Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Sochorová, Rudá a Lada

Details

Created: Tuesday, 15 November 2016 14:15

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 4635

mají zřejmě tvořit popravčí četu Krajského soudu.

 Dvě prvně jmenované se do této funkce etablovaly jistě rády a nelze přehlédnout ani dřívější četné "zásluhy". Ty byly ostatně sečteny a podtrženy právě podanou námitkou podjatosti.

Komunikativnější Lada nesl a nese odpovědnost za celý kladenský soud - a měl se z případu, kde je tento soud "hlavním hrdinou", vyloučit okamžitě, jakmile zjistil, oč jde.

Ale asi je jim to všechno jedno. Stejně ví, že je tam špatně naprosto všechno od A do Z, a tak hrají vabank : Buďto se nebudou nikdy zodpovídat z ničeho - a pak je to jedno - anebo se z toho jednou zodpovídat budou, a pak je těch hříchů zase tolik, že o jeden víc nebo míň - na tom už nesejde.

Asi jako vrah na útěku, který předtím zabil 10 lidí, tak už mu nesejde na tom, jestli zastřelí i jedenáctého, byť by to byl třeba policajt nebo malé dítě.

A - samozřejmě - rád věřím tomu, že se k této "práci" nikdo jiný nehodlal na KS propůjčit. A tak zbyla výhradně na ty, jimž zahlazení stop je nejpřednějším a nejvlastnějším  - osobním - zájmem. Podjatost nepodjatost.

3.     Soudkyně Jitka Sochorová vydala usnesení č.j. 10 To 215/2010-460 ze dne 4. května 2010 (viz příloha), kterým potvrdila další rozhodování ve věci 6 T 4/2010 u OS v Kladně psychopata Koudelky, jenž mne bezdůvodně vzal do vazby a v té dva a půl měsíce držel. Dále mne tento psychopat odsoudil k půlročnímu nepodmíněnému trestu ve věci, která nebyla shledána ani trestným činem, ale ani přestupkem.

Tedy : Soudkyně – přesto, že nebylo nejmenších pochyb o tom, že se jedná o nebezpečného psychopata, vylívajícího si svoje psychické komplexy na nevinných osobách a zneužívajícího k tomu své rozsáhlé pravomoci soudce, potvrdila jeho další rozhodování ve věci, čímž mu umožnila v teroru vůči společnosti pokračovat, tento vygradovat a navíc i dokončit. Soudkyně se tak aktivně, vědomě a cíleně podílela na terorizování občanské společnosti a jejích představitelů, kterým v té době obžalovaný bezesporu byl (a je dodnes). Soudkyně prokázala rozsáhlé pohrdání základními lidskými právy a hlubokou právní neznalost nebo nerespektování platných zákonů. Taková soudkyně nemůže v řízení pokračovat a je proto navrhováno, aby byla z řízení pro neschopnost a pro podjatost vyloučena.

4.      Soudkyně dále prokázala svou naprostou nezpůsobilost logicky myslet a aplikovat platné zákony a předpisy, především pak trestní zákoník a trestní řád, a zejména pak vykonávat spravedlnost,  když vydala usnesení č.j. 10 To 248/2016 ze dne 31. května 2016 (v této zde projednávané věci), kterým v podstatě říká toto : Všechno, co bylo doposud ve věci uděláno, bylo špatně. Ale – protože už jsme pokročili tak daleko, že se nám nechce vracet – a navíc není ani záruka, že by při opakovaném řízení stejní tupci neudělali stejné chyby znovu – tak v tom budeme pokračovat. Vzdor tomu, že nás – evidentně vzdělanější obžalovaný – správně a včas poučoval o tom, co je správně a jak se to má dělat. A my jsme ho – ke své škodě – a především ke škodě řízení – nedokázali poslechnout.  Řízení jsme tím – bezdůvodně -  zatížili neodčinitelnými vadami, které dále budeme prohlubovat a přidávat další a další, ale to je pro nás standard, se svou blbostí běžně počítáme a máme ji zakalkulovánu v postupech odvolacích orgánů.

Tedy : Přikázala usnesením pokračovat v řízení, ač věděla a musela vědět, že je od začátku naprosto vadné (vzhledem k absolutní nekvalifikovanosti, ba tuposti policajtů i státního zástupce, evidentního kripla Lukáše) a že tzv. obviněnému nebylo do dnešního dne ani sděleno platné obvinění, natož aby na něj mohla být platně podána obžaloba.  

