Videoarchiv21.srpen : Měli to tehdy jednodušší
- Details
- Created: Friday, 21 August 2015 18:23
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 3905
Ač jsme si - dnes 47 let staré události - na stránkách připomněli již několikráte, i s o hledem na to, že jsme o staré stránky přišli, neuškodí si tuto historickou událost - spolu s ostatními - znovu i letos - připomenout.
Už proto, že řady pamětníků řídnou a přibývají další a další generace, které trauma, jež jsme zažili my na vlastní kůži, už tak nepociťují, znajíce ho jen z knížek a filmů.
Aktuálnost této vzpomínky pak vyvstává i se zdůrazněním toho, že současné Rusko se od tehdejší agrese distancuje stále méně hlasitě a zdá se, že dokonce nebude daleko doba, kdy se k ní začne - stejně jako za časů Brežněva - zase hrdě hlásit.
V nadpisu je uvedeno, že "to měli jednodušší.." - Kdo ?
No, přeci - ti, co ji přímo tehdy prožívali. Naši otcové a jejich generace. Naši předkové.
A v čem ?
Když v ničem jiném, tak alespoň v identifikaci nepřítele.
Měl cizí informy a hovořil jinou, byť rovněž slovanskou řečí.
Jejich pohrobci, které zde po svém 40-ti letém působení zanechali - a jsou jich celé rody a rodové klany - totiž dnes už hovoří česky, ale myšlení a snaha o bezohlednou nadvládu nad ostatními jim zůstaly nezměněny.
Prvním signálem o tom, kudy napříště povede hranice nepřátelství, byl už 21. srpen o rok později - tedy 1969. To už se na obou stranách barikády - a to tehdy v nepřeneseném, leč původním slova smyslu - hovořilo rovněž jenom česky.
O to jsou pak ta střetnutí smutnější a tragičtější.
Byl jsem dost dlouho ve Španělsku na to, abych viděl, jak se za tamější občanskou válku dodnes stydí většina společnosti - ať už jejich prarodiče stáli na kterékoliv z obou znepřátelených - a krutě bojujících - stran. Nechtějí na ni vzpomínat a nechtějí o ní nic slyšet. A už vůbec ne od cizinců. Berou to jako selhání celého národa, když se do sebe navzájem takhle pustili.
Nutno dodat - jak už to bývá - že obě tehdy bojující strany s významnou zahraniční podporou. Přesně těch, kteří pak stanuli sami proti sobě - a ve Španělsku si to jen zkoušeli. Naostro. Zbraně, velení, komunikační systémy - prostě všechno, co k válce patří.
Neměli bychom nikdy připustit, aby si to takhle cizí zkoušeli i na nás a u nás.
21. srpen je mementem ruské imperiální rozpínavosti, které jsme tehdy padli za oběť a které se tehdy říkalo "bratrská internacionální pomoc". Na té se, bohužel, dodnes nezměnilo vůbec nic. A bude to trvat celé generace, změní-li se kdy co. Být velký a diktovat svou vůli ostatním - je přece tak pohodlné !!
Historici dobře vědí, že co se stalo jednou, může se v budoucnu kdykoliv zopakovat.
To platí právě o 21. srpnu stále aktuálněji.
I proto bychom ho ze svých vzpomínek vypouštět určitě neměli.
_________________
_________________
http://technet.idnes.cz/co-
________________
V Liberci najely ruské tanky, přišedší z Polska a NDR, do podloubí, které pobořily. To spadlo na několik našich přihlížejících občanů. Další Češi po nich na uvítanou házeli kusy lešení a trubky z obestavěné radnice, což sovětské tanky ocenily dávkou z kulometu. V Liberci tak zahynulo - po Praze - nejvíce čs. občanů. Devět. Na jejich pohřeb museli Liberečané na dlouhá léta zapomenout, stejně jako na jejich pomníčky a hroby.
________________
Výročí nejen 21. srpna
Ale také 23. srpna - výročí zločineckého paktu Molotov-Ribbentropp.
