Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Od jednoho z našich sledovatelů jsme následně obdrželi obsáhlý právní komentář, včetně posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci - totiž že každý, kdo vědomě lže státním orgánům, se dopouští trestného činu.
U fízla navíc dvojnásobného, to je beze vší diskuse.

Je neoddiskutovatelnou skutečností, že od spolehlivosti státních orgánů a jejich zaměstnanců všechno začíná - i končí. S prolhanými fízly se nikam nedostaneme a budeme vždycky jen banánovou republikou, kterou si každý za pár šušňů koupí.

Dokud tam bude takový hovado jako je Rakušan, tak si z něj, i z fízlů všichni budou dělat akorát srandu a fízli jsou zadarmo drazí.

Pro státní orgány - a VŠECHNY jejich zaměstnance MUSÍ NUTNĚ PLATIT NULOVÁ TOLERANCE, pokud jde o lež nebo podvod. Kdo je při něčem podobném přistižen, prostě BEZ DISKUSÍ NA HODINU LETÍ - bez výsluh, bez čehokoliv - a ještě bude rád, když ho nezavřou. Jinak to prostě nejde.

Fízli jsou od toho fízli, aby byli stoprocentně spolehliví a dalo se jim věřit. Kdo to nesplňuje - byť i ve vypjatých situacích - nemá tam prostě co dělat, včetně VŠECH svých nadřízených, kteří mu to trpí.

A teď už onen právní ROZBOR :

_________________

Dobrý den,

Váš aktuální článek - to je naprostá klasika, opakovaně jsem zažil, že i v procesním postavení svědka policisté lžou, jak když tiskne - zrovna zítra má jeden v Ostravě soud a měla by mu být opakovaná podmínka již proměněna na nepodmíněný trest.

Ale proč o tom píšu.

Dle mého vnímání právní teorie se dopouští protiprávního jednání (trestného jednání) každý, kdo jakémukoli orgány veřejné moci úmyslně sděluje nepravdy. Zažil jsem například mnoho žalob, kdy žalobce uplatňuje výslovně vylhanou pohledávku či žalobu staví na zcela vylhaném skutkovém tvrzení. Nikdy jsem nebyl úspěšný v tom, že by takové jednání bylo trestně stíháno, až aktuálně se mi to podařilo, kdy je vedeno trestní řízení z důvodu, že uvedl žalobce soud v omyl.

Především ale aktuálně problematiku vyložil Nejvyšší soud, a to celé trestní kolegium - je to jistě využitelné pro mnoho Vašich kauz.

V mém textu hovořím o policii a soudu, jakožto orgánu, který lze uvést v omyl, ale Nejvyšší soud jasně vyložil, že je tím myšlen jakýkoli orgán veřejné moci a výslovně uvedl, že je tím myšlen i správní orgán.

Jednak poškozeným je v daném případě tento orgán veřejné moci a dále se tento podvedený orgán veřejné moci stává prakticky nástrojem páchání trestné činnosti pachatele, neboť pachatel může dosáhnout vydání rozhodnutí, které ukládá nějakou povinnost jiné osobě.

Věřím, že již víte, jak s tímto skutečně právním skvostem (to myslím zcela vážně bez ironie, neboť se tak potvrzují mé právní názory, které byly mnoho let odmítány) naložit.


[1] Zásadní právní otázkou v dané věci je, zda je možnost vyvodit trestní odpovědnost pachatele, pokud tento uvádí v omyl civilní soud a případně i policejní orgán, například pokud pachatel postaví civilní žalobu na zcela lživě vykonstruovaném tvrzení, apod. V textu níže je tedy hovořeno o soudu (byla převzata argumentace Nejvyššího soudu), ale je tím pádem myšlen i policejní orgán, neboť Nejvyšší soud jasně uvedl, že v omyl je možno uvést prakticky jakýkoli orgán veřejné moci, tj. soud, správní orgán, notáře, soudního komisaře, policejní orgán, apod.



[2] Již dříve oznamovatel uváděl, že Nejvyšší soud vyložil tuto problematiku tak, že takové jednání je trestné – srov. - usnesení č. j. 5 Tdo 753/2023-1491 ze dne 27. 09. 2023, kdy Nejvyšší soud ČR podal výklad, že lze uvést v omyl i soud, a to konkrétně i civilní soud, tj. že je trestné, pokud účastník civilního řízení uvádí soud v omyl.



[3] Rovněž v usnesení Nejvyššího soudu ČR – č. j. 5 Tdo 481/2023-1839 se NS vyjádřil takto: Skutečnost, že by soud nebylo možné uvést v omyl, tedy nevyplývá ani z historického výkladu, ani ji nelze dovodit při mezinárodním srovnání. Uváděl-li pachatel záměrně v omyl soud, měl by se podle obecných zásad dopustit pokusu trestného činu podvodu na nezpůsobilém předmětu útoku, u něhož není vyloučena trestnost.



