Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Překvapivý rozsudek, i omluva

Details

Created: Saturday, 26 July 2025 18:40

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1523

 Poprvé po mnoha letech jsem nejel na OS P - 2 zbytečně. Překvapivý závěr žaloby proti MPSV. 

 Tak zase jednou se projedu - a přijdu o celodenní plat - zbytečným soudním jednáním, od kterého nelze nic čekat. Řekl jsem si v duchu, přesto to podnikám dál. Snad z vrozené důslednosti, snad z naděje, že jednou někdo tyhle křivé rozsudky všechny shromáždí a použije jako obžalobu. 

Žaloba na stát - co k ní můžete říct ?? Po mnoha letech naprosto jednoznačných zkušeností...?? Co se prokázalo nás nezajímá, předem rozhodnuto - zamítá se, trhněte si nohou, a zaplaťte ještě ministerstřvu neexistující náklady. Však ono vás to přejde, žalovat stát. Tedy - nás.. Protože - stát jsme přece my !! Soudci, úředníci, zvláště ministerští... 

Kdyby mi ještě cestou někdo řekl, že tomu dnes bude jinak, nevěřil bych mu ani nos mezi očima. 

Už jsem si zvykl, že jediné, co z toho všeho máte, je záznam z jednání, dokumentující, jaká zvěrstva byla - státem - spáchána. Někdy je ten záznam k něčemu dobrý, někdy se někomu k něčemu hodí, většinou ale ne. Maximálně jako zajímavost. Která - nikoho nezajímá. Nebo jen ty s podobnými a podobně špatnými zkušenostmi. 

O CO ŠLO

STRUČNĚ :  Výjimečně nebylo žalovaným MSP, ale MPSV. Šlo o kdysi nevyplacenou dávku zvýšeného životního minima, jež měla být vyplacena (v červnu 2022) ve zvýšené výši, díky odpracovaným hodinám veřejně prospěných služeb. Úřad práce ji tehdy nevyplatil s tím, že smlouva už skončila, a tudíž nemá podklad, na jehož základě by dávku mohl vyplatit. To, že smlouva skončila hrubým zanedbáním právě ÚP, který měl její platnost hlídat a blížila-li se ke konci, navrhnout její prodloužení  - neboť je jistě úkolem Úřadu práce nezaměstnané v práci udržovat a jsou-li ochotni pracovat, k tomu jim vytvářet vhodné podmínky - a zejména po právní stránce zajišťovat veškerý právní rámec tak, aby mohli - pokud chtějí - pracovat co nejdýl. Aspoň za tu almužnu zvýšeného přídavku. V mém případě to byly necelé 3 tisíce. O ty jsem přišel - a hlavně : Jsem měsíc pracoval úplně zbytečně. 

U každého jiného by to byl podvod - nechat někoho dřít a pak se mu vysmát, že nic nedostane - u státního orgánu to je chyba nikoho, na kterou doplatí ten nejchudší, nezaměstnaný. 

No, a tak jsem to být nenechal. Už proto, že každá smlouva končí tehdy, když ji strany přestanou plnit, a ne tehdy, když uplyne nějaké datum, které kdosi zapomněl prodloužit. 

A tak jsem si stěžoval. 

Hlavně, že každý Úřad práce má svého právníka. Asi skutečný advokát chudejch, když neví ani tohle. 

Takže nejen že ÚP (v Nymburce) to neuznal - ale následně to neuznalo ani MPSV, které má právníků celý odbor. Nechápu, na co, když není schopno si poradit s takto banální záležitostí. 

Ministerstvo postupovalo - podivně. Protože - 2x po sobě rozhodnutí ÚP (o snížení dávky) zrušilo - potřetí - to samé - potvrdilo. Podle mě - případ pro psychiatra, ne pro právníka. 

Přece - když někomu něco zruším, tak vím, proč - a dokud to nenapraví, tak má smůlu a může následovat leda to, že poletí z místa. 

