Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

I když mi byl sice od té doby umožněn alespoň vstup na soud – byť zásadně s doprovodem JS – dopustily se tamní justiční struktury v boji proti mé osobě dalších amorálností a trestných činů, a to zejména :

 

V probíhajícím trestním řízení před OS P-7, kde kupodivu já jsem obžalovaným a justiční struktury z OS P-9 svědkyněmi a svědky (ač je na první pohled zjevné, že postavení u soudu by vzhledem k předchozímu vývoji mělo být přesně opačné) , se soudkyně Mgr. Lenka Kloudová dopustila prokazatelně křivé svědecké výpovědi ve snaze mne co nejvíce poškodit (tato jistě „nestranná a objektivní“ soudkyně přesto dosud vyřizuje případ mých dětí). Tento trestný čin je podrobně zaznamenán a zdokumentován jak záznamovým zařízením soudu, tak i četnou veřejností přítomnou na soudě, přesto ho Váš personální odbor (JUDr. Dagmar Průchová) odmítl vyšetřit a zejména pak potrestat. Dává tím samozřejmě návod ostatním, jak se mají chovat a co všechno je soudcům dovoleno.

 

Předseda soudu Rudý sice v průběhu líčení křivě nesvědčil, protože na mnohé otázky raději neodpovídal vůbec (což soudce Hájek kupodivu bez problémů toleroval) a ke skutečnosti, zda vydal nebo nevydal zákaz mého vstupu do budovy se dnes odmítá jakkoliv vyjádřit, přesto vyšlo nade vší pochybnost u soudu najevo, že kromě toho, že vydal v dubnu písemně zcela protichůdná stanoviska (a prokazatelně tedy lhal) se v období totality aktivně podílel na perzekuci občanské společnosti zejména pronásledováním aktivistů Charty ´77.  V tomto pronásledování občanských aktivistů ostatně pokračuje i 16 let po tzv. demokratické revoluci (i když už se nejedná o Chartu ´77, ale o aktivisty rodičovských hnutí), aniž by mu v tom cokoliv bránilo.

 

Svědectví soudkyň Horké, Tondrové a Kutzlerové rovněž stála za to. Horká si už sice ani nedokáže vzpomenout, čím a jak jsem ji napadal a proč jí to vadí až po třech letech, Tondrová nedokáže vysvětlit, jak se o údajných výhrůžkách vlastně dověděla, když už v oné době neměla mít ke spisu přístup a Kutzlerová si evidentně plete ústavní stížnost s dovoláním, ale poškozené prý přesto jsou. Za prokázané považuji, že ani jedna z nich nemá žádnou kvalifikaci pro opatrovnickou justici a práci s dětmi, což otevřeně přiznaly a i na základě vlastních zkušeností lze dovodit, že pokud by byly z hodiny na hodinu nahrazeny kteroukoliv maturantkou, situace by se rozhodně nezhoršila, ba spíše naopak, protože ty maturantky by alespoň nezatěžovalo justiční pokřivení a z vžitého přirozeného práva by samy správně vytušily, že právo na výchovu dítěte mají oba jeho rodiče.  

 

Jako novinku lze k tomuto smutnému výčtu přidat ještě Mgr. Tomáše Kubovce, trestního místopředsedu OS P-9, který dosud stál stranou mých sporů s touto nechvalně proslulou institucí, nicméně asi vycítil potřebu přidat se ke zvrácenosti svých kolegů, a tak mi napsal, že prý žádná mimořádná opatření týkající se justiční stráže vůči mé osobě nikdy přijata nebyla, což je samozřejmě otevřená a snadno prokazatelná lež. V tomto duchu jsem již také napsal dopis Vašemu odboru dohledu a stížností, JUDr. Renátě Poláčkové, která jinak aktivně podává trestní oznámení na mě, a proto jsem zvědav, zda bude stejně aktivní v potírání prokazatelné trestné činnosti soudců z OS P-9. 