[4] Tento výklad Nejvyššího soudu v předmětné věci orgány činné v trestním řízení doposud ignorovaly, což je postup nesprávný a nezákonný. Co je naprosto zásadní, tak Nejvyšší soud výklad této otázky postoupil velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, který problematiku jasně vyložil ve svém usnesení č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848 ze dne 19. 03. 2024



[5] Dle NS: … To platí pochopitelně za předpokladu, že bude vůbec připuštěn názor, že podvodným jednáním pachatele lze uvést v omyl soud.Jinými slovy jde o případ tzv. procesního podvodu (tzv. Prozessbetrug), který je speciálním případem tzv. trojstranného podvodu (tzv. Dreiecksbetrug), jak jsou prezentovány i v zahraniční nauce (viz k tomu níže). Při tomto typu podvodného jednání se v omyl neuvádí osoba, jež má provést majetkovou dispozici. Při takové konstelaci podvodu je vlastně mýlící se osoba (při tzv. procesním podvodu soudce či soud) pouhým živým nástrojem klamajícího pachatele (zvýhodněné strany sporu), disponuje přitom nárokem poškozené strany sporu, jež je pak nucena pravomocným a vykonatelným rozhodnutím k plnění, na které pachatel nemá (podle hmotného práva) nárok (anebo případně naopak v důsledku omylu dojde k nedůvodnému zamítnutí nároku, který je jinak oprávněný). (bod 40. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[6] Po přezkoumání předložené věci se velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu přiklonil k názoru senátu č. 5, že je nadále neudržitelný názor vycházející z rozhodnutí č. 24/2006 Sb. rozh. tr., že je nemožné soud uvést v omyl. (bod 40. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[7] Bylo by zcela nelogické, aby jeden orgán státu (správní orgán) v řadě bylo možné uvést v omyl a jeho prostřednictvím dokonat trestný čin podvodu, zatímco jiný orgán státu (soud) by nebylo možno uvést v omyl a jeho prostřednictvím spáchat trestný čin. (bod 70. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[8] Dalším argumentem, na kterém stojí závěr o nemožnosti uvést soud v omyl v odůvodnění rozhodnutí č. 24/2006 Sb. rozh. tr., je tvrzení, že by byl v opačném případě podezřelý ze spáchání trestného činu podvodu každý účastník civilního řízení sporného, který by neunesl tzv. břemeno tvrzení. Taková „výkladová alternativa“ by pak měla být v rozporu se základním právem účastníků vyjadřovat se v soudním řízení ke všem navrhovaným důkazům, provedení důkazů navrhovat a svobodně právně argumentovat ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Navazuje se přitom na pojednání o tom, že sporné řízení civilní je ovládáno zásadou projednací (ve smyslu § 120 o. s. ř.), strany mají možnost před ním uplatňovat své verze a lživým tvrzením se bránit, nicméně ani tak nebyla opuštěna zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 153 odst. 1, § 132, § 120 odst. 3 o. s. ř.). (bod 71. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[9] Ani tato značně zjednodušená argumentace podle přesvědčení Nejvyššího soudu nemůže obstát. Předně je třeba uvést, že obecný závěr, že soud nelze uvést v omyl, byl učiněn na základě argumentace týkající se základních principů, jimiž je ovládáno toliko civilní řízení sporné, pominuty zůstaly především principy řízení nesporného, jakož i principy platné ve správním soudnictví. Kromě toho ovšem nelze souhlasit ani s úvahami založenými na principech, jimiž jsou ovládána civilní řízení sporná, jak bude rozvedeno dále. K základním principům civilního procesu je obecně možno odkázat z odborné literatury např. na WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 75 a násl. (bod 72. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[10] Z výše uvedeného lze uzavřít, že procesní instituty povinnost tvrzení a povinnost důkazní, resp. břemeno tvrzení a břemeno důkazní, nijak nesouvisejí s tím, zda v civilním sporu došlo k lstivému oklamání soudu či nikoli, popř. zda se o to účastník řízení pokusil, ani případný závěr civilního soudu o tzv. unesení či neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního nijak neindikuje možný závěr, zda byl či nebyl soud uváděn v omyl, využíván jeho omyl či mu byly či nebyly zamlčovány podstatné skutečnosti. Ani v tomto ohledu tak nelze dát za pravdu argumentu, jímž byl v rozhodnutí č. 24/2006 Sb. rozh. tr. též odůvodněn názor, že soud nelze uvést v omyl (tj. že by v každé věci, v níž by žalobce neunesl břemeno tvrzení, vznikalo podezření z trestného činu podvodu). (bod 83. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[11] Kromě toho lze upozornit i na další nedůslednost při uplatňování názoru, že soud nelze uvést v omyl. Z toho se totiž obecně vyvozovalo, že tím pádem se uváděním soudu v omyl vůbec není možno dopustit trestného činu podvodu. Vyvození takového důsledku ovšem vůbec nekonvenuje obvyklé aplikační praxi založené na řádném užití pravidel plynoucích přímo z textu trestního zákoníku, jakož i z poznatků nauky o formách trestné činnosti (a to jejích vývojových stadií). Pachatel, který by nevěděl, že soud uvést v omyl nelze, přesto by se jej snažil obelhat, by se při aplikaci výchozích pravidel musel dopustit tzv. nezpůsobilého pokusu, protože by svůj čin směřoval proti nezpůsobilému předmětu útoku, budeme-li s ohledem na trojstrannost tohoto typu podvodu jej též považovat za předmět útoku (podobně jako je tomu např. u pokusu vraždy při střelbě do mrtvého, o němž se pachatel mylně domnívá, že žije), anebo tzv. nezpůsobilým prostředkem, pokud by soud nebyl považován za předmět útoku lstivého jednání, ale (správněji) za prostředek, tj. nástroj, který není způsobilý k oklamání (podobně jako je tomu např. u pokusu vraždy užitím nefunkční zbraně ke střelbě na člověka). Ostatně s takovými možnostmi nezpůsobilých pokusů, a to dokonce i přímo trestného činu podvodu, v jiných případech počítala i aplikační praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1220/2003, které bylo uveřejněno pod č. T 667. v sešitě 3 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004). Obecně k tzv. nezpůsobilému pokusu lze odkázat například na tato díla – SOLNAŘ, V. Systém československého trestního práva: Základy trestní odpovědnosti. Praha: Academia, 1972, s. 266; ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 487 a násl.; KUČERA, P. Nezpůsobilý pokus. Pokus nezpůsobilého subjektu. Trestněprávní revue, 2008, č. 5, s. 144 až 149. Nelogičnost závěru, že soud nelze uvést v omyl, by se pak projevila i v případě, že by byla nastíněná konstelace dovedena do důsledků. Nelogičnost závěru, že soud nelze uvést v omyl, by se pak projevila i v případě, že by byla nastíněná konstelace dovedena do důsledků. Při snaze uvést soud v omyl a jeho prostřednictvím se domoci neoprávněného majetkového prospěchu by tedy šlo o tzv. nezpůsobilý pokus, ovšem tento pokus by byl nezpůsobilý jen potud, pokud by soud lstivému jednání (zejména uvedení v omyl) odolal. Kdyby však soud podlehl klamání pachatele, stěží by bylo možno zmíněný pokus označit za nezpůsobilý (ať již by byla upřednostněna alternativa nezpůsobilého předmětu útoku nebo nezpůsobilého prostředku), když by jeho prostřednictvím další osoby dosáhly neoprávněného prospěchu ke škodě jiného. Lze tak uzavřít, že i při takové dedukci vede názor, že soud nelze uvést v omyl, k neudržitelným důsledkům (argumentum ad absurdum). (bod 86. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[12] Tímto rozhodnutím však došlo k prolomení uvedeného názoru, který takto obecně nemůže platit, soud není možno vyloučit z okruhu subjektů, jež je možno uvést v omyl. (bod 90. NS č. j. 15 Tdo 960/2023 – 1848).



