Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Neustoupil ani o píď

Details

Created: Tuesday, 27 August 2024 14:18

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2336

Nestává se často, abychom do nadpisu reportáže převzali slova státního zástupce z jeho závěrečné řeči.

Tentokrát tak učiňme. 

Druhým dnem dnes pokračovalo odročené hlavní líčení ze 16.7. ve věci obžaloby OSZ v Nymburce na předsedu K 213 za dopis, který napsal a doručil tajemníkovi městského úřadu v odpovědi na jím udělované nesmyslné pokuty, i celé předchozí řízení, jež vinilo sdružení K 213 z krádeže dřeva za situace, kdy toto sdružení prokazatelně nejméně 15 let o aleje a stromořadí v okolí svého sídla pečovalo a vyvrácený starý, suchý strom z aleje odvezlo jako součást údržby, na které léta s KSÚS na základě smlouvy spolupracovalo. 

To, že "neustoupil ani o píď", mělo být zjevně přitěžující okolností - a ze státního zástupce tak vlastně vypadlo, oč mu šlo : Zlomit předsedu K 213 a přinutit ho k aspoň částečné omluvě a lítosti - nad nadávkami na adresu nedobrých úředníků. 

Dnes byly na programu výslechy tzv. poškozených - Jaroslavy Mejzrové, vedoucí odboru správních činností a Aleše Růžičky, tajemníka městského úřadu.  Dále doprovádění listinných důkazů, závěrečné návrhy a krátce po poledni došlo i na poslední slovo obžalovaného a rozhodnutí. 

Delegace z Městského úřadu : Mejzrová s Růžičkou - hvězdy dnešního hlavního líčení...  U Mejzrové v pozadí soudce Tomeš, u Růžičky v pozadí státní zástupce Brunclík...

___________

Výslechy obou dvou potvrdily jen důvodnost námitek předsedy K 213 vůči těmto osobám jako nedostatečně vzdělaným a nedostatečně morálně vyspělým k tomu, aby mohly správně a objektivně vykonávat svěřené funkce. 

Z výslechu pí Mejzrové vyplynulo, že má vzdělání v oblasti politologie, nikoliv práva - a že si zjevně nedokáže zdůvodnit, proč svévolně vyznačila právní moc na nepravomocném dokumentu, u kterého nebyly vyřízeny opravné prostředky. 

Z tajemníka Růžičky se nikdy nepodařilo dostat, kde v popisu jeho pozice je udělování pokut třetím osobám, odvolával se pouze na to, že to nadřízené stupně schválily - což, konec konců, svědčí jenom o tom, nakolik efektivní a účinné tyhle stupně jsou, když nerozeznají a nezruší ani zjevné nesmysly. Dále z něj vypadlo, že na odboru životního prostředí byl varován ohledně p. Fialy, že prý je to konfliktní a agresivní osoba (což značně kontrastovalo s podaným posudkem zaměstnavatele, který nejen oceňoval píli a pracovní nasazení posuzovaného, ale i jeho široký kulturní rozhled, rozsáhlé jazykové znalosti a také - a to zvláště vyniklo - bezproblémové vycházení s ostatními zaměstnanci firmy). 

Následně nebyl tajemník schopen vysvětlit, proč, když dostal takovéto reference na jednom z odborů úřadu, proč netrval na okamžitém vyloučení celého tohoto odboru pro podjatost, zvláště když to bylo obžalovaným od samého počátku navrhováno a zvláště když tyto zjevně drby nebyly dotyčné zaměstnankyně schopny ničím konkrétním podložit. 

Bezesporu zajímavá byla i část doplnění listinných důkazů, kdy soudce Tomeš přečetl, že Obvodní soud pro Prahu 1 mu dodal prohlášení, že žádný zprošťující rozsudek ve věci tohoto obžalovaného neeviduje - což obžalovaného vyprovokovalo k okamžité akci, kdy si naštěstí usnesení odvolacího soudu - ve věci Mariánského sloupu - přinesl s  sebou a soudu nyní předložil. Kdyby ho nebyl býval měl u sebe, vypadalo by to bezesporu, že si vymýšlí - takhle se prokázalo, že ani zprávám soudů, zaslaných jinému soudu, se vůbec nedá věřit. 

Nakonec se ukázalo - jako možné zdůvodnění - že ve věci Mariánského sloupu bylo odvolacím soudem vydáno pouze zrušující usnesení, nikoliv rozsudek - a proto nemusel soud požadavku dobře rozumět, ač i soudce připustil, že každému prostému člověku může být jedno, jestli je to rozsudek nebo usnesení, pokud znamená zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby. 

Obžalovaný této vsuvky využil ke komentáři, že právě tento případ prokázal naprosto šokující stav kulturního přehledu pracovníků justice, se kterými přišel v této souvislosti do styku a kteří nejen že neměli ani základní povědomí o tom, co Mariánský sloup v tomto kontextu symbolizuje a proč byl vztyčen, ale mnozí z nich patrně neměli ani základní obrysy povědomí o tom, co to byla 30-ti letá válka, kdy a jak probíhala a co v národním vývoji znamenala. 

Krátce po poledni došlo i na závěrečné návrhy, kdy státní zástupce konstatoval, že obžalovaný, který bezesporu prokázal značnou erudici v soudní orientaci, NEUSTOUPIL ANI O PÍĎ , pokud jde o věc samu, tedy vulgární dopisy se sprostými nadávkami, adresované pracovníkům Městského úřadu, zde Mejzrové a Růžičkovi, že neprojevil sebemenší náznak sebereflexe, jako že by se chtěl třeba omluvit, alespoň za ty nejsprostší výrazy, naopak, že setrval na svém stanovisku, že měl právo takto s pracovníky úřadu, o kterých tvrdil, že bezdůvodně napadli jak jeho, tak i jím vedené sdružení, jednat - a že si stojí za tím, že by to udělal znovu a stejně, pokud by se do stejné situace vrátil. 

