Sloup : Odvolání nad důkazní řízení

Navíc nad důkazní řízení tak směšné, jaké proběhlo u soudu pro Prahu 1 (Mgr. Šárka Šantorová).

Přes zjevně bezcenný právní balast státní zástupkyně, zkopírovaný následně a  doslova soudkyní, vývoj případu přeci jen přinesl možná zajímavý právní problém - jenž bude především řešit odvolací soud (bude-li chtít vůbec něco řešit).

A sice : Lze se na místě veřejně nepřístupném dopustit trestného činu výtržnictví - jenž veřejnost a veřejné spáchání přímo předpokládá??? 

 

 Laická veřejnost možná neví - ale 21. června, kdy k útoku na Sloup došlo, byl tento ohrazen dva metry vysokým plotem, a ani pozemek pod tímto Sloupem zjevně nebyl veřejný - protože magistrát ho pronajal (rozuměj : Zadarmo nechal užívat) budovatelům sloupu. 

K činu navíc došlo brzy ráno (byla neděle, 7 hodin ráno - náměstí zcela prázdné, jediný, kdo byl činu přímo přítomen, byl již vyslechnutý svědek Balog) . 

A nyní - zásadní - právní otázka : Lze za těchto okolností spáchat trestný čin výtržnictví, jenž vychází ze spáchání činu na veřejnosti a před veřejností ? 

A pokud ne, lze pak použít nějaký jiný paragraf, třeba § 178 (Porušování domovní svobody), nebo § 208 (Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru) ?? 

Anebo na tento skutek paragraf prostě neexistuje, trestní stíhání vůbec nemělo být zahajováno a věc měla být maximálně předána příslušné městské části (zde zjevně Prahy 1) k vyřešení, zda nebyl spáchán přestupek ?! 

Myslím, že bude velmi záležet na tom, kdo se odvolání na Městském soudě ujme - a s jakým úmyslem. 

Protože mohl by to být i docela zajímavý teoretický rozvin právních úvah o tomto skutku ve světle platných paragrafů. 

Anebo - nemusel. A pak to bude jen předem secvičená, právně zcela bezcenná fraška, jako tomu bylo na Ovocňáku (což jsme ostatně všichni čekali). 

_______________________

 

 

Ze zákona platí  : Státní moc vykonávají státní orgány pouze v mezích a v rozsahu, daných zákonem.

               Co není v zákoně výslovně uvedeno jako zakázané, není pro občany zakázáno.

Tedy : Občan smí dělat vše, co není výslovně zákonem zakázáno, státní orgán smí dělat jen to, co mu přesně vymezuje zákon. Ani o krok víc.  

 

                                                                          II.

               Vzhledem ke skutečnosti, že u nás běžně soudí pologramotní a stěží svéprávní soudci (Blázna např. neví, jestli je ženatý nebo ne a s kým, Šantorová zase neví, jestli je pokřtěná a v jaké církvi – přitom oba aktuálně soudí na OS P - 1), není rozhodně od věci připomenout znění paragrafu, za nějž byl obžalovaný u 1. stupně odsouzen :

_________

§ 358   Výtržnictví

(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) opětovně, nebo

b) jako člen organizované skupiny.

_______________

Co je "místo veřejnosti přístupné" či co znamená pojem „na veřejnosti“ již bylo zmíněno v úvodu odvolání, je na odvolacím soudu, aby zdůvodnil a vysvětlil, co podle jeho názoru je „místo veřejnosti přístupné“ nebo co znamená výraz „veřejně“ (pokud má za to, že žalovaným trestný čin výtržnictví byl spáchán) – a pokud to spolehlivě vysvětlit nedokáže, nemá smysl v odvolacím řízení dále pokračovat, neboť je zřejmé, že odsouzený nenaplnil žalovaný skutek v žádném z jeho předpokladů a je na odvolacím soudu, aby takový rozsudek neprodleně zrušil.

