VideoarchivPan doktor Bakalář překonává svou smrt – na trhu je jeho zásluhou poslední, vrcholné dílo Richarda A. Gardnera
- Details
- Category: Starý web
- Published: Sunday, 30 August 2015 15:14
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 4155
Poslední a stěžejní velké dílo věhlasného amerického psychiatra, profesora Richarda A. Gardnera „Terapeutické intervence u dětí se syndromem zavržení rodiče“ se právě dostává na náš knižní trh zásluhou letos v únoru zesnulého PhDr. Eduarda Bakaláře. Vydalo ho nakladatelství Triton, ale vydání knihy se neobešlo bez problémů tolik typických pro současný feministický šlendrián v naší společnosti.
Přestože na knize doktor Hausmann vykonal nejvíce a nejkvalitnější práce, nebyl nakladatelstvím Triton mezi autory překladu původně vůbec ani uveden. I tuto chybu se ale po příslušné intervenci podařilo napravit a dr. Hausman je nyní zcela právem mezi překladateli knihy vepsán na prvním místě.
Přes všechny tyto problémy se však přesto na trh dostává úžasná publikace, jejíž kvalita je v pravdě uchvacující. Vydání této knihy je navíc nesporným přínosem pro ozdravění rodin a rodinného života v naší zemi, který je v současnosti ďábelsky „huntován“ současnými státními strukturami bohatě při tom zneužívajícími bláznivou feministickou ideologii.
Nyní se však již nerušeně pokochejte ukázkami z knihy, fotografiemi a odkazem na další velmi užitečnou literaturu k problematice v závěru článku:
Předmluva pana doktora Bakaláře:
A pravý, tentokrát již necenzurovaný doslov doktora Josefa Hausmanna, který bohužel v knize být vytištěn nesměl:
Kdo z vás se, námořníci, tam za něj půjde postavit?
Vydání předkládané publikace je výlučnou zásluhou nedávno zesnulého PhDr. Eduarda Bakaláře, CSc. To on byl obeznámen s tvorbou Dr. Gardnera, to on originál knihy opatřil, přivezl a nechal přeložit, to on financoval její vytištění.
Bohužel v dnešní době je vydání publikace tohoto typu ekonomicky neproveditelné a přiznejme si - kdo z nás by byl ochoten investovat vlastní peníze do šíření potřebné myšlenky.
Zhoubných publikací, upírajících dítěti právo na otce, propagujících feministické bludy a rozvracejících rodinu, je k dostání všude dost – jsou publikovány za státní peníze na nesčetných generových katedrách nejrůznějších sociologických fakult, feministických odděleních ministerstev, v sekcích pro tzv. rovné příležitosti žen ve vládních a parlamentních výborech, v „neziskových“ generových organizacích žijících z grantů přihrávaných jim soukmenovkyněmi ze státní správy, ve školicích centrech pro policii, právníky a sociální pracovníky o tzv. problematice domácího násilí atd. Proti této mocné mašinerii se stovkami státních zaměstnanců a rozpočtem desítek milionů ročně stál za vlastní peníze a na vlastních nohou zcela osamocen Dr. Bakalář. Vážně nemocen, neřekl si, že jemu to už může být jedno.
Ne, nesmířil se s psychologickou a hodnotovou degradací generace našich dětí, s upadajícím postavením otce v rodině, s orwellovsky rovnou politickou korektností, s diskriminací bílého pracujícího muže. Do poslední minuty svého životy proti tomu bojoval, zaměstnával prořídlý šik svých stoupenců, publikoval, překládal, upozorňoval.
Jistě mluvil v zájmu i mnohých mocných a bohatých mužů – nenašel se však žádný, kdo by jeho myšlenky podpořil finančně nebo zřízením fóra (katedry, časopisu). Jistě mluvil z duše mnohým bohatým a mocným mužským spolkům, žádný z nich se však nezmohl na víc než na hospodské potlachy o ničem a webový chatting, žádný z nich se nevzdal svých partikulárních zájmů ve prospěch důležité kauzy mužů – třeba založením parlamentní strany.
To vše si Dr. Bakalář uvědomoval, nezahořkl však a tam, kde by jiní otráveně rezignovali, dál držel vartu za nás za všechny. Dnes ji už nikdo nedrží. Dr. Bakalář byl poslední.
Josef Hausmann
Pozn. redakce K 213: Kritická slova dr. Hausmanna jsou jistě výzvou pro nás všechny!
Toto ještě cenzoři "zkousli":
