Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Sloup : Odvolání nad důkazní řízení

Details

Created: Monday, 01 March 2021 16:50

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2058

Navíc nad důkazní řízení tak směšné, jaké proběhlo u soudu pro Prahu 1 (Mgr. Šárka Šantorová).

Přes zjevně bezcenný právní balast státní zástupkyně, zkopírovaný následně a  doslova soudkyní, vývoj případu přeci jen přinesl možná zajímavý právní problém - jenž bude především řešit odvolací soud (bude-li chtít vůbec něco řešit).

A sice : Lze se na místě veřejně nepřístupném dopustit trestného činu výtržnictví - jenž veřejnost a veřejné spáchání přímo předpokládá??? 

 Laická veřejnost možná neví - ale 21. června, kdy k útoku na Sloup došlo, byl tento ohrazen dva metry vysokým plotem, a ani pozemek pod tímto Sloupem zjevně nebyl veřejný - protože magistrát ho pronajal (rozuměj : Zadarmo nechal užívat) budovatelům sloupu. 

K činu navíc došlo brzy ráno (byla neděle, 7 hodin ráno - náměstí zcela prázdné, jediný, kdo byl činu přímo přítomen, byl již vyslechnutý svědek Balog) . 

A nyní - zásadní - právní otázka : Lze za těchto okolností spáchat trestný čin výtržnictví, jenž vychází ze spáchání činu na veřejnosti a před veřejností ? 

A pokud ne, lze pak použít nějaký jiný paragraf, třeba § 178 (Porušování domovní svobody), nebo § 208 (Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru) ?? 

Anebo na tento skutek paragraf prostě neexistuje, trestní stíhání vůbec nemělo být zahajováno a věc měla být maximálně předána příslušné městské části (zde zjevně Prahy 1) k vyřešení, zda nebyl spáchán přestupek ?! 

Myslím, že bude velmi záležet na tom, kdo se odvolání na Městském soudě ujme - a s jakým úmyslem. 

Protože mohl by to být i docela zajímavý teoretický rozvin právních úvah o tomto skutku ve světle platných paragrafů. 

Anebo - nemusel. A pak to bude jen předem secvičená, právně zcela bezcenná fraška, jako tomu bylo na Ovocňáku (což jsme ostatně všichni čekali). 

_______________________

Ze zákona platí  : Státní moc vykonávají státní orgány pouze v mezích a v rozsahu, daných zákonem.

               Co není v zákoně výslovně uvedeno jako zakázané, není pro občany zakázáno.

Tedy : Občan smí dělat vše, co není výslovně zákonem zakázáno, státní orgán smí dělat jen to, co mu přesně vymezuje zákon. Ani o krok víc.  

                                                                          II.

               Vzhledem ke skutečnosti, že u nás běžně soudí pologramotní a stěží svéprávní soudci (Blázna např. neví, jestli je ženatý nebo ne a s kým, Šantorová zase neví, jestli je pokřtěná a v jaké církvi – přitom oba aktuálně soudí na OS P - 1), není rozhodně od věci připomenout znění paragrafu, za nějž byl obžalovaný u 1. stupně odsouzen :

_________

§ 358   Výtržnictví

(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) opětovně, nebo

b) jako člen organizované skupiny.

_______________

Co je "místo veřejnosti přístupné" či co znamená pojem „na veřejnosti“ již bylo zmíněno v úvodu odvolání, je na odvolacím soudu, aby zdůvodnil a vysvětlil, co podle jeho názoru je „místo veřejnosti přístupné“ nebo co znamená výraz „veřejně“ (pokud má za to, že žalovaným trestný čin výtržnictví byl spáchán) – a pokud to spolehlivě vysvětlit nedokáže, nemá smysl v odvolacím řízení dále pokračovat, neboť je zřejmé, že odsouzený nenaplnil žalovaný skutek v žádném z jeho předpokladů a je na odvolacím soudu, aby takový rozsudek neprodleně zrušil.

Na místě soukromém, či soukromníku pronajatém, veřejnosti nepřístupném, se totiž uvedeného trestného činu nelze vůbec dopustit. Takovým místem ale ohrazený Mariánský sloup dne 21.6. 2020 rozhodně byl.

Dále : Je nutno se zastavit i u pojmu „Hrubá neslušnost“, neboť na to se zjevně názory výrazně různí, přičemž údajně nezávislá justice má odrážet pojetí spravedlnosti tak, jak ji chápe většinová společnost.

Zapálení Mariánského sloupu ve výroční den popravy českých mučedníků má za „hrubou neslušnost“ pouze postkomunistická justice sama, případně ještě katolická církev. NIKDO JINÝ.

Od nikoho jiného jsem tyto názory neslyšel, nezaznamenal a nejsou mi známy, natož aby s nimi někdo vystoupil na veřejnosti.  

Proto : Výraz „Hrubá neslušnost“ ve spojení se žalovaným skutkem ve skutečnosti dokazuje pouze naprostou izolovanost současné postkomunistické justice od ostatní společnosti a jejího většinového myšlení a morálky.

Ta na to má – většinově - jiný – a zcela odlišný -  názor, včetně toho názoru, že se jednalo o záslužný vlastenecký skutek, když už nic jiného nezbylo, mající probudit všechny ostatní (tedy onu mlčící a nezajímající se většinu) z letargie, pocitů zmaru, zbytečnosti a netečnosti k vlastnímu osudu a vlastní historii.