5.      Konečně – zatím posledním důvodem k vyloučení soudkyně pro podjatost je skutečnost, že ve věci vůbec nařídila odvolací jednání, ač věděla a musela vědět (neboť obžalovaný ji na to upozornil), že ve věci neproběhlo platné hlavní líčení před soudem 1. stupně, neboť obžalovanému bylo pohrůžkou síly zabráněno v účasti na hlavním líčení nebo jeho části, především mu pak bylo bráněno vyslechnout rozsudek a podat si na místě odvolání, což jsou – stejně jako všechny vady předchozí – vady naprosto nezhojitelné, pro které nelze v řízení pokračovat, mající za následek procesní i faktickou neplatnost celého trestního řízení před soudem a z toho plynoucí povinnost je buďto celé opakovat, nebo zastavit. Přesto odvolací jednání nařídila, ač věděla, že pro ně nejsou splněny základní procesní podmínky a předpoklady.

Tedy : Vědomě a cíleně se snažila obžalovanému, ale i celé justici,  škodit snahou o potvrzení neexistujícího rozsudku soudu 1. stupně za každou cenu, vědoma si toho, že v řízení je všechno špatně od A do Z, že tzv. obžalovaný má ve všem pravdu a že při současném intelektuálně-personálním obsazení soudů a státního zastupitelství ho tyto nejsou schopny řádně a platně odsoudit za cokoliv, natož pak za evidentně smyšlené trestné činy a jsou tak právně v konfrontaci s řádným popisem plnění úkolů zcela bezradné a bezmocné, vzdor obrovským finančním prostředkům na tyto pitomce vynakládaným a vzdor obrovským pravomocem těmto pitomcům svěřeným.  

Na základě všech výše uvedených skutečností proto obžalovaný navrhuje, aby byla soudkyně Jitka Sochorová  z případu vyloučena pro dlouhodobou snahu škodit obžalovanému a terorizovat jeho osobu jakožto osobu uznávaného představitele občanské společnosti a pro nezpůsobilost vykonávat funkci soudce.

II.               Vznáším tímto NÁMITKU PODJATOSTI  soudkyně Heleny Rudé, a to z následujících důvodů :

Soudkyně Helena Rudá, i když se na rozhodování v mých věcech dosud nepodílela, je blízkou příbuznou osoby soudce Alexandra Rudého, bývalého předsedy Obvodního soudu pro Prahu 9.

Obvodní soud pro Prahu 9 byl – a to celý, beze zbytku – vyloučen pro podjatost vůči mé osobě po vydání nálezu ESLP č.j. 26 141/03 ze dne 18.7. 2006, kterým bylo konstatováno, že mi tento soud dlouhodobě a cíleně nezákonně škodil především ve věci mých nezletilých dětí.

Přikládám tímto usnesení Městského soudu v Praze č.j. 1 Nc 542/2006-47 ze dne 1.8. 2006, kterým jsou všichni soudci (= 28 soudců a soudkyň)  vyloučeni z jakýchkoliv úkonů v mých kauzách, přičemž předseda soudu – Alexandr Rudý – je jmenován jako první.

Dále přikládám usnesení MS v Praze č.j. 1 Nc 1976/2013-34 ze dne 25. června 2013, toto původní usnesení z r. 2006 potvrzující. A konečně, přikládám vyjádření samotného soudce Rudého, a to ze dne 20. 3. 2013, kde své stanovisko k mé osobě formuluje zcela jednoznačně.

Jestliže je soudkyně Rudá blízkou příbuznou soudce Rudého, lze mít odůvodněně za to, že její stanoviska k mé osobě, nejsou-li totožná, budou přinejmenším ovlivněna těmi výše uváděnými, což ji spolehlivě vyřazuje z pojmu „nestranný a objektivní soudce“, a tedy i z dalšího setrvání v rozhodování  tohoto případu.

Navrhuji proto, aby byla soudkyně Rudá z případu pro důvodné pochybnosti o nepodjatosti vůči mé osobě vyloučena rovněž. Konečně, bod 5), uváděný v námitce podjatosti vůči soudkyni Sochorové, lze beze zbytku použít i vůči soudkyni Rudé.

III.          Vznáším tímto NÁMITKU PODJATOSTI  soudce Romana Lady, třetího člena senátu, a to z následujících důvodů :

Soudce Roman Lada je bývalým předsedou OS v Kladně, což v podstatě říká vše.

