VideoarchivPrvňáček v Arménii
- Details
- Created: Sunday, 27 September 2015 21:35
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 4599
Pan Tomáš Jadlovský, otec a bývalý český diplomat, který žije v současnosti se svým malým synem v Arménii, aby měl klid od našich i španělských úřadů
(ty na něho dokonce vydaly mezinárodní zatykač pro údajný únos jeho vlastního syna), souhlasil s poskytnutím rozhovoru pro naše webové stránky.
Vzhledem ke vzdálenosti, finanční i technické náročnosti poskytnout tento rozhovor naživo, domluvili jsme se nakonec na jeho zpracování formou korespondenční - tedy zasláním otázek - a zpětným vrácením odpovědí.
ZDE JSOU :
• V Arménii a Náhorním Karabachu jste už asi rok. Jak to prospělo Vašemu synovi, kolik je mu vůbec let – a kde tam žijete (u známých, v hotelu, v pronajatém bytě …)
V říjnu 2014, kdy jsme odletěli do Jerevanu, bylo Mirkovi pět a půl roku. Tehdy nedokázal sestavit česky větu, neskloňoval a slovní zásoba se omezovala pouze na to, co jsem ho já naučil za jednu měsíční návštěvu o délce 18 hodin. Dnes mluví jako Čech, nikdo by nepoznal výpadek ve vzdělání, který zažil se svou matkou. Kromě toho jsem ho naučil ještě před začátkem školy číst a psát latinkou, počítat do stovky a plavat. Umí si sám na internetu vyhledat pohádku nebo hru. Prošli jsme řadu muzeí, prolistovali jsme atlas zvířat, četl jsem mu spoustu českých pohádek, naučil se česká říkadla. Je zajímavé a vypovídající o péči matky, že španělské pohádky nebo říkadla nezná vůbec. Dokud nebylo třeba chodit do školy, cestovali jsme a žili jsme jak v hotelích, tak v krátkodobých pronájmech. Teď žijeme v pronajatém bytě.
• Proč zrovna Arménie ? Máte tam někoho ?
V Arménii jsem byl už v minulosti služebně jako volební pozorovatel a byl jsem tu dříve jednou i na krátké dovolené, během které jsem stihl jen zlomek toho, co tato země nabízí. O Arménii, Karabachu a jejich lákadlech se u nás málo ví, je to ideální země pro pěší turistiku s batohem na zádech. Svoje si tu najdou milovníci staré architektury, přírody i horských výprav. Kromě toho tu mají dobré jídlo a vynikající víno. Arméni jsou vzdělaní, přátelští a netrpí předsudky, takže starší generace tu vystačí s ruštinou a mladší se domluví i anglicky. Osobně jsem v Arménii nikoho dříve neznal, ale místní se chovají úplně jinak než jsme zvyklí v Evropě. Je tu větší lidská soudržnost, s problémem Vám pomůže kdokoliv, s kým si chvíli popovídáte - řidič na stopu, taxikář, spolucestující v autobusu.
• Jakými jazyky Váš syn v současnosti mluví a jak se v místním prostředí domluví a orientuje ?
Mirek dnes ovládá češtinu jako kterékoliv jiné české dítě, je to jeho rodičovský jazyk, kterým mluví se mnou, s mými rodiči a s dalšími příbuznými. Během našeho pobytu na Kavkaze odposlouchal nejen ode mne, ale i z televize a od dětí na hřišti ruštinu. Je stará známá pravda, že do dětské hlavy se cizí jazyky vstřebají mnohem rychleji než do té dospělé, mohu to jen potvrdit. A teď ještě přijde arménština. Velkou záhadou je pro mne španělština, kterou měl podle matky a jejích advokátek Mirek mluvit za obou únosů ve Španělsku, protože neumí ani slovo, dokonce ani pozdravit. Já jsem tento jazyk nijak nerozvíjel. Má-li ho Mirek ovládat, je to věc jeho matky, která nemá zájem podílet se na jeho vzdělávání a odmítá dohodu jak o střídavé výchově, tak o otcovské výchově s úpravou styku pro matku. Do doby, než soud rozhodne, jsem jí nabízel i každodenní skypování, ale neodpovídá mi. V soudním spise v Praze jsem viděl několik potvrzení, že Mirek měl údajně za druhého únosu navštěvovat španělskou školku a nějaké zájmové kroužky, a to mělo být důvodem pro předání našeho soudního spisu v pátém roce řízení v zájmu dítěte do Španělska. Ale asi to s nimi nebylo tak žhavé a potvrzení jeho matka nakoupila za pár eur. Mirek má přitom výbornou paměť, nedávno se se mnou koukal na slovenský film, zahlédl bratislavský Most SNP a hned mi hlásil, že to je ten most, kde jsme spolu krmili kachny a holuby. Bylo to před třemi lety, když mu byly tři roky. Jak trávil čas za únosu ve Španělsku, nevím. Asi se mu manželčina rodina moc nevěnovala, pustili mu televizi nebo ho nechali běhat na hřišti a jazyk nerozvíjeli.