 

Závěrem mi, pane ministře, dovolte následující konstatování :

 

Považuji za prokázané, že vedení soudu na Praze 9 je tvořeno prolhanými lidmi, kteří kromě absence základních morálních hodnot postrádají i smysl pro elementární přirozenou spravedlnost a únosnou míru, přičemž někteří z nich se dokonce aktivně zapojili do boje proti demokratickému hnutí za komunistické totality.  Totéž pak platí pro opatrovnické oddělení tamního soudu, kde se k výše uvedeným vlastnostem soudkyň Horké, Tondrové a Kloudové přidružuje ještě totální absence základního odborného vzdělání, zájmu o ně a citu pro práci s dětskou psychikou a rodinnými záležitostmi.  Právem mají všichni  panickou hrůzu z občanské veřejnosti, před kterou se chrání masovým zneužíváním mocenského aparátu, který kupodivu mají pořád k dispozici a ze kterého se na Praze 9 stala státem placená osobní ochranka tamních soudců. 

 

Vás se chci, pane ministře, zdvořile otázat jedinou otázkou :

 

S přáním všeho dobrého Ing. Jiří Fiala

 

 

 

Ve svém úvodním vystoupení obžalovaný Ing. Fiala navrhl doplnění důkazního řízení o výslechy policistů kpt. Štaudové a Honsy, důvodně podezřelých ze zmanipulování přípravného řízení v neprospěch obžalovaného a dále i o výslech přítomné státní zástupkyně JUDr. Horské, která nad nimi měla vykonávat dohled. Obžalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že JUDr. Horská dosud nikterak věrohodně neprokázala bezúhonnost svého duševního zdraví, ač o něm lze mít vzhledem k obsahu obžaloby (řečnická otázka ze spisu obžalovaného byla státní zástupkyní označena za trestné činy vydírání a násilí vůči skupině obyvatel)  závažné pochybnosti.

 

Obžalovaný dále navrhl předvolat a vyslechnout redaktora ČT Ivana Lukáše ohledně jeho činnosti předmětného dne 15. března t.r.

 

Obžalovaný Ing. Fiala se dále zajímal o osud svého trestního oznámení na soudkyni Mgr. Lenku Kloudovou, podaného při posledním jednání pro trestný čin křivé svědecké výpovědi stejně jako o důvod skutečnosti, proč obžaloba z tohoto případu byla někým neznámým založena i do opatrovnického spisu jeho dětí se zjevným cílem obžalovanému škodit v jiných (civilních) řízeních. Ani státní zástupkyně, ani soudce nebyli schopni tyto skutečnosti nijak věrohodně a smysluplně zdůvodnit nebo vysvětlit, načež obžalovaný podal na oba dva trestní oznámení pro trestný čin nadržování a maření vyšetřování.

 

Soudce Hájek poté konstatoval, že prý se agresivní chování obžalovaného opět stupňuje a bez dalšího vysvětlování prohlásil, že jednat se nebude a jednání se odročuje na

V přítomných tento postup vyvolal dojem, že tamnímu soudu nejde ani tak o odsouzení obžalovaného (natož pak o nestranné a objektivní projednání obžaloby), jako spíše o permanentní znepříjemňování jeho života neustále prodlužovaným a odročovaným jednáním, kdy obžalovaný stále figuruje v roli projednávaného zločince, což mu má značně znepříjemnit jeho civilní život včetně znemožnění výdělkových příležitostí.  Pro tento fakt svědčí i skutečnost, že jednání je už tradičně nařizováno na dny prázdnin, svátků či dny jim bezprostředně předcházející s cílem znemožnit obžalovanému a jeho blízkým např. odjezd na tato období za rekreací či zábavou.

