Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Náklady státu otevřenou šikanou občanů

Details

Created: Saturday, 08 September 2018 15:20

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1936

Těch, kteří si dovolili stát zažalovat. U našich - podjatých a stát chránících - soudů... 

 Když vypukne epidemie nebezpečné nakažlivé nemoci, a vláda si stanoví za cíl tuto epidemii co nejrychleji zlikvidovat, jsou dva způsoby, jak toho dosáhnout. 

I. Poctivý - tedy epidemii skutečně odstranit. Tj. vyléčit. To je obvykle spojeno s nemalými náklady, nemalým úsilím, a rozhodně to není ze dne na den. A občan - volič je obvykle netrpělivý, jak malé dítě, a chce rychle vidět výsledky. 

II. Ten druhý. Tedy například tvrdě potrestat každého, kdo by se s danou nemocí úřadům přihlásil. Tzn. epidemie se nejen neléčí, ale dále šíří a nabírá na síle - ovšem oficiálně vykazovaná čísla hovoří o opaku - o rapidním poklesu. Tak rapidním, jak rapidní jsou tresty (sankce) za ohlášení dané nemoci. 

Českou justici si můžeme představit jako orgán těžce zasažený smrtelnou infekcí. Nikdo ze zodpovědných to však nechce slyšet, natož ho skutečně léčit. 

Viditelnou mírou této nemoci jsou žaloby na stát - a to pro nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, především soudů, ale i jiných státních orgánů. 

Existují opět dvě cesty, jak počet těchto žalob snížit - přičemž množství těchto žalob je viditelným měřítkem stupně paralýzy a rozpadu tohoto orgánu. 

I. cesta : Zreformovat justici. Cesta dlouhodobá, bolestivá, těžká. S nejistým, dlouhodobým výsledkem - rozhodně ne do příštích voleb. 

II. cesta - zastrašit ty, co žaloby na stát podávají, anebo jim maximálně znepříjemnit život. 

Populista, estébák Babiš se vydal - jakou asi (?) - no samozřejmě, že druhou cestou. Protože reformovat justici ani nechce, ani neumí. Zbývá proto - zastrašit stěžovatele. Zejména ty oprávněné. 

 _________________

__________________

Dopis veřejné ochránkyni práv

Anně Šabatové ohledně tzv. "nákladů státu" v soudních řízeních vedených proti státu - a zejména pak jejich "vymáhání". 

_________________

Veřejná ochránkyně práv

pí Anna Šabatová

Údolní 39, Brno

Vážená paní Šabatová, 

               Dávám Vám tímto podnět k prošetření skutečností, které souvisejí s tzv. „náklady řízení“ ministerstva spravedlnosti, a zejména pak jejich vymáháním, neboť mám za to, že podobný postup státu nemá nikde ve světě obdoby, je odporný, ostudný a zavrženíhodný – stejně pak jako stát, který jej praktikuje, umožňuje, uzákoňuje a toleruje. 

I.             Považuji za ostudnou již samu skutečnost, že pokud někdo žaluje stát, má za to platit soudní poplatek, resp. že poplatky za tyto žaloby byly od tohoto roku zavedeny, a to bez jakékoliv konzultace s veřejností. 

Žaloby na stát znamenají v naprosté většině případů, že stát svým jednáním, svými úředníky a jejich neznalostí či dokonce jejich schválností někoho poškodil, někdy i zcela zásadně (viz např. nespravedlivé uvěznění, zabavení majetku, apod.) -  a ten poškozený se nyní domáhá nápravy. 

Mám za to, že osvobození těchto žalob od soudních poplatků nebylo vůbec náhodné, ale naopak, mělo své důležité opodstatnění a bylo velmi promyšlené a snadno logicky zdůvodnitelné (na rozdíl od opaku a současného stavu) – tedy aby lidé, kteří byli činností státu poškozeni, nemuseli platit ještě i za to, že se chtějí domoci nápravy. Tady by měl naopak – a zcela automaticky – nést veškeré náklady stát, a to včetně přidělení bezplatného právníka poškozenému, je-li o to žalobcem požádán, anebo zálohovou výplatou odškodného ve zvláště naléhavých a urgentních případech, kde hrozí, že by se žalobce např. nemusel rozsudku dožít, apod. 

Současný stav je ovšem natolik ostudný, že stát v těchto případech – zejména plyne-li způsobená škoda z činnosti soudů nebo policie – se vykrucuje jak malý kluk přistižený na švestkách, zapírá, bagatelizuje, jedná nečestně a podle – a, co nejhoršího, ještě se poškozeným otevřeně vysmívá. Mj. např. tím, že je neosvobodí od povinnosti platit soudní poplatek ani tehdy, když na to zjevně mají nárok – a drze se jim pak směje do očí, jak vlastně nemohou nic dělat. Tedy – alespoň u soudů ne. 

Zde bych rád připomněl, že soudy a justice si civilizované společnosti zřídily proto, aby se spory nevyřizovaly pěstmi na ulicích – a nemají-li soudy dlouhodobě plnit své základní poslání, vrátíme se brzy právě tam.

II.         Neméně ostudnou je skutečnost, že si stát účtuje svou „práci“ v těchto typech sporů dvakrát. Všechny v nich vystupující orgány státu totiž jsou touto činností ze zákona pověřeny, mají na to státem přidělené prostředky, rozpočet, kanceláře, jejich vybavení i pracovníky – a všechno to platí v konečném důsledku daňový poplatník. Resp. už jednou to zaplatil. 