K slovům polských historiků dlužno dodat, že to bylo nejen "IV. dělení Polska", nýbrž velmi závažná předehra II. světové války. Neboť: Začal by vůbec Hitler frontální útok na Polsko, kdyby jej neměl takto smluvně zajištěn? Nestojí za pozornost také sovětský tlak na dělení velmocenských sfér vlivu v Evropě? Což se stejnými zásadami, o jakých nám dává poučení vše, co po podpisu tohoto paktu následovalo, neřídí Putinovo Rusko v Čečensku, v r. 2008 v Gruzii a dnes na Ukrajině? Která země je na řadě zítra?
Nový prezident Polska Andrzej Duda se dnes domáhá vojenské přítomnosti USA v Polsku a Baltských zemích - proč asi?
Abychom si mohli odpovědět, pak dodejme další závažný fakt, jenž zůstává mimo naši povědomost, nicméně je stále více relevantní tou skutečností, že dnešní Německo kancléřky Merkelové, ženy s mírně řečeno neprůhlednou minulostí v NDR, jejíž rodiče, Kassnerovi, s malou Angelou odešli v r. 1954 z Hamburku (tedy Západu) do tzv. NDR, ze které tisíce lidé prchali před stalinským terorem opačným směrem, dnes vystupuje razantně proti dislokaci vojsk NATO v Polsku.
Jenže jakou reakci mělo zaujmout Polsko a baltské a skandinávské země, mající Rusko na svých hranicích?
Německo zpočátku vystupovalo proti hospodářským sankcím vůči Putinovu režimu. Podobně jako Francie, která ještě po napadení Ukrajiny hodlala dodat Rusku válečné lodě Mistral, vyrobené ve francouzských loděnicích. Byl to až tlak dalších zemí NATO, a také eskalace války na Ukrajině, co přinutilo představitele Německa i Francie se k sankcím proti Putinovu Rusku nakonec přidat. Co předcházelo, však je téma velice obsáhlé, a tak jedině aspoň jazyka německého znalým čtenářům lze doporučit knihy v Německu známého a autoritě publika se těšícího investigativního novináře Jürgena Rotha ...Koupě na Amazonu nepředstavuje nijak závratné sumy, viz http://www.amazon.de/
Po tomto quasi-geopolitickém exkursu se podívejme zpět do vlasti: Komu mohly vyhovět před pár lety organizované demonstrace proti radaru u nás? Komu může vyhovět tvrzení prezidenta Zemana o tom, že na Ukrajině prý jde o občanskou válku?
(Ano, především za okolností dlouhodobých postojů mnoha německých a francouzských elit, hlavně v EU, směřuje vývoj v NATO k motivu vytvořit v jeho rámci jakýsi "severní pakt", tj. USA, Kanada, Británie, Skandinávské a baltské země, a ....samozřejmě pod tímto zorným úhlem třeba shlížet i na vývoj politické scény v Polsku, kde se nyní rozhoduje, zda Polsko bude v srdci takového spojenectví, či nikoliv - zkrátka vývoj na Ukrajině pak rozdělil i současné vládnoucí elity Polska hodně zjednodušeně řečeno na ty pod vlivem Merkelové a ty pod vlivem podobným, jaký nám ukazuje prezident Zeman.
Bohu dík i tato situace nahrává demokratické konzervativní opozici). Jakkoliv dnes sice ještě leckdo může u nás namítnout, že představa, že by v případě nějaké účasti Ruska na vojenských akcích na polském území v rámci smlouvy NATO vstoupila do Polska ruská vojska, je projevem šílenství či nějakého psychotického stavu.