Na místě soukromém, či soukromníku pronajatém, veřejnosti nepřístupném, se totiž uvedeného trestného činu nelze vůbec dopustit. Takovým místem ale ohrazený Mariánský sloup dne 21.6. 2020 rozhodně byl.

Dále : Je nutno se zastavit i u pojmu „Hrubá neslušnost“, neboť na to se zjevně názory výrazně různí, přičemž údajně nezávislá justice má odrážet pojetí spravedlnosti tak, jak ji chápe většinová společnost.

Zapálení Mariánského sloupu ve výroční den popravy českých mučedníků má za „hrubou neslušnost“ pouze postkomunistická justice sama, případně ještě katolická církev. NIKDO JINÝ.

Od nikoho jiného jsem tyto názory neslyšel, nezaznamenal a nejsou mi známy, natož aby s nimi někdo vystoupil na veřejnosti.  

Proto : Výraz „Hrubá neslušnost“ ve spojení se žalovaným skutkem ve skutečnosti dokazuje pouze naprostou izolovanost současné postkomunistické justice od ostatní společnosti a jejího většinového myšlení a morálky.

Ta na to má – většinově - jiný – a zcela odlišný -  názor, včetně toho názoru, že se jednalo o záslužný vlastenecký skutek, když už nic jiného nezbylo, mající probudit všechny ostatní (tedy onu mlčící a nezajímající se většinu) z letargie, pocitů zmaru, zbytečnosti a netečnosti k vlastnímu osudu a vlastní historii.

Za „hrubou neslušnost“ naopak mnozí považují v této souvislosti chování justice samotné, a to už od zpracování „návrhu na potrestání“, přes „trestní příkaz“, až po frašku s „důkazním řízením“ před soudem 1. stupně u hlavního líčení, kdy NEBYL PROVEDEN JEDINÝ Z OBHAJOBOU NAVRŽENÝCH DŮKAZŮ, ač jich byla navržena celá řada, a to zcela zásadních -  a měly vysvětlit podstatu věci, neboť soud je – a to i podle závazného a platného trestního řádu – POVINEN OBJASNIT i všechny SKUTEČNOSTI, jež ke spáchání trestného činu vedly, má-li za to, že trestný čin byl spáchán.

V tomto směru neudělal soud 1. stupně VŮBEC NIC  - a má-li odvolací soud za to, že skutek splňuje znaky trestného činu a byl spáchán na místě veřejnosti přístupném, pak by měl věc vrátit k došetření a doplnění dokazování, neboť zcela chybí provádění důkazů ozřejmujících skutečnosti, jež ke spáchání činu vedly – tedy především odsouhlasení a instalaci Mariánského sloupu na veřejném prostranství, navíc v centru Prahy.

O dalších bodech popsaného paragrafu snad ani není třeba se zmiňovat, natož rozepisovat, neboť obžalovaný NIKOHO NENAPADL, NEHANOBIL ANI HROB, ANI KULTURNÍ NEBO HISTORICKOU PAMÁTKU, ba dokonce ani nenarušoval sportovní utkání, shromáždění lidí, nebo jakýkoliv obřad.

Svůj demonstrativní skutek naopak provedl v brzkých ranních hodinách, kdy na náměstí skoro nikdo nebyl, a to ani městská policie ne – takže by se těžko hledali i svědci, kteří případně měli být tímto skutkem pobouřeni. I tato okolnost svědčí pro tvrzení, že skutek nebyl spáchán veřejně, když u něj žádná veřejnost nebyla -  a publicitu mu teprve dodatečně dala veškerá o něm referující média.

Samozřejmě i tato skutečnost má nutně vliv na to, co se rozumí pod pojmem „veřejně“, nebo „na veřejnosti“, jestliže dané náměstí bylo v kritickou dobu liduprázdné a jediný, kdo byl skutku přítomen, byl hlídač stánků, vyslechnutý svědek Balog.