Za „hrubou neslušnost“ naopak mnozí považují v této souvislosti chování justice samotné, a to už od zpracování „návrhu na potrestání“, přes „trestní příkaz“, až po frašku s „důkazním řízením“ před soudem 1. stupně u hlavního líčení, kdy NEBYL PROVEDEN JEDINÝ Z OBHAJOBOU NAVRŽENÝCH DŮKAZŮ, ač jich byla navržena celá řada, a to zcela zásadních -  a měly vysvětlit podstatu věci, neboť soud je – a to i podle závazného a platného trestního řádu – POVINEN OBJASNIT i všechny SKUTEČNOSTI, jež ke spáchání trestného činu vedly, má-li za to, že trestný čin byl spáchán.

V tomto směru neudělal soud 1. stupně VŮBEC NIC  - a má-li odvolací soud za to, že skutek splňuje znaky trestného činu a byl spáchán na místě veřejnosti přístupném, pak by měl věc vrátit k došetření a doplnění dokazování, neboť zcela chybí provádění důkazů ozřejmujících skutečnosti, jež ke spáchání činu vedly – tedy především odsouhlasení a instalaci Mariánského sloupu na veřejném prostranství, navíc v centru Prahy.

O dalších bodech popsaného paragrafu snad ani není třeba se zmiňovat, natož rozepisovat, neboť obžalovaný NIKOHO NENAPADL, NEHANOBIL ANI HROB, ANI KULTURNÍ NEBO HISTORICKOU PAMÁTKU, ba dokonce ani nenarušoval sportovní utkání, shromáždění lidí, nebo jakýkoliv obřad.

Svůj demonstrativní skutek naopak provedl v brzkých ranních hodinách, kdy na náměstí skoro nikdo nebyl, a to ani městská policie ne – takže by se těžko hledali i svědci, kteří případně měli být tímto skutkem pobouřeni. I tato okolnost svědčí pro tvrzení, že skutek nebyl spáchán veřejně, když u něj žádná veřejnost nebyla -  a publicitu mu teprve dodatečně dala veškerá o něm referující média.

Samozřejmě i tato skutečnost má nutně vliv na to, co se rozumí pod pojmem „veřejně“, nebo „na veřejnosti“, jestliže dané náměstí bylo v kritickou dobu liduprázdné a jediný, kdo byl skutku přítomen, byl hlídač stánků, vyslechnutý svědek Balog.

Nejsou-li splněny základní premisy definice daného trestného činu (veřejně, na veřejnosti, hrubě neslušným způsobem, atd.), nelze daný skutek považovat za žalovaný trestný čin.

Nebyl-li daný skutek žalovaným trestným činem, nelze  za něj nikoho odsoudit.

Nebyl-li daným činem spáchán žádný trestný čin, nelze obžalovanému uložit ani žádnou náhradu škody, ani žádný jiný trest, jako např. propadnutí věci.

Člověka, který žádný trestný čin nespáchal, není možno nijak soudně trestat – a měl by to být především soud, kdo by tohle měl dobře a jednoznačně  a jako první vědět.

               V závislosti od stupně právního vědomí a právního zdůvodnění odvolacího soudu proto obžalovaný navrhuje i jeho následný postup :

               Pokud odvolací soud nebude s to spolehlivě vysvětlit, co to je místo veřejnosti přístupné a jak tuto definici naplňuje soukromý, pronajatý a oplocený prostor – pak je na místě dále v odvolacím řízení vůbec nepokračovat a napadený rozsudek změnit tak, že se výrok o vině i o trestu ruší, jakož i všechny na ně navazující výroky,  protože žalovaný skutek nenaplňuje základní předpoklady použitého paragrafu trestního zákoníku, a nemůže být proto trestným činem (ke skutku nedošlo na místě veřejnosti přístupném, navíc zcela absentuje přítomná veřejnost).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud je rovněž vázán obžalobou, není v jeho kompetenci posuzovat, zda žalovaný skutek není jiným trestným činem, to by ostatně jistě již dávno iniciativně udělalo státní zastupitelství.

                                                                                         III.

               Pokud odvolací soud bude s to přesvědčivě vysvětlit, proč je oplocený soukromý pozemek místem veřejnosti přístupným, může v odvolacím řízení dále pokračovat – pak ale bude zejména na něm, aby vysvětlil, co to je „hrubá neslušnost“ a zda za ni lze označit útok na potupný symbol ponížení a oslavu krutosti, totality, násilí a poroby českého národa, jestliže  většinová společnost chápe pod pojmem „hrubé neslušnosti“ něco zcela odlišného, případně aby dovodil - a přesvědčivě doložil - , že obžalovaný někoho napadl, hanobil hrob, kulturní nebo historickou památku, anebo rušil obřad, sportovní utkání anebo jiné shromáždění lidí.

               Pokud toho odvolací soud nebude schopen, je na něm, aby VŠECHNY odsuzující výroky soudu 1. stupně zrušil a zkonstatoval, že posuzovaný skutek není ŽÁDNÝM trestným činem.

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala

                                                                                                                       odvolatel

_______________________

_______________________

________________________

________________________