Jenže - což postup Ruska na Ukrajině, anebo dnes otevřené schvalování ruské agrese proti nám v ruských mediích dnes, ani takové možnosti nedává šanci? Především v takové situaci pak lze podat jednoduchou odpověď na otázku "qui bono" těm mediím u nás, která především se staví protiamericky, či vzbuzují dojem, že Polsko je americký satelit... A také na otázku, proč dnes konzervativní politická garnitura v Polsku, odstavená po letecké katastrofě polské prezidentského letadla u Smolenska 10.04.2010 (stále více vychází najevo, že to byl atentát), dnes i přes onu citelnou ztrátu sílí a staví za umístění vojsk NATO v Polsku, proč se staví za těsnější spojenectví ruskou expansí ohrožených zemích v rámci NATO? A hlavně proč také je naším národním a životním zájmem spojenectví všech zemí a národů, jejichž území se nachází v zeměpisné poloze mezi Ruskem a Německem. Uvědomí si to naši čelní politici, poslanci, senátoři? Uvědomí si, že působení živlů s pozadím, vyrostlým z komunismu a zejména z období 1968-1998 a jejich přímých nástupců, je neslučitelné nejen s demokracií, ale také s naší národní bezpečností? Já vím, že
stránky K 213 začínaly jako stránky na obranu rodiny...
Jenže dnes se stávají čím dál tím více nezávislým mediem, informujícím s předstihem o řadě jiných, zdánlivě nás nepálících, ale ve skutečnosti hodně palčivých záležitostí.
Freeeurope
________________
Comments
novinky.cz/.../...
novinky.cz/.../...
Připadá mi to jako vtip, jak jistý Vasil Vasiljevič vyhrál na všesvazové výstavě v Moskvě vrtulník.
Následně se zjistilo, že to nebylo v Moskvě, ale ve Volgogradu a že nevyhrál vrtulník, ale ukradli mu tam zimník.
J.K.
Mýtus o roku 1968 v Československu
tomaskrystlik.blogspot.cz/.../...
Osobně s jeho názorem nesouhlasím, zdá se příliš konspirativní, v duchu myšlenky, že všechno společenské dění řídí tajné služby, což je přinejmenším jejich zjevným přeceněním.
Přesto ho přinášíme, neboť údaje o umístění jaderných zbraní a jednotek sovětské armády před r. 1968, resp. snahy o ni, jsou pro mnohé nové a neznámé. Možná stejně jako odmítavé stanovisko stalinisty Novotného, které je ovšem historickou realitou.
Snaha o vojenskou přítomnost Rusů v Československu jistě sehrála důležitou, nikoliv však rozhodující roli při plánování vojenské invaze.
A pokud by motivem celého roku 1968 byla pouze snaha SSSR o rozmístění vlastních jednotek v ČSSR, pak nutno dodat, že by to byla snaha značně nepromyšlená, s mnoha nedocenými riziky - a zejména se závěrečnou vysokou cenou, kterou byl téměř rozpad sovětského bloku, i komunistického hnutí, neboť po změnách v ČSSR rychle a s nadšením pošilhávali ostatní, zejména Poláci a Maďaři, kteří by se v případě, že by se ČSSR výstup z Varšavksé smlouvy skutečně povedl, rychle přidali - a čs. vzor následovali - rovněž.