• Chodí tam do školy, resp. začne ji navštěvovat ?
Ano, docházka do zdejší školy je zajímavá zkušenost a Mirek ji zatím bere i jako zábavu. Zpočátku jsem měl pochybnosti, jestli pro Mirka nebude příliš velká zátěž kombinace jazyků - naše doma učená čeština, psaná latinkou, k tomu ve škole ruština psaná cyrilicí a arménština psaná svým vlastním písmem. Učitelé ale tvrdili, že zdejší děti jsou na tři písma zvyklé a zvládají je, tak jsme to zkusili a zatím to jde. Školství zde funguje jinak než u nás, například děti nosí uniformy. V Čechách na ně nejsme zvyklí, ale mají své výhody. V sociálně rozvrstvené společnosti děti nezkoumají, proč má jeden ve škole takové oblečení a druhý jiné, a rodiče nemusejí ráno přemýšlet, co čeho děti navlečou.
• Proč jste se takto rozhodli ?
Španělští a čeští justiční mafiáni, přesněji řečeno mafiánky, nám ani jinou možnost nedávají. Kvůli nezákonnému španělskému zatykači nemůžeme jet domů do Prahy a Mirek nemůže chodit do školy na Barrandově, jak zněla naše poslední rodičovská dohoda. Takže jsme uvízli v Arménii, kde zatykač neuznávají a nechci riskovat cestu do Evropy, dokud se vše nevyjasní.
• Máte pocit, že v ČR, případně jinde v Evropě, probíhají nespravedlivé soudní procesy ohledně dětí ?
Pocit není správné slovo. Jsem přesvědčen, že ani v ČR, ani ve Španělsku většinou nemohou otcové a děti soudně uhájit svá práva na normální rodinný život. Normálním rodinným životem u rozvedených nebo rozvádějících se párů mám na mysli rovnost mužů a žen a právo dětí poznat jak otcovský, tak mateřský vzorec chování. Jinými slovy se tomu říká střídavá výchova. Nakonec, jsme s Mirkem živoucím důkazem toho, jak to v opatrovnické justici chodí. Evropa si hraje na demokratickou společnost s lidskými právy, ale pro rozvádějící se otce a jejich děti ta práva neplatí. Navíc u nás s rozvodem jako první přišla manželka, takže do role občana druhé kategorie jsem se coby český ženatý muž dostal bez vlastního přičinění. Samozřejmě, že za rozvod vždy mohou oba, ale nespokojenost manželky se dala řešit i jinak. Ale proč by si lámala hlavu s nápravou, když soudkyně jsou za všech okolností, i při prokázaně falešném obvinění z domácího násilí, na její straně?
• Hájil soud v průběhu řízení – dle Vašeho názoru – zájmy dítěte, a pokud ne, pak tedy čí ?
