.

(komentarz: platformy godne zaufania zachowują się przewidywalnie zarówno wtedy, gdy gracz przegrywa, jak i wtedy, gdy wygrywa.)

Opcje Płatności Dla Polskich Graczy

Metody płatności są jednym z najbardziej praktycznych wskaźników wiarygodności kasyna. Serwisy nastawione na długofalową obecność na rynku oferują przejrzyste warunki finansowe: jasno określone limity, realne czasy realizacji wypłat oraz brak ukrytych opłat. Dla polskich graczy szczególnie ważne jest, aby procesy finansowe były intuicyjne i nie wymagały skomplikowanych obejść.

Równie istotne jest to, jak kasyno reaguje na problemy związane z płatnościami. Czy status transakcji jest widoczny? Czy użytkownik otrzymuje konkretne informacje zamiast ogólnych formułek? Czy weryfikacja tożsamości odbywa się według jasno opisanych zasad? Odpowiedzi na te pytania często mówią więcej niż same deklaracje o bezpieczeństwie.

Najlepsi Producenci Gier Hazardowych

Jakość kasyna w dużej mierze zależy od dostawców oprogramowania. Renomowani producenci gier hazardowych działają w środowisku stałych audytów, certyfikacji i testów matematycznych. Dzięki temu gracz ma pewność, że zasady gry są niezmienne, a wyniki generowane w sposób losowy i zgodny z deklarowanymi parametrami.

W praktyce dobra biblioteka gier to nie tylko liczba tytułów, ale ich różnorodność i stabilność działania. Sloty, gry stołowe, poker czy kasyno na żywo powinny działać płynnie zarówno na komputerach, jak i urządzeniach mobilnych. Platformy współpracujące z uznanymi studiami rzadziej borykają się z awariami i znacznie szybciej reagują na zgłoszenia techniczne.

Podsumowanie

Wybór kasyna online nie powinien być decyzją impulsywną. Czarne listy, problemy z wypłatami i nieuczciwe praktyki to zazwyczaj efekt ignorowania sygnałów ostrzegawczych, które były widoczne od początku. Dokładne testy, przejrzyste płatności oraz współpraca z renomowanymi producentami gier tworzą realne podstawy zaufania. Jeśli te elementy są spójne, gracz może skupić się na rozrywce zamiast na rozwiązywaniu problemów. Jeśli chcesz — w kolejnym kroku mogę przygotować następny tekst w tym samym stylu pod kolejne hasło.

戦略の一部としてのコード

ボーナスコードはしばしば無秩序に使用されますが、その真価は戦略の一部となったときに発揮されます。Casino Secret では、コードはプレイヤーに新しいルールへの適応を強制するものではなく、選択したゲームモデルを補完するものです。

コードは、短いセッションや新しいプロバイダーのテストに使用できます。重要なのは、有効化の条件を考慮し、設定された賭け金の制限を超えないことです。コードの使用を効果的にするのは、まさにこの規律です。

実用面では、カジノボーナス カジノシークレットは、ゲームの構造を変えない追加リソースとして機能します。結果を約束するものではありませんが、特定の瞬間に可能性を広げることを可能にします。

このアプローチにより、衝動的な決定のリスクが軽減され、カジノとのやり取りがより意識的なものになります。