Dalším politickým cílem SSSR bylo pokud možno destabilizovat (strategií Sun Tzu) po svém vzniku 1949 NATO. V něm za studené války hlavní osou evropské bezpečnosti bylo spojenectví tehdejšího Západního Německa a USA. Snahy rozvrátit Západní Německo zevnitř jsou starého data. Vykřičníkem mezi důkazy byla v první půli sedmdesátých let vynucená demise spolkového kancléře Willyho Brandta, usvědčeného ze spolupráce s KGB a dosazujícího do rozhodujících míst agenty východoněmecké StaSi. Byl jím také rodák z Halle, jehož mnoho médií učinilo druhým hlavním protagonistou německého sjednocení, H.D. Genscher,
vysazený z tzv. NDR na Západ a tam do vysoké politiky vytažen právě Willym Brandtem. Willy Brandt už v r. 1970, kdy českými a slovenskými městy hřmotily ještě ruské tanky, podepsal dohodu o přátelství a spolupráci SRN se SSSR v r. 1970! A pak v r. 1998 zvítězil ve volbách a stal se kancléřem levičák a osobní přítel Putina Gerhard Schröder, jenž neváhal do politiky vtahovat dokonce osoby spojené s tehdejší levicovou teroristickou organizací "Frakce Rudé Armády", slynoucí v sedmdesátých letech vraždami (např. Svazu Podnikatelů Německa H.M. Schleyera atd.) či únosy letadel (např. s představiteli zemí OPEC z Vídně do Alžírska), o nichž později Gorbačov už v době perestrojky prohlásil, že je KGB přestane podporovat. Výsledkem Schröderova vládnutí je mj. enormní závislost Německa na dovozu ruských energetických surovin, hlavně plynu. Co však je opět markantní fakt: Po ukončení svého volebního období byl v Rusku kooptován za člena dozorčí rady RUSKÉHO Gazpromu! Cožpak taková skutečnost nezakládá jasný motiv ptát se, zda Schröder opravdu sloužil zájmům Německa, a nikoliv zájmu těch, kteří jej kooptovali do tak vlivné pozice v Rusku? Proč asi je za vlády jeho následnice paní Merkelové
o této otázce opět ticho po pěšině, tak jak v případě H.D. Genschera? - A stejně tak i v dávnějším, avšak dodnes neobjasněném případě prokázání původu 41 milionů marek volebního fondu hlavního protagonisty sjednocení Německa, kancléře H. Kohla, jenž se za své vlády ostře postavil proti zveřejnění materiálů, které o něm StaSi vedla - byl to on, kdo vytáhl Merkelovou do výšin stranické hierarchie německé CDU a posléze na místo své nástupkyně! Lze se domyslet následující: Zajisté by bylo unfair zveřejňovat bez Kohlova souhlasu dokumenty StaSi o jeho soukromých věcech, jenže: Věci politické a jeho politického rozhodování jednoznačně jsou věcim, které musí být občanům v demokratickém státě přístupny. Proč asi takto neučinil? Což by snad bylo neposloužilo jeho ještě větší popularitě, kdyby mezi dokumenty bylo výlučně jen to, co se zkrátka StaSi či KGB na něm nelíbilo?
Tolik o peripetiích politického vývoje v Německu. Právě povědomost o nich zavdala příčinu ke zmínce o Ribbentrop - Molotovově paktu. A nejde dnes jen o Německo. Jinou kapitolou jsou socialisté v EU, to je rovněž věc u nás téměř neznámá anebo jen málo známá, a tím spíše si zasluhující pozornost - pro tentokrát na jiném místě.
Co z toho plyne? To, že případná těžkopádnost nebo dokonce nestabilita a v nejhorším krajním případě nefunkčnost ať EU ať NATO, započatá hlavně roztržkou mezi USA a Německem započatou s vehemencí už za Schröderova období, by znamenala ohrožení evropské bezpečnosti. Je proto zájmem i naší země zajímat se o obranyschopnost pokud možno vlastními silami.
Je zájmem naší země dnes silné a funkční NATO.
Je i zájmem naší země chopit se vlastních aktivit a ty spojovat s aktivitami dalších členských či s NATO (upřímně, nikoliv jen deklarativně) spřátelených zemí na posílení NATO prostřednictvím co nejlepší obranyschopnosti každé z nich.
To si dnes uvědomuje polská konzervativní pozice - a v případě jejího vítězství v parlamentních volbách 25. října by patrně Polsko aspirovalo na někdejší historické místo Německa v "hlavní ose" spojenectví v NATO (což je však i zájem bezpečnosti naší země, a nakonec i Německa samého). Jevy v německé politice, na které výše poukazuji, jsou právě jasným motivem pro těsnější spolupráci se zeměmi v geografickém prostoru mezi Ruskem a Německem, a ovšem také i motivem pro podporu a spolupráci s těmi německými politickými silami, které si nebezpečí plynoucí z mylných politických rozhodnutí ve vlastní zemi i v EU uvědomují. Kéž by mělo v téhle otázce jasno co nejvíce i našich senátorů, poslanců a dalších odpovědných činitelů.
Freeeurope