Atentát - a jeho přesah.
- Details
- Created: Thursday, 27 May 2021 10:12
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1053
Když se v Čechách řekne Atentát - prakticky nikoho nenapadne žádný jiný než ten na Heydricha. Dnes od něj uplynulo 79 let.
Jako u každé historické události, její význam a dosah - a případně i přesah do současnosti - se dá vidět a zhodnotit až s odstupem času. Čím delšího času, tím je ten přesah jasnější a význam doloženější.
Když o zhruba 3 týdny později, 18. června nad ránem, se ozvala střelba z pražské Resslovky a započal poslední boj parašutistů, sotva kdo tušil, co se tam děje, kdo to tam vlastně je, co má za sebou - a jak vstoupí tento boj do historie.
Sotva by si tehdy někdo dokázal představit, že z vojenského hlediska vcelku bezvýznamná přestřelka, jejímž výsledkem byla likvidace paradesantních výsadků čs. armády, vycvičených a vyzbrojených v Británii, Silver A, Silver B, Bioscope, Out Distance, Tin a Anthropoid, bude mít tak dalekosáhlé důsledky.
Když tuto přestřelku srovnáte s bitvami 2. světové války, počtem nasazené techniky a vojáků - a také počtem obětí - byla tahle akce opravdu relativně bezvýznamnou banalitou.
Přesto přinesla výsledky, které nedokázaly přinést ani mnohé zásadní bitvy celých armád, při desetitisících mrtvých a raněných.
Výsledky, které právě na první pohled nebyly vidět - a které akci následovaly se zpožděním, tu menším, tu větším.
Viděno dnešním pohledem, bylo pro mne třeba docela šokem zjištění, že v době atentátu a těsně po něm měly obě západní signatářské mocnosti, jež podepsaly mnichovskou dohodu o odstoupení našeho pohraničí Německu, za platný právní akt, ze kterého - po skončení války - hodlaly vycházet. A to i za situace, kdy za Británii už bojovaly stovky našich letců i tisíce vojáků pozemních sil.
Teprve likvidace muže č. 2 nacistického Německa, a to právě v Praze, a následná krvavá msta okupantů přiměly i tyto politiky, považující české země za vzdálenou oblast, o které nic neví - a proč by za ni měli nasazovat svoje zájmy - ke změně postojů.
Nedokázal bych si představit, že po Spojenci vyhrané 2. světové válce by se Československo obnovovalo v pomnichovských, tedy protektorátních hranicích - a většina z nich by to považovala za samozřejmost.
Nebýt atentátu, a následné heydrichiády, dost možná by to byla pravda. Pro nás rozhodně hodně tvrdá. Tvrdá pravda - jako odměna za usilovnou práci českých dělníků pro Německo v českých zbrojovkách za pouhé vyšší příděly potravin a dovolenou v Luhačovicích.
Ostatně, už jen to, že Heydrich jezdil - za války, v okupované zemi - v otevřeném autě a bez doprovodu (což si dnes nedovolí ani žádný významnější vlastní politik), ač jistě pro něj nebylo problémem si obojí zařídit, výmluvně svědčí o tom, co si o Češích, jejich statečnosti a jejich odboji myslel.
Atentát pomohl i Němcům, natož Spojencům, otevřít oči. A pochopit, že ne všichni se dají koupit za přídavky k lístkům. Že je i druhá tvář tohoto národa, přičemž nad statečností odbojářů, pozatýkaných v souvislosti s atentátem a jejich rodin, žasli i samotní gestapáci, na ledacos uvyklí.
Atentát z r. 1942 nás vrátil na politickou mapu Evropy, ze které už už hrozilo její vymazání. Jako kdysi velmoci vymazaly Polsko.
Zajistil vyslovení nulity mnichovské dohody ze strany jejích západních signatářů, Británie a Francie, tedy jako by se nikdy nebyla stala (bohužel, právní akt není totéž, co historie - a z myslí lidí, ani z historie tuto dohodu a její drastické následky už nikdo nikdy nevymaže, byť by byla stokrát nulitní).
Zajistil, že Československo jednoznačně patří mezi státy bojující proti fašistickému Německu, a tedy i to, že po skončení války stálo na straně vítězů, a nikoliv poražených.
Ale hlavně - a to je právě ten přesah - a dosah do dnešních časů.
Jako bílý maják v temnotách času stojí a září každý hrdinský čin, lidsky čistý, bez postranních úmyslů, bez touhy po vlastním prospěchu. Naopak, s ochotou všechno ztratit, bude-li to nutné, i vlastní život.
Ti, co provedli atentát na Heydricha a ti, co jim to umožnili - tím, že je na našem území ukrývali a poskytovali jim zázemí - dokázali, jakých morálních výšek může i tento národ dosáhnout, je-li správně motivován a cítí-li čistotu myšlenek, za které bojuje.