Byl jím v době, kdy u tamního soudu probíhal jak soud s Koudelkou (č.j. 6 T 4/2010), tak i na něj navazující soud s další psychopatkou, Hauptmanovou (č.j. 5 T 52/2013), kde byl tentýž obžalovaný – z čistého vzteku nad předchozím zprošťujícím rozsudkem – obžalován a souzen pro „pohrdání“ Koudelkou a jeho soudem, přičemž obžalovaný konstatuje, že pohrdat soudem, který je v rukou psychopata a který ho bezdůvodně po dobu více než dvou měsíců drží ve vazbě, je jeho nezadatelným právem. Obžalovaný byl nakonec odsouzen k trestu 5-ti měsíců nepodmíněně, což i Ústavní soud ve svém usnesení konstatoval, že je trest za takový skutek zcela ojedinělý a nemající obdoby. Přesto ho nezrušil.

Ojedinělé tresty nemající obdoby sotva vynáší nestranné a objektivní soudy bez poměru k věci nebo obžalovanému.

Soudce Roman Lada v té době vykonával funkci předsedy téhož soudu, nese za oba rozsudky (tedy jak Koudelky, tak Hauptmanové) minimálně nepřímou odpovědnost a obžalovanému není známo, že by vůči komukoliv z nich vyvodil jakékoliv kárné důsledky, a tedy jejich chování schvaloval.

Bordel na soudě, kde jakákoliv nevzdělaná husa vystavuje (neplatné) výzvy k nástupu trestu, je jeho bordelem a je za něj osobně odpovědný. Přitom tzv. nenastoupení trestu na základě zjevně neplatné výzvy je předmětem právě tohoto řízení – což znamená, že soudce Lada má osobní poměr k projednávané věci, když už ne k osobě obžalovaného (na rozdíl od předchozích dvou soudkyň) a je vysoce osobně zaangažován na výsledku řízení (tedy aby byl takový, aby bordel na jeho soudě nepojmenoval a neodsoudil, ale naopak skryl).

Zatímco u soudkyň Sochorové a Rudé obžalovaný navrhuje jejich vyloučení pro poměr k obžalovanému, u soudce Lady pak pro poměr k projednávané věci, za kterou jako bývalý předseda OS v Kladně nese osobní odpovědnost.

Současně obžalovaný vyjadřuje svůj údiv nad skutečností, že tohle všechno soudce Lada sám neví a sám se z věci pro poměr k ní nevyloučil.

Bod 5 námitky podjatosti u předchozích dvou soudkyň ostatně platí i pro soudce Ladu.

Na základě všech výše uvedených skutečností obžalovaný proto navrhuje soudu nadřízenému, aby byl celý senát pro podjatost vůči obžalovanému nebo pro poměr k věci z řízení vyloučen a věc přidělena jinému senátu soudu téhož druhu a stupně.

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala

Příl.:      -    Usnesení č.j. 10 To 213/2010-450 ze 4.5. 2010

-        Usnesení č.j. 10 To 214/2010-455 ze 4.5. 2010

-        Usnesení č.j. 10 To 215/2010-460 ze 4.5. 2010

-        Usnesení č.j. 12 To 254/2010-654 ze 11.8. 2010 (o zrušení rozsudku OS v Kladně č.j. 6 T 4/2010 ze dne 23.4. 2010)

-        Usnesení MS v Praze č.j. 1 Nc 542/2006-47 ze dne 1.8. 2006 (o vyloučení 28 soudců a soudkyň OS P – 9)

-        Usnesení č.j. 1 Nc 1976/2013-34 z 25.6. 2013-34

-        Vyjádření JUDr. Alexandra Rudého k námitce podjatosti ze dne 20.3. 2013 č.j. 5 C 73/2013

V Praze, dne 15. listopadu 2016

_______________________

Sochorová : Škodila, kde mohla - už před 6-ti lety : Tzv. "objektivní a nestranná" soudkyně - chránila a kryla magora Koudelku a pomáhala mu držet mě bezdůvodně 2 a půl měsíce ve vazbě. Současně také zastrašovat a terorizovat širokou veřejnost, která na soudy do Kladna začala jezdit.