Nejsou-li splněny základní premisy definice daného trestného činu (veřejně, na veřejnosti, hrubě neslušným způsobem, atd.), nelze daný skutek považovat za žalovaný trestný čin.

Nebyl-li daný skutek žalovaným trestným činem, nelze  za něj nikoho odsoudit.

Nebyl-li daným činem spáchán žádný trestný čin, nelze obžalovanému uložit ani žádnou náhradu škody, ani žádný jiný trest, jako např. propadnutí věci.

Člověka, který žádný trestný čin nespáchal, není možno nijak soudně trestat – a měl by to být především soud, kdo by tohle měl dobře a jednoznačně  a jako první vědět.

               V závislosti od stupně právního vědomí a právního zdůvodnění odvolacího soudu proto obžalovaný navrhuje i jeho následný postup :

               Pokud odvolací soud nebude s to spolehlivě vysvětlit, co to je místo veřejnosti přístupné a jak tuto definici naplňuje soukromý, pronajatý a oplocený prostor – pak je na místě dále v odvolacím řízení vůbec nepokračovat a napadený rozsudek změnit tak, že se výrok o vině i o trestu ruší, jakož i všechny na ně navazující výroky,  protože žalovaný skutek nenaplňuje základní předpoklady použitého paragrafu trestního zákoníku, a nemůže být proto trestným činem (ke skutku nedošlo na místě veřejnosti přístupném, navíc zcela absentuje přítomná veřejnost).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud je rovněž vázán obžalobou, není v jeho kompetenci posuzovat, zda žalovaný skutek není jiným trestným činem, to by ostatně jistě již dávno iniciativně udělalo státní zastupitelství.

                                                                                         III.

               Pokud odvolací soud bude s to přesvědčivě vysvětlit, proč je oplocený soukromý pozemek místem veřejnosti přístupným, může v odvolacím řízení dále pokračovat – pak ale bude zejména na něm, aby vysvětlil, co to je „hrubá neslušnost“ a zda za ni lze označit útok na potupný symbol ponížení a oslavu krutosti, totality, násilí a poroby českého národa, jestliže  většinová společnost chápe pod pojmem „hrubé neslušnosti“ něco zcela odlišného, případně aby dovodil - a přesvědčivě doložil - , že obžalovaný někoho napadl, hanobil hrob, kulturní nebo historickou památku, anebo rušil obřad, sportovní utkání anebo jiné shromáždění lidí.

               Pokud toho odvolací soud nebude schopen, je na něm, aby VŠECHNY odsuzující výroky soudu 1. stupně zrušil a zkonstatoval, že posuzovaný skutek není ŽÁDNÝM trestným činem.

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala

                                                                                                                       odvolatel

_______________________

_______________________

 

 

 

 

________________________

________________________

Komentáře  

0 # Ing. Jiří Fiala 2021-03-02 08:37
Výtržnictví § 358 odst. 1 tr. zákoníku : Místem „veřejnosti přístupným“ ve smyslu § 358 odst. 1 tr. zákoníku je každé místo, kam v době činu má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi, i když se tam v době činu nevyskytují. Tím se tento znak odlišuje od pojmu „veřejně“, který je definován v § 117 písm. b) tr. zákoníku.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 8 Tdo 838/2019, ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.838.2019.1

_____________
Judikáty :

www.judikaty.info/.../vytrznictvi_1

_____________
Zajímavá definice k VEŘEJNĚ :

TŘ § 117 Veřejné spáchání trestného činu

Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán

a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) před nejméně třemi osobami současně přítomnými.

_____________



______________

Na to se asi chtěla odvolávat státní zástupkyně - ale, sám NS píše : "Kam v době činu má přístup široký okruh lidí..."

Přes ten plot v době činu neměl přístup nikdo. Taky se tam nikdo nezdržoval, ani běžně nezdržuje - protože to tehdy ani nešlo.