 

Městskému soudu v Praze

prostřednictvím OS P-7

 

 K č.j. 24 T 67/2005

 

 

 

 

Při jednání dne 19. září 2005 byla do protokolu podána námitka podjatosti soudce Mgr. Tomáše Hájka a následně pak i stížnost proti jejímu zamítnutí. K argumentům vedoucím k podání této námitky, jakož i ke stížnosti proti jejímu zamítnutí, uvádí obžalovaný zejména následující :

 

 

·        Již průběh přípravného řízení a způsob vypracování obžaloby svědčí o zcela nestandardním postupu, hrubém a soustavném porušování zásad trestního řízení a vysokého stupně podjatosti vůči obviněnému (věc „vyšetřovala“ policie na Praze 9, ač všechny oznamovatelky pocházejí z Obvodního soudu pro Prahu 9, s tamní policií přicházejí běžně a denně do styku a mají s ní úzké kontakty, jak se v průběhu vyšetřování také potvrdilo (policie osobně „doručovala“ úřední dokumenty obviněnému přímo na soud pro Prahu 9, kdykoliv se tam objevil, snažila se o zlegalizování vloupání do domu obviněného za účelem špehování jeho soukromého života, apod.) Jednalo se navíc o tutéž složku policie, která již jednou provedla přímou teroristickou akci proti obviněnému, a sice zorganizování a provedení únosu obviněného a jeho syna Tomáše z Blanska do Prahy v prosinci 2003. Zneužití přípravného řízení bylo jednoznačně prokázáno výpovědí znalce MUDr. L. Zdrůbka, ze které vyplynulo, že mu policie na Praze 9 zatajovala existující opakovaná psychiatrická vyšetření obviněného, aby mohla nařizovat další a další psychiatrická vyšetření za účelem šikanování obviněného.

 

 

·        Vypracovaná obžaloba je natolik zmatečná a nepodložená, že vytvořila dostatečný prostor soudci pro její vrácení nebo zamítnutí bez nařízení jednání. Bod II obžaloby, kde je nepřímá řečnická otázka kvalifikována jako nebezpečný trestný čin, je sám o sobě z hlediska trestního práva natolik směšnou skutečností , že jednoznačně zakládá důvod k prošetření psychického stavu státní zástupkyně, která byla schopna takový bod do obžaloby vůbec zapracovat. Bod III obžaloby je totožný s již projednanou a ve velmi nedávné době (v lednu 2005) uzavřenou záležitostí, kde stejně specifikovaná obžaloba proti témuž obžalovanému byla soudem zamítnuta pro neschopnost žalobce specifikovat údajně „hanlivé a urážlivé“ pasáže textu a doložit, v čem byly hanlivé a v čem urážlivé a v čem spočívala újma poškozených.  Státní zástupkyně navíc prošvihla měsíční lhůtu k vyřízení stížnosti obviněného do usnesení o sdělení obvinění, čímž lze celé další přípravné řízení považovat za neplatné.

 

 

Už na základě výše dvou uvedených odstavců lze doložit, že přípravné řízení bylo zatíženo tak nepřehlédnutelnými a zásadními vadami, že povinností objektivního a nestranného soudce jednoznačně bylo takovou obžalobu vůbec nepřipustit k projednávání, věc buďto vrátit do přípravného řízení, anebo rovnou bez projednávání zamítnout. Podjatost soudce Hájka je tedy 1) spatřována už ve skutečnosti, že takovou obžalobu k projednávání vůbec připustil a projednávání nařídil.

 

 

