VideoarchivPetr Pithart : Tříska v oku bratrově
- Details
- Created: Friday, 09 January 2026 20:46
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 59
Nechtěl jsem, ale nedá mi to. Na Vltavě v současnosti, před půlnocí nebo před polednem, vypráví Petr Pithart svůj živočichopis - a protože ho znám, nemohu utajit svůj podiv.
Jak to říká biblické přirovnání ? Třísku v oku bratrově vidíš - a trám ve vlastním nevidíš ??
Životopis byl natočen - pro rozhlas - v r. 2014 - a podle jeho obsahu by člověk nutně musel soudit, že Petr Pithart je odvaha sama, přímo vzorem nebojácné statečnosti, i za těch nejkrajnějších podmínek. Neuteče, ani když do davu na Václaváku vjedou policejní transportéry, vede studentské hnutí... Kritizuje tehdejší představitele za zbabělost a bezkoncepčnost...
Že si prostě žádnou nespravedlnost nenechá mlčky líbit, a zejména pak když jde o národní zájmy nebo veřejné blaho, nebo tak něco...
Tak třeba konstatoval, že se stydí za to, jak se v 60. - a ještě dřív, v 50. - letech zajímal o poezii, a ne třeba o to, kam mizí někteří ruští básníci či jejich příbuzní nebo i příbuzní pronásledovaných lidí z jeho okolí, které znal - a že se všichni, i on, měli víc ptát - co se s nimi stalo, proč nemohou pracovat, nebo někdy ani žít tam, kde chtěli a kde je znali - a že se za to dnes stydí.
Došel k roku 1968 - a jeho radikální odsouzení zbabělosti tehdejších představitelů, s Dubčekem v čele, by dávalo tušit, že jen souhrou nešťastných náhod nestál v čele státu někdo tak statečný jako je třeba Petr Pithart, tehdejší studentský vůdce a nebojácný rebel.
Opět bych mu to i věřil - kdybych ho osobně neznal.
Nic proti zatracení představitelů Pražského jara - pro zbabělost. Má ve všem pravdu. Byli zbabělí - a to tak, že ani neuměli za sebou prásknout dveřmi, když viděli, že prohráli - a jenom poslušně a zbaběle klesali z vyšších do stále nižších pozic, s jedinou snahou zachránit si kůži. Ostatně - typičtí aparátčíci. Aspoň bylo vidět, jaké lidi strana preferovala a umožňovala jim kariéru. Zbabělé, beztvaré, poslušné.
Dává jim za vinu veškerý ten mravní marasmus nastupující normalizace, že když lidé viděli, že ani čelným představitelům nestojí za to o svobodu či jiné ideály skutečně bojovat, že to vzdali jako nereálný sen několika bláznů, které neradno následovati.
Opět - nic proti tomu, ve všem má pravdu.
Člověk by ovšem řekl, že on sám by v podobné situaci byl vzorem nejen občanské, ale i státnické statečnosti a promyšleného vzdoru.
Tak to byl Petr Pithart - studenstký vůdce a rebel 60. let - a zejména roku 68-69. Bez faktické moci a bez oficiálního vlivu.
A teď - střih.
Chrudim 2010. Tedy už 20 let po Sametu.
Petr Pithart už není žádným rebelem, ani studentem, ani politickým vyvrhelem, je senátorem. A to - za Chrudim. Světe, div se.
Má vliv, i moc. Konečně, nedlouho předtím ukončil svoje působení coby předseda české vlády - dokud ta vláda byla ještě jednou ze tří (česká x slovenská x federální).
V Chrudimi žije studentka Jana. Studuje v Brně - a tam taky spáchá sebevraždu. Skokem z okna. Je to smutný případ. Kam až může vést neodbornost, laxnost a podjatost v opatrovnictví. Ostatně, to tím proslulo.
Má pohřeb.
Její příběh je asi takový, že proti své vůli byla svěřena do péče matky, ač ta k ní ten pravý mateřský cit neměla, dívka tíhla k otci, který ji měl opravdu rád.
Matka sice neoplývala citem, zato byla tamní městskou úřednicí. A to by tak hrálo, aby městská úřednice přišla o dítě - a neměla je v péči, že ?? Natož aby dítě svěřili otci - nějakému nevýznamnému dělníkovi... Co by na to řekli lidi ?? A co její kamarádky na Úřadě ?? No - to přeci nejde. Konečně - dává dítěti najíst ? Dává. Oblíká je ? Oblíká. A tak - jaképak copak - dítě přece patří matce, natož dcera - a šmytec..
No, jenže šmytec byl, bohužel, s dcerou. Ta, když pochopila, že se k otci sama nedostane a úřady ji vždy přinutí přejít k matce, něco jí velmi chybělo. Zní to nadneseně - ale - láska. Rodičovská láska.
A tak to šlo - od deseti k pěti - až milá dcera, s přechodem na vysokou školu do Brna, kde se přidaly ještě starosti studijní - to neunesla, za otcem nesměla - a tak skočila z okna.
A - byl pohřeb.
A teď jsme - nejen my, ale celá široká veřejnost - mohli vidět ten prohnilý mravní marasmus. Společnosti. Většinové, až na pár nepatrných výjimek.
Jak si totiž rodina matky přivlastnila dceru, tak si ji hodlala přivlastnit i po smrti. A jesltiže matka bránila ve styku dcery s otcem - patrně hlavně žárlila na lásku dcery k otci, kterou jí ona neprojevovala - tak se rozhodla bránit i ve všem, co ze strany otce pocházelo, včetně celého pohřbu, smutečních květin, atd.
