Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Justice funguje

Details

Created: Tuesday, 28 November 2017 18:31

Written by Tom

Hits: 1864

Již jednou se v nedávné minulosti stalo, že Babiš jako šéf hnutí ANO, tedy hnutí, které již 4 roky ovládá ministerstvo spravedlnosti, musel vysvětlovat šlendrián v tomto resortu, když se ho nepodařilo utajit. Krom toho, že okázale předváděl, jak o tomto resortu vůbec nic neví, vzmohl se na jedinou větu: „Justice přece funguje ….“

Zapomněl už dodat, jak.

A protože se nejlépe vysvětluje na příkladech, vezměme si pár příkladů z poslední doby, názorně vykreslujících, JAK tento resort, spravovaný už 4 roky hnutím ANO, funguje.

Příklad P R V Ý : Policie provedla zátah na bandu výrobců pervitinu v Pečkách. Ukázalo se, že nikoliv poprvé. Tutéž bandu výrobců pervitinu pozatýkala už před 4-mi roky. A proč je musela zatýkat znovu? No – protože nejdelší vazební lhůta je 3 roky, ani za 3 roky se justici „nepovedlo“ tuto bandu odsoudit – takže je zase propustili na svobodu – a ti začali okamžitě vařit perník znovu. Výsledek „práce“ justice. Za tohle si ji platíme.

Příklad D R U H Ý : Kauza Rath. Ta je po pěti letech znovu na začátku, protože úplatný mafiánský soudce Pavel Zelenka z Vrchního soudu „moudře“ - a zcela v rozporu i se svými vlastními dřívějšími rozhodnutími rozhodnul, že prakticky veškerý důkazní materiál proti Rathovi je „procesně nepoužitelný“ - a tudíž Ratha nelze odsoudit, protože proti němu vlastně nic nesvědčí.

Kolik tahle sranda daňové poplatníky už za těch 5 let stála, aniž sebemíň cokoliv přinesla, by se nedopočítali ani ministr financí, ani ministr spravedlnosti – ale rozhodně to budou stovky milionů, a to jen na platech soudců a státních zástupců – přičemž se jen potvrzuje to, co moudřejší z nás věděli od začátku: Totiž že Rath nikdy sedět nepůjde, protože vrána vráně oči nevyklove – a co si Rath – pro příkladnost – odseděl ve vazbě, je také všechno, co se mu stalo – a ještě stane.

Příklad T Ř E T Í : Trestní řád v praxi.

V rámci výkonu nepodmíněného trestu za dodržování trestního řádu (neboť v současnosti za nic jiného vězněn nejsem) jsem se rozhodl využít všech možností, které mi trestní řád dává, ke zkrácení či přeměně trestu.

Podal jsem tedy návrh na propuštění po uplynutí třetiny trestu, poloviny trestu a na přeměnu trestu na domácí vězení.

První návrh (na propuštění po třetině trestu) justice prostě nevyřídila vůbec. Prý se jím zabývat nebude.

Druhý a třetí návrh „vyřídila“ justice stejně – nařídila jednání na 30. listopadu, tedy zhruba 10 dnů před propuštěním – kdy už není jednoduše o čem jednat. Tedy : za celou druhou půlku trestu nebyla schopna věc vůbec projednat, jediné, co se stalo – že se mě pracovnice probační služby snažila přesvědčit, ať návrhy stáhnu, že se stejně nestihnou projednat.

Příklad Č T V R T Ý : Ústavní soudce Lichovník

Výkvět ústavní moudrosti. Tentýž, který v rozporu se zákonem zakazoval odborům zastupovat své členy. Teď k němu doputovala moje ústavní stížnost – ohledně odmítnutí osvobození od soudních poplatků, za stavu, kdy jsem vězněn a žádnou práci mi věznice nezajistila. V ústavní stížnosti jsem se odvolal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že dovolání stran soudních poplatků jsou „zjevně nepřípustná“ - a tudíž lze NS přeskočit a jít rovnou k Ústavnímu soudu pro porušení ústavních principů – práva na spravedlivý proces a práva na dostupnost justiční soustavy. Ačkoliv jsem tuto skutečn ost podr obně vysvětlil v odůvodnění přípustnosti ústavní stížnosti, Lichovník ji odmítnul, neboť – prý – nebylo vyčerpáno dovolání.

Idiotismus na druhou.

A nejen to. Lichovník k tomu ještě přidal jistou „přidanou hodnotu“. Aby mě snad náhodou nenapadlo toto dovolání přeci jen podat – třeba s odvoláním se na pokyn Ústavního soudu – tak počkal dva měsíce, než bezpečně uplyne dovolací lhůta, a pak mi teprve poslal svůj moudvý výplod, že už na začátku si všimnul, že „nebylo uplatněno dovolání“. To už předpokládá nemalý stupeň schválnosti a snahy zabránit v přístupu ke spravedlnosti za každou cenu.

Mimochodem, pravý opak toho, co tvoří poslání soudce, i náplň jeho slibu.

Proč o tom tak podrobně píši ? Protože Lichovník je Zemanův výplod a Zemanův kandidát a nominant.

A Babiš je zodpovědný za justici.

Tedy: Titíž dva, kteří se v současnosti – proti vůli většiny národa – snaží sestavit vládu bez podpory parlamentu.

Byla tady kdysi firma, která se presentovala sloganem:

Chceš-li zhubnout, zeptej se mě jak.

Babiš by mohl tento slogan trošku parafrázovat, pozměnit do tvaru:

Justice funguje. A neptej se mě, jak.

Pokud tyhle dva – tedy přihlouplého a buranského Zemana, spolu s amorálním grázlem Babišem – necháme sestavovat vládu, je naprosto jisto, že tak jako dnes justice a Ústavní soud, tak bude během krátkého období vypadat celá země.

No – neptej se mě, jak.