A ještě se můžeme dohadovat, co to je "hrubá neslušnost".

A hlavně : Kde má státní zástupkyně ten zázračný judikát o tom, že veřejně přístupné místo je každé místo, kam je z veřejnosti vidět ??

To si evidentně vycucala z prstu na poslední chvíli, když nevěděla, kudy kam. ŽÁDNÝ TAKOVÝ JUDIKÁT NEEXISTUJE, ani v právním státě existovat nemůže, protože je to nesmysl na první pohled.

Cizí zahrada přece nemůže být posuzována jako veřejné místo jenom proto, že je na ni, byť třeba i jen částečně, zvenčí vidět. To je narušení práva k užívání domu, bytu či nebytového prostoru a zásadní útok na domovní svobodu, resp. soukromé vlastnictví a vlastnická práva.
V právním státě naprosto nemyslitelný, natož ze strany státního orgánu, který má výklad práva na starosti.
0 # Ing. Jiří Fiala 2021-03-02 08:51
David Petrlík


novinky.cz/.../...
0 # Ing. Jiří Fiala 2021-03-02 08:54
Čo bolo, to bolo, terazky som premiérom!

dfens-cz.com/.../
0 # Ing. Jiří Fiala 2021-03-02 08:59
Z estébáka premiérem. J.K.

KOMENTÁŘ: Roční pandemie odkryla Babišovu tvář. Nikdy neměl být premiérem (msn.com)

www.msn.com/.../ar-BB1e7tuq?ocid=msedgdhp
_______________

Nikdy neměl být ani v politice - a za jeho "podnikání" ho měli dávno zavřít.
Tenhle národ má své vizionáře a prozíravé varovníky, jenže je neposlouchá. Aspoň ne v době, kdy by je poslouchat měl.

Před Babišem - dávno a včas - a naprosto správně - důrazně varoval rozvědčík Hučín - s tím, že ho dostal na čas na starosti - a že Babiš je ztělesněné zlo.
Nikdo, nebo skoro nikdo ho neposlouchal, především pak ne ti potrhlí chudáci, kteří Burešovi následně dali za koblihu hlasy a ještě v něm viděli úspěěšného manažera a spásonosce. V takovém ubožákovi a grázlovi !!!
Jak jsem dávno říkal : Jeho voliče měli správně dávno zbavit svéprávnosti.
0 # Ing. Jiří Fiala 2021-03-02 11:08
Našel jsem si výklad pojmu "místo veřejnosti přístupné" - tj. Právní doktrínu, jak ji definuje a používá současná bolševická justice - publikace Šámal, Púry, Rizman, Trestní zákon, Komentář - díl II, s. 1214 - trestný čin výtržnictví (pořád to samé platí v současném Trestním zákoníku):

Místem veřejné přístupným je každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se zpravidla více lidí zdržuje, takže Hrubá neslušnost nebo Výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi ( v době činu tam však nemusí být).

Přístupností se přitom rozumí možnost vidět a slyšet projev pachatele, i když místo činu není veřejnosti přímo přístupné (např. je za plotem, na lešení apod.). - tím se oháněla Galková, vtip je v tom, že ty dementní krávy Galková s Šantorovou schválně ignorovaly to podstatné - Tedy zdali někdo stojící venku za ohrazeným sloupem mohl vidět Vás uvnitř u sloupu, že děláte to, co jste udělal. Nevím, co vypověděl ten cikán Balog, ale určitě neviděl od začátku to, co jste dělal u sloupu uvnitř té ohrady, viděl jen následek Vaši činnosti - oheň a kouř. (I kdyby viděl, tak byl jediný... pozn. red.)

Takže není splněn nezbytný znak výtržnosti, když nešlo o místo veřejně přístupné.

Dále cituji z výše uvedené publikace - právní doktríny k trestnému činu výtržnictví:

Výtržností se rozumí jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Je to zpravidla fyzické nebo psychické násilí (R 44/1990).