Zájem dítěte, jak jsem ho popsal v předchozí odpovědi, nehájil za pět let justičních tahanic žádný soud. České soudkyně, kterým spis za posledních pět let procházel rukama, se snažily přes rozpor se zákony, mezinárodními úmluvami a hlavně zdravým rozumem případ odpinknout do Španělska, kde by Mirek vyrostl bez otce, případně s otcem jako vzdálenou karikaturou. Soudkyně na prvním stupni, Hana Vraná z OS pro Prahu 5, to podle mne dělala z lenosti, aby se zbavila práce. Senát odvolacího soudu - Anisja Pillerová, Blanka Chlostová a Zuzana Hrčková z Městského soudu v Praze - to podle mne dělal ze zrůdné představy o nadřazenosti matek nebo ze zášti k mužům. (Teoreticky připouštím, že jedna z nich mohla být i proti, jak je známo, protokol o hlasování je tajný.) Všechny tyto paní si myslí, že jsou nezávislé na zákonech i morálce, a o právu na spravedlivý proces se na marxismu-leninismu asi neučily. U španělských soudců a soudkyň pak šlo o snahu lhaním a podvody pomoci vlastní občance, tím spíše, že jde o matku, ve Španělsku rovněž nadřazenou otci. Jejich jména z hlavy nevím, koho zajímají podrobnosti, najde je ve starším článku na Střídavce.
• Co si myslíte o současné české opatrovnické justici, resp. o justici v ČR obecně ?
To nejhorší. Opatrovnické věci na soudech dělají ty nejneschopnější a nejhloupější soudkyně a soudci a tato část justice funguje mimo jakákoliv pravidla, snad aby se necítila dotčena tím, že soudí neprestižní a nezajímavé kauzy. Stačí číst noviny a koukat na zprávy - když trestní soudce něco dělá špatně, je za trest přeložen na opatrovnické oddělení. ČR prohrála u ESLP už tolik sporů kvůli špatné práci opatrovnických soudů, a nikdo si s tím hlavu neláme. Když soudce Ondřej Havlín prodával odpustky provinilým řidičů, byl po zásluze odsouzen. Když opatrovnické soudkyně ničí lidské životy tím, že nevymáhají právo a rodiče se roky nevidí s dětmi, nikoho z odpovědných to netrápí, přitom podle mne je to společensky mnohem škodlivější než podvodník Havlín.
• Jaký je Váš názor na na Vás vystavený mezinárodní zatykač, kdy k tomu došlo, proč a za jakých okolností ?
Je to msta za to, že jsem po čtyřech letech trpělivého vysvětlování, že španělské soudy nejsou místně příslušné projednávat Mirkovu výchovu a naopak české soudy by měly urychleně rozhodnout, aplikoval článek 23 Listiny základních práv a svobod - právo na odpor po vyčerpání všech prostředků. Popsat celý příběh by už vydalo na román, jen velmi stručně shrnu, že manželka Mirka dvakrát unesla do Španělska, protože tam očekávala lepší výsledek našeho soudního sporu. Ve Španělsku jsou lidskoprávní poměry ještě horší než u nás, feminacismus je tam už skoro státní ideologií. Španělé asi podle sebe posuzují ostatní, takže čekali, že i v ČR bude dítě automaticky svěřeno matce a ta si s ním odjede, kam bude chtít. Proto zprvu dodrželi, byť po průtazích, mezinárodní úmluvu a uneseného Mirka repatriovali po prvním únosu domů do Čech. Řízení v Praze se však díky pracovnímu nasazení soudkyně Hany Vrané táhlo druhým rokem bez výsledku a mnohokrát jsem v něm zopakoval, že případné svěření Mirka matce skončí u Ústavního soudu. Ve Španělsku proto dále nečekali, uspořádali soudní řízení, o kterém jsem vůbec nevěděl, tam mi vložili do úst, že jsem souhlasil s Mirkovým přestěhováním do Španělska, manželka syna podruhé unesla a španělský soud zahájil v roce 2012 nové řízení o výchově, jakkoliv unijní právo vylučuje, aby v EU běžela dvě soudní řízení ke stejnému dítěti. České řízení, zahájené v roce 2010, jako by nebylo. Můj advokát na to upozornil několikrát, ale otázku místní nepříslušnosti a litispendence španělský soud prvního stupně ani nepřipustil k jednání, ani neodeslal odvolání. Napsal jsem o tom v ČR několika ministrům spravedlnosti, předsedovi vlády, i evropské komisařce pro spravedlnost. Nikdo z nich dosud nehnul prstem, protože prý máme nezávislou justici. Pro mne je taková justice bandou lhářů a podvodníků. Koho zajímají podrobnosti, stačí si najít články, napsané pod mým jménem v archivu Střídavky.
