Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Píka a Masaryk : Laciné PR dnešní justice

Details

Created: Wednesday, 30 October 2019 20:07

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2714

A dokonce i v jeden den !! Ale - bohužel - když já je všechny tak znám !! 

Znovuotevření případu vraždy Jana Masaryka a rehabilitace generála Milana Píky, vězněného komunisty prakticky v téže době, má být zřejmě lacinou a průhlednou náplastí na děsivou tvář současné justice, jak ji věrně a denně ukazují (a dokumentují) právě tyhle stránky. A zoufalou snahou spravit si stále šířeji známou degenerativní pověst pohrobků postkomunistů na veřejnosti, u stavu neznalých lidí. 

Podívejme se na oba - zoufalé - pokusy blíže : 

Vyšetřování smrti Jana Masaryka probíhalo v několika - docela četných - vlnách.

Poprvé hned po jeho smrti - v r. 1948 - to bylo spíše zahlazování stop, než vyšetřování, poté se otevřelo v r. 1968 (tedy druhý pokus) - ale jen nakrátko, a vyšetřit se nestačilo skoro nic - i když četné náznaky vedly k závěru, že to byla vražda a že ji spáchali pravděpodobně agenti sovětské NKVD. Tento závěr ale nešlo tehdy jednoznačně potvrdit - a pak přijely tanky - a bylo, samozřejmě, po vyšetřování. 

Potřetí, se o to justice pokoušela po revoluci, v r. 1990 - ale to nezjistila také vcelku nic moc.. 

Zatím poslední - a to vcelku úspěšný - pokus proběhl o 10 let později, v r. 2001, a to hlavně proto, že se odtajnily bývalé sovětské archivy - a z nich vyšlo najevo, co dávno všichni stejně věděli - že, samozřejmě, byla to ruská NKVD, předchůdkyně dnešní KGB, kdo vyhodil Jana Masaryka z okna jeho bytu v Černínském paláci. 

MěstSZ tehdy udělalo - asi vůbec první - rekonstrukci, a konstatovalo - za pomoci znalců - že tělo do míst, kde leželo, prostě nemohlo dopadnout volným pádem, že ho musel někdo vyhodit. Resp. oběť vystrčit silou z okna. MěstSZ tedy věc uzavřelo závazným - teď už úředním - názorem, že to byla vražda. Pachatelé .. ? Nezjištěni, po tolika letech - pravděpodobně mrtví. Beztak to byli agenti výše zmíněné sovětské tajné služby. 

A teď - po dalších skoro 20-ti letech, kdy se ví, jak Masaryk skončil - si někdo povšimne záznamu, že tělo leželo uměle upravené, k fotografování - a že takhle nemohlo vypadat těsně po skoku, resp. shozu ?!! 

A to to nevěděli v tom r. 2001 nejpozději ??? Fotky přece měli k dispozici, dělali rekonstrukci - a nikdo si ničeho nevšiml ?? Až teď ?? 

Anebo někdo zoufale potřebuje "vyretušovat" zoufale křivou pověst státního zastupitelství, zejména poté, co tak slavně "odstíhalo" podvodníka Babiše ??  

Věc druhá - Píka. Zde - Milan. Jeho slavnější otec, Heliodor, byl komunisty - asi jako první oběť stalinských represí - oběšen v Plzni na Borech už v červnu r. 1949, o rok dřív než Milada Horáková později na Pankráci. A to - jako národní hrdina národního odboje z 2. světové války.

Jeho smůlou bylo, že se nenechal ani koupit, ani zastrašit - a nebyl komunista. Naopak - vždy a za všech okolností hájil zájmy republiky. 

Jeho syn, Milan, byl tou dobou vězněn rovněž, naštěstí ušel smrti. A o jeho rehabilitaci dnes šlo ve druhém případě. 

A - koho to u ní nevidíme ?? JUDr. Helena Kutzlerová !! 

Taková náhodička !! Nejprve na OS P - 9, poté OS P - 3, a teď tedy už - povýšila - a tak - Vávrův soud... 

JUDr. Helena Kutzlerová, jak říká správně reportáž, začínala v justici až po r. 1989. Přesněji - začínala se mnou, v r. 2001. Resp. právě na mém případu, na Proseku, kde tehdy ještě stál OS P - 9.

Byl to tehdy první trestní rozsudek, který byl proti mně vynesen, a stalo se to takhle :

Bývalá manželka stupňovala po rozvodu naschvály ohledně dětí a odmítala je řádně předávat na víkendy. Prakticky jsem neměl možnost je vidět. Jednou  z mála možností bylo, že jsem zašel do školy. To jsem také jednoho pátku - začátkem ledna 2002 - udělal.

Bývalá manželka se to dozvěděla - a přišla mě tam přepadnout, vybavena tchánem a paralyzérem.

Tím mě také napadla, když jsem řekl, že  půjdeme do ředitelny společně ohlásit, že mne se svým otcem napadli v šatně.

