Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Představujeme čelní exponát obludária : MS v Praze

Details

Created: Monday, 13 May 2019 14:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2365

Odsoudil i slepce platit pokuty z MHD, ač slepci mají jízdu zdarma. Malá sonda do obsazení "nezávislé justice", za kterou demonstrují hlupáci na Staromáku : 

Soudce Stibral. 

 Kdo zná tyto stránky, zvláště pak 15 let zpět, máloco ho - stran justice a jejího stavu - překvapí. Přesto : I to se někdy stane. 

Neděje se totiž opravdu běžně, aby jedinému soudci u jediného žalobce zrušily nadřízené soudy 2 ze dvou jím souzených případů - tedy ve 100% neúspěšný. 

A kdo zná skóre našich dvou nejvyšších soudů, tedy úspěšnost mimořádných opravných prostředků, ten dobře ví, jakou raritou je každé úspěšné dovolání či ústavní stížnost. 

Mít v případu jediného soudce dva ze dvou případů úspěšně řešených až ústavní stížností nebo dovoláním, je rarita, jaká se opravdu běžně neuvidí. 

STIBRAL  to dokázal. 

A stran toho, co máte za nemožné, je schopen posunovat hranice stále znovu a znovu. 

Případ  I : 

Prostě NEVYŘÍDIL ODVOLÁNÍ. 

Do té doby jsem si myslel, že to není možné. Stibral mě přesvědčil, že je. 

Podal jsem odvolání - naštěstí osobně do podatelny, takže jsem měl kopii s razítkem soudu (ta se vzápětí měla ukázat jako zcela zásadní doklad a bez ní by ústavní stížnost rozhodně neuspěla) - a odvolací soud po několika měsících bez vyřízení vrátil spis - s tím, že tam odvolání není. 

Jak není - když jsem ho osobně zanesl na podatelnu ?? 

Soudkyně obvodního soudu se snažila soudní chlív zahladit tím, že mi napsala, ať potvrdím, že mailem zaslané odvolání (to kupodivu měli) je totožné s tím, co jsem podal na podatelnu - Stibralovi to nestačilo. 

A že ať doložím kopii podaného odvolání samotnou. 

Učinil jsem tak. 

S tím, že jsem soudu okopíroval pouze první stranu odvolání, kde bylo podací razítko. K čemu taky tu druhou, když tu si může z mailu vytisknout každý, kdy chce, jak chce. 

Stibralovi to nestačilo. 

Prý odvolání není kompletní, takže k němu nemůže přihlížet. 

Připomeňme : Měl kopii s podacím razítkem soudu, dokazující, že odvolání bylo podáno - a že text celé první strany je zcela identický s mailovým podáním. 

Bylo mu to málo. Spis vrátil jako nevyřízený - s tím, že odvolání prý nebylo doloženo. 

Protože právo na odvolání je jedno z nejzákladnějších procesních práv, jaké si lze představit, a protože doposud bylo a bývalo běžně respektováno, podal jsem ústavní stížnost. S tím, že právě toto právo mi bylo upřeno. 

Ústavní soud si - kupodivu - vyžádal kopii toho orazítkovaného odvolání - a poté rozhodl tak, jak snad jedině musel - totiž že předchozí usnesení o vrácení spisu bez vyřízení se ruší a odvolací soud je povinen odvolání neprodleně projednat. 

Moje první úspěšná ústavní stížnost. Byť v tak triviální věci, jakou bezesporu je - právo na projednání podaného odvolání. 

Kdo nevěří, nechť si najde - viz IV. ÚS 3173/2015. 
 

 Případ  II :  Postup proti známé a ustálené judikatuře Nejvyššího soudu 

  Ve své podstatě úplně stejně triviální případ jako ten první - tedy vůbec nic složitého, naopak - z právního hlediska prkotina, hodná tak první obecné, tedy malých dětí. 

Neboť i ty tuší - pokud to nevědí - že byl-li někdo bezdůvodně vězněn či stíhán justicí, má právo na náhradu škod, a to i nemateriálních. Tedy - morální újmy. 

Je to logické - a mělo by to být samozřejmé. 