Soud a OČTŘ jsou povinny při posuzování činů výtržnické povahy zejména:

a) uvážit intenzitu, rysy a průběh útoku (slovní či jiné, nebezpečnější projevy),

b) posoudit okolnosti, za nichž byl čin spáchán (na pracovišti, na ulici, v restauraci, na shromáždení občanů, dále denní či noční doba, počet pachatelů),

c) zjišťovat pohnutky činu (arogance vůči ostatním občanům, vyprovokování),

d) zhodnotit následky ( poranění osob, poškození věci),

e) zhodnotit osobu pachatele (dosavadní způsob života, povahové vlastnosti, kriminální minulost).

Podle judikatury NS 14/2002-T352 při posuzování formálních znaků skutkové podstaty výtržnictví je nutno hodnotit, za jakých okolností byl čin spáchán, zda šlo o pohnutku, kterou pachatel projevil aroganci vůči ostatním osobám, nebo zda byl např. vyprovokován a vybočil jen z rámce normální reakce. Důležité je i zhodnocení materiální podmínky trestného činu s přihlédnutím k osobě pachatele a následku jeho jednání, včetně odezvy u veřejnosti.

Podle judikatury B 6/1975-58 je povinností OČTŘ a soudu zhodnotit, z jakých pohnutek byl čin spáchán, čím byl motivován, je třeba dokazovat a hodnotit stupeň poškozeni věci, společenskou nebezpečnost (kdy u dospělého pachatele musí být stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný).

Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zajmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Nic z toho Šantorová neučinila, ač jí to ukládá judikatura, aneb další kandidátka pro řízení před kárným senátem ve smyslu judikátu č. j. 16 Kss 2/2012-114 z 23.2.2013.

Jednoznačně jsou zde ve Vašem případě polehčující okolnosti - způsob provedení činu a jeho následky (viz uhašení petkou, setrvání na místě činu, jen umazáni sloupu od kouře a žádné poškození - viz právní definice hmotné škody v občanském zákoníku), okolnosti a pohnutky, které Vás přivedly k uskutečnění tohoto činu ( sloup urazí náboženské cítění stoupenců a věřících nekatolických vyznání, vlasteneckých bezvěrců, atd.).

Doplňte o výše uvedené případně své odvolání.

zdravím AK
___________

Ještě doplňuji, že níže uvedené a jiné polehčující okolnosti svědčící ve Váš prospěch snižují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost na nepatrný, tedy nejde o trestný čin.

AK

_______________

S obžalobou se tak můžou jít vyfotit před Ovocňák a fotku si pak dát do rámečku.
0 # Ing. Jiří Fiala 2021-03-02 12:22
To, co jste udělal, není hrubou neslušností, ani přestupkem.

Podle právní doktríny, jak uvedena v níže mnou již zmíněné publikaci Šámala, Púryho, Rizmana, jsou hrubou neslušností vulgární slovní či písemné projevy, velmi hrubé urážky jiných osob a vulgární povykování na veřejnosti (typicky opilců), obnažování před ženami (zjevně se soudruh Šámal nikdy neobnažoval před soudružkou Šámalovou, přitom je dostatečně vypovídající, že není jako Hrubá neslušnost zmíněno veřejné obnažování žen, typicky čas od času na Václaváku od 90. let, kdy fízlové jen čumí s péry až k Vltavě), sexuální ukájení.

Měl jste ty 2 štětky - Galkovou a Šantorovou - vyzvat k názorné produkci - aby se svlíkly - a rovnou je nechat sebrat za hrubou neslušnost.
(kdo by vydržel se nato dívat ...!! pozn. red.)

Přestupek to rovněž není, protože nejsou splněny formální a materiální znaky přestupku a je zde nepatrná společenská nebezpečnost - viz zákon o přestupcích.

AK

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.