• Z čeho v Arménii žijete, resp. čím se živíte ?
Otrlé čtenáře K 213 určitě nepřekvapí, když řeknu, že cokoliv otec dělá nebo nedělá, bude to vždy u soudu použito proti němu. V letech 2012 - 2015, po druhém synově únosu do Španělska a bránění ve styku s ním jsem u soudů jak v opatrovnických věcech, tak i v řízení o výživném na manželku slyšel tyto výroky: "Protože otec pracuje, nemůže jezdit za synem přes půl Evropy často a musí mu stačit kontakt jednou měsíčně". "Matka se bojí, že otec syna odveze, proto ji nelze trestat za bránění v kontaktu a nepředávání syna". "Nerozvedená manželka má právo na stejnou životní úroveň jako manžel, proto je žalovaný povinen přispívat na její výživu". "Žalovaný (otec) nevyužívá svého práva jezdit za nezletilým, proto se výživné vyměřuje bez zápočtu nákladů na cesty za synem". Když španělský soud začal po roce a čtvrt vymáhat kontakt otce se synem a otec začal za synem jezdit, nebylo to důvodem pro zrušení výživného na manželku. A mohl bych pokračovat. Jistě chápete, že za tohoto právního stavu na Vaši otázku odpovím pouze tak, že se máme dobře a nestrádáme v žádném směru.
• Jaká je Vaše představa o dalším průběhu Vašeho pobytu, řekněme – v poloilegalitě, za platnosti mezinárodního zatykače, kdy se nemůžete bez rizika zatčení z Arménie hnout ?
Když arménská prokuratura odmítla vykonat španělský zatykač a vystavila nám potvrzení o nestíhatelnosti při dalších případných kontrolách zde, sama informovala české velvyslanectví v Jerevanu, že je třeba zatykač stáhnout, aby se opatrovnické řízení v ČR mohlo uzavřít a abychom mohli se synem volně cestovat po světě, tím spíše, že jsme nic špatného neudělali. Na velvyslanectví jsem řekl o den později totéž sám a dále si píšu přímo s institucemi v Praze a Brně. Na ÚMPOD, který má právní kontakty v opatrovnických věcech směrem do zahraničí v národní gesci a navíc je Mirkovým opatrovníkem v soudním řízení, jsem napsal nejdříve, ale zatím neodpověděl. České ministerstvo zahraničních věcí mi doporučilo, abych se se Španěly dohodl na zrušení zatykače sám, což je stejně smysluplná rada, jako kdyby se Vám do bytu dobýval zloděj a policie Vám po telefonu poradila, ať ho sám přesvědčíte, aby toho nechal. Španělští justiční mafiáni pět let ignorují unijní právo, lžou, podvádějí, moje návrhy vůbec nepřipouštějí k projednání, ale už vidím, jak najednou poslechnou a všeho nechají. Česká policie mi na otázku, jak se mnou a synem budou nakládat, pokud vystoupíme v Ruzyni z letadla a v databázi vyskočí, že nás mají na španělskou objednávku zadržet za to, co matka před tím dvakrát udělala beztrestně (mne uvěznit a předat do Španělska, Mirka umístit do dětského domova a předat jeho matce), odpověděla, že to nemůže posoudit, že se mám zeptat na ministerstvu spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti mi napsalo, že si mám přečíst zákon č. 104/2013 Sb. a když mi něco nebude jasné, mám se poradit s advokátem. Advokát mi napsal, že nedokáže říct, jak bych byl za současné situace po návratu domů úspěšný, neboť rozhodování českých soudů mu přijde jako věštění z křišťálové koule. Tak co na to ještě říct - banánová republika.
• Jak dlouho takto chcete žít ?
