Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Šott po 12-ti letech: Horký brambor honem dál...

Details

Created: Tuesday, 02 December 2025 19:55

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 298

Soudce Jan Šott je dnes známý především z případu projednávání Babišovy zpronevěry dotací, tedy dotačního podvodu. Jen čtenáři našich stránek - a členové sdružení - vědí, že nám byl znám už o dobrých 10 let dřív. Zasáhnul tehdy - jako ještě mladý soudce na Praze 5 - do případu údajného pohrdání Bláznou. Připomeňme si jej... 

Na konci roku 2013 byla již dobře známa nemalá justiční blamáž, kterou mám dodnes v trestním rejstříku a která se nazývá "Útok na veřejného činitele - justiční stráži na Míčánkách". Ve skutečnosti útočila justiční stráž na nás, především pak na mě osobně - protože o mě šlo až v první řadě... Také, jakmile mě povalili na zem, všechno ostatní je přestalo zajímat. 

Dobře se tehdy vědělo, jak co bylo a kdo na koho útočil - přesto pražská justice měla za to, že nadešel její čas - a že teď si konečně vyřídí účty nejen se mnou, ale i s celým nepohodlným sdružením, které jí tak dlouho nebojácně pije krev, na což zjevně nebyla zvyklá. 

Na základě zjevně vykonstruovaného obvinění, účelově přiděleného největšímu justičnímu psychopatovi té doby - soudci Bláznovi, tehdy z Prahy 10 - dnes na Praze 1 (to je ten, co soudil býv. premiéra Nečase) - a především pak na základě jeho doslova teroristického postupu, který mu do té doby beztrestně procházel, skončil tentokrát Blázna před kárným senátem, a to jedině díky tomu, že na Nejvyšším soudě seděla coby jeho předsedkyně docela normální ženská, nezapadající - nebo odmítající zapadat - do justiční mafie - Iva Brožová. A pro tu, když se s případem podrobně seznámila, to bylo tak silné kafe - že podala na Bláznu kárnou žalobu. Kde mu dokonce navrhla rovnou zproštění funkce. 

Byl to samozřejmě jediný správný a logický postup - ovšem pražskou justiční mafii doslova šokoval. Co kdyby - podle téhož vzorce - skončili před kárným senátem i oni ?? Nebyli sice takoví sadističtí magoři jako Blázna, ale princip vzájemné soudržnosti zachovávali stejný. Stejně jako vzájemnou beztrestnost za sebevětší prasárny. 

Jejich síla se, včetně toho, kdo skutečně stojí za Bláznou, měla právě v tomto kárném řízení rychle ukázat. Bláznu sice ochránili, kárný senát ho nakonec 2x zprostil,  ale celý systém si trhnul takovou ostudu, že napříště už nehodlal nic pododobného riskovat. Od Blázny se nakonec - jak to bývá, když je vážný průšvih -  všichni distancovali, uklidili ho na Prahu 1, kde se soudí hlavně ožralí cizinci - a ti ho samozřejmě neznali a nikdy znát nebudou - ale o to větší měl systém vztek. Nebývá zvykem, aby se za sprostého obžalovaného postavila předsedkyně Nejvyššího soudu, nebývá ani zvykem, aby předsedkyně Nejvyššího soudu navrhovala kárné řízení neznámému soudci z jiného města, z prvostupňového soudu, se kterým jinak nemá nic společného. 

To je prostě úlet na první pohled. 

Tak - tolik pro připomenutí. 

Skončil jsem u toho, že pražská justice dostala nemalý vztek. A tak, protože "jejich člověk" byl pokořen a ponížen - navíc prostým smrtelníkem - se chtěli honem soudit znovu, dát to tomu drzounovi vyžrat, jak se dá - aby ho přešla chuť napříště informovat vedení Nejvyššího soudu o tom, co se děje kdesi dole. 

Největší vztek měli pochopitelně na Praze 10, kde se to celé odehrávalo - a tam také vyrobili obžalobu pro "pohrdání soudem", postavenou na mém chování k Bláznovi v průběhu jednotlivých hlavních líčení. Tedy za to, že jsem odmítal povstat, když k tomu vybízal, oslovoval ho "Blázno", a nakonec odešel z jednání, aniž si vyslechl jeho skvělý rozsudek, když předtím jsem vyzval přítomnou početnou  veřejnost, aby sama rozhodla, na základě toho, co viděla, o mé vině či nevině. Vlastně - jedna velká, improvizovaná porota. Vásledek byl jednoznačný - NEVINEN. Mně bohatě stačil. A Bláznu jsem pak nechal předčítat ty jeho zplodiny do prázdné místnosti. Byl vzteky bez sebe. A nejen on.  