Navíc Nejvyšší soud opakovaně a přesně judikoval, na co má dotyčný postižený v takovém případě minimálně nárok. 

Ukázalo se, že ani to, co je jasné a samozřejmé Nejvyššímu soudu, není jasné programovým zamítačům na OS P - 2 a především Stibralovi. A zvláště, pokud jde o moje případy. 

 Zde se jednalo o případ, na který výstižněji než kdy jindy platí příměr : Kdo jinému jámu kopá... a tak dále... Znáte to. 

Jámu mi chtěla vykopat tehdy fakticky celá justiční mafie v Praze - a to poté, co byl psychopat Blázna pohnán před kárný senát NSS a justičními nadutci těžce cloumalo, že jsem si jejich zvůli nenechal mlčky líbit - a začal ji vracet. Bláznovi třeba tím, že jsem zásadně nevstával při jeho příchodu - na čemž si zjevně velmi zakládal, oslovoval ho "pane Blázna", apod. 

Justiční nadutci mohli puknout vzteky. A zvláště, když se to všechno odehrávalo před tehdy velmi početnou veřejností. Viz senátoři Štětina, Čunek a Pithart.

A tak si vymysleli, že mě budou stíhat za "pohrdání soudem", a to tím Bláznovým.  

Jenže - vztek je jedna věc, právní rovina pak druhá. 

Ukázalo se totiž, že nejen že nikdo nechce takovou věc soudit, ale už ani sepsat obžalobu. 

A tak se nejprve vyloučilo OSZ pro Prahu 10 - a poslali to na OSZ pro Prahu 3, kde našli dostatečně velkou blbku, aby obžalobu sepsala. A protože OSZ P - 3 podává obžaloby pouze k soudu pro Prahu 3, tak obžaloba doputovala tam. 

A teď to začalo !! Čtenáři stránek si možná ještě vzpomenou... 

Každých 14 dnů mi přišlo jedno - další - usnesení - od dalšího soudce, o tom, že se cítí podjatým a že se vylučuje. 

Až se vyloučili všichni, a neměl to kdo soudit - tak to Městský soud postoupil na Prahu 5. 

A tam se situace opakovala. Totéž. Až soudce Šott napsal, že moje konflikty zejména s pražskou justicí jsou obecně známy a že on je rozhodně soudit nebude, protože prakticky vždy se ukázalo, že jsem měl pravdu a odsuzující rozsudky vždycky některý z nadřízených vyšších soudů zrušil. 

Takže spis putoval na Vrchní soud, ten rozhodl, že vylučuje celou Prahu - tedy všech 10 obvodních pražských soudů - a spis - nakonec - po dotazu - postoupili do Mladé Boleslavi, jakožto místa relativně nejbližšího mému bydlišti. 

A v Mladá Boleslavi mladý soudce už na nic nečekal, ani neposílal spis stylem "nechávám kolovati..." - ale sednul a napsal usnesení o tom, že trestní stíhání zastavuje a věc postupuje na Městský úřad ohledně možného přestupku. 

A tím tedy trestní stíhání skončilo. 

Pravda, nebyl jsem v jeho rámci vězněn, ale přesto - trvalo přes 2 roky a např. v jeho rámci jsem byl i přepaden policií na soudě (pro Prahu 7, tedy Ovocňáku) - a odvlečen k výslechu na Palmovku. 

Tedy : Nezákonné trestní stíhání zjevně proběhlo  - a já měl tak nárok na odškodnění, přičemž otázkou mohlo být maximálně, kolik to bude. Rozhodně ne, že to nebude nic a že se nic nestalo. 

Přesto : Justiční blbka z Prahy 2 - jistá Tereza Jachura Maříková - usoudila, že pro takového grázla jako jsem já je odškodnění škoda, ať si judikatura říká, co chce - a žalobu zamítla. 

A Stibral jí to potvrdil. 

Protože to bylo zjevně v rozporu se základními principy práva a judikaturou NS, podal jsem dovolání - a až před měsícem jsem se dozvěděl, že - úspěšně. 

Stibralův blábol byl zrušen - s tím, že má rozhodnout znovu, a to tak, že o porušení práv nevinně stíhaného není pochyb - a otázkou zůstává pouze výše přiznaného odškodného. Nic víc. 