Právě k tomu měla ten paralyzér - o kterém já jsem tou dobou ještě neměl potuchy, byla to dost nová věc - a když jsme stoupali po schodech, začala mě jím pálit do lýtka. Protože to byla náhlá prudká bolest, naprosto podvědomě jsem se ohnal, a protože stála za mnou, tou rukou dostala. Odhodilo ji to na sloup schodiště a tam se bouchla do hlavy. Nic se jí nestalo - ale opačné napadení bylo na světě.

A teď - jsem měl poprvé vidět, co to jsou naše "OČTŘ", zkratkou "orgáni" - a jaká hovada tam - skoro 100%ně -  pracují.

Když přijeli policajti, všechno jim bylo - kupodivu - od začátku jasné. Já jsem napadl chudinku matinku, a to ve škole, kde - jak ona tvrdila - jsem neměl co dělat. Ve škole, kam chodily obě moje děti, které jsem jinde vidět nemohl - jsem, podle nich - neměl co dělat...  !!

Když jsem po nich třeba chtěl, ať zajistí u ní paralyzér, že ho má u sebe - tak kupodivu nechtěli ani slyšet. A dělali, že neslyší.  Takže následně začala tvrdit, že žádnou zbraň u sebe neměla, natož aby mě napadla. A že utrpěla "zranění" jen ona. A - zůstala s ním doma.

Dobře jsem věděl, že jí nic není - chodila do parku se psem, s dětmi jako doprovod do školy, se šamstrem tamtéž - prostě evidentě zdravá jako rybička.

Protože mi začalo docházet, k čemu to má vést a proč je doma, chtěl jsem po policajtech, ať neprodleně nařídí kontrolu jejího zdravotního stavu - že jí nic není. Ale - to, ani slyšet !! To prý neexistuje, musím počkat, až skončí pracovní neschopnost.

To by mě přece nemohli dál stíhat.

Takže, přesně, jak chtěla - počkali, až se tzv. "vyzdraví" - což bylo asi za 2 měsíce - a pak mi sdělili, že mě obviňují z "těžkého ublížení na zdraví".

To jsem tedy poprvé zůstal zírat - co se tady děje.

A podruhé jsem zůstal zírat, když jsem viděl "znalecký posudek" MUDr. Hladíka - který to potvrzoval.

Zdálo se, že není úniku. Měli to dokonale sehrané. A secvičené. Asi mnohokrát již přede mnou.

Právník mi tehdy řekl, že jediná cesta vede přes revizní znalecký posudek, jinak nemám u soudu šanci.

Přitom jsem sám dobře věděl, že jí nic nebylo, ani nemohlo - pří pádu a nárazu na sloup, když jí  nic nebylo po pádu , tedy žádný otřes mozku, ani motanice, prostě - nic - tak že může mít maximálně nějakou modřinu či oděrky.

Hledal jsem znalce - a konečně i našel. Na Bulovce. MUDr. Berana.

To jsem ještě - rovněž - netušil, jaká je to uznávaná kapacita. Pak jsem ho párkrát slyšel v rozhlase - jak jezdí na konference po celé Evropě - tak jsem si dodatečně uvědomil, jak šťastnou jsem měl tehdy ruku.

Ten se na ten Hladíkův posudek podíval, zkouknul prokazatelné lékařské nálezy - a povídá : To je nesmysl na první pohled. Jediné, co mohla utrpět, bylo pár oděrek. A to tam taky do závěru svého posudku napsal. S tím, že popsané úrazy si žádnou pracovní neschopnost nemohly vyžádat. (No - a co by to znamenalo pro "chudinku"?? Křivé obvinění - a trestní stíhání + náhradu škody zdravotní pojišťovně, že ??)

U soudu - a ten právě dostala na starosti jistá mladičká soudkyně, právě přišlá ze školy, JUDr. Helena Kutzlerová  -   působil Beranův posudek jako bomba.

A - opravdu - bez něj bych dostal rovnou pár let natvrdo. Za těžké ublížení na zdraví. Na papíru to bylo všechno přece tak jasné !! A což teprve mladé, hloupoučké soudkyni, podjaté proti chlapům a domácím násilníkům, pak obzvláště !!

Mimochodem, to, že jsem šel navštívit svoje děti, což jsem jinde neměl možnost a to, že jsem u toho byl přepaden bývalou manželkou a jejím primitivním otcem, to ji vůbec nezajímalo ! Soudkyni, která má zohlednit všechny okolnosti - a zejména být schopná rozlišit napadeného od útočníka !

Po Beranově obhajobě svého posudku - a totálním vyvrácení blábolů Hladíkových (mimochodem, to jsem ještě nevěděl, že Hladík je vyhlášená policajtská svině, která jde policajtům zásadně a ve všem na ruku, kterou volají pokaždé, když potřebují někoho potopit  a která je - jak ji označil Bláznův obhájce Zelenka - "kmenovým soudním znalcem", tedy něco jako praotce Abrahám, nebo tak něco) - zůstala najednou na rozpacích i Kutzlerová.

Hlavní líčení tehdy - bylo to před Vánocemi - skončilo památnou větou : "Tak já odročím na příště - a pokud nebudou další důkazy - asi budu muset pana obžalovaného zprostit obžaloby..."