A tak rychle byla nová obžaloba na světě - pro pohrdání soudem, tedy Bláznou, samozřejmě. Teď ještě k ní najít soudce, který ji bude soudit. 

No - a právě to se ukázalo jako nebetyčný problém. 

Dobrovolníci se jaksi žádní nehlásili, ba dokonce ani když byli určeni - namísto předvolání zločince před soud začali zbaběle hledat důvody, jak se rychle vyloučit. 

Stateční ochránci zákona najednou jaksi neměli odvahu riskovat kárné řízení a konflikt s předsedkyní Nejvyššího soudu... 

A tak se postupně vyloučil celý soud pro Prahu 10, následoval celý soud pro Prahu 3 - soudce po soudci, jeden za druhým, dodnes schraňuji jejich vylučovací usnesení jako cenný pomník padlých  - všichni se najednou cítioli hrozně podjatí - a když vyloučili i posledního soudce na Praze 3, hodili to přes řeku, kde se mnou ještě nebyly tak bohaté zkušenosti - tedy na Prahu 5. A tam narazili právě na Šotta. 

A ten to už bez obalů zformuloval : Nikdo z nás to soudit nebude, dobře víme, že mu vyšší soudní instance dávají pravidelně zapravdu, nikdo z nás si pálit prsty pro cizí blbost nechce a nebude. To byl asi stručný obsah jeho sdělení. Ostatně, dohledal jsem ho - a tak ho přikládám, pro ilustraci. K počtení. Stojí za to. 

A proč to všechno ?? 

Protože uplynulo 12 let - a justici otrnulo. Mnozí odešli, mnozí se vyměnili - a už nepamatují tu ostudu, jaká to tehdy byla. Především pak cucák ze Spálenky, který tehdy ještě běhal s kyblíčkem po pískovišti, dnešní ochránce spravedlnosti na Městském soudě, místopředseda trestního úseku, nějaký Roubíček. To je ten, co si celý tenhle případ vymyslel - a zinscenoval. 

Firma Kohn a Roubíček nabyla přesvědčení...

Jen namísto Blázny figuruje další evidentní  význačná soudní psychopatka, totiž Denemarková, z téhož soudu. 

A věc se dostala - světe, div se - zase Šottovi. Tentokrát už jednomu z nejprestižnějších soudců Městského soudu - jinak by ho jistě nenasadili na Bureše. Teď měl zmáknout i mě. Asi jsem už postoupil - v rámci obžalovaných -  do první ligy... 

A opět - jako tehdy - protože mu nechybí ani přirozená inteligence, ani právní cit - vydal následující usnesení : Stručně shrnuto : Trhněte si nohou, co bysme si pálili prsty my - hodíme to opět přes Vltavu, ať si tam s ním poradí, mají bohatší zkušenosti než my tady. 

Akorát - že z louže pod okap... 

Tam, tedy na Krajském soudě - kromě mladých cucáků, kteří zjevně ještě netuší, která bije - se povylučovala dobrá půlka trestní justice - takže ani tam to nebude tak jednoduché a jednoznačné. O to ale slibnější budoucí divadlo.  

Ale - na to si počkáme v dalším vývoji. 

A teď už - obě předmětná usnesení.  

Jedno - to druhé - 12 let, skoro přesně na den, staré - to první - ještě na něm ani pomyslný inkoust nezaschnul... 

Mají téhož autora : Soudce Jana Šotta... 

Není jistě bez zajímavosti připomenout, že ve stejné věci už totiž jednou Vrchní soud rozhodoval, protože tentýž nápad měla i soudkyně na Praze 2, o kterou tu jde - Daniela Reifová

 Daniela Reifová - není podjatá. Vůbec -

taky to nechtěla soudit. Vrchní soud jí sdělil - v rozporu s platnou judikaturou - že musí. Asi nechtěli případ městské psychopatky vynášet někam na venkov. To tak - aby ještě i tam věděli, kdo může na Městském soudě v Praze soudit... 

______________________

______________________

________

_____________

_______________________________

_______________________________

A pro srovnání - dnes již ono historické, 12 let staré usnesení - se skoro identickým obsahem : Trhněte si nohou, nechceme s tím nic mít...  Najděte si jiné (pitomce), kteří se nechají ztrapňovat před veřejností... 

Jediný správný a legitimní postoj. Zodpovědného a zákona znalého soudce. 

________________

_________

_____________

____________

_______________________

_______________________

__________________________

__________________________