Tady zřejmě se přichýlili ke staré goebbelsovské zásadě - že 100x opakovaná lež se stává pravdou - a tak, i když ministerstvo rozhodnutí 2x zrušilo - a ÚP na něm nic nezměnil - tak ho na potřetí potvrdilo. 

Asi jako že už jsem měl dost času si na zvůli zvyknout. 

No - tak když není jiná řeč - tak žalobní. Tak jsem podal žalobu. 

2 úřady. 1 stát

MPSV : Don´t get loosers...

A - sice naprosto logicky - leč i tak - s údivem - jsem USPĚL  !! Krajský soud rozhodnutí MPSV zrušil, i s tím, že mi samozřejmě přísluší zvýšená dávka a že smlouva byla i po svém formálním skončení platná dál, protože ji prostě obě strany dál plnily. 

To, co jsem tvrdil od začátku. 

Ministerstvu trvalo další rok, než na to zareagovalo - a dávku - s obrovským zpožděním - vyplatilo. V době, kdy už samozřejmě nebyla potřeba, protože jsem dávno chodil do práce. 

Následně vyplatilo ministerstvo i odškodné, sice mnohem nižší, než jsem chtěl - žalobou - já, ale přece nějaké. A že je vyplatili dobrovolně, mě potěšilo natolik, že jsem byl ochoten stáhnout žalobu - a spor ukončit. 

Ne tak ministerstvo. 

Nebo - možná i ochotné bylo, ale utopilo se ve vlastním bordelu. Na můj smírčí návrh prostě nereagovalo - ač byl, nejen podle mého pohledu - velmi přijatelný : Zaplatit soudní poplatek a 3 tisíce za podání žaloby. 

Bez odpovědi. 

No, a u toho jsme u soudu začali. 

Soudce (Martin Trepka) - jestli prý se nechceme smířit. 

Povídám, že velmi rád, že jsem to i navrhoval - ale bez jakékoliv reakce.

Když si soudce vyslechl i podmínky smíru, bylo vidět, že i on je považuje za více než přijatelné - a nechápe, proč ministerstvo mlčí. 

Zástupkyně ministerstva prohlásila, že k žádnému smíru není oprávněna, že to může jenom ministr - a o nabízeném smíru nevěděla nic. Výmluvný obrázek o poměredch na MPSV. 

Navhoval jsem, ať soud doplní tento návrh smíru, soudce to však považoval za nadbytečné, protože prý nemá důvod mi nevěřit. To potěší. Na druhé straně - to nevěstilo nic dobrého. protože pominout tento zásadní důkaz a nedoplnit ho - znamená jedině - bez ohledu na důkazy - žalobu zamítnout, jak je na tomto soudě (špatným) zvykem.

Zástupkyně ministerstva prohlásila, že vyplacenou částku odškodného považují za konečnou a dále se tím nehodlají zabývat, ať žalobu zamítnou - a vyřízeno. Ona ale - samozřejmě - chce náklady řízení (ačkoliv ji k tomu ani nikdo nevyzval). Jak byla zvyklá... Snadné vítězství bez boje - a ještě zasolte za neexistující náklady... 

Nabubřelá drzost jí přitom sálala z očí. 

Namítnul jsem, že ministerstvo mluví výhradně o odškodném za PRŮTAHY  v řízení - ale ne o odškodném za špatné rozhodnutí samo, a že si ho snad dodnes ani není vědomo. 

Soudce to všechno vyslechnul, vyhnal nás ven - a jak jsme se měli za chvilku přesvědčit - neposlouchal to zbytečně. 

V následném rozsudku zohlednil - k mému nemalému úžasu - všechno, co jako soudce zohlednit měl. Neochotu ministerstva se domluvit (soud se dnes nemusel vůbec konat) stejně jako skutečnost, že ministerstvo se dodnes neomluvilo. 