[13] Z daného tedy vyplývá, že oznamovatelem dlouhodobě tvrzený a zastávaný názor ohledně nutné kvalifikace takového jednání, jakožto jednání trestného, je názor správný, který je plně v souladu s výkladem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, a proto by věc měla být nově kvalifikována i dle ustanovení § 209 TrZ – podvod.

pk

Platy fízlů

Tak koukám, že řadový fízl v 50 letech - 43 tisíc čistého měsíčně a 30 tisíc měsíčně výsluhy - víc než mnohý VŠ:

nymbursky.denik.cz/.../...

Kdy fízlům ty výsluhy konečně seberou, miliardy to stojí zbytečně. LN

nymbursky.denik.cz/.../...

Fizl breci do denicku ze ma malo penez slzicku jsem jako obet jejich zlocinu bez moznosti diky jejich opakovanym utokum si vydelat byt korunu zamacknul...

zdarsky.denik.cz/.../...

70 tisíc je jim málo ?? Z toho mohou tak "sotva vyžít ?"

A co by tak ještě nechtěly, prasata jedny líný ???

______________


Z platu se vyžít dá, ale na vyskakování to není, shodují se čeští policisté
______________

A co by potom na vyskakování bylo ??? 100 tisíc na ruku ? Za flákání ?

Stop poplatkům. Za TV :

stoppoplatkum.cz/

cajti :


Nevím jestli k vám dorazilo...
_______________

Policisté budou minimálně týden protestovat před Úřadem vlády - Novinky

Pošlete to vaší hlavě vepřové, kolik mohli mít jen od vás na daních, kdyby jste mohl pracovat..

Ten už bude mít asi tiky.... Ku.

___________

Nad tím jsem taky uvažoval - no několik milionů za těch 20 let jistě.

Zabít žáka v sebeobraně není trestný čin :

blog.idnes.cz/.../...