Stali se tak věčným vzorem a důraznou připomínkou toho, že ne všichni a ne vždy jsme byli jen národem zbabělých čachrářů a pletichářů, podvodníků a hochštaplerů, které dnes máme tak často veřejně na očích a denně kolem sebe.
Jako Karel Čapek byl ztělesněním první republiky v literatuře, tak tito vojáci a jejich okolí byli ztělesněním první republiky ve vojenství a politice.
Snažme se jim aspoň vzdáleně blížit...
______________________________
______________________________
Atentát na Heydricha: 79. výročí připomněl v Praze pietní akt (novinky.cz)
_________________
_________________
Kde jsou hlavy parašutistů ??
Jaká tajemství si odnesl do hrobu pražský Maigret? - Novinky.cz
_________________
_________________
Comments
tydenikhrot.cz/.../...
video.aktualne.cz/.../...
www.forum24.cz/.../
Špičkoví manažeři v ČR berou ročně přes 30 milionů
novinky.cz/.../...
Mark Solonin je historik, který podobně jako Viktor Suvorov demaskuje bolševický propagandistický výklad dějin SSSR. V přiloženém 4dílném pořadu se věnuje historii blokády Leningradu. Dokazuje, že se vůbec nejednalo o blokádu, do města byla po celou dobu obklíčení průchozí spojnice přes Ladožské jezero. Potraviny se ale do města nevozily, zásobování začalo fungovat až na jaře 1942 a tak přes zimu 41/42 ve městě hladem zemřelo asi 600 000 lidí. Po celou dobu ale ve městě fungovala speciální síť obchodů Torgsin (torgovanije s inostrancami), které byly určeny pro zásobování cizinců, ale během války i po ní bylo možno v nich vyměnit zlato za kus chleba. Bolševický režim, který na příkaz Stalina nechal město bez jídla v domnění, že bude brzy dobyto Němci, tak z hladem umírajících Leningraďanů získal poslední ukryté zásoby šperků a prstenů výměnou za drahocený chléb. Zní to neuvěřitelně, ale ve svých povídkách píše o Torgsinu i Varlam Šalamov.
Už Lenin psal o tom, že hlad je třeba v třídním boji použít jako zbraň proti nepříteli. Hladomor, ať už na Ukrajině v třicátých letech, nebo tento leningradský, je tak jen zhmotněním Leninových tezí. A tak když se na zasněžených ulicích Leningradu povalovaly mrtvoly obyvatel, a měsíčně jich hladem zemřelo přes 100 000, zaměstnanci Torsginu odváželi z města přes Ladožské jezero do bezpečí tuny zlata. Takto se choval sovětský stát ne k nepříteli, ale k vlastním občanům.
www.youtube.com/watch?v=plEaSn8YC2w
novinky.cz/.../...
Já v tý v kryptě byl, patrně bych volil za úkryt něco co má více úniků. Takových radilů bude patrně více? O.
___________________
Já tam byl taky. A několikrát. Jednou jsem dokonce utekl z práce, abych tam mohl být - a to jsem netušil, že se tam připletu k americkýmu atašé, a protože tehdy anglicky málokdo uměl, tak jsem mu to překládal a popisoval - a byl moc rád. To tam už byla taková slavnost, při výročí atentátu, ale taková decentní, Gorbačovská, asi rok před pádem komančů.
Jo, a pokud jde o tu volbu krypty - tak tam se únikem zjevně nepočítalo vůbec, prostě ten úkryt neměl být odhalen, a kdyby nebyl, tak by se dostali ven tak, jak přišli - po schodech a hlavním vchodem. Stačilo, aby se gestapo o den zpozdilo.
Holt nemohli pořád jenom štěstí.
Kdyby ho měli, neměli bychom asi takový pietní místo a národní hrdiny.
cnn.iprima.cz/.../
zpravy.aktualne.cz/.../...
nasregion.cz/.../...
prvnizpravy.cz/.../...
prvnizpravy.cz/.../...
cz24.news/.../
V každé zemi najdeš couru, co režimu nastrčí ďouru. J.K.
‚Klesli bychom na úroveň totalitní moci.‘ Proč žalobce definitivně zastavil stíhání Štrougala a Vajnara?
irozhlas.cz/.../...
seznamzpravy.cz/.../...
denikn.cz/.../...
neviditelnypes.lidovky.cz/.../...
Jsou zjevně k smíchu každému, kdo o justici aspoň trochu něco ví...
Hlavně, že sami říkají, že z nějakého důvodu nám tu vládnou motovidla...
Tak pro ně, i když zatím nevládnou, to platí bez výjimky.
novinky.cz/.../...
___________________
Možná to být součást výuky... Názorná ukázka, jak má vypadat klient při odchodu od právníka, natož od soudu...
www.forum24.cz/.../