No - a Stibral rozhodnul - jak typické pro tuhle justici, když už nemůže nepohodlné skutečnosti ani zapřít, ani stěžovatele jinak umlčet. 

Moje práva prý nezákonným trestním stíháním porušena byla, ale žádné odškodné se mi stejně nepřiznává, protože jsem prostě lump a mají na mě vztek - a protože jsem lump a mají na mě vztek, tak se mi naopak ukládá pokuta ve výši 7.000,- Kč. 

Proč právě sedm - nevím, ale asi proto, aby to bylo víc, než přiznané náklady řízení, které - vyvěštil z koule - protože se mě na ně ani nezeptal. Mimochodem, jsem něco podobného u soudu zažil poprvé. 

Vždycky se totiž ptají, i když dopředu ví, že vám nakašlou, ale aby alespoň povinnosti bylo učiněno zadost - a formálně se nedalo nic napadnout - tak se VŽDYCKY  zeptají, jaké jste měl náklady - celkem, nebo odvolacího řízení, to už je jedno. 

Stibral se na to ptát nepotřeboval, on ví dokonce lépe než já sám, jaké jsem náklady měl - a basta.  

_________

No, a protože NENÍ  tak úplně normální, ani běžné, aby soudce prohrál hned dva mimořádné opravné prostředky po sobě, navíc ve zcela banálních věcech, mám za to, že to svědčí o naprosté nezpůsobilosti dotyčného vůbec soudit, natož na odvolacím soudě - a napsal jsem Vávrovi, že bych o té jeho "nezávislé justici" s ním rád prohodil pár slov, jestliže takovídle blbové, jakého jsem právě zažil a popsal - a jaký rozhodně není na MS výjimkou -  mají nadále soudit běžné občany. 

________________

________________

Stibralův "Rozsudek" nepostrádá smysl pro spravedlnost … 2 roky bezdůvodného trestního stíhání - mu stojí za konstatování, že prý byla porušena moje práva...

Zatímco pravdivé označení za nepoučitelného a nenapravitelného kreténa - je podle něj - za 7 tisíc...

 No, a proti svévoli - ODVOLÁNÍ  (STOJÍ ZA PŘEČTENÍ … a říká skoro vše...)

¨      nepřipadá do úvahy a usnesení mělo správně obsahovat poučení o odvolání jako jediném možném a zákonem předvídaném opravném prostředku. 

¨      Je právní nula i proto, že neví, že nemůže nic rozhodovat v oborech, ve kterých není – a to alespoň podle razítka – vzdělán, přičemž filologie to rozhodně nebude a není. Jeho úvahy a představy o tom, co jsou a co nejsou „vulgární urážky“, jsou tedy zcela bezpředmětné a bezcenné, a to zvláště od někoho, kdo prokazatelně nezvládá ani svůj vlastní obor, kterým by se měl živit. Odvolatel přitom trvá na tom, že použité výrazy NEJSOU žádnými vulgárními urážkami, nýbrž pravdivým a odůvodněným popisem holé a snadno prokazatelné skutečnosti. 

Označit za idiota soudce, který neví, že má projednat podané odvolání, NENÍ urážkou, ale konstatováním skutečnosti. Zvláště poté, co tentýž názor potvrdil Ústavní soud.

Označit za idiota soudce, který neví, že dodání kopie první strany odvolání s podacím razítkem soudu je naprosto postačujícím důkazem o tom, že bylo odvolání podáno a že se jeho text zcela shoduje s podáním, zaslaným mailem, je konstatováním holé skutečnosti, neboť každému jinému to jasné a zjevné je.

Označit soudce za nepoučitelného a nenapravitelného kreténa v situaci, kdy ten nedokáže korigovat své chování a jednání ani po nálezu Ústavního soudu a základní procesní předpisy hrubě porušuje i nadále, je konstatováním holé a snadno prokazatelné skutečnosti. 