·        Soudce je povinen zajistit rovnost stran – tedy obžaloby a obhajoby. Vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný nemá právního  zástupce a hájí se sám, má jednoznačně postavení obhajoby, které je třeba plně respektovat (pokud to soudce Hájek neví, pak je otázkou, jak vůbec mohl být jmenován soudcem). Obžalovaný od samého začátku žádal po soudu zkopírování spisu, které považoval a považuje za samozřejmost k objektivnímu projednávání případu. V předchozí trestní kauze údajného únosu vlastního syna to také samozřejmostí bylo. Ač k žádné změně předpisů od té doby nedošlo, soudce Hájek vytrvale odmítal takové pořízení kopií provést, ač zajištění takového požadavku je pro něj snadnou záležitostí. Nutil obžalovaného k zaplacení kolků za kopírování, ač dobře věděl, že obžalovaný nemá žádný příjem a že nemůže tudíž nic platit.(prohlášení soudce Hájka, že obžalovaný není nemajetným, čímž zřejmě měl soudce na mysli, že obžalovaný má prodat dům, ve kterém bydlí, aby zaplatil 300,- Kč za kolky, lze považovat za objektivní důkaz o snaze škodit obžalovanému i za cenu vlastního zesměšnění).   Vědomě se tak snažil dostat obžalovaného do znevýhodněné pozice a maximálně ztížit (ne-li znemožnit) jeho obhajobu, nemůže-li obžalovaný vycházet z týchž podkladů jako žalobce. 

 

 

·        Způsob vedení důkazního řízení lze od samého začátku považovat za odporující duchu a liteře trestního řádu, podle kterých je smyslem důkazního řízení objasnění skutečností kladených obžalovanému za vinu. Smyslem důkazního řízení vedeného Mgr. Hájkem naopak bylo a je tyto skutečnosti maximálně zamlžit, případně utajit. A tak není obžalovanému povolováno běžně kolem 80% otázek, ač tyto směřují přímo k podstatě věci (jako příklady lze uvést zamítnutí takových otázek, jako např. na JUDr. Kutzlerovou „co ví o justici nacistického Německa“, když právě vyjádření, že by se dotyčná soudkyně v  takové justici dobře vyjímala, tvoří podstatu tohoto bodu obžaloby, nebo zamítnutí otázky na JUDr. Malého ohledně podstaty idiotismu, když právě označení dotyčného za idiota tvoří předmět obžaloby) a za dostatečně výmluvnou skutečnost lze považovat samotné prohlášení Mgr. Hájka, že nebudou povoleny otázky související s kauzami obžalovaného, ač právě k uvedeným výrokům došlo výhradně a jedině v souvislosti s těmito kauzami a bez jejich znalosti nelze obžalobu vůbec projednat, natož pak předmětné výroky dát do souvislostí nebo  pochopit jejich smysl.

 

 

·        Mgr. Hájek neprovádí celou řadu důkazů navrhovaných a požadovaných obhajobou, jako např. výslechy policejních vyšetřovatelů Honsy a Štaudové, kteří mají na svědomí přípravné řízení a jeho zmanipulování, případně výslech přítomné státní zástupkyně Horské ohledně dozoru nad přípravným řízením. Nebyla předvolána ani svědkyně, na kterou se odvolávala JUDr. Tondrová, aby potvrdila pravdivost výpovědi Tondrové ohledně údajného hlídání jejího syna ze strachu před únosem.   Mgr. Hájek dokonce ani neprovedl důkaz výslechem svědka Baitlera, kterého sám předvolal na 27.10., ač mu v tom vůbec nic nebránilo, neboť svědek se dostavil.

 

 

·        Mgr. Hájek pokračoval v jednání dne 19.9., a to i po vyslovení námitky podjatosti, naopak jednání dne 27.10. neproběhlo a bylo bezdůvodně odročeno, ač na okolnostech se od 19.9. nic nezměnilo. Rozdíl byl pouze v tom, že dne 19.9. byli vyslýchání svědci obžaloby, zatímco 27.10. měli být vyslechnuti svědci obhajoby (alespoň ti, které se soudce uvolil předvolat).

 

 

·        Mgr. Hájek prohlásil dotazy na duševní zdraví vyslýchaných svědků obžaloby za útočné a obhajobě je nepovolil, a to přesto, že na bezdůvodném nařízení zbytečné psychiatrické prohlídky obžalovaného nic útočného nespatřoval a státní zástupkyni, která tuto prohlídku bez sebemenších podkladů nařídila, z dalšího projednávání nevyloučil. Navíc lze mít o duševním zdraví některých svědků obžaloby, kteří například před televizním štábem utekli v obavě o holý život, skutečně odůvodněné pochybnosti týkající se jejich psychického zdraví.