Přesto se jeho rozsudek dá označit jako "vlk se nažral - a koza zůstala (skoro) celá". Oproti dřívějším rozsudkům ( do vlka si kopneme a pořádně ho rozdivočíme - aby se koza mohla napást alespoň dvakrát) je to ovšem nezanedbatelný pokrok. 

Z finačních nároků sice už nevyhověl ničemu, konečně, když jsem jednou prohlásil, že jsem byl s částkou odškodného víceméně spokojen - tak proč by to dělal, že ?? - i tady ovšem měl prostor, protože sama zástupkyně ministerstva prohlásila, že částka odškodného nezahrnuje valorizaci, a to díky judikatuře NS - což si jistě každý uvědomí, jaký asi je rozdíl mezi dvaceti tisíci před pěti lety - a nyní - ale jinak mě prohlásil za úplného vítěze sporu s nárokem na náhradu nákladů řízení - a ministerstvu přikázal omluvu. Tu sice zredukoval na podobu, která už nebyla tak konfrontační, jak jsem navrhoval v žalobě já - ale i tak - slušný výsledek. A vlastně - protože šlo jenom a právě o tu omluvu (odškodné již vyplaceno bylo a já jsem v tomto směru vzal žalobu zpět), tak právě proto jsem byl "zcela úspěšným ve sporu" (na OS P - 2 jsem něco podobného slyšel - po dvaceti letech - vůbec poprvé...). 

Ještě u té omluvy : Já jsem chtěl, ať se omluví na stránkách ministerstva, to soudce zamítnul rovněž, že stačí, když se omluví dopisem - ale to už nám může být celkem jedno, my si to zveřejníme sami, že ?? K čemu bychom jinak měli tyto stránky ?? 

A zaslat na Úřad práce to můžeme taky sami, v tom nám přece nic nebrání. Důležité je, že jsme měli - jako obvykle - pravdu. Po třech letech konečně potvrzenou i soudem. 

Soudci jsem na oplátku sdělil, že jeho rozsudek "nepostrádá prvky spravedlnosti" ( i když spravedlnost celá to pořád ještě není). Bylo vidět, že ho to - z úst hlavního kritika justice - těší. 

V právně vyspělé zemi - by měly následovat i další kroky, nemyslíte ?? Tak třeba vyhazov ředitel ÚP v Nymburce - a tamní právničky rovněž - protože jasně prokázali, jak totálně k hovnu jsou. 

S tím, že uvolněná místa budou přednostně nabídnuta těm, kdo prokázali vyšší právní vyspělost, i organizační schopnosti. Nemám pravdu ?? 

_____________

No - a co závěrem ?? 

Pocit, že jsem tentokrát - snad vůbec poprvé - nejel na OS P - 2 zbytečně (a nepropálil zbůhdarma den dovolené) - byl neobyčejně hřejivý. Jako i překvapivý. 

Co se to najednou děje ?? 

A víte, co se děje ?? 

Zásadní změna - za kterou můžeme poděkovat - bitcoinové kauze. 

Protože ta neobyčejně přispěla k tomu, že se na justici přestalo - obecně, nikoliv jen tady - hledět jako svatoušky, vykonávající nestranně spravedlnost - ale zobrazila ve svém současném, pravém světle - jako svět mafiánů a organizovaného zločinu. 

A mnohým najednou došlo - že nechtějí být u toho, až se budou hledat viníci současného stavu. 

A už vůbec ne za něj nést odpovědnost. 

Druhý úspěšný rozsudek v můj prospěch - navíc proti státu - během jediného týdne - to - prostě - nebývalo. 

Nejenom za týden, ale ani za uherský rok. 

No - časy se mění. Co bývalo - není. A co bývalo doteď - to bylo jedno velké svinstvo. Takže se po něm asi jen málokomu bude stýskat... 

___________________________

___________________________

 Výmluvné svědectví pána z veřejnosti : (Aneb : Laický názor, který to vystihnul naprosto přesně...) 

Jirko,

 ______________________

_______________________