Současná situace mne netěší a nezbývá než čekat. Teď je míč na straně úřadů. Možná trochu napoví rozhodnutí Městského soudu v Praze, které už padlo, ale ještě ho neznám. Poté, co v roce 2014 Nejvyšší soud ČR určil, že ve věci Mirkovy výchovy má rozhodovat český soud, se soudkyně Hana Vraná na OS pro Prahu 5 rozhodla, že je na Nejvyšším soudu nezávislá a předala soudní příslušnost na přání matky v zájmu dítěte do Španělska, přičemž porušila nejen právo na spravedlivý proces, ale i mnohonásobně prošvihla lhůtu k tomu určenou. Odvolali jsme se já i opatrovník - ÚMPOD. V případě ÚMPOD to bylo za pět let řízení poprvé, kdy šel proti přání matky. Rozhodnuto bylo 18. září 2015, ale papír ještě nepřišel. Na justice.cz naskočilo, že rozhodnutí paní Vrané bylo změněno, tak se nechám překvapit.
• Co byste vzkázal státnímu zástupci na generální prokuratuře Arménie, který se rozhodl Vás nezatknout a mezinárodní zatýkací příkaz ignorovat ?
Jsem mu velmi vděčný za sebe i za syna, jakkoliv konkrétní jméno ani funkci neznám. Když na hraničním přechodu při pasové kontrole v databázi vyskočilo, že jsem únosce dítěte a Mirek je moje ubohá oběť, odvezli nás na policejní stanici do Taširu. Když se tam postupně ukazovalo, že tím rádobyuneseným dítětem je můj vlastní syn, že jsme oba čeští občané s bydlištěm v Praze a zatykač vydalo Španělsko, že manželství není rozvedeno, že manželka opustila společnou domácnost už před pěti lety, a že český soud dosud poměry k synovi nijak neupravil, na policistech i prokurátorovi bylo vidět, jak je zneužití Interpolu k soukromé partnerské pomstě štve. Taširský prokurátor, pán předdůchodového věku, mi řekl, že se s takovým trestným činem - kdy se nerozvedený otec, pět let opuštěný manželkou, vydá s vlastním synem na poznávací cestu na Kavkaz - za celou kariéru nesetkal. Z toho usuzuji, že něco takového není trestné ani v současné Arménii, a nebylo ani v SSSR. Jak vidíte z předchozích odpovědí, ve Španělsku to na přání matky trestné je a Česká republika se ještě nerozhodla, jestli to bude u otce trestat. U matky už dlouho ví, že to trestné není.
• Domníváte se, že čeští státní zástupci jsou schopni samostatně myslet a že mají pojem o tom, co je to obecně uznávané právo bez ohledu na formálně platné rozkazy ?
S českými státními zástupci mám jedinou osobní zkušenost. Když v roce 2013 již zmíněný senát Městského soudu v Praze (předsedkyně soudružka Anisja Pillerová a dále Blanka Chlostová a Zuzana Hrčková) rozhodl v zájmu matky, že řízení, zahájené ve Španělsku matkou v roce 2012 bylo zahájeno dříve než české řízení, zahájené mnou v roce 2010 - to aby překážka litispendence platila opačně, ohlásil jsem to Nejvyššímu státnímu zastupitelství jako podvod a zneužití pravomoci. Z Nejvyššího státního zastupitelství to propadlo na Městské státní zastupitelství v Praze, tam věc rozdělili na trestní a netrestní linii a poslali je na Prahu 2 (kde sídlí Městský soud) a na Prahu 5 (kde trvale bydlíme já a Mirek). V trestní linii došli státní zástupci k závěru, že nejde o trestný čin, protože soudkyně jsou nezávislé. Jinými slovy, když se dopustí podvodu běžný občan, je to trestné. Když se dopustí podvodu soudkyně, je to odlišný právní názor, který se netrestá. Jména státních zástupců v této linii si nepamatuji, spisy mám doma v ČR, kam nemůžu. V netrestní linii, kde se zkoumají životní podmínky dítěte, mne předvolala na pohovor státní zástupkyně z OSZ Prahy 5 Miluše Králová. U ní jako jediné ze státních zástupců jsem zaznamenal snahu pomoct mi. Nad rámec protokolu, kterým věc postoupila ÚMPOD, mi jako právnímu laikovi vysvětlila pár věcí z fungování soudů a státních zastupitelství. Bohužel, její pravomoci končí na hranicích a do mafiánského Španělska nedosáhla ani ona, ani ÚMPOD.