 

 

·        Námitka obhajoby směřuje i proti morální způsobilosti soudce Hájka, který v nedávném procesu osvobodil podle vlastních slov 4 bývalé pracovníky StB, čímž dal jednoznačně najevo, k jaké vrstvě společnosti se přiřazuje a komu patří jeho sympatie a že to rozhodně nebyli a nejsou bojovníci za lidská práva, případně občanští aktivisté,  ke kterým se obžalovaný jednoznačně přiřazuje. 

 

 

·        Námitku obhajoba vyjadřuje i ke snížené intelektuální způsobilosti věc projednávajícího soudce, který často nepovoluje věcné otázky jen proto, že zjevně nedokáže pochopit, kam směřují či kam budou směřovat otázky na ně navazující.

 

 

·        O podjatosti soudu a snaze škodit obžalovanému výmluvně svědčí i skutečnost, že v opatrovnickém spise dětí obžalovaného se objevila obžaloba z předmětného trestního řízení, aniž soudce dokázal vysvětlit, jak se tam dostala, když nebyla dotyčným soudem oficiálně vyžádána.   

 

 

·        V rozporu se současným celosvětovým stavem a vývojem, jakož i v rozporu s oficiálními prohlášeními představitelů justice, soudce Hájek odmítá využívat elektronické pošty k zasílání korespondence s obhajobou, ač o to byl žádán a nijak věrohodně nedokázal vysvětlit, proč nepoužívá nástroje, které zjevně má k dispozici.  Konstatování obhajoby, že tento soud má zpoždění zhruba 30-40 let, tak nabylo konkrétní podoby.

 

 

·        Soudce Mgr. T. Hájek ignoroval vyřizování trestního oznámení podaného obhajobou na svědkyni Mgr. Lenku Kloudovou pro trestný čin křivě svědecké výpovědi do protokolu dne 19. září, zejména pak nepostoupil toto trestní oznámení policii k dalšímu šetření, čímž se sám dopustil trestného činu nadržování.

 

 

 

·        Rozhodnutím o odročení jednání na 16.12., kdy už bude podjatost vyřízena“, dává soudce Hájek najevo, že si je jist, dokdy bude věc vyřízena a dokonce i jakým způsobem . Navozuje to dojem, zda není s odvolacím soudem již přímo domluven na výsledku.

 

 

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem považuje obhajoba za prokázané, že smyslem důkazního řízení vedeného Mgr. Tomášem Hájkem není ozřejmit skutečnosti kladené obžalovanému za vinu a není jím ani zjistit, zda činy, popisované obžalobou, se vůbec staly a zda jsou trestnými činy či nikoliv. Smyslem takto vedeného důkazního řízení je pouze vyhovět liteře zákona, nechat proběhnout zhola bezcenné důkazní řízení, které nic neobjasní a k ničemu nepovede a obžalovaného odsoudit bez ohledu na skutečnost, zda mu byla jakákoliv vina prokázána či nikoliv. Za takových okolností lze věc projednávajícího soudce jistě označit za podjatého, a to bez ohledu na okolnost, zda má k obžalovanému nějaký osobní vztah či nikoliv. Nejen právem, ale i povinností soudu projednávajícího podanou námitku podjatosti a obsah stížnosti proti jejímu zamítnutí, pak je takového soudce z dalšího projednávání věci  v y l o u č i t  a věc přidělit jinému soudci k projednání a rozhodnutí.

 

 

            Obhajoba pak vyjadřuje touto cestou naději, že se odvolacímu senátu podaří najít v české justici takového soudce, který  splní literu trestního řádu o objektivním a nestranném soudci i v tomto projednávaném případě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 Ing. Jiří Fiala

 

 

 obžalovaný i obhájce obžalovaného