______________

 Jejich řádění trvalo od počátku dubna - přes volby (ty byly tehdy koncem května) - a jen co skončily, naráz "pominula" potřeba držet mě ve vazbě. Směšná a poslepovaná Nečasova vláda už byla na světě - a tak jsem zase mohl z vazby. Ještě další dva měsíce trvalo, než jiný senát Krajského soudu přišel na to, co běžní lidé věděli od samého počátku : Že se žádný trestný čin nestal - tedy alespoň z naší strany ne - a stíhání bylo oficiálně zastaveno. Prostě - taková ... řekněme - taškařice - na náš účet ...

_______________________

TOHLE ODVOLÁNÍ  se bude "projednávat".

http://www.k213.cz/JOOMLA/2497-odvolani-ve-veci

A to ZDE  :

http://www.k213.cz/JOOMLA/component/dpcalendar/event/62

_______________________

Vážený pane inženýre,

dle mého názoru na Váš případ popsaný v článku „Sochorová, Rudá a Lada“ (podjatost soudců)  lze uplatnit ustálenou judikaturu::

a)     Nejvyššího soudu  ČR - viz  usnesení  Nejvyššího soudu ČR ze dne 18, prosince 2008 sp. zn: 4 Nd 309/2008, kde je uvedeno:  „Pokud žalobce zpochybňuje nepodjatost soudce údaji o jeho dřívějším rozhodnutí v obdobné skutkově téměř stejné věci, pro něž považuje předem za téměř vyloučené, že by v nyní projednávané věci mohl rozhodnout jinak, jde o skutečnost natolik závažnou, že ji lze podřadit pod jeden z důvodů uvedených v ustanovení § 14 o. s. ř. k vyloučení soudce.“

b)     Evropského soudu pro lidská práva  -  viz rozsudek  Evropského soudu pro lidská práva ze dne 07. června  2005,  č. st. 64935/01. Podle tohoto rozsudku bylo porušeno právo navrhovatele na nestranný soud podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod  tím, že ve věci  rozhodoval soudce,  který měl být vyloučen pro nedostatek objektivní nestrannosti.

Dostupné na adrese:

http://ceskobudejovicky.denik.cz/zlociny-a-soudy/soud_lizner_cb20080825.html?reakce=nova

http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=131&id_article=252055&csum=7df51717

http://nalus.usoud.cz  - (Nález ÚS  ČR  ze  dne  08. července 2008 sp. zn. Pl. ÚS 13/06).

c)     Ústavního soudu  -  viz:

1.     Rozhodnutí Ústavního soudu z 08. července 2008  sp. zn: Pl. ÚS 13/06, kde je uvedeno: „Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby byl soud nestranný nejen z hlediska osobního přesvědčení soudců, kteří věc rozhodují (subjektivní hledisko), nýbrž i z hlediska toho, zda osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodných pochybností v tomto směru (objektivní hledisko).“

2.     Rozhodnutí Ústavního soudu z 27. listopadu 1996  sp. zn.: I. ÚS 167/94, kde je uvedeno: „Podmínka § 14 odst. 1 o. s. ř. zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být.“

3.     Rozhodnutí Ústavního soudu z 12. ledna 2005  sp. zn.: III. ÚS 441/04, kde je uvedeno: „Obecnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že zákon má na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím. Výjimečně lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby). V takovém případě Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za předčasnou a připustí ji k meritornímu projednání. Nemůže však být stěžovateli na újmu, pokud ústavní stížnost s ohledem na její subsidiární charakter v tomto okamžiku neuplatní a s ústavněprávní argumentací počká až na ústavní stížnost podanou proti rozhodnutí o poslednímu opravném prostředku ve věci samé. Tak by tomu mohlo být pouze tehdy, kdyby otázka, o níž bylo rozhodnuto v relativně samostatné fázi řízení, by nemohla být v dalším průběhu řízení znovu posouzena (např. uvalení vazby) a tedy ani nastolena v ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí ve věci samé.

Pokud o návrhu stěžovatele na odnětí a přikázání věci podle § 25 trestního řádu nebylo jednoznačně procesně rozhodnuto za situace, kdy stěžovatel tento návrh podložil závažnými důvody způsobilými zpochybnit nestrannost soudců obvodního soudu, nebyl dodržen zákonem stanovený postup podle čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. postup stanovený trestním řádem, což ve svém důsledku vedlo též k porušení tohoto článku z důvodu, že nebyla jednoznačně odstraněna odůvodněná pochybnost o nestrannosti soudu, a dále k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť nebyla jednoznačně vyřešena otázka zákonného soudce.

Nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.

_______________________

_______________________

_______________________