• Co byste vzkázal českým otcům – a co české justici ?
Otcům: snažte se udržet manželství a partnertsví a nerozcházejte se kvůli hloupostem. Když už je rozchod nevyhnutelný, nekompromisně požadujte buď střídavou výchovu, nebo otcovskou výchovu s úpravou styku pro matku. Nevěřte odcházejícím ženám, jejich slovo nic neznamená a ani ony samy ho neberou vážně. Justici: nezapomínejte, že kromě Vámi ztělesňované světské rádobyspravedlnosti existuje ještě vyšší spravedlnost. Lidová moudrost tomu říká, že na každé prase se najde řezník.
• Jakou máte představu o budoucnosti Vašeho syna – a se kterou zemí je tato představa spjata ?
Dokud to bude v mé moci, nedovolím, aby Mirek skončil ve výlučné péči své matky. Budu trvat na spravedlivém soudním řízení v ČR, které musí skončit podle judikatury Ústavního soudu - buď střídavou nebo otcovskou výchovou. Jako každý rodič, chci pro něj to nejlepší. Tím myslím, aby poznal mužský i ženský hodnotový svět, aby se v dětství a dospívání naučil co nejvíce a jednou se na prahu dospělosti sám rozhodl, co je pro něj důležité, co ho baví a kde chce žít. Dokud to bude na mně, nespojuji to s žádnou konkrétní zemí. Bude-li to možné, může to být ČR, kde mám rodiče a širší rodinu a kam jsem ochoten se vrátit. Když to nepůjde tam, zkusíme to jinde.
• Co byste vzkázal čtenářům stránek K 213, jak dlouho je vůbec sledujete a jak na Vás působí ?
K 213 čtu zhruba pět let, co začaly moje rozvodové problémy. V českém mediálním prostoru vidím pouze pár seriózních zdrojů informací pro rozvádějící se otce, K 213 je jedním z nich. Nebýt jich, asi bych si připadal jako podivín, když chci vychovávat svého syna i po rozchodu s manželkou. Mladším čtenářům K 213 bych vzkázal, aby věřili zkušenostem těch starších, kteří na stránkách píší. Sytý hladovému nevěří, dokud sám nevyhládne.
• Chtěl byste něco sdělit české vládě, případně jiným státním orgánům ČR – a pokud ano, tak co ?
Ještě před pár lety jsem byl pyšný na to, že jsem Čech. Když začaly moje první soudní problémy a narazil jsem na Hanu Vranou a senát Anisji Pillerové, říkal jsem si, že na hlupáka natrefí člověk kdekoliv a že nakonec vše dopadne dobře. Po vlastních zkušenostech nejen se soudci, ale i s předsedy a místopředsedy soudů při stížnostech, s ministry, s předsedou vlády, se státními zástupci, s opatrovníky a s evropskou komisařkou pocházející z ČR a dále poté, co jsem o obdobných osudech slyšel od řady dalších českých otců, musím říct, že se stydím za to, že jsem Čech.
- Čtouce Vaše odpovědi, dovolím si přidat ještě jednu otázku :
Víte o tom, že soudkyně Blanka Chlostová z Vámi zmiňovaného senátu
Anisji Pillerové, patřila k tomu "šťastnému" senátu, který jsme
zablokovali již v dubnu 2008 a nepustili ho do jednací síně - a
následně pak svědčila proti nám, tedy proti mně, kolegovi Štefkovi a
panu Tenglerovi (tehdy ještě naživu) před OS pro Prahu 2 při trestním
řízení, iniciovaném samotným Sváčkem - jak jinak než pro pohrdání
soudem - jež nakonec skončilo naším zproštěním, ale až v dovolacím
řízení (v prvním stupni jsme dostali po dvou měsících nepodmíněně !!) ?
Co tomu říkáte ? Zablokovali jsme ji už tehdy důvodně ? Souhlasil
byste dnes s naším postupem ?