Je tedy zcela mimo logiku, aby stát požadoval tyto – často jen údajné – náklady zaplatit podruhé, po žalobci, pokud tento neuspěl (přičemž o tom, zda uspěje, nebo ne, rozhoduje jen státem placený soudce, evidentně zainteresovaný maximálně na tom, aby žádný žalobce neuspěl). 

Jedná se totiž o evidentní způsob šikany, zaměřený proti těm, co měli tu odvahu stát a jeho úředníky zažalovat – tedy „aby z toho nevyšli tak lacino“. 

Je to druhý způsob šikany – vedle zavedených soudních poplatků – vůči žalobcům u žalob na stát, způsob, který zcela postrádá logiku a pokud by si totéž dovolila soukromá osoba, skončila by před trestním soudem buď za neoprávněné obohacování, nebo rovnou za podvod, protože účtovat si náklady dvakrát, ničím jiným než podvodem samozřejmě není. 

Zde to dělá stát, ve velkém, denně, mnohačetně – a ještě se jeho úředníci (hlavně soudci) diví, co že se to občanům vlastně nezdá, když k takové praxi mají zásadní výhrady. 

III.      A teď teprve přijde to hlavní, proč Vám vlastní píši. Protože tyto evidentně neexistující, resp. již jednou zaplacené „náklady soudního řízení“ stát, resp. MSp, vymáhá, a to způsobem, nad kterým zůstává rozum stát a ve srovnání se kterým byla tradiční židovská lichva nevinnou hrou školou povinných, mravně narušených dítek.

Názorný příklad si Vám dovolím demonstrovat ZDE : 

http://www.k213.cz/JOOMLA/2888-exekutori-a-hlad, 

kde je částka 300,- Kč údajných „nákladů řízení“ vymáhána – ministerstvem spravedlnosti – s náklady 6.855,- Kč, což představuje 23-ti násobek údajné dlužné částky.

Zdůrazňuji, že ústřední státní orgán – MSp – svěřuje toto „vymáhání“ výhradně jediné soukromé osobě – exekutorovi Igoru Ivankovi z Prahy 6, čímž mu vlastně přihrává neuvěřitelný zlatý důl nikdy nekončících a nikdy nevysychajících příjmů., jež vlastně mají jediný skutečný původ a podklad – totiž nehorázné vydírání občanů státem, a to z titulu ve skutečnosti vůbec neexistujících pohledávek, jež si MSp prostě vycucalo z prstu, protože – jednoduše – může.

O tom, že exekutor Ivanko, resp. jeho pověření poskoci, rozesílají tyto exekuce vskutku masově, výmluvně svědčí i skutečnost, že jenom za poslední týden se na mne obrátili dva žalobci na stát, kteří podobné „vyrozumění“ o zahájené exekuci dostali, a to přesto, že tyto – neexistující – náklady státu dokonce dávno uhradili !!  

Myslíte si, že je možné, aby se tímto způsobem choval ústřední státní orgán státu, jenž má být brán vážně – a ne jako prodloužená ruka mafiánských band, které ho ovládly ?

V návaznosti na výše uvedené Vás proto, paní Šabatová, žádám, abyste :

§  Se seznámila s praxí účtování „nákladů řízení“ státu ve sporech s občany, domáhajícími se odškodnění za nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí – a navrhla legislativní změnu v tom smyslu, že státní orgány jsou placeny z daní občanů, a proto již nemohou svou činnost občanům účtovat podruhé.

§  Se seznámila s praxí zavedení soudních poplatků za žaloby na stát a navrhla jejich okamžité zrušení, a to zejména proto, že se staly nástrojem další perzekuce již jednou perzekuovaných občanů  a nástrojem znemožnění přístupu ke spravedlnosti, tedy alespoň k naší justiční soustavě, a to evidentně v příkrém rozporu k mezinárodním závazkům, které na sebe ČR přijala, především pak v souvislosti s členstvím v právním prostoru ESLP.

§  Se seznámila s praxí vymáhání „nákladů řízení“ státu ve sporech s občany, domáhajícími se odškodnění za nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, prověřila, jak je možné, že tyto „náklady“ vymáhá jediná soukromá osoba – exekutor Ivanko – a jak je možné, že si za tyto „služby“ účtuje 23-ti násobek vymáhané částky.

Výslednicí této snahy by měl být Váš další legislativní podnět ke změně Exekučního řádu, a to v tom smyslu, že náklady vymáhání pohledávky nikdy nesmí přesáhnout jednu desetinu vymáhané částky - jak je jedině logicky zdůvodnitelné, obhajitelné a ve světě běžné. 

A skončila by tato neuvěřitelná exekutorsko - vyděračská džungle i u nás, a to jednou provždy.

§  Konečně, abyste prověřila skutečnost, jak je možné, že orgán státu vymáhá, navíc tímto způsobem, dokonce i částky dávno uhrazené a zaplacené, čímž se jednak veřejně zesměšňuje a diskredituje, jednak se otevřeně uchyluje k vydírání jako uznané a legitimní politice státu. 

Přeji Vám rychlou orientaci ve všech těchto problémech a podnětech, budete-li potřebovat další podklady či informace, rád Vám je poskytnu a věřím, že Vaše práce přinese zlepšení na této dosud zjevně nejostudnější části veřejné činnosti státních orgánů.

S pozdravem 

                                                                                                                                     Ing. Jiří Fiala

_________________

_________________