Kdo by si myslel, že mám vyhráno - jako třeba tehdy já - byl by na velkém omylu.

Do příště sice žádné jiné důkazy nebyly, zato byla reportáž TV Nova - o tom, jaký jsem nebezpečný domácí násilník. Byla to neskutečná sprosťárna. Totální mediální poprava na objednávku - se zneužitím žurnalistiky, jaké jsem si do té doby nedokázal představit, že by vůbec v právním státě mohlo existovat.

(Mimochodem, Novu jsem za to zažaloval - a měl jsem znovu vidět, jak u nás funguje postkomunistická - Sváčkova - spravedlnost...  Závěr zněl, že sice reportáž pravdivá nebyla a Nova pro ty bláboly neměla nejmenší důkaz - ale že prý mnou požadovaná omluva je příliš rozsáhlá a neodpovídá délce reportáže... - viz Stamidisová -  Jsem si přitom jist, že kdyby něco tak sprostého natočili a odvysílali třeba o Sváčkovi nebo Zemanovi - kterémkoliv z těch obou hlavních - tak Novu zruší a odeberou ji licenci z hodiny na hodinu...)

No - takže, zkráceně - důkazy sice žádné nebyly, nebo co byly, tak v můj prospěch - ale protože mladičká husička usoudila, že kdyby mě zprostila, vláčeli by blátem i ji - a mohlo by to ohrozit její kariéru - a už by si ani neškrtla - tak jsem odsouzen byl, byť asi mnohem mírněji než se původně chystali.

Dostal jsem podmínku - a doufal, že ji odvolací soud zruší. To jsem byl ale tehdy ještě naivní, že ??

Než došlo k odvolání, zavřeli mě za údajný "únos".

Co na tom, že i z toho mě za další dva roky zprostili, protože se nestal - ale k odvolacímu soudu jsem šel z vazby - a, to víte - a každý z odsouzených vám to snadno řekne - jaký je rozdíl jít k soudu (trestnímu) z "volné nohy", jak se říká - a oproti tomu - z vazby.

Takže - odvolání bylo zamítnuto - a rozsudek potvrzen.

Vždyť je to přece jen podmínka, že ??

Mimochodem, jsem si naprosto jist, že právě tehdy se "lámal chleba" a rozhodovalo o dalším osudu jak mém, tak zejména mých dětí.

Kdyby tyhle soudy byly rozsouzeny po právu a podle prokázané skutkové podstaty, tak by matka dětí skončila minimálně s podmínkou za křivé obvinění a výtržnictví - a děti nejspíš v mé péči. Už tehdy.

Jenže - Helena Kutzlerová to viděla jinak. Vždyť jí šlo přece o celoživotní kariéru, že ?

I pro ni mohl být tento případ rozdvojkou, resp. byl. Dost možná by dnes neseděla na Městském soudě, kdyby mě tehdy byla - zcela po právu - zprostila, jak původně i chtěla.

No - takže tohle je JUDr. Helena Kutzlerová.

Když mě - o rok později - zprostili z únosu, odešla raději z Devítky na Trojku, věřím tomu, že hlavně proto, aby se přede mnou ukryla. Jenže - Praha je dost malá - a já chodím skoro po všech soudech - takže jsem na ni brzy narazil i tam.

Potkali jsme se u soudu ještě jednou, a to na památném Ovocňáku, kde se soudily mé "útoky na soudce", tuším, v r. 2004 nebo 2005 - a JUDr. Helena Kutzlerová byla jednou z "poškozených". To měla těsně po porodu - a bylo to na ní vidět.

To bylo ono památné líčení, na které tak rád vzpomínal Karel Berka.

Chodily tam totiž "svědčit" soudkyně z Prahy 9, jedna za druhou, a každá popisovala, jak jsem ji urazil a jak se jí to dotklo... a v čem.

A taky tam byl tehdy tehdejší předseda soudu, Rudý. A na toho vzpomínal Karel vůbec nejradši... Vždycky mi říkal : Toho jsi donutil, aby dostál svému jménu - ten, když odcházel ze soudní síně, tak byl tak rudý vzteky, že ani neviděl na cestu a nemohl najít kliku na dveřích..

Já se ho totiž zeptal, jestli je to on, co ho uvádí Charta ´77 na seznamu osob, nejvíce se provinilých proti lidským právům za komunistické totality... Něco jako černý list české justici, alias -  "wanted".

Tak - to je, prosím, JUDr. Helena Kutzlerová a její "rozsudky". Tak ta dnes zachraňuje nezachranitelnou pověst Vávrova zprofanovaného soudu - osvobozujícím verdiktem nad Píkou.

Mimochodem, dokážete si snad někdo představit - v této naprosto jasné kauze - jiný rozsudek ?? Ve věci známého politického vězně z konce 40. let ??

Vždyť by z toho soudu ani nedošla domů...

Takže poněkud senilní dědula v roli obhájce, pindající o "historickém rozsudku", by si měl uvědomit, co říká - a své senilní stáří a měknutí mozku nedávat tak ostentativně najevo.

Anebo - mokrý hadr na hlavu...

____________________

____________________

____________________

____________________