Otec na pohřeb prostě pozván nejen nebyl, ale dokonce se matka snažila pohřeb utajit a když se jí to nepovedlo, najala si agenturu na to, aby otce a jeho známé z pohřbu vyhazovala. Tedy - z kostela. Na hřbitově.
Nevím, komu může připadat takové chování normální nebo i jen omluvitelné.
A divili byste se - co jich bylo !! Kompletně - celá tehdy oficiální Chrudim. Od soudu, přes městský úřad, po kompletně celou fízlárnu. To tedy pokud jde o svět světský. STejně tak ale kompletně selhala katolická církev, jíž ten kostel patřil.
Když jsme se potom na pohřeb - s otcem - dostavili, a zůstali stát před zavřenými dveřmi kostela, které hlídala ochranka - požádali jsme policii, (jíž byl plný hřbitov, byť se většinou neukazovala v uniformách), aby nám ten vstup umožnila. A nebyl to zdaleka jenom otec, se svými příbuznými, ale třeba i její spolužáci ze školy, prostě všichni, co ji znali, chtěli se s ní rozloučit - a nedostali pozvánku. Protože jedině na pozvánku se do kostela mohlo.
Policie nám sdělila, že důvod k zásahu nevidí - a dál se nečinně promenovala po hřbitově, natáčela si nás - a jinak nedělala nic. Fungovala vlastně stejně jako ta placená soukromá ochranka.
Komu tohle všechno přijde normální, měl by se nad sebou zamyslit.
Nám to normální nepřišlo - a když jsme vyčerpali všechny možnosti a všechny odpovědné funkcionáře - a nikdo s tím nechtěl nic mít - vzpomněli jsme si, že tady vlastně máme jednoho statečného disidenta, který by se přece neměl bát pomoci.
Ba dokonce bych řekl, že to bylo jeho prací, ne-li přímo povinností. Morální tedy zcela jistě.
Tak jsem panu Pithartovi, tehdejšímu senátorovi za Chrudim, napsal. Ostatně, reportáž z pohřbu byla bohatě zachycena na našich tehdejších stránkách, mohl si to snadno pročíst, kdo chtěl.
A - dostal jsem i odpověď. V tom duchu.,že "si nechal celou věc prošetřit" - a žádné pochybení nebylo shledáno.
Na větu, že si "někdo nechá něco prošetřit" už jsem poměrně dosti alergický. Z ní tak nějak - velkopansky. Krom toho - jaké prošetřování ?? Kdo chtěl vědět, věděl, byly toho plné naše stránky, ostatně i široká veřejnost v Chrudimi o tom hodně věděla.
"Prošetřovali" to samozřejmě ti, jichž se to týkalo především - fízlové. Bodejť by shledali pochybení, že ?? Na sobě samých...
Konečně, jestli mě něco opravdu zajímá - prošetřím si to sám. A nepošlu to vyšetřovat bandu lemplů, notabene takových, co to evidentně měli na svědomí.
No - takže takovouhle statečnost projevil pan senátor Pithart, v době, kdy mu VŮBEC NIC NEHROZILO, neměl se čeho bát - naopak, bych řekl, že objektivním vyšetřením a odsuzujícím stanoviskem - by sice asi vybočil z řady - ale rozhodně by získal nemálo bodů u veřejnosti. Neboť ta, vzdor letitému vymývání mozků, má pořád ještě zdravý základ natolik, aby věděla, že vyhazovat otce z pohřbu jeho dcery - je prostě zrůdnost, ničím neomluvitelná.
A pak si přečtu, že by pan Pithart chtěl soudit Beneše za vlastizradu - za to, že prijal Mnichov. Když on sám - evidentně selhal v daleko banálnější záležitosti.
Pak jsem pana Pitharta potkal ještě osobně - a to na pohřbu pana doktora Bakaláře, kterého kupodivu znal - a ctil - rovněž.
Vedlo to aspoň k tomu, že když mě krátce na to zavřeli - a to psychopat Blázna, na Míčánkách, za to, že nás při odchodu přepadla a zadržovala justiční stráž - tak pan senátor Pithart se vzepjal k tomu, že napsal záruku za propuštění z vazby, včetně podivu, za co jsem vlastně stíhán.
A to se jetě on, profesor na právnické fakultě, musel zeptat mého právníka, pana Kutěje, jak se taková záruka píše...
Řekl bych, že z jeho polistopadových činů - byl právě tenhle nejstatečnější.
Ovšem jeho role v Chrudimi - byla ubohá, plochá a zbabělá etuda... A obávám se, že pokud někdo takto selhal v takto zásadní, a současně nijak nebezpečné situaci, nemá morální právo kohokoliv jiného kritizovat s tím, že se ten nebo ten choval zbaběle, i když to je pravda.
Konečně, co jiného čekat od aparátčíků, že ??
Pokud jde o katolickou církev, která selhala úplně stejně jako fízlové, tam si myslím, že je to minimálně stejně ostudné jako u pana disidentského senátora.
Nevím, jaké jsou církevní tresty, ale já bych od kněze, který nezabránil vytěsnění otce z pohřbu dcery, ačkoliv mohl a měl, asi žádnou svátost nikdy nepřijal.
______________________
______________________
Reportáž z tehdejšího pohřbu na hřbitově v Chrudimi, u kaple sv. Kříže, se - vzácně - podařilo zachovat. Právě v těchto dnech to bude rovných 16 let...
____________________________
____________________________
ČRo Vltava - 1/2 hodiny před půlnocí...
Dobrý rozhovor je pro mě největší kulturní vymoženost. Poslechněte si Osudy Petra Pitharta | Vltava
_____________________
_____________________