Starší články na K 213 jsem prošel jen zběžně, takže o Vašem odboji proti paní Chlostové a jejím kolegům podobného ražení jsem nevěděl. Smysl to určitě mělo, už jen proto, aby si tito samozvaní bozi a bohyně uvědomili, že ne každý bude trpně snášet jejich představy o chodu světa. Poté, co jsem se díky svému rozvodu seznámil s českou justicí, a když vidím zprávy ze Spojených států, kde občas někdo vezme zbraň a jde někam vystřílet všechny, koho potká, tak dnes už si říkám, že to nutně nemusí být duševně nemocný člověk, ale třeba jen zoufalec, který už nemůže dál. Naši soudci a soudkyně mají velké štěstí, že u nás nejsou zbraně volně dostupné.
DĚKUJEME ZA VÁŠ ČAS I VYČERPÁVAJÍCÍ A VELMI AUTENTICKÉ ODPOVĚDI. Věříme, že je česká veřejnost bude umět strávit ve zdraví ( u našich stálých čtenářů jsem si tím jist).
________________________
________________________
Comments
Pan Jadlovský má se státními orgány ČR naprosto stejné a podložené zkušenosti jako já a další tisíce otců, kteří boj o důstojný život a právo na výchovu svých dětí nevzdali.
Jsem rád, že pan Jadlovský si našel vlastní cestu, jak čelit zlu opatrovnické mafie.
Držím mu pěsti a věřím, že tento běh na dlouhou trať vyhraje a nic ho nezastaví, stejně jako tohoto běžce.
sport.cz/.../...
To, že na každou svini se voda vaří mi řekl i jeden můj podřízený, který moji bývalou ženu znal.
Jedna sousedka mi řekla:" Ona jim to dcera jednou vrátí".
Vše se potvrzuje, odešel na věčnost druhý, na koho jsem se obrátil, Standa Gross.
Ač měl prachy, byly mu k ničemu, možná proto, že to byly prachy špinavé.
Matka díky své rodině s kontakty na estébáky chtěla dítě jen pro sebe proti jeho vůli, neboť dítě samo přečetlo, že to jsou prolhaní křiváci , k ničemu ji nevedou, vše má nalajnované, v honbě za mamonem se jí nevěnují, nutí jí do aktivit, o které nemá zájem.
Naváděná dcera to vyřešila svým způsobem.
Ač mi od počátku oné tragédie moc chybí, jsem na ní jako táta hrdý.
Ne náhodou byla pohřbena tajně, na posledním rozloučení dohlížela horda policajtů v civilu, na náhrobku nemá své příjmení, z mého věnce byly jejími vrahy ukradeny stuhy s nápisy "Raději zemřít, než žít ve lži, Jan Hus, Jan Palach, Jana Komárková.
Ve spěchu událostí jsem zapomněl na stuhy uvést Pavla Wonku.
Ne náhodou byl můj zmocněnec ing. Fiala 2x vězněn, aby mne zdejší policejně justiční mafie vedená okresním ředitelem PČR Janem Švadlenkou a okresním státním zástupcem bolševikem Vladimírem Kytnerem mohla za porušení zákona uvést do stavu trestního stíhání.
Na závěr uvedu jméno toho prvního, na kterého jsem se obrátil a můj dopis a jeho odpověď jsem předal PČR v Chrudimi.
JUDr. Petr Pithart.
Jednak jako na člověka s právním vzděláním s titulem JUDr. , jednak jako chartistu, jednak jako na předsedu Senátu ČR, zastupujícího region Chrudim a Havlíčkův Brod.
Na pozdější moje urgence písemně předané v jeho kanceláři v Chrudimi nereagoval, neměl zájem mne přijmout ve své kanceláři v Chrudimi přijmout osobně.
Můj dopis Pithartovi a jeho odpověď předaná PČR byly důkazně zneužity proti tátovi, který naivně bojoval se zdejší opatrovnickou mafií za důstojný život jeho dcery.
Ne náhodou Petr Pithart se vzdal kandidatury na post senátora v dalším volebním období po akcích K213 v Chrudimi a našel si jinou trafiku.
Pro mne je Petr Pithart politická zrůda, která byla dosazená současným zrůdným policejně justičním režimem do státní správy ČR, stejně jako současný ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán a jeho předchůdci.
cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Pithart
J.K.
novinky.cz/.../...
i.