Označit za křiváka či podvodníka soudce, který neprojedná odvolání, ač o jeho podání byly doloženy nezvratné důkazy,  nebo soudce, který schválně nařídí jednání na termín, o kterém ví, že se ho nemůže účastník řízení zúčastnit, přičemž jednání zásadně odmítá odročit i při doložení kolize s jiným soudním jednáním v jiném městě, načež si věc „projedná“ bez účastníků řízení, JE  konstatováním holé a snadno prokazatelné skutečnosti a konstatoval by to v dané situaci každý. Takové konstatování pak rozhodně nemůže být „vulgární urážkou“, jak je uvedeno v napadeném usnesení. 

Jestliže se soud sám v napadeném usnesení odvolává na rozhodnutí Ústavního soudu, která konstatují, že nadávky soudcům jsou beztrestné v případech, kdy byly vyprovokovány stejným chováním soudce, pak o co závažnější je situace, kdy byly – údajné – nadávky soudci vyprovokovány daleko závažnějším protiprávním chováním soudu a daleko závažnějšími porušeními práv účastníků řízení nežli jsou pouhé slovní nadávky, tedy odpíráním práva na spravedlivý proces a zákonné opravné prostředky, jak navíc následně konstatovaly už dvě rozhodnutí soudů vyšších, zabývajícími se mimořádnými opravnými prostředky, tedy nejprve Ústavního, a poté i Nejvyššího. 

Závěrem proto odvolatel konstatuje, že má za prokázané, že použité výrazy nejsou žádnými vulgárními urážkami, ale přesným popisem dané tristní skutečnosti, při které zjevná právní nula, lidský ubožáka, diletant a nevzdělaný kretén, navíc s evidentními sklony k podvodům a zákeřnostem, může být a je soudcem odvolacího soudu, dokonce v hlavním městě, ač mu nadřízené soudy ruší jedno rozhodnutí za druhým, a to v případě jediného a stejného účastníka řízení, což samo o sobě je skutečnost a okolnost zcela mimořádná a naprosto se vymykající běžným skutečnostem. 

Dále má odvolatel za to, že napadené usnesení nesplňuje ani formální náležitosti, neboť pokutu lze uložit  jenom při jednání a na základě chování účastníka řízení při tomto jednání, a to s cílem jeho chování usměrnit. Nelze ji tedy ukládat zpětně, jestliže jednání proběhlo, na něm žádné závadné skutečnosti stran chování účastníka řízení konstatovány nebyly – a následně, dávno po jednání, si soud vzpomene, že bude účastníka řízení pokutovat, a to za podání, jehož obsah je mu znám měsíc předem. 

Stejně tak odvolatel napadá i nedostatek správného a platného poučení o opravném prostředku, jež napadené usnesení neobsahuje, namísto toho obsahuje zcela zmatečné poučení o dovolání, jež zde – samozřejmě – nepřichází do úvahy, jestliže se jedná o prvostupňové rozhodnutí soudu, proti kterému nebyl dosud použit řádný opravný prostředek, tedy odvolání. 

Odvolatel soudu nejblíže nadřízenému  navrhuje proto, aby nejen napadené usnesení zcela zrušil, ale současně – aby také podal kárnou žalobu na soudce Stibrala s návrhem na zbavení ho funkce soudce, neboť opakovaně prokázal, že jsou mu jako na běžícím páse rušena jeho rozhodnutí mimořádnými opravnými prostředky, což je zcela nestandardní a zásadní skutečnost, naprosto zpochybňující jeho vzdělání a připravenost pro funkci soudce odvolacího soudu. 

Současně vznáším námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze : Jiřího Macka, Mileny Opatrné, Leandry Zilvarové, Ireny Ondruszové, Ivy Horákové, Petra Baierla, Ivany Wolfové, Jiřího Čurdy, Jiřího Švehly, Michala Mědílka, Kateřiny Černé, Mileny Filingerové, Evy Hodanové, Stanislava Bernarda, Františka Švantnera, Gabriely Barančíkové, Marie Grygarové, Yvony Svobodové, Romana Horáčka a Pavla Tůmy, neboť tito soudci se v minulosti již prokazatelně podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces, nebo již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost.

                                                                                                                       Ing. Jiří Fiala                                                                                                                                                                                                                                žalobce

________________

________________

STIBRAL  již opakovaně hrdinou našich stránek : 

_______________

_______________