Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Vítězství nad státem - je vždycky jenom Pyrrhovo...

Details

Created: Tuesday, 12 November 2024 18:20

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1360

Jeden malý příklad, jak lze "vyhrát" nad státem. Uvedený zde proto, že výmluvně ilustruje prohnilost celého systému, lajdáctví a nekvalifikovanost stovek zaměstnanců státu - a další stovky nepotrestaných zodpovědných. 

 Dva a půl roku od vzniku nároku - a rok a půl od jeho potvrzení soudem - konečně přišel vysouzený nedoplatek z Úřadu práce... 

Pochopitelně naprosto holý, bez úroků, bez nákladů - v podstatě jako výsměch vyhrané žalobě a soudně potvrzenému nároku. Tak vypadá "vítězství nad státem". S jasným poselstvím : Jsme sice úplně blbí, nekvalifikovaní, líní, sprostí v jednání i myšlenkách - ale mocní. Tak se s námi nesuďte, v tom nejlepším případě dopadnete takhle : 

O co šlo... 

O smlouvu mezi Úřadem práce a obcí, kde jsem měl vykonávat veřejně prospěšné práce, abych měl nárok na vyšší životní minimum. Smlouva už nějakým rokem běžela, k celkové spokojenosti obou stran - tedy obce, i mojí - Úřad práce měl jedinou starost - dohlížet na ni. A starat se, aby fungovala, pokud si to obě strany přejí a plní ji. 

Obě strany ji plnily -  a byly s ní - v rámci možností - spokojeny. Jediné, co nefungovalo, byl - Úřad práce. K tomu zřízený. Pověřený státem, aby se staral o nezaměstnané, zvláště pak o ty, co opravdu chtějí pracovat, a ne se jenom válet doma. 

Jedinou starostí Úřadu práce bylo, pokud smlouva končí - tak ji včas oživit, tedy oběhnout obec, poptat se, co a jak a zda je zájem na jejím prodloužení, pokud ano, tak to taky včas udělat. 

Zájem byl, jediné, co nefungovalo, byl - zase Úřad práce. A ještě se jeho pracovnice hrozně divily, že by něco takového měly dělat. Že jim to nikdo neuložil, ani neřekl. Že to plyne už ze samotné definice poslání Úřadu - to byla na ně příliš vysoká matematika. 

Stejně jako se ukázala být nad možnosti jejich chápání - poměrně základní právní poučka a zásada - totiž že smlouva trvá, dokud ji obě strany plní, bez ohledu na její písemné potvrzení či prodloužení. 

A tak to bylo přesně i tady. Strany plnily, o smlouvu se nestaraly, o tu se měl starat Úřad práce. Nestaral - a probral se až  měsíc poté, co smlouva - ta písemná - skončila. 

Jenže - strany plnily, obec práci přidělovala, já ji vykonával - a jaký to byl šok pro celý Úřad práce, když jsem jim sdělil - právě výše nadepsanou pravdu - totiž že smlouva trvá, pokud ji strany plní, a to i po jejím písemném vypršení. 

Výsledkem bylo - když se Úřad práce konečně probudil ze spánku a zjistil, že smlouva - ta na papíře - skončila - že mi přestal vyplácet zvýšenou podporu - právě s odůvodněním, že smlouva skončila. 

To, že práce odvedena byla - je nezajímalo, tedy ani to, že bych pracoval měsíc zadarmo, resp. bez nároku na cokoliv - a že je takové jednání - natož od státního orgánu - minimálně nemravné a zavrženíhodné, v podstatě podvod (někomu něco slíbit, ten v tomto domnění plní, pak nic nedostane). 

To, že smlouva pokračuje dál - je nezajímalo rovněž - to je prý jenom "můj názor" - jak jinak, že ?? 

No, takže nezbylo - než to dát k soudu. 

Kupodivu, ten jsem po nějakém čase vyhrál - a to i bez nařízení jednání - popřít tuto základní právní poučku, známou i běžným školákům, se krajský soud neodvážil, a to ani tehdy, když šlo o nárok můj. 

No - "vyhrál"... Soud mi sice dal zapravdu, současně ale konstatoval - co dělá lidem běžně, když mají porazit státní orgán - totiž žádné náklady se mi nepřiznávají, neboť jsem prý žádné neměl - žaloba se asi napsala sama, sama doputovala na soud, sama se podala do podatelny, moje právní úsilí samozřejmě nestojí už vůbec nic, ba ani tu náhradu času ne (zatímco pokud naprosto totéž odvede právník, na desetitisících se nezastaví...). 