Následně navrhnul obžalovanému podmíněný trest v trvání 9-ti měsíců s odkladem na 2 roky a pokutu ve výši 50-ti jeho výdělečných dnů, tedy cca dvouměsíční plat, který by měl splácet v měsíčních splátkách po 2.500,- Kč. 

Soudní selanka v Nymburce...

_____________________

Slovo dostal i obžalovaný, který ve svém závěrečném návrhu zcela vyvrátil jednotlivá tvrzení pana státního žalobce, zejména pak tvrzení o své agresivitě, s tím, že pokud je tady někdo agresivní, tak - i s odkazem na posudek zaměstnavatele - je to bezesporu státní zástupce sám, který neváhá terorizovat poklidnou veřejnost, jež se stará jen o své věci, chodí řádně do práce, kde poctivě pracuje - a - na rozdíl od státního zástupce - vytváří zaznamenatelné a užitečné hodnoty. 

Konstatoval, že takovéhle obžaloby může vytvářet jen někdo, kdo nemá nic pořádného na práci a vymýšlí si nesmysly, jednak aby se zaměstnal a zdůvodnil si vlastní existenci, jednak aby se zalíbil jak veřejnosti, tak nadřízeným - protože ukazovat se na sprostých dopisech, jež každý, bez znalosti souvislostí, odsoudí - není nic jiného než laciný populismus. 

V posledním slově, na které kupodivu soudce nezapomněl, pak obžalovaný zdůraznil, že skutečnost, že je za obyčejné sprosté dopisy před soudem, chápe jako výraz toho, že na ně nabubřelí zaměstnanci státního aparátu nejsou zvyklí, což rozhodně hodlá změnit. 

Odkázal se pak na parafrázi Churchillova vzkazu Hitlerovi z doby, kdy Británie stála proti Německu, nabyvšímu výrobní potenciál celé Evropy, sama a dobře cítila, že nemá na to, aby sama Německo porazila : "Spojíme proti vám celý svět" - vzkázal tehdy vůdci německého národa. 

Spojím proti vám celý národ, do pěti let se k vám takhle budou chovat všichni - bylo vzkazem obžalovaného na závěr jeho projevu. 

Krátce před jednou bylo jednání přerušeno k přípravě rozhodnutí, načež strany zavolány zpět k jeho vyhlášení. 

Už z faktu, že soudce ponechal účastníky řízení, i veřejnost, sedět, bylo zřejmé, jaké - překvapivé - rozhodnutí chce vynést : Obžaloba se zamítá, věc se postupuje městskému úřadu k posouzení, zde nemohlo dojít ke spáchání přestupku. 

Už jako součást závěrečného slova obžalovaný uvedl, že se automaticky odvolává proti všemu, proti čemu se odvolat může - dobře vědouc, že proti zprošťujícímu rozsudku se odvolat nemůže, což se také nyní stalo. 

Zato pan státní zástupce nevynechal možnost odvolání a podal si stížnost ihned na místě, jsa na nejvyšší míru rozhodnutím překvapen. 

Pokud jde o hodnocení tohoto rozhodnutí, obžalovaný neměl od samého začátku sebemenší pochybnosti o tom, že je to v dané věci jediné správné rozhodnutí, dokonce měl i od začátku za to, že mělo být vydáno i bez projednání věci - nyní ale uznal, že projednání věci mělo svůj hlubší smysl : Jako odstrašení nepřítele od případných dalších pokusů jeho kriminalizace. 

Věta z nadpisu, která měla zjevně sloužit k přitížení obžalovanému jako nenapravitelnému a zvláště zatvrzelému recidivistovi, tak zůstala jen oslyšeným mementem - a nechtěným uznáním kvalit od -dnes již poraženého - nepřítele. 

K rozhodnutí soudce je třeba dodat, že si je i poměrně pečlivě dokázal zdůvodnit, s odvolávkou na nedávná rozhodnutí Nejvyššího soudu, a mělo by tak obstát i před odvolacím soudem, kam se nyní věc přesune. 

Jak již zmíněno, od začátku neměl obžalovaný sebemenších pochyb o správnosti nyní vydaného rozhodnutí, o čem ale pochyboval, byla odvaha soudce ho vydat. 

Lze nyní jen vyslovit uznání a pogratulovat soudci Tomešovi k tomu, že tuto odvahu našel. 

Moje závěrečné hodnocení : Na Nymburk to byl nezvykle objektivní a kvalitní soudní proces. Nikdo z těch, kdo se jednání zúčastnili, nelitoval. 

________________________

________________________

 No - a po dnešku, už číslo 10 přestává platit - a bez ohledu na výsledek odvolacího řízení, zvykejme si na číslo 

11. 

Pokud by snad někdo nevěděl, co označuje - tak je to počet ve věci předsedy K 213 vydaných zprošťujících rozsudků... 

________________________

A stále nemají dost... No, protože je to nikdo doposud nenechal zaplatit. Ostatně, obžalovaný, ač jednoznačně vyhrál na celé čáře, byl u soudu jako jediný zadarmo. 

_________________________

_________________________

 Nymburk : Podřeknutí státního zástupce (k213.cz)

________________________

________________________

 ZÁZNAM  Z JEDNÁNÍ : 

 https://youtu.be/S_U-BLsWdWk

Shrnutí nejdůležitějšího : 

https://youtu.be/Ms8OTQZyNlE

__________________________

__________________________