Pokud by to bylo opačně - a stát žaloval mě - už by tam skákaly pokuty, penále, sankce, úroky, i ty sankční, až by se hory zelenaly, pak náklady exekuce - z dlužných 3 tisíc by dávno bylo aspoŇ sto - takhle, protože dluží stát - tak jsou to pořád jenom ty tři, a to i po třech letech... 

Vzhledem k tomu, že ve svém posledním usnesení už Úřad práce poměrně jasně shrnuje, jak to bylo - ušetřil mi práci, nemusím to dělat já. 

Ale všimněte si té úžasné rychlosti : Rok a půl jenom od toho, než soud o nároku rozhodnul - k tomu, aby se spis vrátil tomu, kdo to má všechno udělat - totiž Úřadu práce v Nymburce. 

ROK A PŮL !!! Od vzniku nároku pak dva a půl roku. Závratná rychlost. 

Zkuste s takovouto prodlevou nezaplatit daně, nebo zdravotní či sociální pojištění - a uvidíte. Z těch sankcí se pak jenom prohnete. A sotva kdy vyhrabete. 

Viníci - samozřejmě - žádní nejsou, vždyť se vlastně nic nestalo, jestli mi ty tři tisíce vyplatili teď - nebo před třemi roky - není jim to jedno ?? 

Přitom : Pochybení naprosto konkrétních osob jsou zde zcela evidentní a snadno dohledatelná, i prokazatelná. 

Že nic neví běžná úřednice Úřadu práce - bych ještě skousnul. Ale vědět to má. Stejně jako to, že se má starat o nezaměstnané, zvláště pokud ti chtějí pracovat. 

Ale že má nad sebou ředitele, který nikdy žádná pochybení nezjišťuje a všechno je v nejlepším pořádku, zejména tehdy, když vůbec není - tak to už není jedno, toho vola tam někdo nainstaloval a někdo za něj nese odpovědnost. 

To by totiž ředitel Úřadu práce musel být nějakou hodnověrnou a vzdělanou osobností, a ne poskokem, který se ještě před několika lety živil doplňováním automatů na kafe po nádražích. 

Krom toho : Úřad práce - samozřejmě - má svou právničku. Ta je placená za co ?? Za to, aby nic nevěděla ?? Ani ty nejzákladnější věci ne ?? 

A když už pominu Úřad práce v takové díře jako je Nymburk, mimochodem široko daleko vyhlášený svými naschvály a neprofesionalitou - tak co ministerstvo, kam ta odvolání všechna směřovala ??

Ministerstvo už nemá jenom právničku, to jich má celý odbor - a k čemu ?? K hovnu, že ?

Jenom na základě tohoto případu by je správně měli všechny vyhodit, minimálně pak ty, co jsou pod tím podepsaní. 

Roční a půltá prodleva od rozhodnutí soudu k vrácení spisu na ÚP a k novému rozhodnutí - rovněž nemá ani obdoby, ani omluvy. 

Prostě - chlív a bordel. 

TAHLE  vypadá státní aparát. Tak, že jeden nezaměstnaný, dokonce dlouhodobě nezaměstnaný, má v konečném důsledku vyšší právní úroveň, znalosti a vědomosti, nežli celý, bohatě placený státní aparát.

Přitom - správně by měl ten Úřad vypadat tak, že by se to vůbec nemohlo stát, a když už by byla tak nevzdělaná běžná pracovnice, rychle by to napravil její nadřízený, nejpozději pak ředitel. A ne že "je to můj názor" - a Úřad bude dál setrvávat v evidentním bludu, později pak už rovnou naschválu. 

Proč o tom píšu ? 

Mimo jiné proto, aby byla vidět ta "rovnost před zákonem". Mimo jiné proto, že mi chtějí zabavovat celý majetek - kvůli "dluhům", které mají stejný podklad, jako zde ty, co vůbec nevznikly - tedy "náklady řízení", natož pak úroky z nich. 

Aby bylo vidět, že pokud by se tentýž metr co na občana uplatnil na stát a jeho zaměstnance, z dluhů a exekucí by nikdy nevylezli. 

A pak ještě budou mít tu drzost se nad vám ofrňovat... 

_____________________________

_____________________________ 

 Když vyhrajete Vy...

_________________________

_________________________

 MPSV : Don´t get loosers...

___________________________

___________________________